Blížíme se Rusku anebo spíše Saúdské Arábii?

30. 05. 2018 20:49:48
V obou dvou zemích jsou umělci ostrakizováni za svobodu uměleckého projevu a uměleckou kritiku propojení autoritářského režimu s náboženstvím

V Rusku zavřeli za akt výtržnictví a blasfémie členky skupiny Pussy Riot do vězení, v Saúdské Arábii odsoudili blogera za kritiku náboženství k bičování a v jednu chvíli mu hrozil i trest smrt.

A to vše v 21. století. Ruským aktivistům, napojeným na pubertální performerské partičky Vojna a Pussy Riot, která se vyžívala v pronášení kuřat ve vagínách z obchodních center, zveřejněným na youtube.com, malování penisů na petrohradský most, anebo v souložení v přírodovědném muzeu na protest proti zvolení Dmitrije Medveděva, byly nejprve ukládány pořádkové pokuty, jež uskupením částečně kompenzovala nadace Václava Havla. U nás jsme měli tyto projevy, jež se zdály běžným Rusům hodně za hranou, za kreativní vzpouru proti usurpujícímu Putinovu režimu. Nejvíce jsme tleskali povedenému zpěvu, kdy členky Pussy Riot v chrámu prosily, aby je bohorodička už konečně zbavila Putina i patriarchy ruské pravoslavné církve.

Posléze se jejich případ dokodrcal k soudu, kde si to celé slízly za všechny další zakuklené kolegyně a kolegy uprchlé do zahraničí dvě ženy. Poseděly si 2 roky ve vězení a během jejich nespravedlivému pobytu jim bylo v Brně dedikováno divadelní představení. Posléze vyšly z vězení, odešly na osvícený a demokratických západ, kde pořádaly osvětové rozhovory pro západní publikum o tom, jak je Rusko v rukou Putina a spol. ve svém autoritářství, umném propojení moci státní s mocí církevní, zpozdilé.

A ještě více se pohoršujeme nad osudy krásných islámských hereček, které se v Pákistánu hašteří o sto šest s tamními duchovními naštvanými, že hrají v zahraničí polonahé, protože je to jejich práce, a nad osudy blogera bičovaného v Saúdské Arábii za blasfémii.

A do toho všeho nám, jedné z nejateističtějších zemí Evropy, kde se horlivě hlásí k nějaké konkrétní denominaci spolu se skandinávskými zeměmi asi nejméně lidí v celé Evropě a kde si maximálně jednou za rok zajdeme na Rybovu Vánoční mši, přihrne cizokrajný v roce 2015 cizokrajný orientální islám.

Nauka, již jsme nikdy neznali, nevyznávali, ale na niž se během migrační krize, kdy nám do ČR nedoputovat skoro žádný uprchlík, protože se nám všichni obloukem vyhýbali a báli se nás jako čert kříže, stala většina obyvatel odborníky. A tehdy v nás všech naráz jednotně hnul jasný pocit znechucení, pramenící z toho, že jsme byli coby malá zem stále byli pod nějakou cizí větší říší, ať už zkostnatělou rakousko-uherskou, anebo německou, sověstskou a nyní přebyrokrotizovanou socialistickou EU, jež je dle mnohých horším uskupením nežli RVHP.

A tak jsme si před dvěmi leti řekli už dost, už nám ta levicová přebyrokratizovaná EU nebude nic diktovat. Jsme hrdí Češi, Slezané a Moraváci, nemáme se za co stydět, navažme na naše židovsko-křesťanské kořeny. Od té chvíle se všichni hromadně obracíme na víru a stáváme se z vlažných ateistů překotnými konvertity. Díky migrační vlně u mladých inteligentních lidí, kteří by se jinak v normálně situaci orientovali spíše doleva a volili by Zelené, u nás zabodovala KDU-ČSL a SPD s hesly obrany našich židovsko-křesťanských kořenů, naší národní a kulturní identity před hrozbou radikální islamizace české společnosti.

