Spor dvou citlivek, uraženého komika a tureckého prezidenta snad vyjde pat mat

Německý komik libující si v drzém satiricko-nonsensovém humoru byl nesmírně psychicky sensitivní a po žalobě Erdogana se údajně sesypal. I žalující Erdogan se po šou v ZDF asi sesypal a vše má řešit jeho přítelkyně Angela.

Osud citlivého německého 35-letého komika  Jan Böhmermanna, libujícího si ve večerních hodinách v gargantuovsky obhroublé satiře v rámci svého televizního pořadu Neo Magazine Royal, kde si nebere servítek z nikoho a ničeho, nabral v polovině dubna nečekaných obrátek. Komik ani řada politiků nevěděli, že si nemohou tropit  v německých médiích srandu z každého a natož z cizích hlav států kvůli zastaralému článku svého Trestního zákoníku paragraf 103, jenž unikl puntičkářskému zraku německých liberálně laděných politiků. 

Citlivý komik s image cynika si byl vždy celkem jistý. Doposud jej žádný státník ani politik nežaloval, a zesměšnil jich už v rámci svých blamáží v  TV celou řadu. Na základě článku 5 je v Německu zaručena svoboda slova, je ale možno žalovat umělce za urážku osobnosti. O to se pokusili politici z hnutí AfD, kteří byli zesměšněni v rámci parodie Falka Richtera Strach, jež zobrazila členky strany jako zombíky a masové vrahy. 

Na základě soudního přezkoumání celého případu  urážky politiků skrze divadelní projekt, jenž byl možná  ještě urážlivější a kontroverznější, nežli nejapná satira televizního komika na tureckého prezidenta, bylo seznáno, že divákům muselo být jasné, že se nejedná o reálné znázornění politiků, ale o autorskou licenci a divadelníci si mohou  své představení hrát dál.  Na základě tohoto precedentu by mohl být teoreticky komik osvobozen anebo vyváznout s pokutou za vulgarismy v TV, jež je běžná v českých médiích. ZDF ale lehce vulgární veršovaný skeč z taktu před Tureckem už stáhla z youtube.com. 

Morální políček u nás za užití vulgárního, ale zároveň doslovného překladu ruské skupiny Pussy Riot dostal od rady ČR i prezident Zeman, jemuž bylo doporučeno, že musí své hovory z Lán vysílat v předtočeném formátu a tím byla znejasněna jeho verbální svéprávnost a částečně i jeho mentální schopnosti. Ve srovnání s vulgárními rasistickými  výroky před americkými voliči milovaného  Donalda Trumpa, jehož kritizuje ve své písni i žalovaný německý komik, se ale stále u Zemana jedná jen o slabý čajíček a Trump má do diskusí v CNN a dalších médiích stále vstup volný v přímém přenosu. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.     

V Německu se ale komikovi kromě užití vulgarismů v médiích podařilo ještě k tomu zesměšnit  hlavu státu. Prezident  Zeman "zneuctil" jen ruskou hudební a punkrockovou disidentskou  skupinu a divadelníci v rámci představení Strach  čím dál více sílící antiimigračně zaměřenou stranu, od níž se postupně distancují její zakladatelé, renomovaní ekonomové, kteří nechtějí mít s rétorikou její šéfky Frauke Petry co do činění i za cenu ztráty voličů.

Komik je svým vyznáním  svérázný multikulturalista a vystupuje stejně jako většina alternativních německých umělců proti vlně stoupající xenofobie (nikoli umírněných obav z migrace) a radikalizaci nálad  ve svém rodném Německu. Zároveň si ale tak trochu střílí  i z německého komplexu viny, touhy se kát za prastaré hříchy a mít stále otevřenou náruč. V tom samém pořadu, kde si dělal drsnou legraci z Erdogana, zesměšnil ve skladbě BE DETSCH stupňující se napětí a fašizaci německé společnosti, jež si chce bránit své hodnoty, svobodné youtube.com, právo být uctívaným a opečovávaným vozíčkářem, právo být transvestitou, specifickým německým multikulturalistou a jediným leaderem a vizionářem EU. Do všeho zamotá kantovský kategorický imperativ a musíme dlouho přemýšlet, co tím vlastně myslel. Jan je totiž tvůrcem specifického žánru politické nonsensové satiry.  

