Kompromituju, kompromituješ, kompromitujeme

Tisková konference D. Trumpa měla být nudnou šou s desetitisíci slohami papíru o předání značky Trump dětem a o tom, jak Trump spasí skomírající automobilový průmysl USA. Místo toho se vše točilo kolem údajného vydírání Kremlem

Z poslední tiskové konference Donalda Trumpa, kolorované křikem rozlícených novinářů, snažících se vytáhnout na budoucí hlavu státu co nejvíce kompromitujících faktů,  blesky kamer a elektrizujícím napětím, na nás nostalgicky dýchla atmosféra Nixonových tiskovek. Na rozdíl od pečlivě zaranžovaných tiskových konferencí V. Putina, jenž šalamounsky, v klidu, promyšleně a popořádku odpovídá na všechny otázky novinářů, působila Trumpova tiskovka lehce chaotickým dojmem. 

Novináři, kteří vyhlásili budoucímu prezidentovi tichou válku, si ale bohužel sami nahráli na smeč. Zpráva z BuzzFeedu obsahující neověřená fakta soukromé zpravodajské služby, jež nařkla Trumpův tým  z donášení Kremlu na ruské oligarchy v USA výměnou za pomoc s vyřízením Hillary Clintonové  a Trumpa  z laškování s prostitutkami  v ruském hotelu, obsahovala několik zásadních chyb.

Nominovaný prezident, jenž dle průzkumů použil v rámci své volební kampaně  nejvíce nepravdivých informací ze všech kandidátů, mohl s klidným svědomím usvědčit levicový tisk ze šíření falešných zpráv a napadnout tak novinářskou etiku.  Kauza s kompromitující zprávou, již postupně odmítala publikovat řada vlivných deníků, v černobílém zopakovala podobný postup českého tisku v případě našeho nebohého šéfa hradního protokolu Forejta, jenž ve slabé chvíli požil drogu, a někdo se snažil usvědčující materiály neúspěšně prodat. 

Zatímco tichá, mírná česká nátura Jindřich Forejt se zhroutil a rezignoval,  bojovnější Američan Donald Trump využil  situace ve svůj prospěch a vybudoval narativ sebe coby oběti honu na čarodějnice  nespravedlivých médii. Na konferenci pochválit periodika, jež jsou vůči němu sice   nespravedlivá, ale nyní se rozhodla dát vale nepravdám, a tak si u něj po morální stránce šplhla. A zároveň celému světu vykřičel z plných plic, že není žádný naivní prosťáček, co by sedl na lep tajným službám, ale vlivná osobnost, která se nenechá od nikoho vydírat.

 A proto své ochrance pokaždé, když vstupuje do jakéhokoli cizího hotelového pokoje, klade na srdce, aby měli oči nastražené, důkladně proslídili pokoj a poreferovali mu, jestli  se tam nenalézají takové maličkaté miniaturní potvůrky, kamerky anebo mikrofony, jež by mu mohly zničit život,  protože by se pak viděl v intimních situacích v hlavním zpravodajském čase.

Jeho bodyguardi pracují perfektně, jen Donald Trump jim jejich práci občas zkazí a nechá se nechtěně nahrát na mikrofon při slavném rozhovoru s Billym Bushem v rámci televizního natáčení. Donald Trump  je ale vůči skandálům imunní. To, co by  druhého položilo na lopatky, jej  posílí.  A tak si nedovedu představit, že by mu nějaký záznam Rusů uškodil v očích prudérních evangelikánů ani jeho fanynek, jež za ní skálopevně stojí a dali mu přednost před korektní Hillary Clintonovou.  

Požehnáním byla  zpráva i pro samotné Rusko. Pro Putinova mluvčího Peskova, jenž byl ve zprávě nejvíc peskován,  bylo snadné sdělit světu, že ruské tajné služby nepoužívají podobné nekalé metody a jejich svědomí je  čisté jako alabastr.

O tom můžeme s úspěchem pochybovat. Půvabná slůvko kompromat, o němž jsme se doslechli ze zprávy, zkratka pro kompromitující materiál, se stalo synonymem práce KGB.  Tvrzení, že v FSB, nástupkyni KGB, mávnutím kouzelného proutku  změnili své metody a jsou totálně transparentní a počestné, Peskovovi nikdo neslupne. 

 V.V. Putin se navíc hrdě hlásí ke svým zkušenostem a metodám, jež se naučil v  KGB, jichž posléze využil coby pracovník FSB. Samozřejmě mazaně vždy  zahladil všechny stopy.  