Osobně považuji kořeny naší evropské a speciálně české civilizace více za pohanské, nežli židovsko-křesťanské. Židů tu v Evropě díky diaspoře žilo vždy málo a nikdy neovlivňovali hlavní myšlenkové proudy. Byli často perzekvování společností a křesťanskou kulturou, jež vznikla z kdysi dávno z odnože judaismu. Křesťanství se na území našeho současného státu etablovalo teprve před 1100 roky politickou vůlí některých panovníků. Aby zde mohlo proniknout alespoň v nějaké formě, muselo provést úlitbu hromadné zálibě místního obyvatelstva v kultech bůžků ochránců před všemožnými přírodními živly, a tak si postupně vytvořilo panteon světců, v mnohém připomínající germánská anebo antická božstva.

Ježíš byl historickou postavou, která byla dle biblických svědectví nadána schopností nadchnout davy a léčitelskými dary. Bohužel byl ale negramotný a vyjadřoval se v mnohoznačných glosách a metaforách. Nevytvořil ucelený filozofický systém, ve své době neřekl skoro nic nového, co by už před ním nebylo řečeno. Proto museli nejvýznamnější filozofové středověku sáhnout k vlivným antickým filozofům a myšlenkovým proudům, které umně naroubovali na biblické texty, a vytvořili prazvláštní myšlenkové slepence, které jim umožnily hlouběji uvažovat o etice, sémiotice, společenských vědách a společensko-vědních naukách.

Rozvojem vědeckého poznání v oblasti fyziky, přírodovědných disciplín a moderní genetiky získávalo křesťanské učení ale i další náboženské doktríny čím dál více trhlin a muselo se do značné míry přizpůsobit, aby nepůsobilo jako anachronický relikt minulých století.

Řada překotných konvertitů ale i vlažných ateistů má stále zakořeněný koncept úcty a respektu k víře druhého člověka, ačkoli poznatky vědy a teorii mysli čím dál více napovídají, že řada z konceptů, které miliardy lidí ze setrvačnosti vyznávají, se nezakládají na pravdě. Má se za to, že víra a náboženské přesvědčení druhého se nemá kritizovat, protože mnoho lidí na ní emočně lpí, pomáhá jim, ačkoli se může jednat o masivní skupinový blud přenášený coby mem úspěšně parazitující v mozcích lidí z generace na generaci. Kritika je ale důležitá i pro samotné náboženské nauky a ty, kdo je vyznávají, protože jinak budou žít ve světě zcela odtrženém od reality.

Zde v Evropě naštěstí kritický proces náboženských doktrín započal za doby renesance a osvícenství, a většina odnoží církví jej nechala mimovolně probíhat. V jiných, převážně islámských zemích, jsou za blasfémii uštědřovány kruté tresty anebo jsou osoby za karikatury posvátných symbolů zavíráni do vězení.

Nakonec to většinou dopadá tak, že skalní kritik veškerých náboženských doktrín Richard Dawkins může kritizovat a polemizovat s křesťanstvím a judaismem a nikdo mu hlavu neutrhne. Většina hlav těchto církví to snese s tím, že lstivě označí ty nejostřejší kritiky svých náboženských kultů za tvůrce "nového náboženství". Jakmile ale začne ostřeji verbálně kritizovat islám, je mu zrušena předem domluvená přednáška, protože urazil city prostých věřících muslimů a to se nesmí.

Tím ale vzniká v lidech, sympatizujících spíše s křesťanstvím, které bylo na našem území zakořeněno po dobu přes 1000 roků, pocit nespravedlnosti. Proč je islám jediným nekritizovatelným náboženstvím na světě? A proč se za kritiku islámu v některých zemích udělují tak kruté tresty a u nás může kritikům křesťanství vše projít.