 (komický klip BE DETSCH! Jan Böhmermanna zesměšňuje německé xenofobní šosáctví) 

Komici a umělci se do této chvíe po prohraném procesu AfD cítili v Německu jistě a mysleli si, že si mohou v Německu dělat  legraci kdykoli z kohokoli a jsou beztrestní.  Teprve nyní jeden z nich pocítil, jaké to je,  když se  v očích své sunnitské morálky ctný,  v našich českých a německých očích  sultánský a diktátorsky usurpující sunnita Recep Tayyip Erdogan, libující si ve své vizi zásad, zažaluje za urážku hlavy státu. 

Angela Merkelová, jež obdržela  oznámení svého velvyslance, na nějž se turecká vláda obrátila se žalobou na základě paragrafu 103, si  dala čas na rozmyšlenou. Musela se poradit s experty, zda je proces oprávněný a rovněž se musela poradit se členy koaličních stran, jež vydaly svá stanoviska. 

Pak Angela Merkelová v krátkém tiskovém prohlášení sdělila, že německá vláda prozkoumala požadavek turecké vlády ohledně možného trestného stíhání komika ve vztahu k fungování demokratického federálního státu. Tento požadavek prozkoumalo ministerstvo zahraničí, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo vnitra a německý sekretariát. Koaliční partneři - Sociální demokraté měli odlišná stanoviska. Sociální demokraté  hlasovali proti procesu  s komikem. Strana Angely Merkelové CDU a CSU  ale prosadila nutnost zahájení soudního procesu, jehož výsledky ale strana nemůže predikovat a vše je v rukou soudních orgánů a specialistů na trestní právo. 

Vládní koalice dle Merkelové  není apriori proti svobodě slova, zakotvené v článku 5.

Svoboda slova ale není v Německu bezbřehá. Trestné je zde popírání a znevažování obětí holocaustu a propagování  nacistické a jiné symboliky. To je mimochodem i ve Francii a nejslavnější francouzský znevažovač obětí holocaustu Jean-Marie le Pen raději platí tučné pokuty, nechává se vyhazovat ze své vlastní strany svou korektnější dcerou Marine, nežli, aby změnil svůj xenofobní antisionistický náhled na svět. 

Komik může, ale nemusí být odsouzen. Ostatně není prvním, s kým se ctný turecký prezident soudil.  Za srovnání prezidenta Erdogana s postavou Gluma z Pán prstenů  byl vyhozen v Turecku z práce zdravotník Bilgin Ciftci, který byl autor skečů a do sporu se musel vložit režisér Peter Jackson, jenž sdělit, že se nejednalo o srovnání se zlým Glumem ale jeho hodným alter-egem Smégolem. Dle Guardianu byla ustanovena v rámci tureckého procesu expertní komise psychologů a znalců Tolkiena, aby byla celá fotomontáž posouzena. Faktem je, že tato imaginární postava trpí schizofrenií a je jednou hodná a jednou zlá a myslí si, že je dvěma postavami zároveň. Proces musel být odročen, protože nebyl dostatek tureckých tolkienologů a psychologů se specializací na patologii imaginárních postav.

 Německý televizní komik ale zašel mnohem dál, nežli turecký vtipálek. V pro někoho vtipném, pro turecké vlastence trapném skeči hovořil se svým spoluhráčem Ralfem Kabelkou o tom, co je a není v Německu povoleno v rámci  kritiky. Není povolena zesměšňující vulgární kritika. V té chvíli Böhmermann předvede, co je touto kritikou míněno,  zarecituje si svou báseň o Erdoganovi. Báseň hovoří o fiktivní postavě Recepa Fritzla Priklopila s malým penisem, o  sexu s kozou a potlačování minorit. Fiktivní postava s rysy Erdogana, pedofila a násilníka je označena za tupce, hovoří se zde o pokrytectví, perverzitě, zavšivenosti. Dále se zde hovoří o kopání Kurdů, bití křesťanů a současném sledování porna. Vše je postaveno do metanarativní roviny. Imaginární postava Recepa Fritzla Priklopila se  zde stává exemplárním případem omezování svobody slova, projevu a pohybu a dvojznačné morálky.  

Komik zatím čelí jen jedné obžalobě. Paradoxně by jej mohl zažalovat i odsouzený Josef Fritzl, jenž zneužíval svou vnučku, že jej srovnává s despotickým Recepem Tayyipem Erdoganem. Ale patrně mu celou kauzu vzhledem k jeho věku a psychickému stavu nesdělili. I on by se ale mohl pokusit z komika vymydlit omluvu a tučné odškodné. Priklopil už nikoho nazažaluje, jelikož je mrtev, ale ještě by se do kauzy mohla vložit Nataša Kampushová, jež sice nebyla snad ani zmíněna, ale vzhledem k tomu, jak kdysi v rámci vyrovnání se psychicky s traumatizujícím zážitkem svěřovala před  kamerami ze svého zkaženého dětství, je možné, že  do složité kauzy zasáhne.  

