Hollywood- hlásná trouba protimuslimské propagandy

Hollywood se stal symbolem povrchních stereotypních schémat, kterým spíláme s krabicí popcornu v ruce. Dle íránské PressTV je nástrojem islamofobní propagandy USA, která nastavuje pokřivené zrcadlo všem umírněným muslimům.

Filmoví vědci roky  kritizují  hollywoodský filmový průmysl založený na manipulaci s emocemi, potlačování racionálního úsudku a zkreslování fakt podle  coleridgeovy teze o ochotném potlačení nevíry. Íránská televize PressTV se ve svém cyklu Výběr z Hollywoodu zaměřila na to, jak prostřednictvím filmů sugerují  USA celé planetě zkreslený obraz Íránu i  muslimů, kteří tvoří 1/4 světové populace.  Hollywoodu, jenž překrucuje kulturní ale i genderové vzorce, nejde  o historickou přesnost, ale o ždímání krokodýlích slz a falešného potu svých diváků.  Perský Írán je  s typicky hollywoodskou benevolencí označen jako arabský národ.

Protimuslimské propagandě se nevyhnou ani malé děti 

Stromek se má ohýbat, pokud je mladý. Protimuslimská klišé jsou běžná v animovaných filmech už od první poloviny minulého století. Příkladem je zlodějský Alibaba z Disneyho dílny  z roku 1940. Aladin, jenž spatřil světlo světa v 90. letech,  je uvozen vulgárním songem, který má vychovávat naše děti. Ušlechtilé postavy jsou  tmavé pleti, ale hovoří americkým přízvukem a mají evropské manýry. Zlosynové mají arabský přízvuk a chovají se barbarsky. Dětem se tato ideologická schémata vryjí do paměti a budou podle nich vnímat dobro a zlo po zbytek života.  

Od počátku kinematografie jsou muslimové představováni ve filmech jako obyvatelé  drsné pouště,  jsou spojeni s džiny, magickými koberci a dekadentní sultány. Edison v krátkém filmu ukazuje arabskou polonahou ženu, svádějící mužské publikum. Palestinsko-izraelský konflikt, kde USA stály na straně Izraele,  ropné embargo Saúdské Arábie a  Islámská revoluce v Íránu přenesly vzdálená dilemata blízkého východu do amerických obýváků.  

Muslimové jsou jakožto "ti druzí" odsouzeni do podřadné společenské pozice. Obětní beránci xenofobních tendencí jsou díky mytickým obrazům Hollywoodu super-viditelní, co se týče terorismu, ale už ne tak viditelní, co se týče běžného života.   Pokud se ve filmech objeví ženy, jsou buď submisivními oběťmi domácího násilí anebo jsou ukázány jako  protizápadní teroristky opásané výbušninami.  

Dokonce i muslimské děti jsou předmětem zášti Hollywoodu. Ve filmu Babel dva maročtí muslimští chlapci omylem postřelí  z dálky v autobuse bělošku. Chlapec, jenž nechtěl nikomu uškodit, není vykreslen jako zlobivý hoch, ale jako muslim, jenž od mládí miluje zbraně a jako budoucí terorista musí být náležitě usměrněn. 

Multimiliardový byznys pracuje s lidským nevědomím a emocemi, jak si všímá Freud a jeho synovec Edward Bernays. Vědomá manipulace míněním mas je hnacím motorem, jenž drží elity v  demokracii u kormidla. Každý aspekt našeho všednodenního života je ovlivněn relativně malou skupinou lidí. zde 

Inkorporace vládní politiky do Hollywoodu je umocněna  zapojením poradců CIA při procesu vzniku filmu. CIA a jeho techničtí poradci, kteří formovali, ale především deformovali narativ protimuslimských agitek, byli zapojeni do filmů o Jugoslávii, Afgánistánu, Íránu, Súdánu a Iráku.  PressTV považuje CIA za mozek  Hollywoodu. Diváci si neuvědomují, že v USA pracuje  v masmédiích disproporční počet poradců z  výzvědných služeb. Americké publikum je, aniž by o tom tušilo, postrkováno, aby na tajné služby nazíralo v pozitivním světle.  Američané milují média, jež je  ohlupují.  Lidi si mají tendenci zapamatovat nejdůležitější akční scény a tajné služby toho umně využívají ve svůj prospěch. 

