Jak lehce lze na základě 2-3 postů na Facebooku vyloučit v UK labouristickou poslankyni

Labouristická strana vyloučila  mladou poslankyni za sdílení údajně antisemitského  memu, jenž okomentovala coby občanskoprávní aktivistka před volbami do parlamentu. Nepomohlo jí, že se kála, má na čele nálepku antisemitky 

Labouristická strana pod vedením Jeremy Corbyna má další svůj miniskandálek, jenž poukázal na složité principy fungování politické korektnosti a svobody slova. V UK mají obecně přísněji nastavená pravidla, co si politik může a nemůže dovolit říci.  UK se snaží tradičně vyjít se státem Izrael, jenž je strategickým spojencem USA a tudíž i UK, jež je v NATO. Na rozdíl od USA ale i dalších evropských zemí, kdy politici mohou vyjadřovat své prapodivné, často xenofobní postoje na hranicích rasismu, v UK se toto v rámci renomovaných stran striktně hlídá. 

UK si ale zároveň nemůže dovolit v rámci své kampaně proti vzrůstající islamofobii i vzhledem k tomu, že řadu nemovitostí, podniků a podílů v bankách a v  dalších investicích  vlastní muslimové z bohatších arabských zemí a  bohatí šejkové z arabských zemí se jezdí do UK vyřádit a utratit tam nehorázné peníze, znepřátelit své strategické obchodní spojence, mezi něž patří Saúdská Arábie a další muslimské země. Ty  oficiálně podporují palestinský lid a jeho představu dvojího státu, již razila v Izraeli například premiérem Netanyahuem z jeho strany vyražená  židovská politička Cipi Livni.

UK, její vláda a monarchové mají se Saúdskou Arábií tradičně dobré vztahy i vzhledem k dodávkám zbraní, jež jsou pro UK lukrativním bysnysem a za doby Margaret Tchatherové, jim prakticky zachránili krachující průmysl. 

UK jako jediná země v EU povoluje tzv. Arbitrážní muslimské soudy, kdy je na základě muslimských tradic povoleno řešit spory menšího významu, aniž by účastníci sporu předstoupili před klasický britský soud. Tyto soudy ale řeší pouze občansko- právní spory o dědictví anebo péči o příbuzné a vyřešily zatím cca 100 případů. 

prostořeká žena z lidu a nyní poslankyně Naz Shah

A tak by se dalo říci, že politici UK stojí mezi dvěma mlýnskými kameny a neví, jak se k izraelsko- palestinské otázce postavit. Hlavně ale nechtějí být nařčeni z propagace antisionismu, na což jsou nynější izraelský premiér a řada židovských organizací po celém světě extrémně citliví.  

Rozvířit smutek a pocity křivdy dějící se Izraelcům od vzniku státu Izrael a hlouběji v dějinách všem Židům od dob pogromů a holocaustu a od vzniku jejich posvátných textů  se v jednom z humoristických tweetů podařilo labouristické poslankyni Naz Shaz. Nutno podotknout, že labouristická strana je od změny vedení značně nestabilní a její lídr  Jeremy Corbyn si už několikrát často ze záhadných důvodů změnil své stínové ministry.

Shahová si získala přízeň voličů především díky svému těžkému dětství a tím, jak se probíjela životem. V šesti ji opustil otec, jenž sbalil šestnáctiletou dceru svých sousedů. Ve dvanácti musela odejít do Pákistánu, protože její matka otrávila svého násilnického nového partnera, drogového dealera, o němž se domnívala, že chce zneužít její dcery, za což si  odseděla 14 let.  V Pákistánu byla donucena k dohodnutému manželství ve věku, kdy to nebylo konsensuálně přípustné.

Opět se jí podařilo dostat do UK,  kde se stala v chudinské čtvrti  politickou aktivistkou za práva týraných a znevýhodňovaných žen. Bez valnějšího vzdělání a jen díky nadšené agilní účasti v organizaci a svému entusiasmu porazila ostříleného mazáka politické scény, obratného rétora Petera Gallowaye z The Respect Party a získala v roce 2015 své křeslo v parlamentu.

Galloway se pak musel spokojit s přednáškami, činností ve své euroskeptické straně a s pořadem na Russia Today Sputnik, kde stále znovu a znovu svým divákům dokazuje, že jeho sociální inteligence a rétorické schopnosti jsou vyšší  a má větší geopolitický přehled nežli bojovnice za práva utlačovaných žen. To ale ve volbách do britského parlamentu nehraje vůbec žádnou roli. 