Komika by paradoxně mohla zachránit před odsouzením v rámci obhajoby právě ona metanarativní rovina a mohl by vyváznout pouze s pokutou. Obhajoba bude patrně založena na tom, že komik se snažil především upozornit satirickou nonsensovou formou na rostoucí míru omezování možnosti svobodně vyjadřovat své ať již proimigrační, či multikulturní či antimultikulturní protiimigrační názory.

Možná bude pokutován. Dle mého názoru ale patrně nebude odsouzen do vězení ani k podmíněnému trestu, protože podobných výroků na nejrůznější hlavy států bylo v německých médiích vyjádřeno spousta a vytvořil by se nebezpečný precedent. Mohli by si postupně stěžovat jak V.V.Putin, tak Kim Chong Un a další a další hlavy států, kteří ani nemají zájem si Německo takto dobírat. Kim Chong Un pouze sám urazil skrze tiskovou zprávu po satiře z produkce Sonny  prezidenta Baracka Obamu a tím bylo jeho vzteku učiněno zadost. Putin už si užil dost se svými rebelkami Pussy Riot, jež se díky své kauze proslavily a zahrály si po boku Kevina Spaceyho v kultovním seriálu Domek z karet.  Samotná Angela Merkelová byla zesměšněna snad stokrát a x krát pobíhala v burkách v rámci vize wahábistického Německa v roce 2030. Má dost jiných starostí s migrací a celou EU a ještě aby se soudila s potrhlými komiky z německých televizí.  

Recept Tayyp Erdogan se k  otázce žaloby německého komika vyjádřil na CNN v pořadu Christiane Amanpour. Moderátorka se mu natvrdo sdělila, že prezident Obama i Angela Merkelová jsou uraženi za Erdoganův autoritativní tón, jež jeho vláda v postoji komika zaujala. Christiane Amanpour  se Erdogana otázala, proč se obrací kvůli satiře na internetu na německou ambasádu a vše takovým způsobem rozmazává. (V podtextu asi myslela, že dělá zkroušenému komikovi, jenž se na čas  stáhl ze ZDF, nepatřičnou reklamu za obscénní rýmovačku a jí si zatím po celém světě nikdo tolik nevšímá).

Erdogan dle ní ukazuje svou slabost a jen víc lidí upozorní na jinak bezvýznamný německý večerní pořad. Erdogan je schopným politikem a vyjádřil se v přesných termínech, díky nimž stále a stále znovu vyhrává volby a když je těsně nevyhraje, vyvolá si nové.

Dle něj nesmí být kritika slučována s urážkou. On i jeho lid je otevřen kritice a on sám je velice otevřeným politikem a lídrem. Zdůrazňuje své vítězství ve volbách velkým podílem hlasů. Zvolen byl dle svého mínění proto, že už dříve coby premiér pomáhal budovat v Turecku demokracii, dokázal vytvořit lepší infrastrukturu stejně jako superstrukturu (mínil asi systém hierarchie státních orgánů). Turecko si ekonomicky stojí velice dobře a to turecký lid oceňuje. Cítí, že jej turecký lid miluje, což pocítil naplno během prezidentských voleb. 

Christiane Amanpour nedokáže pochopit, proč, když je Erdogan  svým lidem milován, jej vytočí takto bezvýznamná německá satira. Erdogan odvětí, ať už je to satira anebo něco jiného, vše musí mít své jasné hranice. A nyní se už dozvídáme, jaký typ satiry Erdoganovi nevadí. Nevadí mu jednoduchá satira, skeč. To je v rámci jeho sunnitského tureckého stylu myšlení povoleno. 

Ale Erdoganovi vadí, když se v rámci satiry vezme určité téma a to se vztáhne k tématu, jež není vhodné, tak už to nemusí být přijatelné. Jsou zde zákony o svobodách (mínil asi svobodu projevu). Ale i on turecký prezident má své svobody a mezi ně patří právo si skrze své právníky a poradce nechat poradit, kdy se může hájit. A hned nahodí právnickou kličku. "Když by satirou bylo podpořeno DAEŠ (míněn Islámský stát), to byste podpořila?"  ptá se Christiane. 