A řadu z nás napadne, jak je onen islámský náboženský kult zpozdilý. Mají pravdu, protože se začal šířit o mnoho set let později nežli křesťanství a ještě mnohem později nežli judaismus a další pohanské kulty. Islám je zkrátka svěžejší, průbojnější, má lepší obal a PR, a proto se nyní lavinovitě šíří celým světem. Otázkou je, zda zůstane i po letech módní záležitostí anebo jeho popularita mezi mladými lidmi v budoucnu skončí, stejně jako skončila obliba hnutí New Age.

Kritika křesťanství v intelektuálním podání hnutí Nového ateismu křesťanům ani vlažným ateistům, kterým je křesťanství trochu sympatické, nevadí, ačkoli se zde občas použije ostrých slov a tu věcnější tu více emocionální kritiky. Nevadí nám příliš ani dokumenty o historii ateismu a polemice s křesťanstvím. Nevadí nám polemiky přesvědčených ateistů a přesvědčených křesťanů na půdách univerzit. Ale co nás stále dráždí, jsou karikatury náboženských kultů a pro někoho posvátných symbolů víry a státních symbolů.

I já jsem na ni byla dříve více citlivá vůči karikaturám proroka Mohameda a karikaturách křesťanské svaté trojice v časopise Charlie Hebdo. Připadly mi nevkusné, protože byly spojené s nahotou a sarkastickou invektivou vůči posvátným symbolům skupin, mezi než jsem se sama nepočítala. Redakci nakonec vystříleli muslimští a nikoli křesťanští fanatici. Jelikož jsem ale zvyklá z umění na mnohé, postupně jsem k vizuální, nikoli pouze verbální kritice náboženství a státních symbolů přestala cítit averzi.

A proto jsem se podivila před delší dobou nad snahou o zákaz nejprve jednoho a posléze hned dvou kontroverzních představení režiséra režiséra Olivera Frliče, jenž se rád zaměřuje kritiku xenofobie, kolonialismu, polského antisemitismu, patologických jevů v katolické církvi ve formě krajně provokativních představení atakujících posvátné symboly uvedených 1 x v rámci festivalu v Brně.

Přečetla jsem si synopsi více propíraného představení Vaše násilí je naše násilí, v rámci něhož můžeme shlédnout pro mnohé nepříjemné metaforické podobenství o znásilnění muslimky Ježíšem Kristem a vytažení vlajky z reálné pochvy herečky a řekla si, že jsou lehce naivní a schematická, ale budiž. Pokud budou mít inscenace zdařilou choreografii a budou podbarvena znepokojující ambientní či atonální hudbou, herci se do svých rolí hezky opřou, snad by se na představení dalo i dívat, na rozdíl od kašírované nudy, která na nás často číhá z tradičně pojatých divadelních kusů. Přemýšlela jsem nad tím, zda si zakoupím lístek na jednu z inscenací. Spíše mne lákala ta, jež pojednává o pedofilních skandálech v lůnu katolické církve, na niž nikdo příliš neupozorňoval.

Vždy ale bedlivě vážím, zda mám představení věnovat o zhruba 3 hodiny více času celkem, které mě zabere dojetí a odjetí do a z Brna. Jelikož jsem vše nechala na poslední chvíli, a pak jsem se rozpomněla na to, že bych si na tyto dva skvosty zajela, už byly, díky negativní kampani v médiích a po celém Brně dávno vyprodané.

Rozpočet festivalu byl sice na české poměry relativně vysoký, vzhledem k tomu, že se zvaly zahraniční soubory, které musely přijet s celým svým vybavením, být ubytovány v hotelu a mít za to odměnu, což by lístky brněnských diváků na malých scénách nepokryly, úměrný ceně. V rámci podobných festivalů se už promrhalo peněz za hostování dobrých známých uměleckých šéfů, že mi tato položka připadla standardní.

