Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem hnána touhou po vysoké karmě o všechny vlasy přišla

19. 02. 2017 18:20:32
Kdo by netoužil po popularitě u svých čtenářů potvrzené vysokou karmou? Dlouho jsem bádala, jak jí dosáhnout, až jsem dospěla k názoru, že největší šanci mají kudrnáči. Snad proto jsem si pořídila BaByliss

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše. Závidím ostatním autorům jejich oblíbenost u čtenářů a vysokou karmu. Kudy chodím, tudy přemýšlím, jak bych zaperlila a zablýskala se mi tam nějaká ta pětadvacítka anebo třicítka, aniž bych se musela uchylovat k nekalým praktikám sdílení svých článků na alternativních ultrapravicových anebo proruských serverech a nemusela tak zaprodat svou duši ďáblu.

Nevytvářet výbušné směsi kritikou náboženství, kterému rozumím jako koza petrželi, vyvoláváním hysterie kolem neexistujících muslimských atentátníků řádící v Quebecu, kritikou našich médií, naší slavné EU, kudrnáče Bohuslava Sobotky anebo antifeministickou rétorikou, znamená nezvednout si karmu. Nehrát si na patriotku, kterou nejsem, rovněž karmu nevyžene do hvězdných výšek. Kudy chodím, tudy přemýšlím, jaká vede cesta z nízkokarmového pekla, do nějž se dostávají autoři s umírněnými postoji, kteří nešíří zbytečně poplašné zprávy.

Až mě osvítil duch bloggerský a došlo mi, kdo a jak a proč u čtenářů vítězí. Jsou to skoro vždy jemně navlnění kudrnáči, ať už se jedná o Markétu Šichtářovou anebo Jitku Přikrylovou, či Tomáše Vyorala! Ať napíší, co napíší, karmu mají vysokou a to jedině díky tomu, že mají nakulmované vlasy. Protože to, co mají na hlavě, nejsou přirozené kudrliny. To jsou povětšinou uměle zvlněné vlasy. Existují i světlé výjimky, jako jsou oblíbený blogger Hermánek anebo Ziegler. Ale ti jsou téměř plešatí a tudíž jsou zcela jistě obětí svých experimentů s vlasy.

Rozzářila jsem se štěstím. K úspěchu u čtenářů mi postačí, když si namísto složitého trojitého ověřování zdrojů, četby ve 4 jazycích, sledování autentických projevů politiků, navlním svůj přirozeně jemně nerovný evropský vlas. "Taky jsi byla populární na VŠ, když jsi měla trvalou. Tu už ti ale holička neudělá, zvláště, když sis nechala melír, pak si na to hodila peroxid a pak tmavou barvu. To bys byla plešatá. Natáčky na hlavě nesneseš, a stejně ti nevydrží. A kulmovat si každý den vlasy, kdo na to má čas?" mlelo to ve mně do úmoru.

Krátce před Vánocemi jsem stejně jako miliony žen po celém světě sledovala reklamu na automatický lis na vlasy značky BaByliss a nestačila jsem se divit. Žena strčila pramínek svých vlasů do magického přístroje a vylezly jí z ní po dvou pípnutích krásné kudrliny. Na internetu jsem slyšela pět chválu na tento zázračný lis na úspěch a dozvěděla jsem se, že s ním dokáže pracovat dokonce i malá žába. Poradila jsem se se známou, co šla nedávno do dredů a ta mi řekla, ať se nebojím a jdu do nejnovějšího výdobytku vědy a techniky.

Přístroj jsem si nekoupila, protože jej nikde neměli. Až jednou v Brně v Tescu, kam jsem omylem zabloudila, se na mě zasmál v podobě pětisetkorunové slevy. Už to mi bylo podezřelé. Přístroj navíc nebyl opatřen českým návodem a z popisu jsem se dozvěděla maximálně to, že je opatřen magickým štítkem Made in China. To samo o sobě je zárukou kvality, řekla jsem si, slepě věříce slovům našeho pana prezidenta Miloše Zemana.

Prodavačky, které nikdy BaByliss nepoužily a viděly jej rovněž pouze v reklamě, mi sdělily, že na můj vlas bude ideální, ačkoli je kratší. A tak jsem si přístroj zakoupila s tím, že jej budu moci ten samý den vyreklamovat v nejbližší prodejně Tesco.

Přístroj jsem uchránila před chtivýma rukama své matky a poctivě jsem si přečetla návod bez jediného obrázku. "Vše je bezpečné, dvakrát to pípne a vlna je tu. Může to sice smrdět, ale s tím se nelamte, zákaznice, hlavu. Smrdíte to vy sama v složité chemické reakci společně s naším přístrojem dohromady" dozvěděla jsem se "a to za výsledek stojí."

Podívala jsem se do zrcadla, připravila hřebenem pramínek vlasů, zastrčila přístroj do zásuvky, nastavila teplotu a čekala jsem trpělivě na to, jak se mi zvedne druhý den díky kudrlinám karma. Jaký byl můj údiv a zklamání, když z přístroje vylezl naprosto identický pramínek vlasů jako před tím. A pak zas, a zas, mezitím se mi vlasy několikrát zašmodrchaly do přístroje a musela jsem je rvát silou ven.