Shah v parlamentu seděla od roku 2015  a zároveň  měla funkci stínové náměstkyně Johna McDonnella. Pak si to ale zavařila svými výroky na Facebooku, jež jsou  opozičními konzervativci a celou britskou veřejností bedlivě sledovány.  Zatímco v  USA se na to tak nehledí, politici si mohou plácat, co chtějí a Barack Obama veřejně v tisku kritizuje izraelského premiéra, že už má těch jeho mentorských řečí plné zuby a  prezidentský kandidát za republikány Donald Trump se vyžívá v populistických xenofobních výrocích, v UK asi v rámci vyšší politiky nelze vyjádřit naprosto nic nekorektního a to ani formou hloupého žertíku. 

Shahová, žena z lidu, netušila, že ji její  výroky na Facebooku, jež pouze sdílí a přidá k nim drobnou poznámečku,  mohou stát politickou kariéru. Na Labouristickou stranu byl  z vnějšku i z vnitřku vyvinut nátlak, aby si jednou pro vždy vyřešila otázku ansisemitismu  uvnitř své strany. Nejagilnější labouristé zahrnuli  zmatenou Shahovou, jenž už své názory coby poslankyně změnila, a na své 2 roky staré posty na Facebooku  zapomněla, tlak a vypíchali ji ze strany pryč.  

Co tedy vlastně Shahová udělala tak strašného, že byla suspendována z Labouristické strany? Pravicový v UK populární blogger publikující pod pseudonymem Guydo Fawkes vyšťáral, že Shahová sdílela v září 2014 coby prostá občanskoprávní aktivistka obecně rozšířený mem, jenž koloval už delší dobu po sociálních sítích. Údajně  jej kdysi na svých webových stránkách zveřejnil Norman Finkelstein. Ten ale mlží a sdělil, že to neumí s počítačovou grafikou  a že asi obrázek nevytvořil.

Tento spíše humoristicky míněný a nikoli zcela antisemitský mem se snaží vyřešit formou recese otázku izraelsko-palestinského napětí:

Izraelci jsou nejvíce milováni USA. V USA by měli přivítat Izraelce s otevřenou náručí. V USA je spoustu území, kde by se Izraelci mohli usadit a vytvořit 51 stát.  Izrael by tak mohl mít svůj vlastní stát a být obklopen přátelskými státy.  Amerika by pak nemusela platit 3 miliardy dolarů daňových poplatníků ročně za ochranu Izraele. Přeprava obyvatelstva Izraele by stála méně, nežli 3 roky vojenské podpory USA státu Izrael. Palestinci by získali svou zemi a životy. Blízký východ by se zase zklidnil a nebylo by třeba zahraničních zásahů (je možné, že tento mém vznikl už před Arabským jarem). Ceny ropy by šly dolů, inflace by šla dolů a svět by žil v míru (zcela jistě byl ale napsán před počátkem frakování ropy v USA  a akcemi OPEC, jež se firmy frakující ropu v USA  snaží zlikvidovat).

Jakmile bylo ale její sdílení memu po  2 letech  odhaleno, přišla o roli stínové náměstkyně. Oznámila, že je s tím smířena, že se bude snažit rozvíjet dialog s představiteli židovských komunit. Byla v parlamentu členkou výboru, jenž má na starosti potíže se vzrůstajícím antisemitismem v UK. 

Jakmile ale jednou už něco takového na Facebooku sdílela, už má navždy pečeť zaryté antisemitky.  Jonathan Sacerdoti, mluvčí Kampaně proti antisemitismu, sdělil, že takováto osoba už nikdy nemůže být důvěryhodnou a znedůvěryhodňuje celý výbor v rámci parlamentu. Shahové nepomohlo ani to, že zkritizovala Abdula Zamana, předsedu konzervativní Bradfordské asociace za jeho šíření misogynie a antisemitismu. Jakmile zkrátka v Británii z vysokých politiků někdo  na Facebooku přepošle jakýkoli vtípek, jenž nemůže být míněn ani vážně, jenž uráží stát Izrael, má to navždy sečteno. 