Nejslavnějším případem využití medových pastí, vnadných děv svádějících před kamerami vlivné osobnosti,  stálo  v éře divokého kapitalismu za vlády Borise Jelcina kariéru generálního prokurátora Jurije Skuratova,  vyšetřujícího aféru Jelcinovy administrativy, která čelila podezření z braní  úplatků od švýcarské  firmy výměnou za lukrativní zakázky.

Skuratov se nechal hloupě natočit při tom, jak dovádí  s prostitutkami, a bylo mu oznámeno, že pokud změní názor a bude soudný, nahrávka nikdy nespatří světlo světa.  Proti se postavila tehdy ještě odbojná  horní komora Rady federace, jež chtěla, aby Skuratov odolal tlaku vyděračů. Krátce poté odvysílala RTR TV slavnou zrnitou  scénku Trojka v posteli, jejíž hrdinou byl nebohý prokurátor.

 Radě to nevadilo, a tak se scénka scénka v TV opakovala pořád dokola,  Skuratov už si na ni zvykl, ale scénka, již mohli shlédnout malé děti, se znelíbila moderátorovi Sergeji Dorenkovi, jenž měl pocit, že generální prokurátor kazí ruskou mládež. Posléze vystoupil veřejně samotný, tehdy ještě nepříliš známý a populární  V.V. Putin, jenž potvrdil autenticitu nahrávky a vyžadoval rezignaci Skurarova. Tím zachránil Jelcinovi i jeho  "Rodině"  krk a vydláždil si tak cestu k moci.

Podobných metod bylo později využito i proti opozičním politikům a novinářům, kteří byli zachyceni tu jak šňupou kokain, tu jak si  užívají si s nastrčenou prostitutkou Moomoo, které zveřejnila kremelská mládežnická skupina Naši. Přistižen byl režimu nepohodlný ruský komik Viktor Šenderovič, který napadl Putin v satirickém pořadu Panenky, jenž tiše poděkoval Moomoo, že si jej, ošklivého starce vůbec všimla. Video bylo zveřejněno krátce před svatbou jeho dcery. V roce 2009 se pak objevila kompromitující nahrávka amerického diplomata Kyla Hatchera, za nějž se ale postavilo americké Státní oddělení.V roce 2016 využily ruské tajné služby sexuální nahrávky bývalého premiéra a člena opozice Michaila Kasjanova. 

Rusové jsou mazaní, často si někoho nahrají a pak trpělivě čekají, kdy se jim to bude hodit, aby ji vytáhli na světlo světa anebo nechali tiše spát, pokud se s vydíranou osobou po dobrém dohodnou.

Ale ruku na srdce. Ty samé metody využívají i ostatní státní zpravodajské služby a soukromé agentury v rámci strategického obchodního boje.  WikiLeaks a později E. Snowden odhalili neuvěřitelný rozsah kompromitujících informací, které americké tajné služby i diplomaté  shromažďovali na významné činitele od informací strategického významu přes nepodstatné  ale často velice citlivé banality.

Na rozdíl od Rusů, kteří neváhali kompromitující materiály zveřejnit, ale Američané mlčeli a nikoho veřejně nekompromitovali. Nechtěli ale, když se vše provalilo, kápnout božskou, a sdělit nám, proč a za jakým účelem  taková kvanta dat, kvůli nimž si museli vybudovat speciální centrum v Utahu, a jež už nebyli schopni ani roztřídit,  vlastně shromažďovali.

"Abychom byli chytřejší, abychom bránili sebe i své spojence, křičely americké tajné služby unisono, proto jsme odposlouchávaly telefony  35 světových politiků!" Nikdo jim to ale nevěřil a Hillary Clintonová, tehdejší ministryně zahraničí,  musela žehlit pošramocenou pověst USA po celém světě.

A pak do toho přišel Snowden, jenž odhalil skandál s rafinovanými špionážními  programy, jež byly pojmenovány podle floridských nočních klubů, které umožnily NSA nahlížet do emailů, soukromých videí, fotek, audio i videonahrávek a dalších dat uchovávaných americkými internetovými firmami. Staré dobré metody kompromatu, jež fungovaly na principu hmatatelných odposlechů totiž celkem logicky s vývojem moderních technologií  zmutovaly do formy novodobé kyberšpionáže. 

Citlivého, plachého Snowdena štvalo překročení pravomocí NSA,  megalomanská míra zásahu do soukromí lidí, kteří nemají nic společného s bojem proti terorismu, jímž se tajné služby USA  v rámci svých špionážních aktivit zaštiťovaly s odvoláním na  tzv. Patriot Act, později přetaveného ve Freedom Act.  Tajné služby Snowdenovy demokratické vlasti, kolébky svobod a lidských práv,  získávaly  citlivé údaje o organizací jako je UNICEF. 