Ta se na chvilku zamyslí a řekne, že to jsou dvě  odlišné věci. Erdogan kontroval, že satira, jež zesměšňuje a hanobí hlavu státu je rovněž na zcela jiné úrovni, ale asi dle jeho mínění dost důležité. Nikdo nemůže o Erdoganovi říci, že je terorista  a když o něm kdokoli prohlásí, že je terorista, bude si hájit svá práva. Pokud by to neudělal, ztratil by podporu svých voličů.

A má možná pravdu, většina voličů, kteří jej volili a ctí, mají asi obdobný koncept cti svého prezidenta, a když by nad tím mávl rukou, tak by se v jejich očích shodil a asi by byl dle nich máčkou. Možná i proto byla komikovi preventivně německými udělena ochranka před rozvášněnými tureckými vlastenci, aby komikovi nevlepili neoprávněně kvůli dosud nerozřešené kauze, nějaký ten políček. 

Christiane mu to vlepí verbálně a drsně mu řekne, že Evropa je velice znepokojena tím, co se děje pod jeho vládou. Za jeho vlády je tolik lidí vyhazováno z práce, vězněno a tak dále a tak dále. Zrovna nyní jsou zadrženi 2 novináři, kteří čelí procesu.

 EU z toho zmatkaří a zkoumá, jestli je proces vůbec na proces. Christiane je hlavou UNESCO pro svobodu slova a je zmatená, proč Erdogan, jenž je rekordmanem v demokratizaci Turecka, nevychází ani s tiskem ve své vlasti, zahraje si přitom na naivku a chce záměrně vyprovokovat. Chladnokrevný mazák Erdogan se ale nedá vyprovokovat a sofistikovaně sdělí svůj pocit,  že s žádným tiskem ve válce není, ale že má jiný pohled na tisk, nežli liberální novinářka Christiane.

On špionáž nechápe jako svobodu slova a Christiane vytočí ještě více lišácky z kontextu. Christiane, jež s Erdoganem  hovořila  víckrát na toto téma a ví, jak na něj, sdělí, že pořád mluví o tom samém a že je tématikou terorismu a špionáže posedlý a že nehovoří o ničem jiném, ale že  že ona hovoří o svobodě slova v jeho demokracii. Dle americké novinářky je v EU svoboda slova neoddiskutovatelná (opět mlží protože v Německu má svoboda slova hranice dané legislativou. To ale možná coby předsedkyně výboru UNESCO pro Svobodu slova neví). 

Zase mu to natře. Když se chce Erdogan a Turecko  připojit k EU, musí přistoupit na jejich pravidla hry, tedy větší svobodu slova. Erdogan oponuje  zákony své země, zákonem o špionáži, jenž je zakotven ve všech zákonech všech zemí a všude je špionáž trestná. V jeho zemi není, jak se svěřuje prezident,  mimo legislativní rámec svoboda slova potlačována. Erdogan přitvrdí a vstoupí do role demokratického liberála, jenž dělá v Turecku, co může,  aby je přiblížil demokratickým standardům EU.

Jeho lid i prokurátoři vnímají Erdogana kriticky za to, že je až příliš mírný na projevy novinářů a svobody slova, že je nechává často bez povšimnutí. Kolikrát už byla vláda atakována a jak klidně se zachovala. To snad musí na Západě všichni ocenit. Ale jak mu asi běží v hlavě, o těchto případech trpělivosti jeho vlády vůči kritice v tisku se nikde ve světě nemluví a najednou, když se jednou jedinkrát Erdogan v zájmu cti svého lidu ohradí, už se to rozmazává.

Moderátorka sdělí, že tato forma svobody slova, jež panuje v Turecku,  by se asi liberálním Američanům nelíbila. Erdogan nechápe, proč do toho plete USA, jakoby EU nebyla na USA nezávislou entitou a kontruje, že Američani vždycky hovoří o Američanech a pořád jakoby vnucovali druhým svůj názor na věc. 

Turci jsou ale trpěliví a jsou otevření diskusi. Dle Erdogana vždy všechny partnery, klidně i Američany, vyslechli, ačkoli projevili své dle jeho názoru patrně zabedněně liberální názory na věc. Klidně si mohou zkoumat, kolik si Erdogan a jeho justice v Turecku zavřeli žurnalistů do vězení (Asi ví, že se to stejně vždycky provalí díky nejrůznějším Facebookům a Human Rights Watch atp).  

Christiane  se opět rozhoří v rámci své lehce provokativní žurnalistiky o evropských novinářských pozorovatelích procesů novinářů v Turecku, kteří by mohli být rozvášněnými  Turky označeni za invazivní evropské křižáky liberalismu naprosté svobody slova. Erdogan se nedá vytočit a sdělí, že novináři mohou jít na různé tiskové konference, ale samotných jednání, týkajících se předpokládané špionáže, jít nemohou. A tak je to opět v řadě zemí. 