Írán jako jediný brojí proti sionistickému režimu, jenž má Hollywood pod palcem 

 Média v období globalizace a centralizované vlády hrstky mocných korporací jsou vlivnou pákou v procesu hnětení   veřejného  mínění. Tradičně antižidovsky zaměřený Írán si všímá jednoho důležitého faktu, který se ve slušné společnosti neříká.  Hollywood je ovládnut židovskou lobby, která využívá filmové propagandy od roku 1949  ve prospěch Izraele proti jeho nepřátelům, jimiž jsou muslimové a Írán. Írán by nikdy nebyl proti Izraeli, pokud by respektoval práva Palestinců. To se ale z islamofobních hollywoodských filmů nedozvíme. 

Poté, co Edison vymyslel kameru, Sam Goldwin,  Jack Warner a Luis Mayer, všichni tři Židé, založili tři hlavní hollywoodská studia.  Většina amerických TV a mainstreamových médií je v rukou sekulárních židovských producentů.  Od počátku je Izrael prezentován jako ohrožený národ napadaný palestinskými teroristy, jimž se musí bránit i za pomoci neadekvátního násilí.  Nově je Izrael zobrazován jako etablovaný silný  stát, jenž má právo tyranizovat Palestince a blokovat jejich snahy v rámci OSN.   

Íránská televize se zabývá detailní analýzou filmu Světová  válka Z s Bradem Pittem v hlavní roli. Svět je zde napaden zombíky a jedinou zemí, jež se jim dokáže účinně bránit, je Izrael, jenž si vybudoval kolem svých hranic vysokou zeď.  Zombíci jsou jak jinak Palestinci a Izrael je díky umné story postaven do pozice správňáků, kteří se jen brání. Stěna ale nakonec Izrael neochrání, zombíci Izraelce přemohou, protože jsou příliš humánní a otevření. Cílem  Izraele je od druhé světové války ochránit svůj národ, nikdy nezopakovat genocidu, i za cenu životů druhých národů. 

(trailer z filmu) 

Dobře není Íránci hodnocen ani Spielbergrův Mnichov, který sklízí kritiku za dehumanizaci Palestinců, neomezené právo izraelské odvety za vraždu mnichovských atletů  jakýmikoli prostředky a bez morálních zábran. Slízne si to i Mossad. Spielberg se od počátku rozhodl udělat filmu co nejlepší reklamu, a tak si najal lobbisty Dennise Rosse, jenž působil na ministerstvu zahraničí USA. 

USA se pokusily s muslimy zatočit po 9/11 

Obraz muslimů v Hollywoodu se radikálně zhoršil po 9/11. Dříve byli Tálibové zcela anachronicky zobrazováni jako odvážní chlapíci na koních, kteří bojují po boku technicky vyspělejších USA v Afgánistánu proti třídnímu nepříteli SSSR. Po 9/11 byli titíž dříve stateční lidé za zrůdy. PO 9/11 pod hlavičkou  války s terorem USA zaútočily na Afgánistán a Irák a zahájili novou kapitolu své hegemonistické dominance.  Hollywood v dehonestaci muslimů využívá stejných schémat jako v období studené války USA se SSSR.   Po konci  studené války využívá  hegemon masmédií v rámci ekonomického, politického a kulturního boje. S pomocí satelitů, webových stránek dláždí moderní média  cestu vojenské převaze USA.

Příkladem nelidského lovu na muslimy je kritiky oslavovaný, lidskoprávními kritiky zatracovaný film Kathryn Bigelow 30 minut po půlnoci, jenž se točí kolem dopadení legendárního  Bin Ládina, toho Bin Ládina, kterého Tálibové chtěli vydat soudu, ale G.W. Bush to odmítl a raději rozpoutal nekonečný řetězec násilí v Afgánistánu a Íráku.  

