Proč mezi Trumpem a Junckerem zavládla jedinečná chemie?

Nebe a dudy, voda a oheň, neřízená střela a zpomalený byrokrat, to jsou Donald Trump a Jean-Claude Juncker. Vše svědčilo o tom, že si při setkání v Bílém domě si neporozumí. Přesto mezi nimi přeskočila jiskra. Proč vlastně?

U Trumpa, který si libuje v diktátorech a autokratech kalibru Putina či Kim Čong-una, jež zve vřele do Bílého domu anebo jim nabízí nebývalou finanční podporu za iluzi jaderného odzbrojení a vzájemné spolupráce v boji proti terorismu, zastánce unilateralismu a antiglobalismu, by nikdo neřekl, že se shlédne v představiteli nejbyrokratičtější, nejmultikulturnější organizace, Evropské komise. 

Jedno mají s Trumpem přece jen společné. Jsou mistry improvizace a čas od času z nich vypadnou opravdové slovní perly. Trumpovy výroky jsou díky jeho tweetům dobře známé. Junckerovy o něco méně. O Tereze Mayové při zahájení rozhovorů o  Brexitu prohlásil, že britská premiérka není žádný slon. Dále prohlásil:

"Mé nápady prospějí k rozvoji lidské rasy v následujících 100 letech. Tečka."

"Zdravý rozum je v Evropských zemích rozdělen velice nerovnoměrně."

"Nejsem unaven ani nemocen, jako mně píší německé noviny, zdá se, že se z doktorů se stali novináři."

"Jsem příliš naivní pro politické prostředí, v němž žiji."

"Nejsem robot, jsem lidská bytost."

Když u Trumpa, který se ani za mák nevyzná ve složité struktuře institucí EU, neuspěly těžké váhy jako je Emmanuel Macron, ani Angela Merkelová, kteří poníženě škemrali, aby zrušil nesmyslné tarify a ukončil obchodní válku, nikdo v úspěch Junckera, maňáska EU, jejíž rozpad si Donald Trump zoufale přeje, nedoufal. Donald Trump nesnáší přebujelou byrokracii, hierarchii, evropský kosmopolitismus  a bruselské levičáctví, jehož je Juncker symbolem.  

A má pocit, že Evropa bere USA, stejně jako Čína, Kanada a Mexiko na hůl. Jen na obchodech s EU tratí USA stovky milionů dolarů. Když odlétal Juncker do USA, spekulovalo se, že na Trumpa, který chce uvalit na EU tarify a poškodit její  automobilový průmysl, za což se EU hodlala odplatit tarify na buráky, oříšky, burbon, motorky, kopírky  a džíny, a tak přimět výrobce těchto produktů, kteří t podporují ve volbách republikány, aby zalobbovali za  zrušení obchodní války, má tajnou zbraň. 

Trump se projevil překvapivě vřele. Ale Juncker si zahrál na odměřeného a odmítl nabízenou ruku a nedal se od Trumpa, který měl strach, že by mu spadl, stejně jako spadl málem na Porošenka při nedávném setkání NATO, podepřít. Juncker šel  rovně jako svíce a předložil před Trumpa své požadavky.  

Politologové se dohadovali, že se spolčí s Čínou a z rukávu vytahovali další spekulace. Nic z toho se nestalo.  Juncker, jenž má pochyby o Trumpově intelektu, nepřijel  se složitými grafy a statistikami, jimiž by zamával Trumpovi před hlavou a vysvětlil mu tak nevýhodnost vzájemných tarifů. Namísto toho použil metody z Montessoriho školky  a ukázal Trumpovi křiklavě zabarvené kartičky s obrázky a symboly, na nichž mi s pomocí tří  jednoduchých příkladů o automobilovém průmyslu anebo standardech pro lékařské produkty vyložil vše potřebné.