Shahová je v parlamentu politickým nováčkem. Zatím byla pouze lidsko-právní aktivistkou, která si mohla na Facebooku přeposílat cokoli chtěla a nikdo si jí nevšímal. Nepochopila ale, že v parlamentu a v UK hoří lítý boj hyperkorektnosti a že jakýkoli antisemitský výrok je v UK v rámci parlamentu nepřípustný. Dále bylo na politickou aktivistku, jež ještě nebyla poslankyní, vyšťáráno, že na Facebooku v souvislosti s izraelskou palestinským vojenským konfliktem v roce 2014 zveřejnila citát Martina Luthera Kinga, jenž odsoudil nacistický režim, kde byl holokaust zločinný, a to bylo propojeno významově s ofenzívou Izraele proti vojenský akcím Palestinců v roce 2014.

Rovněž zveřejnila v roce 2014  článek Kolonizace, sionismus, Izrael, palestinský odboj v blogu Jděme spolu ve svém rodném městě, jenž měl vyzývat k tomu, abychom sdíleli myšlenky a nápady o Bradfordu i své názory o  celém světě. Sionismus je dle článku ideologií s religiózní symbolikou, stejně jako Al Kajda je obdobným politicko- religiózním hnutím.

Sionismus dle článku  v epoše kolonialismu vedl Židy a Židovky k uplatnění politického vlivu implikováním viny za pogromy a řešení židovské otázky v Evropě. V podstatě se jedná o teze aspirované myšlenkami Normana Finkelsteina. Článek sděluje, že skrze historický a kolonizační projekt sionistický mechanismus v Tel Avivu, ale i po celém světě propaguje metody, jež jsou krajně nehumánní a dotlačili Tonyho Blaira k mantře dvoustátního řešení. Toto už ale Finkelstejn nekáže.  

Shahová toho asi tehdy, když články sdílela, měla moc. Matku ve vězení za vraždu násilnického partnera, nešťastný vynucený sňatek, péči o děti  a ještě k tomu svou kampaň za práva utlačovaných žen ve třetím světě. Dle mého úsudku se upřímně trápila nad osudem trýzněných civilistů při konfliktu v roce 2014 v rámci operace Protective Edge (přeloženo Ochrana hranic), jež byla vedena  brutálním způsobem z obou válčících stran. Vzhledem ke své malé politické zkušenosti vůbec nečekala, že bude zvolena do parlamentu a že se jí sdílené články na Facebooku za 2 roky tak rozmáznou.

První byl evidentně vtípkem a druhý byl prodchnut běžnou antikoloniální rétorikou a kritikou státu Izrael za svou slavnou hasbaru. Tato kritika hasbary  je zcela běžná mezi levicovou mládeží v USA ale i v EU a dokonce i mezi některými izraelskými renomovaným politology  a aktivisty, obvykle žijícími mimo stát Izrael.    

Jakmile ale vstoupila do parlamentu a zjistila, že její starší články vyšťoural populární blogger, upřímně se kála a omluvila se s upřímnými slzami celému izraelskému lidu. To ale nestačí, protože už má jednou pro vždy cejch zavilé antisemitky a antisemitismus a kritika ochranné politiky státu Izrael, ať už je jakákoli, se ve slušném západním světě netoleruje.

(Naz Shah upřímně lituje v britském parlamentu  svých výroků coby politické aktivistky, kdy se dotkla svým údajně sžíravým antisemitismem v rámci pár postů Facebooku ještě, nežli byla poslankyní, Židů)  

Jen to OSN to ještě nemůže pochopit a vydává ročně cca 24 rezolucí, kritizující politiku státu Izrael a podepisují je zastupitelé skoro všech států. I na tom ale UN Watch, jež je izraelskou organizací, pracuje a snaží se aktivity OSN přesměrovat  jiným směrem, aby OSN schvalovalo rezoluce o porušování lidských práv a další rezoluce i proti jiným zemím, nežli je stále jen a jen Izrael. 

Žertík o transportaci Židů do USA asi mohl vyprovokovat i občany USA. Ti jsou sice multikulturní společností, ale jen představa, že by k nim přiletělo první třídou 6 300 000 Židů a chtěli by území o rozloze jednoho státu, by pro USA musela být děsivá. To už raději budou ze svých daní platit 3 miliardy dolarů ročně na obranu státu Izrael, o čemž patrně ani většina obyvatel USA neví. Prostá žena z lidu, labouristka Shahová, jež sdílela tento komický mem byla méně prostým mužem z lidu, labouristickým poslancem Johnem Mannem označena za moderního Adolfa Eichmanna.