USA byly v honu 10 let neúspěšné, to ale otrlé hollywoodské režisérce nevadilo a dopadení Ládina podala jako velkou morální výhru USA.  Patologičtí muslimští podlidé museli být po zásluze pomučeni americkými nadlidmi. Ve filmu jsou znázorněny klasické techniky CIA-  stresové pozice, vystavení nepříjemných zvukům, spánková deprivace, waterboarding a psychické ponižování. Film oslavuje vraždu všech osob přítomných v Bin Ládinově vile,  včetně žen a dětí,  které je třeba sešrotovat na máčku, jako akt ryzího amerického patriotismu.

Film Krvavá volba zachycuje mariňáky, kteří se snaží během povstání v Jemenu zachránit velvyslanectví USA a zabijí stovky nevinných Jemenců. Nakonec se ukáže při soudním procesu, že si za vše mohli Jemenci, protože vystřelili jako první. Jemenská dívka, jež vše začala, se v ničem neliší od ostřílených teroristických mazáků. Nadřazenost amerických občanů, jakkoli psychicky vyšinutých, je opětovně potvrzena.  

Nenávistné islamofobní vize jsou o to efektivnější, že jsou podány s pomocí profesionálních technik.  Identita té lepší a morálnější většiny je prostřednictvím filmové ikonografie utvrzena označením podlé menšiny.   Samotná propaganda se nemění, mění se pouze způsob komunikace, tisk nahrazují vizuální média a internet.  Změna je prostředkem sdělení  a má zpětný efekt na samotnou propagandu, jež může nyní operovat v měřítkách, o kterých by se  před více než stoletím politikům ani nesnilo.

Vleklý  ideologický spor USA s Íránem

Kromě toho, že v Hollywoodu i v americké politice má silný vliv Izrael, jenž tlačí USA, kam chce on sám, mají USA na Írán spadeno i samy od sebe. Írán leží USA v krku od doby svržení loutkového proamerického diktátora šáha Rezý Pahlavího a krize s americkými rukojmími. Od té doby se USA pokusily Írán oslabit svými špionážními aktivitami, podporou Íráku ve válečném konfliktu s Íránem, ale i tvrdými sankcemi. To vše jen pro blaho planety. Jak cituje Noam Chomski, běžní lidé považují za největší hrozbu USA, Izrael a Pákistán. Teprve za nimi stojí Írán a to díky propagandě USA a Izraele. Ne všichni obyvatelé USA sledují televizní zprávy, ale všichni chodí do kina. A zde se vyplatí naservírovat jim velkou porci protiíránské propagandy.

Tři fáze protiíránské propagandy

Protiíránská kampaň  měla 3 fáze. V první fázi, která přišla po nastolení teokratického režimu v roce 1979, Hollywood nerozlišoval mezi běžným obyvatelstvem a íránskými politiky.  Vzdělaný národ s letitou kulturou byl v USA prezentován jako barbarský špinavý lid, jenž nemá na práci nic jiného nežli lhát a brojit proti exportu demokracie. Írán měl být zničen jakýmikoli dostupnými prostředky, třeba i Saddámovými chemickými zbraněmi.

Propagandou čpí kniha Betty Mahmoudy Bez dcery neodejdu, podle níž byl natočen i stejnojmenný film, jenž  sklidil kritiku za stereotypní znázornění období po íránské revoluci. Film dle Caryn James v New York Times  démonizuje íránský lid. Pokud by se něco takového natočilo v USA o některé etnické skupině, bylo by to označeno za rasismus.

Affleckův film Argo z roku 2011 pokrývá únosovou krizi amerických zastupitelů. Film sklidil ovace ale i  kritiku za to, že zveličil nebezpečí, které americkým zastupitelům doopravdy hrozilo. Íránský ministr zahraničí Sayyed Abolhassan Banisadr, jenž byl v té době prezidentem, vytkl filmu, že ignoroval to, že většina vlády byla pro neprodlené propuštění rukojmí. 

