Ponechme mužům jejich vkus!

Reakcím padesátnic, které pobouřil výrok francouzského spisovatele, který prohlásil, že už se mu v jeho 50 letech neztopoří penis při pohledu na ženu jeho věku rozumím, ale....

Ponechme mužům jejich vkus!

Ze současné francouzských prozaiků čtu pouze Michela Houllebecka, který si systematicky ve všech autobiografických svých prózách stěžuje na to samé. Protože to ale píše v románech, dosud tomu nikdy nevěnoval pozornost. A tak ženy, které mají nad 50 stále ještě mohou doufat, že u tohoto nevzhledného pupínkatého intelektuála mohou vybudit svým šarmem erotické napětí.  

Yann Moix   spustil vlnu rozhořčených reakcí na sociálních sítích. Použil totiž, protože psal pro věhlasný časopis Marie Claire, jenž je údajně provokativní a inspirující, slovo milovat.  Moix asi chtěl hovořit o ztopoření penisu při pohledu na tělo nahé ženy, na žádost úzkostlivé redaktorky vše nahradil elegantním eufemismem milovat.  Dodatečně musel sdělit, že se jedná pouze o otázku jeho sexuálních preferencí a nikoli o otázku lásky coby hlubšího citu. Pro všechny se ale po tomto výroku, jenž se stal hasthagem dne, stal oním věhlasným  mužem s malým mozkem, za nějž jej unisono označili všichni feministé na sociálních sítích.  

Můžeme ale předpokládat, že tento ve Francii renomovaný  literát, filmař, televizní komentátor  s diplomy z oblasti věd, ekonomie a filozofie má opravdu tak malý mozek? Podle mého názor  ne.  Může se ale stát, že i francouzský muž s velkým mozkem myslí občas více penisem, nežli hlavou. A nestydí se o tom hovořit se sžíravou upřímností. Je na výrazně mladší kosti, které po něm zas tak moc nešílí. 

O tom jsem se mohla přesvědčit ve svých 16 letech, kdy mne na školním zájezdu v Paříži oslovil muž jen o pár let mladší, nežli byl Moix, upracovaný aiťák. Odpověděla jsem mu, a prožili jsme krátký jednodenní flirt, jenž vyvrcholil bouřlivým francouzákem.  Nic víc jsme naštěstí nestihli.  Pro Francouze za zenitem, kterého před krátkým časem nechala jakási Němka, jsem byla oním vysněný Moixovým ideálem. Sice jsem nebyla submisivní Asiatkou, ale působila jsem při své nemluvnosti a zádumčivosti jako plytká subina z východní Evropy.  Na závěr mi vrazil svou vizitku a já mu naivně přislíbila, že za ním přijedu do Paříže. Napsal mi vášnivý zvací dopis, ale já jsem mezitím změnila  názor a zůstala doma. 

 Po 16 letech mi od něj došel druhý dopis. Opět se rozešel z jednou z řady ode mne stále ještě mnohem starších žen a prožíval další vnitřní krizi. A tak zahrabal v galerii všech svých bývalých milenek anebo flirtů, a napsal zrovna mně.  K mé smůle jsem mu odpověděla.  V šedesátníkovi jsem rázem vyvolala  neuvěřitelný zmatek.  Začal mě přes maily unavovat, ať mu okamžitě pošlu svou fotku a navíc sexy. Přemýšlela jsem, jestli se definitivně pomátl na rozumu. Nejprve mu zaslala fotku o něco  mladší dívky.

Samozřejmě zapomněl na to, jak jsem vypadala, pamatoval si jen ten pocit, spojený se stopořením penisu, který se mu údajně postavil, když mi dal pusu. A opět se rozplýval, jak mi to sluší.  Pak přemýšlel nad lahví vína, bez toho, že bych k tomu něco řekla, jestli budeme spíš přáteli anebo hned milenci.  Odepsal lakonicky, že nebude 14 dnů k zastižení. Mezitím mu došla má pravá fotka, ale ne dost sexy.  A asi 5 mailů, proč mi vlastně už nepíše, co to mělo znamenat.