Aspoň uvidíme z peněz našich daňových poplatníků v Brně něco nového, exotického, kolem čehož propukaly skandály po celé Evropě a budeme sledovat reakce našeho brněnského davu. Proč mají vše vidět jen zpovykaní Pražáci, do jejichž rozpočtu proudí mnohem více peněz, nežli do rozpočtu brněnského. Hry kontroverzního režiséra se nelíbily v katolickém Polsku, kde ve volbách zvítězila strana Právo a spravedlnost, která ale sama svým bigotním nacionalismem a omezováním práv žen vyvolala na ulici bouřlivé protesty. Někam byly inscenace pozvány, ale poté, co ji uviděla schvalovací komise, je odmítli uvést s tím, že ale zaplatili souboru přislíbené náklady na hostování.

Někde inscenace byly uvedeny a některým divákům a divadelním kritikům se líbily a druhým nelíbily. V rámci celého brněnského festivalu, jenž měl určitý dramaturgický plán, prošla všechna představení bedlivým sítem soudných expertů s vysokými školami, kteří měli pocit, že přinesou Brnu nová témata k zamyšlení. Brnu jsem to z celého srdce přála. Ale Brno se tomu všemu, jakmile se o tom dozvěděli přesvědčení křesťané a političtí aktivisté od Sládkovců, přes SPD, komunisty, hnutí Islám v ČR nechceme, začalo samo vzpouzet.

Když jsem před nějakým časem přijela do Brna a prošla se po Náměstí Svobody a před Zelným trhem, nabyla jsem pocitu, že se Brno v době před uvedením hry radikálně proměnilo. I dříve jsem zde mohla na mnoha místech vidět náboženské aktivisty, kteří se vyznávali slovem i písní ze své lásky k Ježíši a rozdávali své letáčky. Davy je většinou, jak je v Brně zvykem, míjely s anonymní lhostejností.

Nyní jsem zde ale spatřila osoby v náboženských kostýmech mnichů, duchovních a jeptišek anebo oblečených do civilu. Nebyla jsem si přitom jistá, za se jedná o opravdové jeptišky, mnichy a duchovní, anebo jen o lidi, co se za ně vydávají. Z mikrofonu jsem slýchala prazvláštní výroky typu: "Brno, kaj se za své hříchy, protože na tebe padne boží trest ..."

Nejprve jsem si myslela, že to tito lidé nemyslí vážně, posléze mi ale došlo, že to myslí smrtelně vážně. Věří v mstivého Boha Starého zákona, který si rád zahrává s osudy nevyvolených národů a s vyvolenými biblickými postavičkami a Boha Zákona nového, pyšného na svého jednorozeného syna Ježíše Krista natolik, že na Brno po hanobícím představení uvalí zvlášť krutý trest.

Přemýšlela jsem se známým, jak tento trest bude asi vypadat, a shodli jsme se na tom, že křesťané patrně očekávají trest v podobě biblických ran. V řece Svratce začne proudit krev a krev poteče hněvem božím i z kohoutků bytů Martina Glasera a zlovolných radních, kteří nezabránili uvedení rouhačské inscenace a nezakázali její uvedení. Z nebe začnou padat žáby, v létě se přemnoží mouchy a komáři a budou štípat všechny Brňany, 3 dny bude pouze v Brně zatmění slunce a všem těm, kdo se na celé toto ohavnosti spolupodíleli, zemřou prvorození potomci.

Jen ti, kteří se tak usilovně a na náměstích modlí a nabádají k pokání ostatní, aby Bůh viděl, že s tím vším nemají co společného, snad budou hněvu božího ušetřeni. Ale kdo ví? Třeba nějaká ta žába sletí i do jejich domečku a rozbije jim okno, což jim pojišťovna coby nespecifikovanou katastrofu, jejímž viníkem může ale zároveň být nemusí organizátor festivalu Martin Glaser, neproplatí.