 Jian Ghomeshi,  kanadský spisovatel íránského původu, považuje pohled filmu na íránský lid jako hluboce problematický stejně  i načasování uvedení snímku v době, kdy se měla s Íránem uzavřít dohoda. Michiganský profesor Juan Cole kritizuje nejasný historický kontext a etnické stereotypy. Bez nich by to ale nebyl Hollywood. Los Angeles Times vytkly filmu, že klouže po povrchu a neukazuje podstatu, proč vlastně ke krizi došlo, a jaký podíl na tom měla vláda USA. 

Druhé stadium bylo spojeno se sklonkem devadesátých let, kdy první migranti z Íránu do západních zemí poskytli kulturnější obraz své vlasti a pohled na Íránce se začal měnit. Íránci už ve filmech nebyli pouze špinavými padouchy. Ti dobří, vzdělaní a ušlechtilí byli, jak jinak, členy opozice, kteří se snažili prosadit demokracii v nedemokratickém režimu. Západ si začal díky propagandě uvědomovat, že Írán prochází dobou temna, a potřebuje osvítit dotekem prstu jeho milosrdné ruky. 

Těmto lidem bylo třeba pomoci i s pomocí síly, jak děl dokument Iranium Alexe Traimana z roku 2011. Dokument, jenž se odpichuje od Íránské revoluce v roce 1979,  obsahuje rozhovory s 25 politickými vůdci Íránu, disentu a vědci, zabývá se otázkou jaderného programu, blízkovýchodní politiky a terorismu. Íránský režim je zde označen jako brutální k vlastním občanům a íránský lid jako národ toužící po svobodě. Snadno zde objevíme řadu protismyslů a lží, jako například že šíitský Írán podporuje sunnitský Tálibán, které se zahnízdily hluboko v podvědomí divácké obce. Íránci, egocentričtí  rasisti, kteří se snaží rozšířit své impérium, jsou zde srovnáváni s nacisty.

 (USA, jež vlastní řadu jaderných zbraní a Izrael, jenž jako jediný nepodepsal dohodu o ukončení proliferace jaderných zbraní,  Írán démonizují za snahu o totéž. Prezident Ahmadinejad potlačuje dle USA lidská práva. Přitom Írán tvrdí o USA to samé, což jsme si mohly vyslechnout ústy Ahmedinejada v rozhovoru pro CNN. Bývalý prezident zde odsoudil USA za krutost poprav žen a řadu dalších  problémů země, jež o sobě tvrdí, že je vzorem všech demokracií. To ale v dokumentu Iranium nezaznělo)   

Během jednání  prezidenta Rouhaniho a jeho ministra zahraničí, kteří údajně potlačují disidenty, o jaderném programu se světovými velmocemi Hollywood zesílil svou štvavou kampaň proti Íránu. Příkladem je videoklip Global Zero. Američané mají strach, že by je Írán svou jadernou zbraní ugriloval. Nic pokrytečtějšího si nedovedeme představit. USA jsou zde představeny jako nejmírotvornější země a Írán prostřednictvím hollywodských herců  jako země, jež chce zničit celou planetu. Přitom šíitská verze islámu se liší  od nesnášenlivé wahhábistické štvavé Saúdské Arábie, spojence USA, jenž od nich dostává  několik milionů zbraní ročně.

 Írán v amerických televizních seriálech 

Třetí stádium zobrazuje Íránce jako vzdělané odborníky, kteří se snaží prostřednictvím své říše ohrozit světový mír. Účinnou zbraní byly  i zpackané špionážní TV seriály Homeland anebo Slečna sekretářka. Kromě své stupidity jsou napadány za falešný obraz  íránských  výzvědných služeb. Írán, jenž by disponoval jadernými zbraněmi, by se snažil provést druhý Armageddon.

