Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kterak Donald Trump libyjskému diktátorovi Kaddáfímu stan na svém pozemku pronajal

3. 03. 2017 16:52:21
a chlubil se, jaké velké peníze na africkém excetrikovi vytřískal. Že stavbu bojkotovali místní obyvatelé, v předzvěsti budoucích anti-prezidentských protestů, mu ani trochu nevadilo


Stalo se tak při Kaddáfího pobytu v USA, když řečnil v OSN 100 minut, poté co se ve 4 hodiny před úsvitem vzbudil ve svém bedfordském stanu. Kaddáfímu zatrhli postavit severoafrický stan v New Yorku, a tak s povděkem přijal nabídku výstředního realitního makléře. A postavil si stan v blízkosti sídel R. Geera a G. Sorose. Kaddáfímu týmu se nepodařilo naladit libyjskou TV, a tak si alespoň pronajali americkou ovci, již hodlali rituálně zapíchnout na Kaddáfího počest.

Trump si řekl za pronájem pár metrů čterečných 200 tisíc dolarů, dostal jen mizerných 150 tisíc. Požadovaných 50 tisíc za vzniklé výdaje spojené s extrémně náročnou výstavbou jednoduchého stanu, mu Kaddáfího zástupci v USA odmítli proplatit. Ubytování Kaddáfího, bylo dle Donaldových slov, jedním velkým šprýmem.

Donald Trump neměl na výstavbu stanu určeného k nocování libyjského diktátora patřičná povolení. Proto se okolní obyvatelé, kteří ani nevěděli, že nějaká Libye existuje, se naočkování médii začali bouřit a chtěli stan neprodleně zbořit. A tak byl stan označen kompromisně za ceremoniální denní příbytek, kde Kaddáfí nesmí spát. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Když by se libyjský plukovník lépe prospal, neosočil by západní mocnosti z kořistnického imperialismu, nadřazeného kolonialismu a bezskrupulózního alibismu dominantních bělošských alfasamců. Ty měly díky výřečnosti plodného libyjského alfasamce vyplatit vykořisťovaným africkým národům přes 7,7 bilionů dolarů.

Donald Trump Kaddáfího proslov v OSN nesledoval. Nemá na to náturu, po pár minutách by ukřičený antiamerický přenos v TV přepnul na výživnější šou, třeba o vaření čokoládových dortíků, o o svých šťavnatých Miss, anebo by si zašel se svým Barronem do ZOO.

Kaddáfí, umírněný muslim a levičák každým coulem, vyznávající alternativní třetí cestu přímé demokracie, jež se v jeho zemi zvrhla v nezdravý kult osobnosti, se mnohokrát stal díky své krocaní marnivosti a fanfarónství obětním beránkem západu. Ten si na geopoliticky osamělého solitéra, jenž neměl podporu ani západu ani východu a jenž sponzoroval jak dobročinné levicové projekty, tak teroristické organizace, rád ukázal prstem. Odnesli to skoro vždy nevinní civilisté.

Přiznal se, jen aby byl ve světle reflektorů, k atentátům, jež nikdy nenařídil, a za nimiž stáli ať už jednotlivci anebo mnohem vlivnější syrský prezident Háfiz al Assad. Jako prakticky nejbohatší muž světa zaplatil tučné odškodné obětem letecké havárie ve Skotsku. Pro Kaddáfího, jenž dokázal svým Libyjcům díky ropným zdrojům zajistit relativní blahobyt, neznamenal majetek zas až tak moc. Žil i jinými, duchovními, leckdy levičácky popletenými hodnotami. Nějaký milión sem, nějaký milión tam jej nedokázal psychicky rozhodit.

A tak pár se tisíc nacpal v roce 2009 do chřtánu Donaldovi Trumpovi. V té době neměl v rukou věšteckou kouli, která by mu naznačila, že bydlí na pozemku největšího světového skrblíka, jenž v roce 2017 nejvíce v moderní historii coby prezident USA seškrtá výdaje na pomoc rozvojových zemím, pro niž Kaddáfí v OSN freneticky horoval.