Brňané protestující opět míjeli celkem lhostejně, žádné davy se kolem nich měsíc před uvedením představení neshlukovaly. Mezitím ženy v kostýmech jeptišek rozdávaly letáčky proti u nás velice nepopulárnímu, ale ještě neschválenému rozhodnutí o přerozdělovacích mechanismech zatím neschváleného Dublinu IV. s tím, že se bude jednat o zkázu naší židovsko-křesťanské civilizace a budeme zaplaveni milióny " sice roztomilých ale přece jen černých a cizorodých černých čumáčků" z Afriky. Dále jsme se mohli dozvědět, že naivní dětská duše malých roztomilých křesťanů je przněna hned ve školkách předčasnou sexuální výchovou, nabádáním k perverzní genderové rovnosti jakož i k přehnanému respektu k právům sexuálních minorit.

A pak se vytasili se svým evergeenem, bojem proti potratům a antikoncepci u nás i u milionů přemnožených lidí v cizích kontinentech živořících na hranici hladu a bídy. Nechť si hynou trpící v Africe, když pohrdají naší misionářskou pomocí v rámci níž jim zakazovali katolíci kondomy tak dlouho, až se přemnožili. My posíláme ze svých daní a občas i ze svých vlastních peněz jejich přemnoženým dětem příspěvky na elementární výživu a dochození základní školy, jimiž evidentně pohrdají, a sami jejich černí rodiče by si raději hráli s námi zaplacenými Samsungy, Samsungy luxusnějšími nežli mají naše děcka, jimž jsme na ně tvrdě dřeli v místních továrnách.

A co oni na to? Namísto toho, aby pracovali za stejně krušných podmínek v jejich továrnách anebo na jejich plantážích, hrnou se potutelně s pomocí levicových pašeráckých neziskovek, které viíězoslavně odkryl europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský, do naší drahé Evropy ve svých cizáckých invazivních člunech. Něco takového šveholily ženy v kostýmech jeptišek protestující na Svoboďáku, a to jim konečně přitáhlo kýženou pozornost.

Rychle jsem jim uprchla a žádné petiční lejstro jsem jim nepodepsala, především jsem jim nepodepsala, že nesouhlasím s uvedením hry Vaše násilí je naše násilí z peněz daňových poplatníků jako pár tisícovek brněnských oveček. Pořadatelé festivalu si nasazení kontroverzních, ačkoli dle synopse lehce naivních představení, nakonec se skřípotem zubů uhájili.

Křesťané měli dlouho před uvedením inscenace pocit, že jsou občany druhé kategorie, ačkoli jim bylo umožněno celou dobu protestovat v Brně a zviditelňovat se s pomocí letáků a proslovů, které svým výhrůžným tónem plašily malé děti. Dokonce mohli vystoupit i v televizi a v DVTV. Věřící kamarádka mi sdělila, že jí samotné připadnou demonstrace teatrální a že se jí zdá, že se tito lidé povyšují nad ostatní křesťany.

Ona ale často chodí do divadla a viděla za svůj život řadu mnohem vulgárnějších a kontroverznějších kusů, a byla coby člověk se vzděláním v podobném oboru, schopna absorbovat a vyhodnotit je z hlediska estetického účinku na diváka a koherentnosti představení jako celku a nikoli z hlediska toho, že uráží něco jemnocit.

A pak přišla konečně chvíle, kdy jsem v malém divadle o 200 divácích neseděla, protože to bylo celé díky obrovské kampani, které tomu učinili Sládkovci, někteří křesťané, Okamura, Islám v ČR nechceme, vyprodané. A pak se strhla potyčka mezi holohlavými aktivisty, tzv. Slušnými lidmi protestující znemožnili platícím divákům představení shlédnout od počátku do konce. Pořádkové služby to neustály, ředitel CEDU nebyl schopen zkrotit rozvášněné aktivisty racionálně a pak se to celé začalo ex post opět řešit na zastupitelstvu města Brna.