Mladíčkovi, jenž nyní za svá  skandální  odhalení dřepí v Rusku,

vadilo, kterak se jeho mladí kolegové šmírácky kochají nahými fotkami  cizích lidí  a přeposílají si je mezi sebou. Snowden na chvíli rozvířil vody, dokument o něm vyhrál Oskara, nyní o něm vznikl celovečerní film a byl zvolen hlavou skotské univerzity. Vše se ale tak nějak zametlo pod koberec, programy, jež odhalil, jedou s malou obměnou dál. A co je nejhorší, jak si všiml John Oliver ve svém satirickém pořadu, řadě Američanů jsou Snowdenova odhalení ohledně zásahu NSA do jejich soukromí zcela  ukradená.

Dokud se američtí občané na ulici  od Olivera nedozvěděli, že NSA může pozorovat díky svým sofistikovaným programům a obrovským finančním prostředkům, jež do špionáže věnují USA, zcela legálně  jejich pohlavní orgány!  John Oliver nelitoval času a letěl do Moskvy, aby svůj poznatek sdělil Snowdenovi, jenž se v rozhovoru s ním jako vždy zamotal do složitých filozofických dilemat, která jsou průměrným Američanům ukradená. 

To, že jeho "zjevení" jsou pro běžné lidi příliš komplikovaná a  zašmodrchaná,  mu nejdříve vyrazilo dech, pak ale propukl v záchvat svého typicky tichého, potutelného smíchu a vysvětlil Johnu Oliverovi, který mu ukázal obrázek svého penisu, metody, jakými  tajné služby mohou  jeho penisu zneužít.

John Oliver se od Snowdena dozvěděl,  že  pokud  zašle email se svým penisem, jenž je provozován zahraničním serverem své manželce v USA, má NSA díky  paragrafu 702 Patriot Act  z roku  2008, právo si jej uložit do své databáze.  

Díky vládnímu nařízení 12333 může NSA, pokud chce použít agresivnějších metod a obejít paragraf 702, Oliverův penis propašovat jinými metodami.  Když Oliver pošle  své soubory skrze gmail, jsou uloženy na serverech Googlu. Google přesouvá data z jednoho datového centra do jiného, aniž bychom o tom věděli, a NSA tak může legálně získat kopii jeho genitálií.

Díky programu  PRISM může NSA vytáhnout data z Googlu. Ostatní služby Yahoo, Facebook a Google označuje Snowden jako šerify Oliverova penisu. Díky funkci Upstream mohou tajné služby vytáhnout informace o Oliverově penisu ve chvíli, kdy putují  internetem. Díky programu MYSTIC mohou získat NSA citlivé informace, pokud o nich telefonuje, ale jen  v rámci několika zemí na světě.

Díky odstavci 215  zákona Patriot Act NSA  sice neví, že  Oliver telefonuje o svém penisu, ale dozví se  o tom, s kým ze svých přátel o tomto ožehavém tématu  telefonuje. Takže pokud se James Oliver rozhodne svůj penis zvětšit a zavolá do centra zabývajícího se plastikou penisů, budou tajné služby vědět, jak dlouho a s kým telefonoval,  a patrně jim vše dojde.

Lidem v USA je ukradené, co si shromažďují tajné služby o dění v zahraničí. Pokud ale zjistí, že si mohou  archivovat údaje o jejich nejcennější a nejintimnější části těla,  budou zděšeni a Snowdenovo zjevení a jeho boj proti neúměrnému zásahu do soukromí občanů konečně získá masivní podporu veřejnosti. Zjištění to je sice tragikomické ale osvobozující.

Lidé potřebují v čím dál složitější, čím dál více fragmentarizované změti událostí dnešního světa podobně jasné a často zjednodušující narativy, na což přišel Donald Trump a to mu vyhrálo  volby. V rámci poslední tiskové konference se stal málem obětí  narativu, jenž na něj možná právem a možná neprávem nastrčili demokraté- sebe, jakožto nejmocnějšího muže světa  coby loutky v rukou vydírající autoritářské velmoci Ruska, jenž jej kompromituje skrze jeho elementární sexuální choutky.

Donald Trump a jeho poradci se s tímto problémem, jenž bude v mnoha obměnách čeřit mediální hladinu ještě hezkou řádku měsíců, budou muset poprat a přebít jej dalším mnohem výraznějším, možná dokonce i mnohem  šílenějším narativem, jak už jsme byli ve světových dějinách svědky mnohokrát. Zda se mu to podaří a zda to nebude mít fatální důsledky, se dozvíme v blízké budoucnosti.