Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Johnsonův návrh na posílení sankcí vůči Rusku po útoku USA na letiště v Sýrii

12. 04. 2017 0:40:29
Ministr zahraničí UK přišel s návrhem na sankce vůči vyšším syrským a ruským úředníkům, kvůli užití chemických zbraní. Setká se UK u ostatních vlád G7 na blížícím se summitu s pochopením?

Johnson před nedávnem chválil coby starosta Londýna Rusko a Putinův režim za to, že konvenčními zbraněmi a s jasnými ztrátami na civilistech dobyl Palmýru. Nyní zvažoval na chvíli uvalení zvýšeného sankčního režimu na obě mocnosti krátce po útoku USA na syrskou vojenskou základnu, odkud byl patrně vedel útok chemickými zbraněmi na povstalecká území.

Johnson v roli starosty, jeho postoj k Brexitu

Johnson byl donedávna svérázným londýnským starostou, jenž přenechával starost o často zastaralou infrastrukturu a bytovou otázku svým úředníkům a více se věnoval netradiční propagaci města s pomocí kuriózních fotografií na londýnských atrakcích. Johnson byl veřejnosti znám jako břitký žurnalista, který si za své čtivé články, občas na hranici bulváru, občas s pronikavým vhledem do jádra věci, inkasoval nadnesené částky. Žurnalistikou si vyděl více nežli jeho přítel, spolužák a stranický rival David Cameron.

Johnson byl od počátku aktivním zastáncem odchodu UK z EU. Konzervativní politik Boris Joris Johnson ani Nigel Farage při kampani pro Brexit vlastně ani příliš netušili, jaké právní ale i ekonomické konsekvence Brexit pro jeho zemi i pro EU ponese, protože na vystoupení UK z EU byl čas více nežli 2 roky.

Většinu podmínek, které by Británii v rámci Brexitu přinesly ekonomický prospěch, zajistili by státu pojistku vůči nadměrnému přílivu levné nekvalifikované pracovní síly ze zemí EU v případě přetížení školství a pracovního trhu, a záruku nenucení UK ze strany EU podílet se více svou legislativou na potenciálně hrozících integračních procesech, pracně dojednal smluvně David Cameron se všemi stávajícími vládami EU.

Přiznivci Brexitu tehdy na Cameronovo úsilí jen sdělili obyvatelům EU, že se jedná o bezcenný cár papíru a že UK z EU musí definitivně vystoupit, jinak to s UK jednoznačně půjde od deseti k pěti. Johnson se na rozdíl od Nigela Faraga nesliboval nesplnitelné, jako bylo například zázračné oživení zdravotnictví zatíženého příliš velkými čekacími dobami a občas nekvalitní péčí zdravotnického personálu.

U nás v ČR by se tak nějak očekávalo, že se v zemi, kde premiér, který inicioval referendum, kde neuspěl budou nové parlamentní volby.

Ne tak v UK, kde došlo ke kosmetickým změnám a přeskupení těch samých lidí na jiné vládní posty a přijetím pár nových tváří do staronové vlády. Jednou z nich je právě Boris Johnson, jenž nahradil Philipa Hammonda, který nyní coby nový ministr ekonomiky hrozí EU tarifní válkou, v roli ministra zahraničí.

A co Brexit?

UK se zdaří možná omezit svou příspěvek do rozpočtu EU, který je spíše symbolický ve srovnání s daňovými úniky tamních podnikatelů i finančních kruhů z the City, malý. Opětovně patrně bude dojednáno omezení pohybu volné síly v případě přetížení infrastruktury a školství, což se už podařilo Davidu Camerovi. Pokud se strany nedohodnou na společných podmínkách, dojde k otázce vystoupení UK z jednotného trhu spojené s tarifními postihy vůči té které straně.

Mávnutím zázračného proutku se situace v přetíženém britském zdravotním sytému, jak slibovali příznivci Brexitu, hrazeném pouze z daní platících britských občanů se nic nevyřeší.

Popřípadě si konzervativní kabinet vyjedná, že se legislativa UK může mírně odchýlit od obvyklých standardů EU a UK nebude přímo zodpovědná Soudnímu dvoru EU, jenž rozhoduje o tom, kde má UK lovit ryby a kde lovit nesmí.UK i EU to bude stát hodně času a zbytečně vyplýtvané energie, ale na druhou strany, od čeho vlastně jiného placené byrokraty v UK a EU a v jednotlivých státech máme?