Mezitím si hošík   sháněl práci a rozmítal, jakou se mu kdysi podařilo ulovit mladou kost. Až se vrátil z Marseille, vyčinil mi za mých 5 mailů, ve kterých jsem údajně sarkasticky strhala barvité deskripce jeho polucí spojených s popisem stavu, jenž znovuprožil po 16 letech od našeho rozchodu, kdy sám sebe popisoval jako psa, jenž bezcílně pobíhal onoho osudného dne ulicemi Paříže,  protože navždy ztratil ideál mládí.  Když jsem jej chtěla utěšit, že chovám psa jeho jména, kterému dávám jasné pokyny: "sedni, lehni, pacičku, fuj" a občas jej podrbu na zádech, rozplýval se blahem, jaká je to šťastná náhoda.

Pak mě ale  nazval zahořklou ženou, jež neměla v životě štěstí, poté, co jsem zmuchlala jeho osudový dopis, na ty správné muže.   Až po 14 dnech jsem pochopila, že mě a mých 5 emailů využil jako eso v rukávu na svou exmilenku, která, rovněž na pracáku, od něj chtěla teatrálně odejít na rekvalifikační kurz. Jakmile se ale dozvěděla, že mu od jakési mladší ženy z východu  došel mail, začala prý bezhlavě žárlit a nakonec se zase dali dohromady, protože to prý byla láska jako trám. Láska trvající přes  5 let. Čím jsem byla já, která jsem údajně vyvolala u tohoto muže svým polibkem nejlepší orgasmus jeho života, efemérním vzplanutím před nějakými šestnácti roky!

Mávla jsem tehdy nad tím rukou. A propadla jsem se do  depresí. Francouz  krátce po našem rozchodu, jak mi napsal, usínal  s myšlenkou na mne, čistou, nevinnou, nemluvnou východoevropskou subinu. Až  po 16 letech mi došlo, že ze mne, aniž bych o tom věděla, vysál můj spánek, mou energii, mou naději na radost.

Zatímco on celé roky slastně spal, já krátce nato začal trpět úpornými poruchami spánku. A proto radím všem 16-letým českým dívkám, nedávejte v Paříži bezhlavě francouzáky mužům na 50 let. Jsou to energetičtí upíři. Sami si spokojeně spí a vy skončíte na práškách. Depresí z tohoto zjištění jsem se zbavila až po více jak půl roce.  Nikdy svým starým láskám neodpovídejte. Nikdy nevíte, jak vyčuraně vás jako eso v rukávu využijí v rámci mocenského boje se svými dominantními, manipulativními  milenkami.  

Francouzský nadpadesátník, který se v mailu přirovnal k plešatému upírovi,  jehož už nemám právo vidět, za mnou nikdy nepřijel, jak sliboval. A já jsem byla ráda. Neměl zač, topil se v dluzích a musela bych mu zaplatit letenku i ubytování.  Ani nevím, jestli ještě žije, anebo už zemřel na  infarkt. Jen si přeju, aby poslední myšlenku svého života opět nezasvětil mně a vzpomínce na  nejextatičtější orgasmus svého života a tím mě opět na dálku energeticky nevysál.  

Situace to byla pekelná. Cítila jsem se tehdy stejně zaraženě, jako  miliony žen nad 50 let, které dopálil Moix svým upřímným výrokem. V  životě by mě ale nenapadlo celou situaci řešit tak, že bych si vyfotografovala nahý zadek, jako učinila další známá francouzská autorka litevského původu, Colombe Schnecková,  a vyvěsila  svou fotku neprodleně na sociální sítě s tím, že ještě není k zahození. A autor by mohl být rád, jak explicitně naznačila, když by se mu tento zadek roztáhl nohy. A protože to odmítl, má dle názoru většiny, malý mozek.

Muži to tak  mají od přírody. Jsou tady k  tomu, aby bezhlavě předávali své geny. U žen je pravděpodobnost, že dítě jimi přirozeně  počaté  bude jejich, sto procent, u muže je více než nejistá. Dítě nemusí být jeho, může klidně vychovávat řadu kukaččích mláďat.  Muži, samci jsou evolucí naprogramováni k tomu, aby měli sex s co nejvíce mladými ženami, aby měli alespoň jednoho jistého potomka. Je vědecky prokázáno, že plodnost u žen klesá po 25 letech, a tak se nesmíme divit, že muže coby nástroj na přenos genetické informace nejvíce přitahují ženy do 25 let. Cílem evoluce není nic jiného nežli replikace genů skrze nejrůznější živočišné druhy.

