Stát NATO poskytl svou základnu úhlavnímu nepříteli NATO - Rusku

Díky Turecku okurková sezóna nehrozí a stále je o čem psát. Turecko  nám zas jednou vyrazilo dech svým strategickým saltem, v rámci něhož nabídli Rusku základnu s jadernými zbraněmi k dispozici v boji s Islámským státem

Toto bude těžká rána pro blogera Jana Zieglera, který těžko rozdýchává ruské letouny kdekoli mimo oblast Ruska. Má totiž oprávněné obavy, že Rusové začnou tyto základny okupovat. Rusům nabídl svou základnu Hamadan Írán v rámci bojových operací s Islámským státem, kde mají Rusové umístěn neznámý počet nadzvukových bombardérů dlouhého doletu Tupolev Tu-22 M3 a Sukhoi Su-34 na tak dlouho, jak chtějí, jak sdělil íránský ministr obrany, brigádní generá lHossein Dehghan.

Írán se s v rámci své pomoci Sýrii s Ruskem účelově spojil už dávno. A nyní učinili nečekanou otočku Turci, jejichž prezident se ještě před vojenským pučem omluvil písemně Putinovi za sestřelení jejich stíhačky a krátce po zmařeném vojenském puči přispěchal do Moskvy a nazval Putina svým přítelem. Turci vřele nabídli Rusům k dispozici v boji s Islámským státem základnu v Ircirliku.

 

V každém případě možná spolupráce člena NATO

s úhlavním nepřítelem NATO, jímž není vůbec žádný Islámský stát, ale Rusko, je přelomovým faktem a může vést ke kolosální blamáži.

Připomeňme si, že Turci byli kdysi tak drzí a odmítli poskytnout tutéž vojenskou základnu k dispozici USA v boji s Irákem a odmítli vydat USA švagra Bin Ládina.

Na základně jsou jaderné hlavice, jež jsou v Turecku uskladněny už více jak 50 let a nikdy to nikomu nevadilo, ačkoli si Turecko prodělalo řadu pučů a potácelo se v nestabilitě. Najednou se o nich hovoří jako o potenciálním riziku. Rumunsko muselo vyvrátit zprávu, že jaderné zbraně budou převezeny k nim, protože tato země postrádá adekvátní infrastrukturu.

Aby byl chaos ještě vyšší, Rusové nabídku základny s díky přijali, ale sdělili, že jsou pro ně strategicky výhodnější základny v Íránu. Že by Turecko bylo nevěrné NATO? Začalo se opět hovořit o tureckém nákupu čínských zbraní od společnosti China Precision Machinery Import Export Corp., jež dodává zbraně i Íránu, v hodnotě přes 3 miliardy dolarů, což je u zemí NATO tabu.

USA přijdou o výhodnou zakázku a proto argumentují tím, že Čína může získat od Turecka významné vojenské informace a jejich zbraně budou nekompatibilní se systémy NATO. Turecko hodlá spolupracovat se Šanghajskou organizací spolupráce, jež vidí Rusko více vojensko-obranně a Čína obchodně. I toto je trnem v oku mnohým, především zemím paktu NATO, jež mají pocit, že Turci trucují. A možná i trošku blafují. To musí zjistit tento týden Joe Biden, na nějž padle nelehký úkol promluvit rozdurděnému Erdoganovi do duše.

Erdogan má pocit, že mu USA spolu s nenáviděným duchovním vrazili nůž do zad. Prezident jenž byl kdysi USA veleben do nebe coby anděl, představitel umírněného tolerantního islámského státu, pravý demokrat a byl tváří obálky Times, se v rámci štvavé kampaně západních médií stal před pár lety démonem ostrakizujícím svobodné novináře a pedagogy. Nikdo nikdy nevzpomene, že v době před Erdoganem, za vlády sekulárního režimu, byla v Turecku situace mnohem vyhrocenější a nepřehlednější.

Z USA pochází věhlasná novinářská kachna, jejímž autorem by vyšší důstojník v inkognitu z Pentagonu, o útěku Erdogana v rámci puče jeho soukromým letadlem do Německa, kde škemral na kolenou o asyl. Podobná klamná informace se kdysi rozšířila o M. Kaddáfím a nebylo to náhodou.

Tuto zprávu přejala NBC a její pracovníkKyle Griffin v rámci svého Twitteru a díky ní bez kritického ověření všechna seriózní média. Když se Erdogan vynořil po blackoutu ze tmy a ukázal se v Istanbulu, NBC namísto omluvy, již vyžadovali rozrušení žurnalisté, smazala veškeré odkazy na tento svůj kolosální žvást. Jak vidno, s kachnami a desinformacemi nepracuje jen Russia Today, ale i seriózní mainstreamová americká média. 