A Trumpovi to zčista jasna zapálilo. Zjistil, že nemůže rozehrát obchodní válku na všechny strany a musí si zachovat aspoň jednoho spojence. Juncker už dříve sdělil, že když si bude hrát Trump na hlupáka, tak on taky. A to dle časopisu Independent vykouzlilo u Trumpa úsměv na tváři. Konečně nebude za klauna jen on, ale klaunem se stane i Jean-Claude Juncker.

A má pravdu, Juncker je rozeným improvizátorem a klaunem, který si po jednáních s členy Evropské komise nasazuje červený nos a vyráží v přestrojení bavit  děti v bruselských nemocnicích, aby měl  splněnu po haldách dalších nesmyslných regulací, jež sužují český lid, svou povinnou dávku charity. Někdy se ale zapomene, a klaunem zůstane i mezi vrcholnými politiky, jako se mu to poštěstilo, když srovnával svou kravatu s kravatami premiérů a plácl maďarského premiéra na tvář a sdělil mu na summitu v Rize, že je diktátor.

Trump si uvědomil, že se má od Junckera co učit. Zatímco verbálně atakoval kdekoho, facku žádné významné osobnosti ještě nevlepil. Nyní se mu otevřely nové obzory. V přítomnosti Junckera, který mu převyprávěl historku o Orbánovi, se rázem uvolnil se představoval si, jak vlepí facku řediteli FBI Robertu Muellerovi, aby už se přestal zabývat ruským vlivem při amerických prezidentských volbách. Netušil, že toho Juncker zneužije a obrátí celý tok rozhovoru o kardinálních ekonomických otázkách ve svůj prospěch.

 Všichni se shodli, že vítězem není Trump, ale Juncker. Trump tlačil na nulové tarify kromě automobilů, a Juncker mu to nejasně slíbil. Návdavkem mu sdělil, že od něho bude EU odebírat geneticky modifikovanou sóju, kterou doteď odmítala s odůvodněním  obav o zdraví svých krav i občanů, stejně jako zkapalněný plyn. Experti na Ameriku v ČT  se divili, proč Trump tlačí právě na boby. Je vidět, že amerikanisté nečtou ani americké ani čínské listy, neboť by jim došlo, že za vším stojí Čína, která je s USA rovněž v obchodní válce a uvalila 25 procentní tarify na americkou sóju a rozhodla se ji odebírat odjinud.

Američtí zemědělští producenti si nevědí s přebytky sóji rady, a tak se je snaží protlačit do EU.  Zatímco čeští politologové o tom nemaěli ani páru, Juncker věděl, která bije, a tak kývl na tento drobný kompromis. Sója jako sója, hlavně že tím pomůže evropským průmyslovým producentům, nandá to Macronovi a Merkelové a dokáže, že v EU nepatří do starého železa, ale je vrcholným politikem, který si může dovolit odmítnout podanou ruku, zatímco Macron se patolízalsky lepí na Trumpa a pořádá před ním pompézní vojenské přehlídky, aniž by dosáhl jakéhokoli výsledku.  

Ať si Juncker, Macron a Angela Merkelová jedí americkou sóju, já  si v supermarketu pozorně  přečtu, jestli sója nepochází náhodou z USA. Protože se nechci změnit v geneticky modifikovaného mutanta, podobného některým politikům, kteří k dovozu sóji svolili a upsali se tak ďáblu. Už se těším na budoucí předsedy vlád evropských zemí  s třetím okem šestého smyslu, jehož nabudou díky konzumaci americké sóji.

Ale abychom nebyli zas tak moc optimističtí, musíme si přiznat, že ze setkání představitelů Spojených států amerických a evropských nevzešla žádná písemná dohoda, stejně jako ze setkání s Kimem, žádné konkrétní výsledky, jen sliby. Slova, slova, slova, jak by řekl Hamlet.  Oba dva představitelé si ale mohou přičíst červený puntík. Trump za to, že zasel svár mezi evropské politiky, kteří nyní budou na Junckera žárlit a Juncker za to, že odvrátil hrozící obchodní válku a dokázal, že na svém křesle v Evropské komisi sedí oprávněně.