V UK jejich lorda Jonathana Hilla, sedícího za UK v Evropské komisi neznali při náhodných dotazech v rámci průzkumů BBC a dalších subjektů ani profesionální politici ani běžní lidé, zatímco u nás skoro všichni známe naši zastupitelku Věru Jourovou z TV i běžné politiky.

Z toho lze pouze usuzovat, že tento člověk v komisi buď odváděl nulovou práci, o čemž můžeme pochybovat, anebo jeho práce nebyla v UK důsledně medializována a nijakým způsobem zdůrazněna. Anebo mají obyvatelé UK i politici enormně nízkou paměť na rozpoznávání tváří.

Vláda UK může občanům své země, kde není koncentrováno příliš mnoho vyspělého průmyslu s vysokou přidanou hodnotou a jejíž podnikatelé vždy těžili z toho, že zadávali zakázky zemím s levnější pracovní silou, která doposud těžila z přílivu chytrých mozků jdoucích za studiem v UK, kteří se v UK usadili , naslibovat kdeco. Podíl zisků subjektů daních v UK ze vzájemného obchodu byl nejvyšší s podnikatelskými subjekty sídlícími v EU a těžko bude jejich ekonomika za 2 roky přeorientována na obchod s USA, kde tamní prezident navíc slibuje silnou míru protekcionismu a pokus o zvýšení celních tarifů, který mu stejně jak Republikáni, tak Demokraté neschválí, anebo s dalšími rozvíjejícími se trhy.

Británie snící o slavné postkoloniální obchodní minulosti

Británie je malým ostrovem, jenž měl kdysi výhodnou námořní polohu a jenž vždy těžil z kolonialismu. Takto nastavená ekonomika opravdu nebude moci jít jinou cestou, nežli cestou zadávání subdodavatelských prací v zahraničí ve formě nižších mezd a ždímání zahraničních nízkonákladových prvovýrobců, kteří musí uměle tlačit na hodně nízké mzdy, jak u méně kvalifikované, tak i vysoce kvalifikované práce, a nesou veškerá rizika spojená s výpadky v poptávce, zabezpečení svých zaměstnanců v případě nemoci a další nevýhodné nastavení. Ze své vlastní zkušenosti jsem zjistila, že v tomto jsou britské firmy opravdovými mistry.

Kromě toho, že je UK, především díky své vitální schopnosti obchodovat s celým světem vzhledem ke svým svým postkoloniálním, kosmopolitním vazbám, je UK rovněž velmocí militaristickou a jadernou a její Parlament si nedávno odhlasoval enormní investice do renovace jejich jaderného ponorkového arzenálu, jenž si vymínila britská premiérka výslovně použít, jinak by byl na nic.

Krátce po vášnivé diskusi v parlamentu, kde jí čelil s posměchem ostatních poslanců pouze labouristický leader a přesvědčený pacifista, si poslanci UK odhlasovali na renovaci chátrajícího jaderného arzenálu, měla jedna z britských ponorek malou havárii, střetla se s nákladní lodí.

A tím se jen potvrdila, namísto odstavení nutnost jejich nákladné renovace, jež vytvoří z peněz daňových poplatníků UK řadu vhodných pracovních příležitostí pro britské pracovníky, v případě že firmy nebudou nechat vykonávat jednotlivé práce v zemích, kde jsou nižší minimální mzdy. Naštěstí z toho nebyla tragédie jako v Kursku. Náklady, které si britští poslanci odhlasovali samozřejmě převyšovaly náklady, jež UK investuje do EU.

Zákaz militaristického nasazení britských vojsk v Sýrii stále trvá

Poslanci UK už dávno jasně schválili, patrně po zásahu labouristů, že UK nebude v Sýrii podnikat žádné letecké ani bojové operace. Frustrovaný David Cameron měl po několika chemických a bojových zásazích režimu Bašára a-l Assada proti klikám ozbrojených separatistů chemickými zbraněmi a levnějšími typy bomb, patrně pocit, že UK v boji proti mezinárodnímu terorismu selhává.

Vojenský zásah UK v Libyi ve spolupráci s dalšími velmocemi v roce 2011 označil za správný, ale kvitoval, že UK už není finančně ani poradensky schopna podílet se na konsolidaci africké země, v níž se posléze rozzuřila, nikoli pouze vinou UK, vleklá občanská a náboženská válka.