Když by to Kaddáfí věděl, asi by na jeho pozemku nekempoval. Excentrikovi Kaddáfímu byl mnohem sympatičtější černošský levicový Barack H. Obama. Kaddáfí si přál, aby Obama mohl v USA vládnout do smrti a černí nemuseli sedět segregováni v zadní části v autobusu. Kdyby jen tušil, kdo bude po Obamovi v Bílém domě.

Kaddáfí stejně jako Donald Trump věděl, že západní svět má rád velké panoptikální divadlo, v němž se může jakožto osobnost dostat do centra dění jedině díky snůšce absurdních polopravd. Kaddáfí na sebe vzal hříchy zemí třetího světa a sypal si popel hlavu za držení zbraní hromadného ničení, z nichž vlastnil pouze malé množství yperitu. Takže pro něj nebylo vůbec těžké spektakulárně se vzdát svého zbrojního programu výměnou za uvolnění sankcí. Vztahy mezi Kaddáfím a západem se oteplily ve chvíli, kdy si najal PR firmu, jež zastupovala i beatlesáky. Ruku si s ním potřásali světoví politici, kteří by jej před pár roky nejraději viděli v pekelném ohni.

Kaddáfí, průměrně krutý diktátor, jenž zlikvidoval ve svých věznicích průměrný počet svých oponentů, z nichž většinu nechal velkroyse uprchnout na západ a stát se agenty CIA, sehrál roli neexistujícího rizika. To Donald Trump si vybudoval kariéru na vytváření umělých rizik, jež nikdy reálnými riziky nebyla. Za všechny připomeňme Bowling Green massacre, jenž si vysnila Trumpova strategická poradkyně Kellyanne Conway. Trump snoval titěrné hrozby v podobě tlustých Miss, které nemají vůli zhubnout a navíc podporují Hillary Clinton, až po megalomanské hrozby jaderného útoku cizích velmocí na USA.

Donald Trump a Muammar Kaddáfí jsou jin a jang moderního světa neexistujících mýtů, jež snová vyšší paranormální moc sídlící nad našimi hlavami. Jsou figurkami na rozehrané šachové partii, jíž nerozumí.

Pragmatik a idealista, podnikatel milující nevkusný luxusní přepych vrchního patra hotelu hermeticky uzavřeného v klimatizované místnosti a rozhazovač miliard, jenž nejraději bydlí v odrbaném károvaném stanu nad hvězdnatou africkou oblohou.

Jen jedno měli společné - krásné ženy ve svém okolí. Trump své missky, jež peskoval, aby byly ještě štíhlejší, ještě zábavnější a Kaddáfí své ukrajinské bodyguardky, Amazonky, jež s úctou rozmazloval. Trhmp se chvástal, že z Kaddáfího vytřískal peníze za nájem stanu. Ve skutečnosti se marně snažil začít v Libyi podnikat.

Trump si Kaddáfího všemožně předcházel, osobně se s ním chtěl setkat před příjezdem do USA, a proto poskytl libyjskému velvyslanci přístup do svého golfového areálu na Floridě. Ačkoli byla kleptokratická Libye pro západní podnikatele nestabilním a výbušným prostředím, všichni se předháněli v tom, aby tam mohli investovat, ať už přímo anebo prostřednictvím hedgeových fondů. Pár společností si po pádu Kaddáfího, jenž i přes své vrtochy, změny politického kurzu od jednoho mantinelu k druhému, zaručoval v zemi stabilitu, spálilo prsty.

Po jeho odstranění, k němž došlo omylem v sérii západem nechtěných Facebookem sterilně vytvořených povstání v rámci Arabského jara, za něž mohl rovnou měrou tamní lid a úniky z archivů amerických tajných služeb, se jejich investice zbortily jako domek z karet.