Christiane Amanpour vidí, že z Erdogana víc nevytáhne, a tak mu za celou CNN a UNESCO poděkuje, jak spolu s EU řeší boj proti terorismu a společně zvládají  migraci, což má asi nařízeno odněkud shora od redakce CNN, protože tato dáma nikdy nehovoří a nehovořila sama za sebe. Bláhově si myslela, že její pořad už končí, ale Erdogan ji převezl a rýpl rychle ještě do EU. S EU mají Turci  uzavřenu formu asociační dohody od roku 1963 a nyní je už rok 2016 a stále je to na zamrzlém bodě a EU už přijala tolik zemí, jež byly za Tureckem  v mnohém i ekonomicky. Už jsou v EU a Turecko ještě  za těch dlouhých 53 let ne a to právě kvůli takovýmto malichernostem, jako je tento typ procesu.  Ale Turecko je velice pokojné, trpělivé a odhodlané a na členství zcela úplně připravené.

To Američanku Christiane Amanpour nezajímá, ale Erdogan je rád, že si to zase sdělil na CNN a ujistil své voliče, co je jeho prioritou a jak pokojným, řádným, trpělivým odhodlaným ale i rázným lídrem pro své Turky je.  I já bych jemu i jeho tureckému lidu členství v EU přála a přála bych mu i členství v Eurozóně, aby se mohli Turci hnedle podílet na dluzích Řecka a dalších krachujících ekonomik. A přeji Turkům i trýzněným běžencům slíbené 3 miliardy eur, které budou uplatněny díky důkladným inspekcím z Německa do zlepšení podmínek života uprchlíků v Turecku, zlepšení možností hledat pracovní uplatnění, vzdělávat se a prospívat turecké ekonomice, jež bude  po Brexitu součástí společného prostoru jedné velké rodiny EU.

Komikovi bych zase přála, aby si proces zas tak moc nebral.  Na Erdogana byl asi v USA odcházejícím Barackem Obamou vyvinut nátlak. Liberální Barack Obama  je pro naprostou svobodu slova a podpořil americké komiky sponzorované Sonny, aby si dělali nejapnou čurinu z cizí hlavy státu Kim Chong Una, protože v tom je ta pravá demokracie. Princip komediálního ponižování hlav cizích států ostatně v USA zpopularizoval  slavný hollywoodský herec a americký prezident Donald Reagan, jenž si ve svých vtípcích, jimž se smáli všichni jeho věrní občané, dělal legraci ze svého velkého kamaráda Gorbyho. Údajně se jedná o sovětské vtipy, že v SSSR měli  jen jeden automobil a proto nad nimi USA demokraticky zvítězí a demokraticky je zreformují dle svého demokratického mustru. 

Ostatně po zklidňujícím rozhovoru s Christiane se domnívám, že Erdogan nebude na Angelu Merkelovou, od níž chce prosazení členství v EU tlačit natolik, aby si svého oblíbeného německého komika uvrhla po vzoru Turecka do vězení na řadu let. Asi se spokojí s pokutou anebo osobní omluvou v tisku. Pokud se komikovi tato omluva povede a nepřevede ji do dalšího nejapného žertíku, jímž zase popudí citlivého tureckého premiéra, bude vše smeteno ze stolu.

Na tučnou pokutu se mu asi složí komikovi následovníci z Twitteru, kteří už nyní organizují petici za svobodu slova a za svého milovaného satirika.  Kontroverzní zákon se v Německu za 2 roky zruší a vše bude fajn.  

Komik se ostatně po šoku z toho, že bude opravdu žalován, dal do hromady a uspořádal tiskovou konferenci. Na ní sdělil, že si dá v TV na chvilku pohov, že už nemá náladu na své vtípky.  Poděkoval na Twitteru všem svým následovníkům a sdělil, že asi odjede z Německa do Severní Koreje, aby tam mohl sledovat svobodu tisku. Naivní panáček. Myslí si, že tamní lídr, jenž je stokrát autokrativnější nežli Erdogan a popravuje i své nejbližší příbuzné, mu poskytne do své země vízum, aby tam mátl propagandou zmanipulované Severní Korejce, vyznávající komunistický kult osobnosti vůdce, klasickou hudbu, práci na poli, a obdivující úspěchy Severní Koree ve vývoji nových jaderných zbraní.