A tak se David Cameron v UK, již s USA vážou tzv. zvláštní vztahy, potají v průběhu války v Sýrii pokusil nelegálně spolu se svými vojenskými poradci, proti vůli parlamentu zapojit do bojů britské vojáky a techniku. Jakmile se to ale provalilo v tisku, parlament mu tuto aktivitu svým rozhodnutím zablokoval. David Cameron sice nebyl trestněprávně stíhán, ale nařídil ukončit veškeré operace a nedlouho na to po Brexitu, proti němuž horoval, uzavřel svůj mandát, předsedy vlády.

Letecký útok armády USA na leteckou základnu syrské armády v Šajrátu, provedený jako odvetné opatření za v té době pravděpodobný útok armády Sýrie chemickými zbraněmi na povstalecká území ovládaná rebely v Idlíbu vyvolal opětovnou otázku na posílení sankcí na určité osoby Assadova režimu a určité osoby ruského režimu, jež jsou stejně ze strany EU, USA, Kanady Austrálie a dalších zemí už nyní v sankčním režimu.

Johnson volá po možnosti dalších sankcí vůči ruským a syrským představitelům

Tuto otázku rozvířil nyní samotný britský ministr zahraničí Boris Johnson, jenž odmítl plánovanou návštěvu v Moskvě, kde by se střetl s ruským ministrem zahraničí a dalšími úředníky, zatímco americký ministr zahraničí Rex Tyrrelson, jehož armáda úder na syrskou základnu provedla, plánovanou návštěvu do Moskvy nezrušil.

Vztahy mezi UK, EU, Ruskem, zapojeného nyní legálně vojensky jak do konfliktu v Sýrii, tak napůl tajně, napůl veřejně do válečným operací na Ukrajině, nejsou nyní růžové. Dalo by se ale říci, že za vlády konzervativního premiéra Davida Camerona veškeré diplomatické aktivity UK ve vztahu k těmto otázkám v podstatě kopírovaly dokonale přesně postoj EU a USA.

Méně aktivní ministr zahraničí UK Philip Hammond do jednání v Minsku I, II o ukončení konfliktu na Ukrajině za jasně daných smluvních podmínek vůbec osobně nevstupoval, jen vydával jasná stanoviska a jednání byla vedena francouzským prezidentem, německou kancléřkou, ruským prezidentem, běloruským prezidentem a ukrajinským prezidentem coby zprostředkovatelem. Ve vztahu k Sýrii Hammond zaujímal stanovisko mírně tlačící vzhledem k vleklosti konfliktu na odstoupení režimu Bašára al-Assada.

Současný ministr zahraničí tehdy ještě v politice nebyl, ale vzhledem k tomu, že byl členem konzervativní strany a starostou Londýna, mohl mít na celou situaci alespoň určitý náhled. Jeho náhled na vojenské zapojení Ruska v Sýrii,o němž rozhodl patrně prezident Putin s ministrem obrany S. Šojgu a několika strategickými důstojníky, se zpočátku jevil jako přitakávající. Putin oznámil své plánované zapojení do bojů na v Sýrii, byl pozitivní.

Boris Johnson věděl o většině Assadových aktivit v Sýrii ale moc se o ně, coby starosta Londýna nestaral, věnoval se kulturním událostem a psaní článků. Jako absolventovi prestižní britské VŠ mu muselo být jasné, že režim, bojující o ztracená území, je nucen dopouštět se násilí na civilním obyvatelstvu ovládnutém ozbrojenými separatisty podporovanými vojensky cizími mocnostmi.

Konsolidace režimu, v rámci něhož se bouří separatistické skupiny, nesmí dle přísných kritérií dnešního trestního práva trvat dlouho (ačkoli boje separatistů o území a vliv panovaly po dlouhá desetiletí například v Kolumbii) a nesmí být dle požadavků OSN užity chemické zbraně. Ideálním stavem je, pokud se po ukončení bojů vypíší nové volby na částečně zkonsolidovaném území, kde obytelé vůbec vědí, jaké subjekty a za jakým účelem volí.

Ve válkou rozvráceném Iráku po invazi USA za cílem zbavení Iráku autokratického diktátora, jenž údajně představoval neprodlenou hrozbu pro celý svět, nebyly okamžitě vyhlášeny volby. Nejprve byla zakázaná prosaddámovská, v zemi relativně etablovaná strana Baas.