Představení totiž mohlo naplňovat rysy hanobení náboženství a státních symbolů, které je u nás trestné. A byla na ně podána trestní oznámení. Všude v celé Evropě je ale nepsaným zvykem, že pokud se to celé děje v rámci divadla anebo filmu, nejsou účinkující trestně stíháni protože zde panuje svoboda uměleckého projevu, jcož nám Čechům po letech totalitní mravnostní a politické cenzury umění není ještě úplně vlastní. Takto bylo legislativně rozhodnuto v rámci sporů v řadě zemí Evropské unie. Podané žaloby padnou i u nás na jalovou půdu. Pak se ale odpůrci představení vytasili s pádným argumentem, jenž měl za cíl podrazit nohy Martinovi Glaserovi a celému festivalu s vysokým rozpočtem.

Festival byl totiž hrazen z daní nás všech spořádaných českých občanů a řadě občanů je proti gustu a nechtějí, aby jejich daně byly vyplýtvány na podobné věci, jako je zvaní divadelních zahraničních souborů, s obsahem a vyzněním jejichž her některé skupiny obyvatelstva nesouhlasí. Že se jedná jen o minimální zlomek rozpočtu, protože výdaje našeho státu na kulturu jsou v rámci Evropy nízké a malá divadla se musí dotovat, aby lidé vůbec mohli do divadla dojít a vidět za rozumnou částku něco zajímavého, nikomu nedošlo.

Pokud by divadelní soubory nebyly dotovány kraji, městy, státem anebo sponzory, vyšplhaly by se lístky v malých alternativních scénách, jež jsou chváleny kritiky, ale diváky ve elkých počtech do hlediště nedotáhnou, na částky přesahující několik tisíc korun. Musely by se rovněž po vzoru Broadwaye a West Endu uvádět několik let ty samé kusy, aby se jejich uvedení vyplatilo a nemuseli se pořád najímat další drazí režiséři, skladatelé, scénografové, choreografové a herci. Takto ale mohou fungovat jen divadla v mnohamilardových aglomeracích, jako je Londýn anebo New York. Ale ne v Brně.

Pokud by se dotace divadel zastavily z politických důvodů, hrozilo by Česku, že se utopíme v kašovité břečce kýčovitých muzikálů, které si u nás jediné dokáží na sebe vydělat. Z daní se dotují městské bazény, ačkoli s tím nesouhlasí řada neplavců, dotují se cyklostezky, ačkoli s nimi nesouhlasí řada necyklistů, chodců anebo automobilistů, dotují se školy, ačkoli z nás řada už nechodí do školy anebo by raději neposílala občas svá dítka do školy. Jejich odpůrci ještě nevrhli protestovat do ulic. Nyní možná po kritice plýtvavého festivalu mnohými brněnskými politiky, do ulici vtrhnou a budou protestovat.

Řešení nepřidělení dotace městem na dvě představení festivalu, jehož rozpočet byl předem schválen, byla blamáží na druhou. Rozpočet divadelních festivalů by měl být zásadně schvalován radami města dopředu a dodatečně by se mělo hlídat pouze to, zda se na celé akci někdo nadměrně anebo nezákonně neobohatil. Toto je jediný důvod dodatečného krácení už schváleného rozpočtu. Chování brněnských radních vysílá neblahý signál do zahraničí dalším pozvaným divadelním souborům. Mnohem lépe se zachovali Švýcaři, když jedno představení O. Frliče nejprve pozvali, posléze, co se zodpovědné osoby rozhodly, že je ve své zemi nechtějí uvést, uhradili souboru bez řečí veškeré škody s tím vzniklé, a představení ale ani protesty ve Švýcarsku nakonec nebyly.