Donald Trump v době leteckých útoků na Kaddáfího režim v roce 2011, v rámci nichž byly ostřelovány i civilní objekty, jež byly předzvěstí donaldovského oblíbeného krveprolití (carnage), posvěceného tím samým OSN, v němž Kaddáfí tak rekordně dlouho řečnil, sdělil, že útokům fandí, pokud budou "velice rychlé, velice chirurgické, velice efektivní a zachrání civilní životy". Asi podobně přesné, jako byly při Trumpově prvním útoku na hlavu arabské pobočky al Kajdy, ve kterém zemřeli všichni včetně malé osmileté holčičky, až na hledaného teroristu. Ten se hlavě USA, Donaldovi Trumpovi vysmál, jak jinak než přes jeho oblíbenou TV.

Trumpovi musíme odpustit mnohé. Má už totiž 70 let a zapomíná, co kdy řekl. Na CNN v rámci prezidentské kampaně sdělil, že zabití Kaddáfího i Husajna bylo osudovou chybou USA. Mnohem lépe by bylo, když by byli na živu, protože Kaddáfí a Husajn alespoň šli, na rozdíl od jeho politických oponentů Clintonové a Obamy, po teroristech. Když se jej později moderátor otázal, proč tak často mění názor, sdělil mu nejprve, že nikdy nechtěl Kaddáfího smrt. Když jej usvědčila jeho vlastní slova, opět se opravil a všechno bylo jasné. Nikdo to sedmdesátiletému staříkovi nemůže mít za zlé.

Donald Trump představuje prototyp člověka, jehož hodnotovým systémem lidé z rozvojových islámských zemí pohrdají. A pohrdal jimi ve skrytu duše i Kaddáfí, jenž označil svůj vojenský výcvik v UK, kdy byl šikanován nadřazenými bílými muži jen za to, že je černým vetřelcem z Afriky, jako nejhorší noční můru svého života.

Ačkoli si podával ruku se západními podnikateli, cpal jim miliony v úplatcích, jako například prezidentu Sarkozymu, vždy si razil svou třetí cestu. Z obrovské míry pohrdání a věrnosti svým jakkoli scestným ideám, se rozhodl zůstat ve své zemi, a zemřít krátce poté, co poskytl západním médiím rozhovor o tom, že jeho místo obsadí al Kajda. Co řekl, to se stalo, jakkoli se snažily západní tajné služby a tiskové agentury rozšířit fámu, že uprchl ze své vlasti někam, kde by mohl v klidu dožít.

Kaddáfího poevropštěný syn Saif, jemuž otec stejně jako otec Ivančina židovského manžela Jareda Kushnera koupil vzdělání na prestižní univerzitě, v rozhovoru pro RT sdělil, že jejich země byla pro západní armády snadným kusem koláče a že válka vedená v jejich zemi byla mcdonaldovským konfliktem, kde všichni chtěli rychlo a bez námahy slíznout smetanu v podobě nepřesných leteckých náletů.

V postavě Donalda Trumpa a jeho vládní suity, jenž chrlí jedno zbrkle nepromyšlené nařízení za druhým a takřka vůbec nespí, se naděje na zvrat nedočkáme. Z ohrožených se stávají v očích nás všech, ti, kteří ohrožují. Trump na rozdíl od váhavého introvertního Obamy, jenž vyznával politiku dvakrát měř a jednou řež, jde do všeho po hlavě a neustále mění názor. Výsledkem je rozplizlý chaos, plánované zvýšené výdaje na válčení, které jdou ruku v ruce se sníženými výdaji do rozvojových projektů a rekordně nejnižší podporou prezidenta v dějinách USA.

Trump se nikdy nepřestal v médiích chvástat, jak pumpnul svým předraženým bydlením libyjského diktátora a zatajil, jak dlouze se mu dvořil a parazitoval v jeho stínu, aby získal výhodné zakázky. Nyní módně osočuje náboženství, jež mu bylo kdysi ukradené, pokud se jednalo o investice, a bazíruje na zákazu plošného vstupu občanů Libye a 6 dalších států do USA. V kontextu bezkoncepční politiky kabinetu Donalda Trumpa se jeví primitivní doktrína, již Kaddáfí zformuloval ve své Zelené knize, jako konzistentní osvícenský styl myšlení.