Posléze by Husajn postaven před irácký soud v zemi, kde nebylo řádně zkonstituován nový soudní systém a tento diktátor měl být spíše souzen před Mezinárodním trestním tribunálem. Po několik atentátech na obhájce byl spolu s pár blízkými vládními činiteli v rámci soudního procesu a odvolání popraven. Volby se konaly až po dvou letech po invazi koaličních vojsk do Iráku v roce 2003 a zvítězila v nich USA k podivu šíitská většina čile kooperující s USA nepříznivě nakloněným íránským režimem.

Proč Johnson tak žhavě chválil ruská vojska za silové osvobození Palmýry z rukou IS?

Johnson, jenž nedávno chválil ruská vojska za osvobození syrské Palmýry, musel vědět o celé řadě zkrachovalých diplomatických rozhovorů mezi svářícími se různými frakcemi a politicko-militaristicko-náboženských uskupeními a Assadovým režimem v rámci rozhovorů iniciovaných OSN, Ruskem a Saádskou Arábií.

Johnson se před časem hodl uspořádat v Londýně slavnost na Trafalgarském náměstí, za osvobození poničené architektonické památky Bélova chrámu ruskými vojsky, kterou se podařilo zreprodukovat v 3D tiskárně.

Radikální islamistské kulty jsou značně ikonoklastické především ke starověkým pohanským památkám. Už členové Talibánu, kteří duchovně navazovali na hodnotový systém islamistů podporovaných USA v boji proti SSSR, podoprujícímu tehdejší afgánskou socialistickou loutkovou vládu, považovali starověké antické památky za projev pohanského modloslužebnictví. Obdobná tendence existuje i u některých našich českých letničních charismatických hnutí, kteří naopak kritizují staré křesňanské babky, že se klaní před soškami panen Marií, zatímco by se měly klanět jen ve svém srdci pánu Ježíši Kristu.

Johnson tehdy pronesl vzletnou řeč o boji proti barbarství a nutnosti chránit naše kulturní hodnoty. Johnson před časem vítal ruskou militaristickou intervenci ve prospěch Bašára al-Assada s otevřenou náručí západního idealistického mluvčího, jenž bojuje proti nekulturnímu barbarství.

Rovněž tehdy hovořil o neefektivitě západního boje v oblasti Sýrie. Jelikož ale věděl, že diplomatická jednání čile probíhají, musel hovořit zcela jasně o militaristické efektivitě Ruska, vzhledem k efektivitě vojsk NATO a spojenců. Assada označil sice za krutého diktátora, jenž by měl být svržen a mezi všemi hašteřícími se, vojensky ozbrojenými bloky by měl být najít někdo jiný, kdo by zemi dokázal vládnout, ale doposud se to nikomu nepodařilo a tak Rusům patří veškerá čest za to, jak bezohledně hájí svůj klientský stát.

Nyní ale, po leteckém útoku USA na základnu syrského režimu překotně změnil názor. Jeho návštěva v Moskvě měla být naplánována nezávisle na těchto aktivitách jako prostý akt výměny názorů mezi jednotlivými státy.

Zalekl se Johnson této návštěvy, přestal ji považovat v tomto okamžiku za vhodnou, nemá v Rusku co říci, má psychické problémy anebo co si vlastně sám se sebou, na rozdíl od Rexe Tyrrelsona řeší? Boris Johnson v rámci rozhovoru poskytnutému pro BBC nedávno řekl, že "Putin toxifikuje obraz Ruska, když podporuje Assada a Rusko by mělo spolupracovat s USA v boji proti toxickému režimu". To ale úplně protiřečí tomu, co řekl před rokem. Nevěděl tehdy, kdo je vlastně V.V. Putin a jaké je Rusko, jakou má za sebou historickou zkušenost a co se v něm odehrálo a odehrává?

Na to lze Borisovi Johnsonovi říci jen jedno. Měl se podívat na pár dokumentů své veřejnoprávní televize, kde Putinovů režim a jeho osobnost jejich veřejnoprávní žurnalisté označili dávno za toxické.

V.V. Putin je v britských médiích a v britské veřejnoprávní TV běžně označován, patrně dle názorů ukotvených dle poznatků disidentů a liberálních Putinových životopisců a kritiků jako ambiciózní kleptokrat, jenž se snaží obnovit slávu vlasti za pomoci pravoslavné církve, příležitostného napadání svých sousedů a snění o zašlé sovětské imperiální slávě.