Jednalo se o typickou psychologickou operaci, tzv. klep, jež měla za cíl vyvolat v zemi chaos a nedůvěru vlastního lidu ve svého lídra. Erdogan to ale USA do smrti nezapomene. Stejně jako nezapomene, jak se o něm Obama vyjádřil v The Atlantic, kde jej přirovnal k zloradnému nepřátelskému hmyzu, jenž Obamovi nechce být po vůli.

Zato prezident Putin nelenil dojemně a horoucně zatelefonoval uprostřed noci v rámci puče a popřál Erdoganovi, aby všem pučistům zakroutil imaginárně krkem. Je možné, že Turci pod tlakem událostí změní názor na Ruskem protěžovaného syrského diktátora a s Ruskem se budou vadit maximálně o kurdské rebely, jež jsou Turecku trnem v oku, ale Rusko je účelově podporuje.

Bratříčkování s Ruskem má starší kořeny. Rusko kdysi poskytlo asyl tureckým vrcholným generálům, jimž kdysi hrozilo v Turecku vězení výměnou za cenné informace, jež vedly k dopadení čečenského vůdce teroristů a dalších lidí v Ankaře a Istanbulu, kteří byli zavražděni FSB.

Turecko je strategicky významnou zemí, již s Ruskem a okolním zeměmi splétá řada neviditelných nitek, a již si USA nechce nechat proklouznout mezi prsty. NATO by přišlo o druhou největší milionovou armádu. NATO může mít strach z dominového efektu, s NATO by mohly přestat spolupracovat balkánské země, kde se proti NATO otevřeně protestuje. V Černé Hoře se na protest proti připojení země z NATO zapojilo 7000 lidí. 

A tak se rozběhla jednání o vydání duchovního Fethullaha Gülena, pohádkově bohatého starce nad hrobem s majetkem okolo 22 miliard dolarů, jemuž se za svůj život podařilo založit pozoruhodných 600 náboženských škol -madras po celém svět, údajně z dobrovolných příspěvků svých 4 milionů obdivovatelů po celém světě. Je to více, nežli se Turecku podaří vybrat na daních. Zde se vyučuje angličtině s pomocí lektorů s diplomatickými pasy USA. Madrasy a mešity založené tímto hnutím jsou dle obvinění mnohých operačními středisky CIA.

Zlí jazykové tvrdí, že Gülenovo jmění nepochází od donátorů, ale i z praní špinavých peněz a drogového byznysu, v němž hraje Turecko klíčovou roli v rámci pašování s pomocí Kurdů přes Irán do Belgie, Anglie a USA, jak fabuluje renomovaná whistleblowerka Sibel Edmonds jenž se zahryzla do celé kauzy před desítkou let jako buldok a chrlí své zprávy o operaci Gladio B. My známe jen slavnější operace Gladio v Itálii, ale jejich pokračováním byly akce věnovaná postsovětským kavkazkým republikám a turecké oblasti Číny, která by vydala na román.

Duchovní se dle Sibel Edmonds podílel na pašování drog letouny NATO v truhlách skrze Belgii do Chicaga, Pattersonu a a New Jersey. Nejvíce jsou ale v pašování heroinu zapleteny kurdské klany. To se zase nebude příliš líbit zdejšímu kurdskému blogerovi Yektovi Uzunoglu, ale je to pravda pravdoucí. Ne všichni Kurdové jsou ale stejní, každopádně jsou tímto byznysem dokonale proslavení. Drogový byznys byl kryt dle zpráv slavného kurdského dealera Baybasina, jenž si kroutí svůj trest v base v Londýně, tehdejší tureckou vládou a spojoval Turecko s Anglií, USA a Bruselem.

Dle Sibel Edmonds stojí za celým pučem CIA, jež spolupracuje s islámským duchovním Fethullahem Gülenem. V rámci jeho uzbeckých a kyrgyzských madras se ukrývalo v 90. letech údajně 130 agentů CIA. Jeho madrasy platily za jedny z nejprestižnějších a byly placeny z daní americký poplatníků. Jeho hnutí není řádně registrováno, nemá adresu, nikdy se nehovořilo ani o právu šaría ani o džihádu.

Hnutí sponzoruje i svůj tisk, noviny Zaman byly v Turecku zavřeny už dávno před pučem, jeho hnutí je rozprostřeno na 9 kontinentech, má své rádio, TV Samanyolu, zpravodajskou agenturu, pořádali konference, mezináboženské dialogy, a sponzorovali zahraniční pozorovatele na jejich cestách do Turecka, kde mohli sledovat činnost jejich hnutí. Spolupracovali s Asijskou bankou, Islámskou Bankou a Pojišťovnou Isik. Hnutí sponzoruje stovky tureckých olympiád po celém světě, kde zpívají turecké děti, jež nám vhánějí pláč do očí.

