Kam se hrabe náš Ovčáček na Obamovu mluvčí, aspirující na titul světové superbrepty

Jen Psaki, mluvčí prezidenta Obamy, zastínila malicherné spory, jež padly na bedra Zemanova Ovčáčka. Z jejích úst vypadly takové perly, podle kterých  plyn proudí z Evropy přes Ukrajinu do Ruska. A v tom je jádro pudla! 

Kariéra této ženy polského a řeckého původu byla strmá. V roce 2001 se svezla s kampaní demokratů Toma Harkina a Toma Vilsacka.  Pak se stala tiskovou mluvčí Johna Kerryho v jeho prezidentské kampani v roce 2004. Posléze působila jako  oblastní tisková zastupitelka kampaně demokratů do Kongresu.

S Obamou se setkala poprvé v roce 2008 v rámci jeho prezidentské kampaně, kdy jej coby jeho tisková mluvčí doprovázela na cestách po USA. Když byl zvolen prezidentem, následovala jej do Bílého domu. V roce 2009 byla povýšena na vedoucí oddělení pro styk s veřejností. V roce 2011 odešla nakrátko do soukromé sféry, aby v roce 2012 opětovně byla Obamovou mluvčí během jeho kampaně a od roku 2013 mluvčí oddělení Státního zastupitelství USA, jež má na starosti zahraniční politiku.

Zatímco mluvčí prezidenta Zemana Ovčáček je pasován do role detektiva pátrajícího po neexistujícím Peroutkově článku a když hodně přituhuje, musí řešit spor o záměně státní standardy za trenýrky, Psaki si s  podobnými trivialitami nemusí lámat hlavu. Přesto  mírou absurdity svých výroků  strčí Ovčáčka hravě do kapsy.

Jen Psaki vystupuje před novinářskou obec vybavena 5000 stránkovými manuály, kde si může dohledat odpověď prakticky na cokoliv. Vždy, když je dotázána, nalistuje si příslušnou stranu a koktavě přečte odpověď.  Tato magická knížka, na které pracuje kolektiv znalců, dokáže rozřešit vše, od vztahu USA k povstalcům v Donbasu, přes postoj USA k situaci v Iráku a Sýrii, peprné výrazy Victorie Nulandové, anebo horkou kauzu Edwarda Snowdena. Tato kniha se nikdy nemýlí. Formulace zde obsažené jsou elegantně širokohubé a zároveň  nic neříkající floskule o všem a o ničem. USA si to nechce s nikým rozházet, přitom si  chce uchovat tvář světového policajta s vlídnou tváří.

Tato strategie by se USA  dařila,  pokud by Jen Psaki  poctivě četla stanoviska z knihy a  nepřibarvovala četbu výplody své bujné fantazie. To by ale v jejích žilách nesměla kolovat horká řecká krev a nesměla by podědit polský sklon k improvizaci.  Pohledná dáma chce před kamerami vypadat, že kromě krásy pojedla i chytré kaše, a tak z ní často vypadne nečekaná odpověď. To by ničemu nevadilo, protože malý sál, kde se novináři mohou ptát Psaki na vše, co se jim zamane,  zeje obvykle prázdnotou.

I to vypovídá mnohé o tom, jaký je o politiku USA doma i ve světě zájem. V sále  převažují žurnalisté RT a občas se zde zjeví někdo z Íránu, Pákistánu anebo Latinské Ameriky. Smůlou je, že tito lidé se v politice na rozdíl od tiskové mluvčí USA orientují. Rusové přebrepty mluvčí Obamova kabinetu okamžitě zveřejní na své mezinárodní televizi RT, aby se jimi mohl popást celý svět. Snad proto USA RT tolik nenávidí a kde mohou, tam ji očerňují. RT znevažuje  tiskovou mluvčí jejich prezidenta tak, že její výroky pustí bez komentáře na veřejnost.

Nejslavnějším přebreptem Psaki byl výrok o tom, že plyn proudí ze západní Evropy přes Ukrajinu do Ruska a kvůli tomu vznikl celý spor s Ruskem. Chytla jsem se za hlavu. Jestli se USA takto špatně orientují v elementárních geopolitických otázkách, jsme nahraní. Pokud USA nechápou, proč vznikl vleklý spor o to, že Ukrajina nezaplatila Rusku za plyn, a tak jsme málem mrzli, tak se může klidně stát, že vstoupí do válečného stavu s EU za to, že Rusku nedodala požadovaný plyn. 