Většina Ruska trošku znalé britské veřejnosti je díky poznatkům z médií i závěrům britských soudů přesvědčena, za že smrtí agenta Litviněnka stojí osobně V.V. Putin a že za skoro všemi vraždami ruských oligarchů, novinářů ale i za úmrtími, za nimiž patrně ruský prezident nestojí, stejně nějak stojí on, protože sedí na vedoucí pozici v Kremlu. Více toxičtější obraz Putinovo Rusko snad ani v UK nemůže.

A v této chvíli po tolika letech politické kariéry pronese britský ministr zahraničí takovou větu?

Musíme se ptát, kde ministr žil? Žil v UK mezi běžnými lidmi? Anebo se s nimi jen nechal fotografovat v rámci sportovních zápasů anebo na londýnském vyhlídkovém kole? Viděl někdy britskou veřejnoprávní televizi? Anebo jí natolik pohrdá, že se na ni vůbec nedívá?

Nežil náhodou ve svém paralelním světě? Kdesi na jiné planetě? V realitní šou s názvem Boris Johnson- David Cameron, odvěká rivalita dvou kluků z Bullington Clubu?

Johnson si s Lavrovem může jen zatelefonovat. Lavron umí dobře anglicky, zatímco Johnson neumí rusky, hovoří pouze jazyky spřízněnými s latinou, francouzštinou, a italštinou, trošku rozumí německy a trošku španělsky. A konečně o Johnsona ani nejde. Už ministr zahraničí, nyní ministr ekonomie Hammon se v syrském konfliktu vůbec neangažoval, jen slepě kopíroval názory administrativy USA, Francie a Německa a nemusí se angažovat ani Johnson, zvláště, když se UK hodlá odtrhnout od EU a nic moc se od ní v tuto chvíli ani nevyžaduje.

Od čeho ale vojenská velmoc UK s jaderným arzenálem země vůbec má svého ministra zahraničí? Od toho, aby prosazoval vůli britského lidu, médii nepřátelsky naladěnými vůči kleptokratickému Rusku a autokratické Sýrii ekonomickými prostředky. Boris Johnson se proto rozhodl jít dál a agilně navrhl posílení tohoto sankčního režimu, pokud se americký ministr zahraničí po útoku provedeném na syrské letiště výhodně v Moskvě nedohodne s ruským ministrem zahraničí o odstoupení Bašára al-Assada od moci.

Myslí Boris Johnson v intencích studené války?

Lídr labouristické opozice Jeremy Corbyn, jenž ale není není obdařen mocí výkonnou, ovládá ale názory určité části svých poslanců v britském parlamentu, jehož druhá frakce se jej opakovaně snažila neúspěšně svrhnout a on nad nimi vždy vyhrál ve stranickém hlasování, Johnsonův názor označil za myšlení z období studené války.

Corbyn, ačkoli je maistreamovým tiskem systematicky napadán, stojí více nohama na zemi a má konsekventní politická stanoviska. Snaží se po léta a docela marně o umenšení jaderného arzenálu u všech zemí a omezení stále se zvyšující propasti mezi nevolenými, většinou rodovými majetnými elitami a odcizeným, často sociálně handicapovaným obyvatelstvem, jež čelí důsledkům převratných industriálních prostředků anebo propadají příliš rychle okem sociální sítě a hypoték v důsledku vysokých cen nemovitostí v UK.

Je v kontaktu s Hizballáhem a Hamásem a vždy volal po zmírnění sankcí USA vůči Kubě. U tohoto politika můžeme předpokládat, že se jeho názor jen tak nezmění a proto v UK asi nyní stojí v čele labouristické strany.

Naopak Boris Johnson, jenž mohl být klidně, pokud by si na to troufl, i předsedou vlády, v rámci Brexitu napsal 2 odlišné eseje, jeden pro vystoupení, jeden proti. Oba dva ale publikoval The Daily Telegraph a tím zmátl polovinu čtenářů řídících své názory podle jeho bystrých komentářů. Později sdělil, že se jednalo o jeho rétorická slohová cvičení, patrně ani neměl v té době ucelený názor, a tak si jej chtěl svou žurnalistikou utvrdit a přiklonit se více k variantě Brexitu.