Duchovní nabádal své příznivce, aby se přesunuli do žil systému bez toho, aby byli spatřeni, a uchopili mocenská centra. Vyčkat času, dokud je situace zralá, ovládnout celý svět. Čekat na tento okamžik, uchopit moc v Turecku. Ne dříve, i vajíčko musí být vysezeno po dobu 40 dnů. S trpělivostí pavouků budeme čekat, dokud naše sítě nebudou rozprostřeny a nebude rozložen ataturkovský sekularismus. Duchovní je CIA prezentován jako vlk v beránčím rouchu, jenž se vyjímána fotografii s Janem Pavlem II.

Řekněte sami, nezuřili byste, když byste byli tureckým premiérem a někdo vám v Turecku potají za vašimi zády budoval paralelní stát, jenž je nyní Erdoganem teatrálně likvidován. Jak ale chce bojovat najednou se 4 miliony příznivců hnutí Hizmet je záhadou. A přitom byli s Erdoganem takoví kamarádi. Nyní má ale Erdogan jiného vlivnějšího a zdravějšího kamaráda, V.V. Putina. Madrasy byly zakázány coby fundamentalistické organizace v Nizozemí a v Rusku, kde a deportovali 20 příznivců hnutí Hizmet se země v roce 2002 až 2004.

Madrasy zavřeli Uzbeci a v Turkmenistánu je mají pod neustálým hledáčkem. Bývalý šéf FBI Fuller, jenž duchovnímu zařídil zelenu kartu, se snažil vyvrátit nařčení nepřátel Fethullaha Gülena, kteří se jej snažili označit po 9/11 za nebezpečného radikála, jenž představuje pro USA bezpečnostní hrozbu. Prý není pro USA nebezpečný. Sám Fuller ale čile spolupracoval s afgánskými mudžahídy. Ale dle tureckého přestavitele při EU Ömera Çelika je nebezpečnější než bin Ladin. A přitom hovoří tak umírněně a měkce.

USA v rámci operace Gladio B

vsadili v 80. letech minulého století na turecké sekulární ultranacionalisty, kmotry, jimž se přezdívalo babas, kteří viděli v Kemalovi Atatürkovi svého boha. Tito muži s nacistickými kníry často profitovali z drogového byznysu a vydírání a měli na svědomí řadu vražd. Byli pordchnutí myšlenkou turectví s velkým T. Ti měli za úkol odloudit Rusku bývalé islámské postsovětské republiky nekalým způsobem. Stejně tak měli operovat v čínské islámské provincii Xinjang. Se svolením západu byli propuštěni tureckou policií z vězení. Byli od USA vybavováni diplomatickými pasy a identitami od USA, cvičeni složkami NATO i v Bruselu. 

Nejznámější z nich Abdullah Cath, vůdce tzv.Šedých vlků, byl v první pětici hledaných INTERPOLEM, měl na svědomí tisíce vražd, řezal lidem hlavy a bombardoval lékařská centra za to, že sympatizovali s komunismem, jenž chtělo NATO popřít. Byl zadržen ve Švýcarsku, uprchl údajně vrtulníkem, mihl se v UK, kde získal pas, a v USA v Chicagu americký pas, aby se spolu s další desítkou lidí zamotal do atentátu na proruského prezidenta Azerbajdžánu Aliyeva, jehož vydíral. Po atentátu rezignoval a Azerbajdžán se přimkl k NATO. Do Azerbádžánu se přesunula řada těchto temných živlů, a provozovala tam svá kasina.

Cath skončil v rámci Susurlukského incidentu zabit v automobilové nehodě spolu se šéfem turecké policie. Do skandálu byl zapojen i velvyslanec USA v Turecku Marc Grosmann, jenž prodával citlivé informace o USA do zahraničí a tak umožnil v rámci CIA operovat celé řadě tureckých a izraelských krtků dostat k cenným informacím o amerických jaderných zbraní a měl spojitost s paramilitaristickými skupinami v Turecku. Nikdy nebyl v rámci diskrétnosti celé kauzy souzen.

V Turecku byli cvičeni i čečenští teroristé, kteří se infiltrovali s falešnými pasy do Ruska. Posléze se USA úplně obrátili, vykašlali se na ultranacionalisty a plán A a v rámci plánu B vsadili v Turecku na islamisty a tehdy se dostal ke slovu "umírněný" imám Fetullah Güllen.

Ultranacionalisté, kteří nechtěli Turecko v EU, jej nenáviděli, nazývali jej teroristou, zrádcem, chtěli jej uvrhnout do vězení a on to vše s pomocí Alláha přetrpěl. Místo slova národ se držel slova islám, jenž měl spojit Turecko s okolním zeměmi Azerbajdžánem, spojencem NATO, Tádžikistánem, a Kyrgystánem.