Jen Psaki si přibájila mnohé  tehdy, když se jí novinářka zeptala na pokus USA o  svržení venezuelského prezidenta Nicolase Madura. Maduro prohlásil, že na presidentský palác chystala vystřelit americká stíhačka. Převrat měly USA organizovat společně s pravicovými venezuelskými extremisty. 

Psaki drze sdělila celém světu, že USA nikdy nepodporovaly změnu režimů nedemokratickou cestou a vždy byly pravými mírotvorci.  Venezuela je dle USA totálně neseriozním partnerem a nelze jí věřit. To vyvolalo salvy smíchu u všech, kdo znají  politiku vměšování této supevelmoci prakticky kamkoli, kam jen se vmísit dá, naposledy do Libye. Tehdy se  Hilary Clintonová chvástala po smrti Kaddáfího: "přišli jsme, viděli jsme, umřel". Pak následovala podpora tzv. umírněných rebelů v Sýrii. Pokud by rebely organizoval někdo jiný než USA, jednalo by se o puč.

USA po desítky let zasahovaly do dění v Latinské Americe, USA intervenovaly a pokusily se svrhnout prakticky všechny režimy, které jim byly nepohodlné.  Zastánce tvrdé ruky USA v Latinské Americe, Kubě a Venezuele, poradce 3 republikánských rezidentů Otto Reich lituje jediného, že se mu nepodařilo podkopat ještě více režimů a to i za cenu řady lidských obětí.  

V rámci výroční tiskové zprávy o svobodě slova v New Yorku Psaki poreferovala, že se USA budou zabývat případy reportérů, kteří byli za svou službu veřejnosti obtěžováni anebo zavřeni do vězení. Svoboda slova je spojena se zdravím kterékoli společnosti, hrdě a sebevědomě prohlásila Psaki. 

Všetečnou otázku jí jako vždy sdělil právník a reportér AP Matthew Lee, jehož zajímalo, zda se téma bude  točit i kolem obtěžovaných a zadržených novinářů v USA. A nadhodil příklad několika novinářů, za všechny jmenoval dvojnásobného držitele Pulitzerovy ceny Jamese Risena,  jenž čelí vyšetřování ve vztahu k úniku utajovaných informací v případu Jeffrey Sterlinga. Sterling byl zapojený do špionážní aktivity USA, které se pokoušely vyzvědět zbrojní program Íránu.

Psaki reportéra setřela s tím, že se jednalo o únik klasifikovaných informací a to nemá se svobodou slova co do činění. Podotkněme, že Sterlingova stížnost na rasovou předpojatost byla soudem rovněž smetena s ohledem na utajované skutečnosti. Co je ovšem tajné na rase člověka, tuší jen mluvčí USA. 

Ruským médiím je Psaki pro smích od té doby, co použila termín kolotočářské volby v rámci neuznaných  voleb v Doněcké a Luhanské lidové republice. Psaki se začetla do své zprávy a naznala, že referendum bylo nelegální a snažilo  se celou zemi uvrhnout do chaosu a ilegality. USA odsoudily ústy Jen Psaki volební metody na Donbasu mezi nimi metodu kolotoče, předem předchystané hlasy, hlasy nezletilých a volební hlasy z Moskvy. Všechny tyto postupy byly dle Psaki krajně podezřelé.

Matt Lee se rozhodl mluvčí opět vytočit a zeptat se, co znamená pojem kolotočářské volby. Psaki znejistila, zatočila se jí hlava, začala točit rukama, a měla za to, že všem v místnosti je tento pojem dostatečně jasný. 

Lee se neopomenul otázal, jestli tím vláda USA náhodou nemínila volby na kolotoči doslovně ve formě kolotoče politiků sedících na dětských konících, ze kterých si voliči mohou vybrat toho nejšvarnějšího.  Psaki se zasmála a zavrtěla hlavou. Kolotočárské volby znamenají  volby bez správné metodologie. Otázkou je, jak by vláda USA dokázala lépe zorganizovat volby v zemi, která je ostřelována vlastní vládou.

Rusové jsou na Psaki naštvaní zato, že smetla jejich žurnalistku, která upozornila na fakt, že útok Kyjeva na Donbas se konal vždy, když Ukrajinu navštívil John Biden. Novinářka dle Psaki jen opakuje směšná tvrzení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a Psaki ji dále nepustila  ke slovu. 

Psaki zaperlila i tehdy, když byla nucena osvětlit výrok zastupitelky USA při EU Victorie Nulandové, kdy zkritizovala slabou EU, jež neměla koule, aby více přitlačila na zástupce Ukrajiny ve svém slavném výroku "Fuck the EU".  Psaki se ji snažila obhájit. Sdělila, že Nulandová je podivínkou. Už to mnohé vypovídá o mínění USA o naší krajině, když vysílá do EU své pochybné živly.