Sledující veřejnost pak má možnost vyjádřit své názory v tisku anebo vyvíjet tlak na kogresmany a občas se podaří, že některý z ministrů složí svou funkci. Boris Johnson samozřejmě není úplně naivním a situace neznalým politikem. Vzhledem k tomu, že Johnson chrlil své články pro The Telegraph jako na běžícím pásu, můžeme předpokládat, je schopen systematičtějšího vhledu do světové politiky. Nyní, po krátkém lapsu s oslavou ruského osvobození Palmýry, začal opět držet krok s přednastavenými modely zvláštních vztahů UK s USA.

UK byla USA a zemím paktu NATO vždy pevně po boku a premiérka Mayová hned naznačila, že i po vystoupení UK z EU, UK dostojí svým závazkům. Jakožto jaderná velmoc, jež si párkrát spálila v poslední době prsty například v Afgánistánu, kde byly navíc díky neznalosti jazyka byli britští vojáci občasně vlákáni do pastí a bohužel zabili v rámci nesmyslné přestřelky i pár nevinných civilistů, by ale bylo pro Británii výhodnější, když by se do ničeho diplomaticky už vůbec nepletla, nevolala zbrkle po zvýšení sankcí na osoby anebo subjekty, které už v sankčním režimu stejně už jsou.

Boris Johnson by mohl hrát roli rozesmáté figurky s turecko-evropskými, rusko-židovskými kořeny, jež má zájem, aby jeho postkoloniální multikulturní ostrovní zemička, jež je shodou okolností, po silných problémech Francie, 4. nejsilnější ekonomikou světa, navazovala čilé obchodní kontakty po celém světě a nevolala po dalších a dalších sankcích bez důsledného prošetření jejich nutnosti a efektivity.

Nelibě to zatím nesou někteří členové EU, kterých se sankce v Rusku dotkly, kteří ale musí táhnout za jeden provaz,a rády by už sankční režim zmírnily ale nemají na zmírnění sankcí vhodné instrumenty. K možnosti sankcím staví docela pozitivně francouzský ministr zahraničí, jež bude stejně brzy změněna a tak se případné další sankce vůči syrským a ruským subjektům budou patrně řešit v Itálii na sjezdu G7.

Britská premiérka Mayová mimochodem, jak sdělil její mluvčí, připustila, že se po leteckém útoku armády USA na syrskou leteckou základnu Šajrát otevírá další možnost přesvědčit Kreml, že spolupráce s Assadovým režimem nadále není v jeho strategickém zájmu. A Johnson tento názor krátce poté odpapouškoval.

Válečný režim v Sýrii jednou skončí diplomatickou cestou anebo cestou militaristickou, jež bude ale stát spoustu dalších civilních obětí.Skoční i celá britská konzervativní vláda, její mandát se už chýlí pomalu ale jistě ke konci a je jen na jednotlivých lídrech 2 hlavních stran, aby přesvědčily voliče, že ta jejich varianta je lepší.

Pokud by se opravdu podařilo Corbynově labouristům dostat k moci a Corbynovi udržet svou linii spolupráce s blízkovýchodními silami, mohli bychom se dočkat oteplení vztahů UK s Hamásem a Hizballáhem, jenž je v Libanonu parlamentní stranou a má i své vládní zastupitele. Rovněž by se mohla konečně UK vyřádit na diplomatickém poli Blízkého východu a zprostředkovat urovnání vztahů s jadernou mocností Izraelem a nyní nejaderným Íránem, do níž neustále šije potrhlý prezident Trump, který se snaží seč může, rozbít efektivní dohodu o dodržení Íránské dohody o neproliferaci jaderných zbraní.

V Rusku se nemusíme hned dočkat překotných změn, protože i pokud by byl Putin svržen bloggerem Navalným a v zemi by došlo k nějakým krátkodobým čistkám, je ruské obyvatelstvo naučeno na centralizovaný, byrokratický styl vlády soustředěný v rukou pár oligarchů se těžko přebuduje za 5 let, aniž by došlo, jak se o to pokusili kdysi dávno po divoké vládě Borise Jelcina, kdy se rozkradlo naprosto všechno, co zbylo po socialistické kolabující ekonomice, komunisté a svým způsobem i Putin, k nové vlně znárodňování různých ropných a dalších nyní polosoukromých, polostátních společností.