Íránofobní nálady, obsažené v seriálu Homeland, vzbudily ostrou kritiku v americké novinářské obci. Jedna série věnované boji CIA s Al-Kaidou, je zakončena efektním výbuchem centra CIA, jenž způsobil, jak se dozvídáme v další sérii, Írán. Írán a jeho  Revoluční gardy představují dle seriálu větší hrozbu pro světovou bezpečnost, nežli Al- Kaida. USA se zde prostřednictvím CIA snaží o režimní změnu v Íránu, propašují si tam tajného agenta Nicolase Brodyho. Diváci se mohou pást dlouhými minutami, kdy Brody doslova dusí íránského protivníka.  Všichni muslimové jsou v dokumentu  napojeni na globální teroristickou síť zcela v intencích  Bushovy teorie konspirace. 

Veleúspěšná Námořní vyšetřovací služba ovlivňuje mínění obyvatel 41 zemí, kde je tento seriál vysílán. Íránská TV se zaměřuje na postavu Zivu David, bývalou agentku Mossadu a vášnivou sionistku.  V epizodách s židovským názvem Shiva se řeší smrt jejího otce, za níž stáli jak jinak  íránští agenti. Dokument si všímá spojení Mossadu s CIA, Izrael se uchyluje pod ochranná křídla  USA a USA se cítí Izraeli morálně zavázány.

(pozitivní drsňačka sionistka Ziva David bojuje se svými vzpomínkami. Diváci po celém kulturním světě pláčí dojetím a chtějí zlým Íráncům, kteří Zivě dle scénáře ublížili,  zakroutit krky)

Americká média a íránské volby v roce 2009

Film Rosewater, jenž vznikl na základě knihy Maziara Bahariho, se točí kolem prezidentských voleb v roce 2009. Nezávislý reportér přijíždí do rodného Íránu, kde natáčí volby, kde jeho kandidát neuspěje a s příznivci opozice demonstruje na ulicích.  Je zatčen a uvržen do vězení. Film sugeruje, že protestující byli nevinní, ale byli mučením donuceni se omluvit za své jednání.

Reportér se  přiznal  v rozhovoru pro PressTV, že organizoval komplot proti vládě. Propuštěn byl na nátlak mezinárodní obce po 118 dnech.  Posléze se pochlubil,  že byl mučen a bylo mu pohrozeno, že bude  přivezen do Íránu  v balíku. I toto dopomohlo k tomu, že byla PressTV v UK odebrána vysílací licence. Tajným motivem mohlo být, že UK nemohla skousnout sarkastický seriál íránské TV o britské monarchii.

Každopádně tato kapitola zůstane černou nedořešenou skvrnou v historii PressTV. Ale nedělejme si iluze o metodách USA. Teprve nedávno bylo Edwardu Snowdenovi přislíbeno, že při návratu do vlasti nebude mučen.  Bahari  se objevil na CNN v době íránské jaderné dohody a obvinil rodný Írán z genocidy.  

(Bahari nařkl svou rodnou zemi z toho, že si chce vyrobit tajně jadernou bombu, tím jen přihřál polívčičku republikánům a Izraeli, jenž disponuje více jak stovkou jaderných zbraní a nikdy nepodepsal dohodu o neproliferaci jaderných zbraní. Zarýmoval si, že Íránci jsou dle něho genocidní ale ne sebevražední. Íránci asi skřípali zuby, že jim z Íránu proklouzl a vypouštěl obdobná moudra)  

Protesty po volbách v roce 2009 byly dle PressTV zveličeny ve všech proamerických zprávách, které jim věnovaly neúměrnou pozornost. CNN údajně vysílaly neověřené zprávy, což PressTV považuje za neprofesionální. Je komické, že se barbarská země opovažuje kritizovat vyspělou žurnalistiku USA.  USA ve zprávách vysvětlovaly protestujícím v Íránu,  jak si vyrobit zápalné bomby anebo jak hackovat vládní stránky. To vzbudilo nevoli vedoucího sekce zpráv íránské TV  Hamida Rezy Emadi. Tomu vadilo mimo jiné  to, že západní média  si vůbec nepovšimla situace ve spřáteleném autokratickém Bahrajnu, kde nikdy nebyly žádné volby. Ironicky si rýpl do toho, že jsou placena Bahrajnem, a proto je pro ně tato autokracie tabu. 