Zde se ale vytvořil ex post tlak na celý festival, že mu po uvedení dvou inscenací, jež se nelíbily konkrétním skupinám politických aktivistů a určité části české populace, která na představení ale nebyla nucena jít, že bude krácen a to dost výraznou sumou. Nakonec se vše smetlo ze stolu a díra v rozpočtu se nějak smázla. Soubory ve světě se o tomto počínání brněnských radních mohou dozvědět a budou se obávat, že i jejich představení mohou být podrobena ex post brňácké cenzuře a může jim z Brna hrozit, že nedostanou něco proplaceno a proto se sem budou obávat příští rok přijet. A za rok už zde uvidíme jenom komerční zahraniční situační komedie, při nichž si radní i brněnské publikum strhá své bránice a kritici zaskřípají zaťatě zuby.

Nu což, nebudeme chodit do divadla, protože spoustu mladých lidí nebaví tradiční inscenace prvoplánovitých inscenací, jež nikoho neurazí a budou se líbit všem. Zakázány mohou být do budoucna například i inscenace Shakespearova Kupce benátského pro to, že se hanobí Židé a další a další, ať již radikálně levicové, anebo radikálně pravicové kusy.

A zde nastává chvíle, kdy by se levicoví aktivisté, za něž hovořil kontroverzní slovinský režisér, mohli ještě zabodovat. Mohli by si masivním protesty vydobýt legislativní zákaz veškeré televizních stand up komedií o blbých blondýnách, protože to uráží minoritní část žen. Maintreamoví, převážně pravicoví, převážně konzervativně smýšlející diváci diváci, včetně všech holohlavých členů uskupení Slušní lidé města Brna, je ale tajně milují.

Holohlaví Slušnáci, kteří protestovali proti kontroverzní inscenaci levicového režiséra na místě, a znemožnili platícím divákům uvidět část textu, by se byli nuceni po zákazu komedií o blbých blondýnech v TV obrátit k pornokanálům, kde by najatí pornoherci blbým blondýnám navíc naplácali návdavkem na holou.

A nějak tak z principu by začali by protestovat proti zákazu těchto vtipů v televizi. Ale nic by proti tomu nezmohli, protože si jejich zákaz prosadili levicoví aktivisté za trest, že jim zabránili dohrát v klidu hru od Frliče.

Slušní lidé města Brna a většina věřících by se zklidnila, protože je pro ně mnohem důležitější sledovat v TV lehkomyslnou zábavu, nežli povolit pár festivalovým divákům shlédnout kontroverzní představení a byl by klid.

Je třeba jednat a to hned. Než bude pozdě!

Umění, jakkoli senilní či infantilní se může mnohým jevit, by mělo být v naší mladé a v mnohém ještě stále křehké demokracii uchráněno politických tlaků a nátlaku náboženských a dalších vlivových skupin, dokud nebude pozdě. Pokud radní začnou takto na politickou objednávku anebo na nátlak části populaci šibovat ex post s rozpočty festivalů a divadelních představení, je na čase začít radikálně v ulicích protestovat nad sexistickými vtipy o Silvestrovských šou v ČT. Až nebudou divadla moci říci vůbec nic, nežli melodramaticky zpívat "Kde pak ty ptáčku hnízdo máš?", protože jim budou na cokoli jiného odebrány po uvedení inscenace ex post slíbené dotace, budeme muset sami v našich volnočasových aktivitách a amatérských divadelních představeních ukázat, že my, ať už krajně levicoví, anebo pravicoví aktivisté se nedáme, a své vidění světa, ať už lyrické, apolitické, snové nebo extrémně a často až prvoplánovité politické vidění, si uhájíme.

Jinak časem, sice ne hned, ale možná v blízké desítce let, degenerujeme na úroveň Ruska, kde se odsuzuje za infantilní politické levicové umění kritizující církevní představitele do vězení anebo, pokud k tomu bude politická vůle, rovnou na rovinu Saúdské Arábie, kde za něco podobného hrozí trest bičování či dokonce smrti.