Lidé přichází a odchází. Kaddáfí byl smeten krvavým pučem. Umíral spolu se svým synem za výkřiků radikálních islamistů podporovaných západními a orientálními mocnostmi. Byl potupně vystaven davům opojených krví, jež jej před pár měsíci fanaticky oslavovaly. Zbyly po něm jen neobyčejně krásné a urostlé děti, které nerozuměly tomu, o čem jejich otec, magický hromosvod frustrací bílého odcházejícího západního muže, snil.

Odejde i nájemce pozemku pro Kaddáfího stan, Donald Trump, jenž se stal nečekaně nájemníkem Bílého domu. Ať již po 4 nebo 8 letech, dobrovolně anebo nedobrovolně. Rozhodně se dočká klidnějšího a důstojnějšího odchodu, nežli jeho africký solventní podnájemník. Takto jsou rozděleny role v geopolitické šachovnici a tak to půjde dál.

Autor: Petra Havelková | pátek 3.3.2017 16:52 | karma článku: 12.50 | přečteno: 454x

Další články blogera

Petra Havelková

Zakleta ve svém oblíbeném stromu

V našem parku jsem si oblíbila jeden strom. Je sice starý, ale stále jej ještě nepokáceli, anebo aspoň doufám, že jej v brzké době nepokácí. A tak jsem začala snít, jaké by to bylo, vtělit se do něj, přestat se hýbat

8.11.2017 v 21:02 | Karma článku: 4.78 | Přečteno: 156 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o arktickém mrazu

C.G. Jungovi se třikrát v časném létě roku 1914 zdálo, že propuká arktická zima a země tuhne v led. Viděl zamrzlou celou lotrinskou krajinu i s jejími průplavy

6.11.2017 v 16:02 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 236 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o První světové válce

Vidění přepadlo Junga během cesty v roce 1913. V té době netušil, že se jedná o předzvěst světové války. Krátká animace je volně inspirována Jungovou vizí

6.11.2017 v 14:00 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 282 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o celníkovi- Freudovi

Jung nejprve ctil Freuda jako zakladatele psychoanatické metody. Postupně se od něj ale začal více odklánět. Jungovu snu jsem věnovala animaci a fotomontáž na toto téma

4.11.2017 v 15:13 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 213 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Václav Dlouhý

Mrzout starý zavináč gmail tečka com

Tak mi poprvé smazali blog. Uznávám,že opakovaný vtip není vtipem,ale nakonec jsem se rozhodl ho uveřejnit znova. Hlavně proto,že podle reakcí před smáznutím, téma blogu - stalking internetových a mobilních aplikací, vadí nejen mě

20.11.2017 v 20:47 | Karma článku: 20.38 | Přečteno: 549 | Diskuse

Jan Šik

Leningrad: Cesta života

I v nejhorších situacích vždycky existuje naděje, že dojde ke změně a všechno se v dobré obrátí. V obleženém Leningradu k naději vedla cesta přes zamrzlé Ladožské jezero.

20.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jan Ziegler

Válka taxikářů aneb obcházení zákona

V Praze se rozhořel boj mezi zástupci taxislužeb a společnosti Uber, která jim fušuje do řemesla. Rozumím tomu, že někteří pražští taxikáři mají pověst, jakou mají, ale zákony musí platit pro každého.

20.11.2017 v 18:45 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 444 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K neudělení prezidentské milosti

Pátého ledna 2017 jsem na svém blogu psal o případu izraelského vojáka Elora Azarii, který zastřelil již zpacifikovaného teroristu. Ten se krátce předtím pokusil zavraždit jiného příslušníka Obranného vojska Izraele (IDF).

20.11.2017 v 17:30 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 521 | Diskuse

Jan Dvořák

Veřejnoprávní šupáci, aneb 200 x V. Filip

Těmi šupáky útrpně míním chudou Českou televizi, která je zřejmě finančně úplně na dně a rozprodává už i přenosovou techniku.

20.11.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.53 | Přečteno: 870 | Diskuse
Počet článků 162 Celková karma 9.40 Průměrná čtenost 1091

Mezi mé zájmy patří  kulturní dění v mém okolí, literatura, reflexe vlivu masových médií na utváření obecného mínění. Zajímám se o kognitivní vědy, evoluční psychologii, teorii memů a literaturu. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.