Nacionalisté podporovaní armádou se Erdoganově AKP, když vyhrála volby, vysmáli, Erdogan byl dříve s tichým souhlasem USA uvržen do vězení a na roli premiéra si po volbách musel dát zajít chuť. Po pěti letech jeho strana vyhrála znovu volby a armáda už proti ní ani nepípla.

K moci Errdoganově AKP pomohlo hnutí Hizmet, pak se ale tyto strany po skandálu z roku 2013 rozkmotřili a Erdogan viní duchovního z puče a slibuje mu 1900 let v turecké base. Má to ale jeden háček. Nejprve by jej musely vydat USA, jež si ale nechtějí rozhněvat strategického partnera. A tak se musí tvářit naoko smířlivě a proto se rozhodli vytvořit vyšetřovací komisi ohledně neprokouknutelného duchovního a vyslat do Turecka viceprezidenta Joe Bidena.

Ten zařídil svému synovi během svých početných cest na Ukrajinu výhodné pozice v rámci frakovacího byznysu a tak se nyní spekuluje, co pro svého synka zařídí pro změnu v Turecku.

Bude se muset ale hodně otáčet, protože Erdogan je doopravdy naštvaný. Gülen není americkým občanem, ačkoli je v USA už od konce 90. let, ale povolení k pobytu má teprve od roku 2008. Na rozdíl od Gerarda Depardieu z romantického filmu Zelená karta se duchovnímu podařilo díky svému vlivu získat v USA zelenou kartu.

Snad bude, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, duchovní vydán, ale bude se odvolávat a odvolávat, na což má právo, celý proces se protáhne a stařec nad hrobem mezitím zemře.

Každopádně to bude pro Bidena tvrdý oříšek. Pokud by Turci opravdu nabídli Rusku základnu, kterou kdysi odmítli Američanům, dali by si to Američané líbit, aby jim vyklouzla z rukou takto cenná ryba? A bez boje? Turci otočili o 180 stupňů. Aniž by se tím chlubili, udržovali diplomatické kanály mezi Ankarou a Bašárem al Asadem  skrze bývalého šéfa zpravodajských služeb Ismaila Hakki Pekina.

Erdogan měl s Assadem skvělé vztahy a je naštvaný, že byl vtažen USA a dalšími mocnostmi do nekonečného konfliktu, kdy byli cvičeni syrští rebelové na turecké půdě, skrze Turecko byly pašovány zbraně a Turecko bylo na oplátku zaplaveno miliony syrských uprchlíků, s nimiž si vůbec neví rady.

USA se přestaly o Sýrii zajímat, přesunuly svůj zájem na Ukrajinu a nechali Turecko v situaci pořádně vymáchat a ještě se objevila nařknutí, že Turci podporují Islámský stát. Turecký premiér sice naoko nepočítá s Assadem ve vládě, ale je možné, že Ankara během pár měsíců zcela změní názor a krutému Asadovi teatrálně odpustí.

A Rusko se rozzáří. USA to bude celkem jedno, Sýrie není centrem jejího zájmu. Sibel Edmonds upozorňuje na to, že Turecko už není tak snadno manipulovatelné, jako bylo za armádního puče v 80. letech, kdy bylo silně zadlužené u Mezinárodního měnového fondu a Světové obchodní banky, a tak muselo poslušně skákat, jak tato kontroverzní organizace pískala. Erdoganovi se podařil významný ekonomický skok dopředu. Turecko už není závislé na MMF. A to Turecku dává mnohem více vyjednávacích pozic.

Pro NATO a západní země je ale mnohem výhodnější mít Turecko slabé, škemrající na kolenou, nežli samostatné a nevypočitatelné a údajně vydírající Angelu Merkelovou se svými 6000 psovskými operativci na půdě Německa. Nejhorší scénář by byl, když by se Turecko, nabízející svou základnu Rusku, stalo příkladem pro další země NATO. Co kdyby začaly nabízet základny Rusku další země NATO.

To není na pořadu dne, ačkoli se Alexis Tzipras na Putina culí,jak může, a stejně přátelsky se k Putinovi chová i italský premiér Matteo Renzi. Navíc Donald Trump hovoří o rozpuštění NATO, i o tom, že bychom měli do rozpočtu NATO přispívat více za skvělou ochranu, jíž je nám dopřáno, anebo si za jejich pomoc mají pobaltské země platit. Erdogan už řekl, že dá přednost výhodnější čínské nabídce. Dokáže si spočítat, kolik je jedna a jedna a jaký obrovský mu celá tato situace dává manipulační prostor.