Vyhodila jsem je netrpělivě do odpadkového koše s tím, že něco dělám špatně. Prohlédla jsem si ještě jednou návod na internetu, umyla a vysušila vlasy, aby na nich nebyly zbytky prachu a laku, a pokračovala ve svém úsilí, dokud jsem nebyla plešatá. Rozplakala jsem se a rozzuřeně jsem si řekla: "A dost. Něco tady nehraje. Asi to holka vrátíš v nejbližší prodejně Tesco".

Netrpělivě jsem sešlápla plyn a za půl hodiny jsem sdělila zklamané prodavačce, že přístroj nevytváří vlny, ale plešatost. Byly mi vráceny peníze. Ještě že máme zimu a nikdo si pod čepicí mé holé hlavy nevšimne. Do jara mi vlasy dorostou. "Alespoň bude o čem psát", řeklo mi to mé věčně pozitivně naladěné vnitřní já, freudovské Das Selbst. "Aspoň využiješ své blond paruky. Karma ti sice nevyroste, ale máš zkušenost".

"Šmejdi", vykřikl otec naštvaně, když spatřil mou pleš.

"Nikoli, jen prodavači snů evropským blbkám jako jsem já a tisíce dalších. Číňanky už čínské produkty prokoukly a kupují kvalitní západní zboží. A to jsem už rozdala v rámci své profese bezpečáka desítky upozornění dělníkům, jak vyzrát na lisy excentrické, hydraulické, ruční, paketovací a další a další a nepřijít k úrazu. Jen tento jeden lis jsem předem neprokoukla" odvětila jsem tiše.

BaByliss - v překladu lis na děti.

Autor: Petra Havelková | neděle 19.2.2017 18:20 | karma článku: 18.64 | přečteno: 565x

Další články blogera

Petra Havelková

Zakleta ve svém oblíbeném stromu

V našem parku jsem si oblíbila jeden strom. Je sice starý, ale stále jej ještě nepokáceli, anebo aspoň doufám, že jej v brzké době nepokácí. A tak jsem začala snít, jaké by to bylo, vtělit se do něj, přestat se hýbat

8.11.2017 v 21:02 | Karma článku: 4.78 | Přečteno: 156 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o arktickém mrazu

C.G. Jungovi se třikrát v časném létě roku 1914 zdálo, že propuká arktická zima a země tuhne v led. Viděl zamrzlou celou lotrinskou krajinu i s jejími průplavy

6.11.2017 v 16:02 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 236 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o První světové válce

Vidění přepadlo Junga během cesty v roce 1913. V té době netušil, že se jedná o předzvěst světové války. Krátká animace je volně inspirována Jungovou vizí

6.11.2017 v 14:00 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 282 | Diskuse

Petra Havelková

Jungův sen o celníkovi- Freudovi

Jung nejprve ctil Freuda jako zakladatele psychoanatické metody. Postupně se od něj ale začal více odklánět. Jungovu snu jsem věnovala animaci a fotomontáž na toto téma

4.11.2017 v 15:13 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 213 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Václav Dlouhý

Mrzout starý zavináč gmail tečka com

Tak mi poprvé smazali blog. Uznávám,že opakovaný vtip není vtipem,ale nakonec jsem se rozhodl ho uveřejnit znova. Hlavně proto,že podle reakcí před smáznutím, téma blogu - stalking internetových a mobilních aplikací, vadí nejen mě

20.11.2017 v 20:47 | Karma článku: 20.38 | Přečteno: 549 | Diskuse

Jan Šik

Leningrad: Cesta života

I v nejhorších situacích vždycky existuje naděje, že dojde ke změně a všechno se v dobré obrátí. V obleženém Leningradu k naději vedla cesta přes zamrzlé Ladožské jezero.

20.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jan Ziegler

Válka taxikářů aneb obcházení zákona

V Praze se rozhořel boj mezi zástupci taxislužeb a společnosti Uber, která jim fušuje do řemesla. Rozumím tomu, že někteří pražští taxikáři mají pověst, jakou mají, ale zákony musí platit pro každého.

20.11.2017 v 18:45 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 444 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K neudělení prezidentské milosti

Pátého ledna 2017 jsem na svém blogu psal o případu izraelského vojáka Elora Azarii, který zastřelil již zpacifikovaného teroristu. Ten se krátce předtím pokusil zavraždit jiného příslušníka Obranného vojska Izraele (IDF).

20.11.2017 v 17:30 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 521 | Diskuse

Jan Dvořák

Veřejnoprávní šupáci, aneb 200 x V. Filip

Těmi šupáky útrpně míním chudou Českou televizi, která je zřejmě finančně úplně na dně a rozprodává už i přenosovou techniku.

20.11.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.53 | Přečteno: 870 | Diskuse
Počet článků 162 Celková karma 9.40 Průměrná čtenost 1091

Mezi mé zájmy patří  kulturní dění v mém okolí, literatura, reflexe vlivu masových médií na utváření obecného mínění. Zajímám se o kognitivní vědy, evoluční psychologii, teorii memů a literaturu. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.