Autor: Petra Havelková | středa 30.5.2018 20:49 | karma článku: 9.04 | přečteno: 558x

Další články blogera

Petra Havelková

Vánoce ateistčiny

Moře času uplynulo od chvíle, kdy jsem odpadla víry. Dříve jsem prožívala kalendářní rok ve shodě s liturgií naplněna posvátnou radostí z každého dne, o Velikonocích jsem umírala s Kristem, o Vánocích se těšila z jeho zrození.

11.12.2018 v 21:37 | Karma článku: 12.59 | Přečteno: 855 | Diskuse

Petra Havelková

Jak se dělá talk show na TV Barrandov

Pořad Nebezpečné vztahy moderátora Honzy Musila láká televizní diváky na skandální odhalení, vyhrocené střety mezi pozvanými hosty z řad prostého českého lidu. Je ale všechno tak, jak se divákovi zdá?

9.12.2018 v 12:13 | Karma článku: 29.16 | Přečteno: 1612 | Diskuse

Petra Havelková

Spílání malému Čecháčkovi u příležitosti výročí české státnosti

Kabaret české státnosti, které zinscenovalo brněnské Mahenovo divadlo se změnil pro mě a 2 další milovnice divadla a kultury středního věku v kabaret české nudnosti. Jednu z nás z představení prudce rozbolela hlava

1.12.2018 v 18:06 | Karma článku: 27.36 | Přečteno: 1287 | Diskuse

Petra Havelková

Český jazyk nám feministická a LGTB lobby nikdy neukradne!

Obavy z útoků LGBT lobby na tradiční hodnoty, jež jsou založeny na roli ženy a muže coby monogamního páru, se stupňují. Napomáhají k tomu legislativní kroky, řešící práva LGTB minorit v otázce manželství anebo adopce dětí.

26.11.2018 v 16:57 | Karma článku: 22.98 | Přečteno: 805 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Emilie Moláčková

Mladý skladatel Lukáš Sommer se představí v sólovém autorském kytarovém koncertu v Americe

Český hudební skladatel a kytarista Lukáš Sommer vystoupí dne 16. ledna 2019 na MilleniumStage v Kennedy Center for the Performing Arts.

17.12.2018 v 20:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Petr Fabera

StarDance IX - Finále

Devátá řada soutěžní taneční zábavné show je minulostí. Tři páry se ve finále utkaly o titul Král a královna tanečního parketu.

17.12.2018 v 11:59 | Karma článku: 27.46 | Přečteno: 3288 | Diskuse

Karel Sýkora

Vizualizace poezie – Jiří Orten (Ohnice)

Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein, byl český básník. Z jeho díla vyplývá, že měl velký talent, nebyl členem žádné skupiny, ale byl ovlivněn existencialismem. Ortenovo dílo velmi ovlivnilo českou poezii.

17.12.2018 v 10:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 |

Ladislav Kolačkovský

Žluté vesty pod prapory povstalců „Za Boha a Krále“

Název to může být provokativní, ale symbolika vlajek na demonstracích odkazuje do daleké minulosti Francie. A nikoliv náhodou k Bretani a Normandii, potažmo i royalistickým povstáním 18. století.

16.12.2018 v 22:21 | Karma článku: 20.48 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jiří Ručka

Ukradená písnička XXX. – The Unforgiven II.

Od roku 1991 už nevydala skupina Metallica tak „silný“ materiál, jak v létech předešlých. Od syrového thrash metalu přešla pomalu a potichu přes hard rock až k country, které je ale ve Státech hodně populární.

16.12.2018 v 18:03 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 342 | Diskuse
Počet článků 183 Celková karma 23.02 Průměrná čtenost 1157

Mezi mé zájmy patří  kulturní dění v mém okolí, literatura, reflexe vlivu masových médií na utváření obecného mínění. Zajímám se o kognitivní vědy, evoluční psychologii, teorii memů a literaturu. 

 

Najdete na iDNES.cz