Nulandovou totiž navždy poznamenal osmiměsíční pobyt na ruském člunu, jenž absolvovala ve svých 23 letech. Tehdy se údajně naučila řadu ruských nadávek, jichž se nehodlala vzdát. Celé to mělo jeden háček, na nějž upozornil Lee. Nulandová totiž neklela rusky, ale anglicky.

V ruské státní televizi se ujal pojem "Psaking", jež je synonymem dogmatické tvrzení o něčem, čemu mluvčí ve skutečnosti nerozum, což je známkou nízké kvality americké diplomacie. Rusové přitom mají s kým srovnávat. Mluvčí Vladimíra Putina Dmitrij Peskov sice tolik krásy jako Jen nepobral, zato hovoří anglicky, německy a turecky. Na rozdíl od Psaki nečte z objemných manuálů a dokáže se vyjadřovat bez problémů spatra. Vladimír Putin si jej cení nikoli pro jeho výřečnost, ale často pro pravý opak. Peskov dokáže o věcech, které nemají být sděleny, mlčet jako hrob. A tak se ruský státník nedostává do zbytečných problémů. 

To ale neznamená, že jej Putin nemusí seřvat. Naposledy se to stalo, když akreditoval na Putinovu tiskovou konferenci známou firmu Xenii Sobčakovou, dceru člověka, jenž Putinovi vydláždil cestičku ke slávě a pak byl otráven. Drzá Xenie, nad níž Putin drží ze sentimentu ochrannou ruku, mu položila pár protivných otázek. A Putin tiše vypeskoval Peskova,  že jí dal slovo.  To ale byl jeho jediný prohřešek a proto si mluvčí své místo udržel.

(jediné pochybení mluvčího Putina Dmitrije Peskova, najeďme na 1:30, kdy Putin vyčinil svému mluvčímu, že dal  slovo prostořeké Xenii Sobčakové)

Jen Psaki si rýpavého zájmu ruských médií povšimla, místo aby byla ráda, že někdo z reportérů vůbec reaguje a novináři na jejích konferencích nechrápou, svěřila se tisku se svou tajnou domněnkou. Rusové ji prý nenávidí, protože je žena. To je ovšem absurdní, protože předsedkyní Federální rady je žena- Valentina Matvijenko.  Rusko se může pochlubit i pohlednou generální prokurátorkou republiky Krymu, jíž je  Natalia Poklonská. Ta se dokonce stala modelem pro japonské animátory.

Místo toho, aby se Psaki kála, a uznala, že se plete, obviňuje zoufale RT z toho, že jí vadí její elegantní oblečení. To je rovněž absurdní, protože jak rusky, tak anglicky  mluvící reportérky v ruských TV  jsou elegantně a vkusně oblečené. Proti nim působí křiklavé kostýmky Psaki jako pěst na oko. Rusové se ji údajně snaží zesměšnit a udělat z ní hlupačku, protože USA podporuje demokratickou Ukrajinu. A to se totalitářskému Rusku nehodí do krámu.   

 Zatímco Peskov z Putina dělá v lepším pana skvělého, jak jsme mohli vidět v dokumentu 15 let prezidentem, v horším pana tajemného, Psaki někdy nenechá na Obamovi nit suchou. Obama dle jejího tiskového prohlášení nedává sobě a svému  jednání, na němž se podílí, dostatečný  kredit.  Ukázkou je dle ní zpackaná smlouva s Íránem o jeho jaderném programu a chaos na Ukrajině, kde USA podporuje demokratický proces a tamní vládu. Je třeba vytrvat a tvrdě pracovat. Co nám to připomíná? Že by údernická hesla komunistických aparátčíků?

Lee to opět využije a zeptá se na kolik procent  Psaki důvěřuje Obamovým aktivitám. Psaki sdělí, že by sama Obamovi poskytla mnohem  větší důvěru.  Svět je tvrdý, otázky nejsou jednoduché, ale USA dle Psaki hrají ve světě tu nejprominentnější roli.

Být na místě Baracka Obamy, rychle bych se této ženy zbavila. Naštěstí otěhotněla, a tak se snad bude věnovat mateřským povinnostem a na její místo nastoupí kompetentní osoba. A na Jen Psaki budeme moci vzpomínat jen  díky ruským animacím. Zde Psaki představuje naprogramovaného kyborga, který má ve svém softwaru uloženy veškeré odpovědi na všechny otázky světa, díky němuž opětovně USA získají ztracenou důvěru zbytku planety.