Němci údajně prvně počítali, že by Židy vysídlili na Madagaskar, (možná se jedná o další mem),  a pak je chtěli poslat do Palestiny, což se tamním Palestincům, kteří s tehdejšími Židy neměli nejlepší zkušenosti, nelíbilo, a tak krátce o této tématice jednali s Němci v rámci rozhovoru Velkého Muftího a Hitlera. A tak vznik další slavný falešný politický mem v interpretaci  současného izraelského premiéra Benjamina Netanayahua o tom, kterak palestinský velký muftí donutil mírumilovného vegetariána Hilltera k holokaustu, aby do Palestiny neposlal další a další a další Židy.

Tento Netanyahův kulturně historický mem byl politology  a historiky vyvrácen, ale Netanyahu se jej dlouho nechtěl vzdát, stále jej proklamoval a nakonec jej pod tlakem musel odvolat. Jeho ale z funkce premiéra Izraele za tuto blamáž nikdo, na rozdíl od řadové neetablované labouristické poslankyně, neodvolal, a přitom Netanyahu záměrně šířil blud, o němž věděl, že je nepravdivý, a prostoduchá Shahová jen cosi plkla na Facebooku,v rámci diskuse 88 aktivistů.    

Že byla mladá začínající labouriska odstřelena  jednak aktivisty proti antisionismu ale především členy své vlastní strany  znamená, že je buď  kamarádský soucit  labouristů s vlastními spolustraníky na nižší úrovni anebo že se strana štěpí do řady frakcí. Mírná bojovnice za práva žen by nikdy nedopustila eichmannovské praktiky spojené s masovým vyvražďováním Židů cyklónem B, z čehož se i Eichmannovi  udělalo údajně špatně, když to viděl  a apeloval za humánnější likvidaci Židů.

Toto nebohá dobrácká Shahová nikdy nechtěla. Představovala si humánní přepravu Izraelců v rámci letecké dopravy na náklady USA. Bohužel vše nedomyslela, protože mem nebyl její, ale jen jej přeposlala dál. Neřešila otázku nákladů vybudování obydlí pro 6,5 milionů obyvatel a dále možné zvolení Donalda Trumpa za prezidenta, jenž je proti jakékoli migraci do USA a chce všech současných zhruba 10 milionů ilegálních migrantů ve své zemi poslat za hranice USA.

Migranti židovského původu mají patrně vyšší vzdělání nežli řadoví obyvatelé USA a v USA by si díky velké míře vytrvalosti a houževnatosti zvykli a stali by se pro USA nakonec velikým přínosem. Navíc si židovské organizace v USA pomáhají, a tak by ani nebyli Židé  pro americkou společnost ekonomickou zátěží. Židé by si navíc do USA v rámci odchodu ze státu Izrael převezli veškeré své technologie, know how a patenty, na nichž stojí jejich průmysl a podnikání. 

Izrael, jenž by se najednou stal Palestinou, by  po odjezdu Izraelců byl na chvíli vylidněný a zůstaly by zde jen instituce a prázdné budovy.  Budovy, veškerou infrastrukturu a vše další, pokud by došlo k tomuto zcela netradičnímu vyřešení otázky lítých bojů mezi Palestinci a Izraelci, kteří si stále a stále nelegálně staví obydlí, kde dle rezolucí OSN nemají, by musely zaplatit přesídlenému Izraeli do USA samozřejmě státy podporující zrušení státu Izrael. V současné době je to Írán a tiše Saúdská Arábie, ještě tišeji pak většina arabských zemí.

Ty by na to samozřejmě měly, protože stále ještě disponují obrovskou hotovostí a ropou. Patrně by ale část ze svých petrodolarů  musely stáhnout z amerických a evropských bank a zažádat nevýhodně o proplacení státních dluhopisů EU a USA. Co by ale  EU a USA neudělali proto, aby konečně měli všemi milovaní Izraelci klid a mír v USA, obklopeni přátelskými státy a zeměmi. Klidně i zaplatí dluhopisy arabským vlastníkům a pošlou  jim to, co do jejich bank vložili, aby byl do USA přesídlený stát Izrael, jenž by s tímto řešením překvapivě dle vizí tohoto divného memu překvapivě  souhlasil, štědře  kompenzován.  

Sice se asi pár bank sesype a nastane s velkou pravděpodobností další globální finanční krize, ale což, i to by se dalo řešit, pokud by to opravdu napomohlo klidu a míru mezi nesnášenlivými Izraelci a Palestinci.   Izraelci by si v USA mohli ponechat i svou vládu. Problém je, že se Netanyahu s Obamou bytostně nesnáší a lezou si, jak se Barack Obama svěřil v The Atlantic, na nervy. Poté by se rovněž musela vyřešit otázka jaderného arzenálu, jímž Izrael disponuje a Izrael by patrně byl nucen se stát oficiálním vojenským partnerem USA toho nejvyššího rázu a snad by Izraeli musel být poskytnut jiný status, nežli mají ostatní státy USA, protože se jedná o zcela jinou kulturu.