UK navíc před volbami rozjela projekt BBC Persian. PressTV se domnívá, že se britská monarchie snažila podkopat Islámskou republiku Íránu a měla předchystané zprávy o volebním podvodu. Pak se zahraniční média pokusila zmanipulovat veřejné mínění Íránu, zpochybnit volby a vyvolat masové demonstrace. Nedokázali pochopit, že by volby mohl vyhrát opětovně  prezident Ahmadinejad, jehož Tony Blair označil za kruťase. Ahmadinejad si to nedal líbit a sdělil, že  Blair je jednou nohou v kriminále. Toto jsou věci v pozadí, které běžní diváci nevidí. Nevím proč, ale rozhovory tohoto íránského prezidenta mi občas připadnou vtipné. Bohužel jeho humoru nikdo na západ od jeho země nerozumí.  

PressTV si všímá analogií mezi filmem Argo a Rosewater.  Film Argo udělal z porážky politiky USA v Íránu vítězství humanistických hodnot  okořeněné napínavým  dramatem. Rosewater  pojednává porážku opozice s elegancí a noblesou. Novináři se podaří uprchnout z tmářského  Íránu, prodat svůj příběh BBC i Hollywoodu a ještě na tom vydělat.

Prostá americká duše je  strašena islámem, jenž je automaticky  ztotožněn s terorismem, který íránský vůdce ostře ve svých proslovech odsuzuje.  Kolik jsme jich ale slyšeli? Proč je v našich médiích démonizován relativně mírumilovný šíitský režim, bojující za práva Palestinců, a ušetřen je  zpátečnický režim saúdskoarabských wahhábistů? A proč se nyní vrhají naši podnikatelé jako smyslů zbavení do tmářského Íránu, dříve úhlavního nepřítele demokracie.

(sympatický a klidný ministr zahraničí Mohammad Javad Zarif zpochybňuje věčné nářky izraelského premiéra Netanyauha, že Írán je půl roku od dosažení jaderné zbraně. Přitom Izrael  nepodepsal dohodu o nešíření jaderných zbraní a je dle Íránu sám reálnou hrozbou pro stabilitu regionu. Íránci dle něj  reagují klidně na provokace Izraele. Hovoří o špatné zkušenosti Íránu s USA, které stály za svržením oblíbeného premiéra Mussadegha v 50. letech  intrikami CIA, nastolení USA podporované diktatury nenáviděného šáha, USA podporovaly Irák, jenž napadl Írán, a ochromovaly jeho ekonomiku sankcemi. )

Írán není rájem na zemi

Nebudeme si nalhávat, že teokratický režim v Íránu je demokratickým rájem na zemi. Proti ostatním pesimistickým islámským zemím Írán věří ve vědecko-technický pokrok a má svou  vizi.  Íránci jsou mnohem více frustrovaní z nespravedlivých  zahraničních sankcí, které po desítky let účelově poškozovaly ekonomiku jejich země, nežli ze své vlády.  Odborník na blízký a střední východ  Břetislav Tureček hodnotí Íránce jako vzdělané, kalkulující lidi, kteří jsou pro změnu, ale vzhledem ke kolapsu Arabského jara jen umírněnou. Zvláštní je, že vrcholní představitelé USA i jejich špionážních služeb na rozdíl od Hollywoodu  hodnotí Íránce stejným metrem. A to je krajně podivné.

Díky rozvaze svých vůdců je Írán relativně  poklidným ostrůvkem v rozbouřeném oceánu blízkovýchodních konfliktů. Íránci nekritizují obyvatele USA ale jen jejich politiky.  Jako jedni z mála ostře kritizují Saúdskou Arábii za podporu terorismu a ostřelování jemenské opozice. O této velké humanitární katastrofě  naše média mlčí. Saúdská Arábie se totiž u nás nekritizuje. Máme to zakázáno od USA.