Na sankční režim v Rusku uvalený západem si Rusové už zvykli. Sankce přispěly k tomu že Putinovův režim snaží více posílit, pokud to je možné, vlastní ekonomické struktury a ulehčit podnikání menším a středním firmám, a více se orientuje na spolupráci se zeměmi BRICS, čímž se EU dostává do ještě více marginální pozice, nežli byla doposud, zatímco americké investory a tamní nadnárodní koncerny sankce USA uvalené na Rusko příliš nepostihly.

Zatímco v chudém Rusku a v jeho slabší sociální vrstvě snad možná kvasí pocit zahořklosti vůči EU a USA, ale tamní obyvatelé si jsou schopni situaci vyhodnotit svými vlastními mozky, v hůře zkoušených, válkou zmítaných arabských sankcionovaných zemích a náboženských ozbrojených frakcích bublá mýtus rozmařilého zlovolnému západnímu světu, jenž nemá absolutně žádné morální hodnoty a proto je třeba jej a jeho obyvatelstvo buď trpělivě převychovat k obrazu svému anebo v něm alespoň po určitou dobu provádět nezbytnou rozvratnou aktivitu.

Autor: Petra Havelková | středa 12.4.2017 0:40 | karma článku: 9.34 | přečteno: 510x

Další články blogera

Petra Havelková

Zakleta ve svém oblíbeném stromu

V našem parku jsem si oblíbila jeden strom. Je sice starý, ale stále jej ještě nepokáceli, anebo aspoň doufám, že jej v brzké době nepokácí. A tak jsem začala snít, jaké by to bylo, vtělit se do něj, přestat se hýbat

8.11.2017 v 21:02 | Karma článku: 4.78 | Přečteno: 156 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o arktickém mrazu

C.G. Jungovi se třikrát v časném létě roku 1914 zdálo, že propuká arktická zima a země tuhne v led. Viděl zamrzlou celou lotrinskou krajinu i s jejími průplavy

6.11.2017 v 16:02 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 236 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o První světové válce

Vidění přepadlo Junga během cesty v roce 1913. V té době netušil, že se jedná o předzvěst světové války. Krátká animace je volně inspirována Jungovou vizí

6.11.2017 v 14:00 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 282 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o celníkovi- Freudovi

Jung nejprve ctil Freuda jako zakladatele psychoanatické metody. Postupně se od něj ale začal více odklánět. Jungovu snu jsem věnovala animaci a fotomontáž na toto téma

4.11.2017 v 15:13 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 213 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Václav Dlouhý

Mrzout starý zavináč gmail tečka com

Tak mi poprvé smazali blog. Uznávám,že opakovaný vtip není vtipem,ale nakonec jsem se rozhodl ho uveřejnit znova. Hlavně proto,že podle reakcí před smáznutím, téma blogu - stalking internetových a mobilních aplikací, vadí nejen mě

20.11.2017 v 20:47 | Karma článku: 20.38 | Přečteno: 549 | Diskuse

Jan Šik

Leningrad: Cesta života

I v nejhorších situacích vždycky existuje naděje, že dojde ke změně a všechno se v dobré obrátí. V obleženém Leningradu k naději vedla cesta přes zamrzlé Ladožské jezero.

20.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jan Ziegler

Válka taxikářů aneb obcházení zákona

V Praze se rozhořel boj mezi zástupci taxislužeb a společnosti Uber, která jim fušuje do řemesla. Rozumím tomu, že někteří pražští taxikáři mají pověst, jakou mají, ale zákony musí platit pro každého.

20.11.2017 v 18:45 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 444 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K neudělení prezidentské milosti

Pátého ledna 2017 jsem na svém blogu psal o případu izraelského vojáka Elora Azarii, který zastřelil již zpacifikovaného teroristu. Ten se krátce předtím pokusil zavraždit jiného příslušníka Obranného vojska Izraele (IDF).

20.11.2017 v 17:30 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 521 | Diskuse

Jan Dvořák

Veřejnoprávní šupáci, aneb 200 x V. Filip

Těmi šupáky útrpně míním chudou Českou televizi, která je zřejmě finančně úplně na dně a rozprodává už i přenosovou techniku.

20.11.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.53 | Přečteno: 870 | Diskuse
Počet článků 162 Celková karma 9.40 Průměrná čtenost 1091

Mezi mé zájmy patří  kulturní dění v mém okolí, literatura, reflexe vlivu masových médií na utváření obecného mínění. Zajímám se o kognitivní vědy, evoluční psychologii, teorii memů a literaturu. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.