 I to by ale bylo řešitelné, protože v USA je mormonský stát, a tam je zase v rámci mormonských fundamentalistů celkem běžná polygamie, jež se oficiálně netoleruje, ale jinak se obecně mormony toleruje coby snadnější cesta do ráje.   

Obama navíc  brzy odejde a místo něj přijde například Izraeli nakloněná Hillary Clinton, jež by zajásala, že už konečně má  Izrael v USA a ušetří za náklady na obranu Izraele. Donald Trump by měl asi problém, protože by mu nastěhování 6,5 milionu Izraelců zcela rozložilo jeho silně antiimigrační politiku. Pokud by byl zvolen Trump, asi by k celé bláznivé akci, již si Shahová kdysi vysnila,  nedošlo.   

Přesídlení 6,5 milionů židů do USA by se asi obyvatelstvu USA  zprvu nelíbilo.  Asi by se v nějakém tom americkém státě směstnali dohromady lépe, nežli Izraelci s Palestinci. USA už dávno překonaly své vůči Židům  nepříznivé nálady, kdy je během druhé světové války  odmítaly přijmout coby politické uprchlíky ohrožené na životě.

Myslím si, že nová Palestina zalidněná pouze Palestinci by nedopadla zas tak špatně. Řada  z nich ráda studuje a jejich velcí podporovatelé Íránci ale i bohatí Saúdové, by jim v začátku pomohli. Palestinci, kteří nejsou zas až tak moc konzervativní, jak se nám může zdát díky zprávám v našich médiích, by si pozvali vzdělané vědce, výzkumníky odjinud, je jich všude dost, například z Číny.

 Ti by jim pomohli vyvinout prosperující stát a zároveň by je svým vrozeným zemitým postojem k životu donutili, aby se drželi více při zemi a nevyhazovali se v rámci ideje mučednictví  pořád do vzduchu.

 Proti sekulárnějším ateistickým Číňanům  by se Palestinci v podstatě nemuseli bouřit, protože v Koránu se nepíše nic záporného o Číňanech, a tak by byli vhodnými adepty pro vytvoření nové multikulturní společnosti v rámci státu Palestina. Ostatně i arabské a perské země mají svých specialistů dost, a tak by možná ani nebylo třeba na takto malé území zvát Číňany. Palestinci navíc za dlouhou dobu odkoukali řadu izraelských metod správy státu, a tak by nová Palestina stejně tak trochu šlapala v původních kolejích.    

Tak to by mohlo být dle memu Shahové. Jednalo by se ale, pokud se to tak vezme, pro evropské a další banky a státy  EU a USA, jejichž dluhopisy by chtěli proměnit v hotovost arabští sponzoři, kteří by se rozhodli po mírové dohodě s vedením Izraele o vykoupení celého izraelského území, o dost neblahý jev. A  tak je vše v rovině fikce a Izraelci a Palestinci se patrně ještě hodně dlouho budou v rámci nedořešeného sporu o dvoustátní řešení trýznit navzájem útoky a protiútoky v rámci hybridního asymetrického boje.

Poslankyně Shahová asi moc nepřemýšlela. Když jí ale její straničtí lídři vysvětlili geopolitické důsledky celého jí přeposlaného hloupého žertíku pro USA a EU, dost se  zhrozila. Osobně, pokud bych byla prostým obyvatelem UK, asi bych místo ní  volila George Gallowaye, jenž má větší kulturní ale i geopolitický přehled. Ale bylo na obyvatelích UK, koho si poslali do Parlamentu.

Prostou holku, řádící na Facebooku,  jež se nakonec málem rozplakala, že se jí její milovaná labouristická strana, jejíž ideály vždy horlivě vyznávala a za něž bojovala, na základě hloupých výroků, jímž jsou sociální sítě dokonale promořeny, a nad nimiž by v USA ale i kdekoli jinde mávli politici shovívavě rukou.

Podobné geopolitické polointeligentní kanadské žertíky plácají jejich politické špičky a přední političtí experti  v rámci přímých přenosů v CNN, FOX NEWS, CCTV, PressTV, BBC, France 24 anebo Euronews a dalších zpravodajských kanálů dnes a denně a nikdo je za to z jejich etablovaných stran nevyhazuje.