Žena nad 50 let dítě počne přirozenou cestou dítě jen s pomocí asistované reprodukce. Ženy mohou mít desítky liposukcí, botoxem vyhlazené tváře jako vzorové hollywoodské krasavice, které byly Moixovi masově předhazovány. Zpěvačka Madonna si díky své postavě a vlivu může dovolit mít mladší milence.  Má  dokonale vysoustruženou postavu, ale přírodu neoklame. Neplodné ženy mužům nevoní a už je přirozeným způsobem nepřitahují tak, jako ženy plodné. A v tom to celé je. Autor to v Marie Claire surovým ale jasným způsobem způsobem řekl. A rozpoutal tím vlnu moralizujících odsudků. 

Madona sice může poskytnout mladému ambicióznímu modelovi chvíli naprosté slasti, kterou má ze statutu, že spal s nejvlivnější žijící ikonou showbyznysu. Jeho orgasmus může být při jeho mládí plnohodnotným. Starší Madonini muži si ale často stěžují, že je tato hyperaktivní herečka energeticky, vysává. Ztratili  ve vztahu s ní sebe samé a ztratili tvůrčí potenciál. A proto se s ní raději rozešli. Podobně a ještě hůř dopadl i nejslavnější americký neurotik Woody Allen. Po nepříliš harmonickém soužití s krásnou, elegantní, altruistickou Miou Farrow sáhl po její  adoptivní dceři, Asiatce, a projevil podobný vkus jako sociálními sítěmi ostrakizovaný francouzský spisovatel.

Allen to tehdy  ustál a bylo mu povoleno milosrdně nadále tvořit ačkoli by podezírán (snad oprávněně) z pedofile. Smetla ho až vlna hnutí Meetoo, v které se angažoval jeho vlastní syn  Ronan, jež  oživila staré rány. Od Allena, který by patrně už ve svém vysokém věku stejně nic  skvělého nenatočil,  se v mediálně znovuoživených skandálech, o kterých se  stejně dávno vědělo, distancovali všichni herci jeho posledního filmu.

Mám vážnou obavu o osud upřímného padesátiletého francouzského autora, jenž ve srovnání s Allenem anebo Kevinem Spaceym, či řadou pedofilních katolických knězů, z pohledu morálky individualistické západní společnosti,  neudělal nic horšího, než že celému světu vyslepičil své sexuální preference. Naprosto zdravé, neúchylné a pro muže jeho věku  přirozené.  Tento muž se nemá za co omlouvat. Nemusí si sypat popel na hlavu za to, že se mu nelíbí bílé Evropanky anebo černošky nad 50 let, ale jen  Asiatky, ideálně do 25 let, nota bene z rasismu. 

Stejně ale byl veřejností donucen k pokání. Ačkoli je zralou osobností, literátem s vyspělými životními postoji, jenž bojuje za slušné zacházení s migranty, musel ze sebe před celým světem udělat nezralého neurotika s dětinskými zájmy. A to jen na základě toho, že nedokáže milovat se vším všudy, tedy dle měřítek naší individualistické západní společnosti hlavně se ztopořeným penisem bílou anebo černou ženu starší padesáti let.

Moix nemá mozek dítěte, jak se nám ex post snaží hyperkorektně nalhat, ale normálního  zralého muže.  A pokud by nebylo sociálních sítí, které vytváří z celé společnosti panoptikální chaos se všemi umělými hony na neexistující čarodějnice, na prášcích vyhnaných jepičích pseudokauzách jednoho  dne, se vším nezdravým narcisismem a sebeobnažováním, všichni bychom si to přiznali.

Namísto toho si ženy nad 50 let začínají hromadně na internetu fotit nahé zadky s tím, že ještě jsou sexy a ustrašení hyperkorektní muži tato nahá, celulitidou poznamenaná pozadí  na sociálních sítích musí falešně chválit  jako zřídlo moudrosti, zralosti a hřejivého mateřsky vstřícného lidství, aby se někdo na oplátku nenavezl do jejich občas už nefunkčního pohlavního orgánu. 

Internet snese vše.  Autora se nakonec zeptali, jaký bude mít tato kauza vliv na tržby jeho knih. Předpokládali, že jim potupně svěří, že se určitě stanou propadáky.  Moix všem ale vyrazil dech, když sdělil, že v dnešním perverzně nastaveném systému mu patrně půjdou jeho romány více na dračku. Tomu se říká zdravé sebevědomí.