Syrská uprchlice, jež byla nucena jít hodinu pěšky, se stala senzací na Al Jazeeře

Této TV stanice využívám vždy, když se chci psychicky odbourat.  A to se mi podařilo i nyní, když jsem vyslechla příběh syrské uprchlice, jejíž krušný osud nám zprostředkovala moderátorka připomínající postavičku z Teletubbies  

Snad nikdy jsem se tak nenasmála. Uprchlice Abir Kourani v pořadu Stream totiž vydávala za vrchol svého utrpení, že musela jít 1 hodinu pěšky. Komentátorka v křiklavě růžovém upnutém šátku  jí přitom soucitně naslouchala a nevěřícně kroutila hlavou.

Dívka, jež patrně už překročila 20 rok svého života a byla v rozpuku svých sil, se nám svěřila se svým srdcervoucím příběhem.  Před časem opustila Sýrii a se svým otcem žila poklidně po dva roky v Turecku.  Znenadání ji ale cosi osvítilo a našeptalo jí, že by se měla svěřit do rukou převaděčů  a zamířit do Evropy. Nelidští převaděči  lidem občas zakazovali zapnout si své GPS lokátory, nutili je hodinu čekat, než přijdou další migranti,  a posléze uprchlíci museli jít hodinu pěšky.

Rozumíte celou hodinu kráčet pěšky noční krajinou. Takové příkoří! A ještě k tomu na cestě do Evropy!  Panebože, spráskla jsem ruce, mladí Syřané asi nebudou zvyklí moc chodit, když je dokáže odrovnat pouhá hodina chůze.  Snad proto vypadají při příjezdu do EU tak vyčerpaně. A my si myslíme, kolik set kilometrů mají našlapáno. 

To  jsou Syřané jako obyvatelé USA, že všude musí dojet autem anebo je tam všude  tak skvělá síť metra autobusů a tramvají, že nejsou zvyklí jít hodinu pěšky?  Měla jsem za to, že je  tam i poušť. Byla jsem o to rozhořčenější, že chůze patří mezi mé koníčky a když je příležitost, chodím  12 a více hodin denně a přitom si fotím českou krajinu. Svým přátelům ale často nestačím,  když oni ujdou 30 km, já skromně jen 25 km. Mým rekordem bylo  125 km za 6 dnů, které jsem našlapala v adršpašsko-teplických skalách. Tehdy jsem teprve měla pocit, že jsem doopravdy hotová.  

Dívka už je naštěstí v bezpečí ve Švédsku, kde se jí ujali dobří lidé. Nikam jinam než do Švédska maximálně do Německa by podle svých slov nešla, protože se doslechla, že uprchlíky vlídně přijímají pouze tyto 2 země. Moderátorka se jí zeptala,  co by dělala, když by jí kvótami bylo nařízeno, že musí třeba  na Slovensko.

Dívka se zhrozila a bylo cítit, že si tiše dupla.  "Tam bych  nešla ani za nic. Nechci se cpát někam, kde mě nechtějí".  Postoj odmítavého Maďarska označila za zavrženíhodný. Otázkou je, proč opustila Turecko, odkud ji nikdo nevyháněl. O Turecku se říká, že uprchlíkům ze Sýrie poskytuje solidní přístřeší a zdravotní péčí, problém je ale s prací.

Posléze signál vypadl a moderátorka využila technické  faux pax své TV stanice ve svůj vlastní prospěch. Místo, aby se divákům omluvila, pohotově sdělila, že tento výpadek signálu je symbolickým znakem chaosu, jenž v EU vypukl po hromadném exodu syrského lidu.

 Měla jsem sto chutí ji seřvat, stejně jako rozmazlenou migrantku.  Katarská  Al Jazeera se totiž už delší dobu přiživuje na uprchlické  krizi v EU, nafukuje beztak už  totálně zbytnělou mediální bublinu, jež se kolem této záležitosti vypoukla, a pase se buzerantsky na cizím neštěstí se zdánlivě účastným postojem. Kdykoli někdo v Al Jazeeře nadhodí  otázku, jak málo se snaží situaci vyřešit země Perské zálivu, mezi něž patří třeba i Katar, moderátoři to celé alibisticky kopnou do autu s tím, že se této problematice už věnovali před měsícem. Dokonce i ruská televize RT projevuje v tomto ohledu větší účast a pochopení. 

Migrantce, která halasně vykřikuje, že se hodlá zapojit do pracovního cyklu ve Švédku můžeme, ale i nemusíme věřit.  Když jí vadí  hodina chůze, patrně si bude muset najmout švédského šoféra, který by ji vozil do práce, protože Švédsko zrovna bůhvíjakou infrastrukturou neoplývá.  Navíc jsou severské národy, stejně jako my Češi, hodně turisticky zaměřené, a tak tam bude svým odporem k chůzi vyčnívat. Zvláště, pokud bude neustále omílat, jak musela během své cesty do Švédska jít hodinu pěšky.

Co mne ale vytočilo nejvíce, byla jednohlasná kritika postoje východoevropských zemí. Al Jazeera si kromě migrantky  pozvala 3 odborníky, kteří přes Skype mapovali situaci v Polsku, Maďarsku, Chorvatsku a Slovinsku. Východoevroské země, mezi něž patříme i my,   dostaly morální kartáč za to, že odmítají uprchlické kvóty. O mladých silných mužích, o nichž u nás slýcháme, nikdo nehovořil. Místo toho se na Al Jazeeře objevil tklivý obrázek bezprizorných dětí a starců tlačících se do EU v kolečkových  křeslech. Al Jazeera zadrnkala na emoce diváků kritikou zdlouhavého  odbavování na  srbsko-slovinských a chorvatsko-slovinských hranicích, kdy musí migranti hodně dlouho čekat.

Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem rovněž  byla nucena čekat na hraničním přechodu,  když byl v Rakousku státní svátek a řada Čechů se chtěla podívat za levnější  vstupné do tamních muzeí. A to jsem měla platný pas a byla členkou EU. Nikdo z nás se neodvážil situaci kritizovat. Zde ale přichází azylanti, jejichž identita by měla  být prověřena  a to obnáší celou řadu procedur. To ale na Al Jazeeře zjevně nechápou a představují si, že morální povinností EU je bez kontroly pustit na své teritorium kohokoli a jednání příslušných orgánů je označeno za směšné a zavrženíhodné. 

Aby východoevropské země ještě více zesměšnila,  přihodí si Al Jazeera  šot, ve kterém  maďarský starosta nabádá  ilegální imigranty, aby se zcela vyhnuli Maďarsku a pokračovali přes Chorvatsko a Slovinsko. Dokonce jim tuto trasu ukáže na mapě a sdělí jim, že Maďarsko není pro imigranty dobrou volbou a jeho město je ze všech voleb úplně tou nejhorší.

(kontroverzní reklama maďarské starosty, jenž vzkazuje ilegálním uprchlíkům, aby se Maďarsku vyhnuli) 

Okamžitě je komentátory Al Jazeery  označen za extrémně pravicového xenofoba. Korunu tomu dodá tvrzení, že stanovisko maďarské vlády není o moc lepší.  Maďarský premiér Orbán údajně sděluje uprchlíkům, aby se jeho zemi obloukem vyhnuli  a za to by se prý měl stydět, protože EU je uskupením s hodnotami a taková slova by zde vůbec  neměla zaznít.  

 Maďarsko, jež se snaží chránit hranice Schengenu plotem se Srbskem, je zde napadeno jako největší zloduch.  Viktor Orbán je kritizován za výrok, že EU nechala otevřené dveře a pozvala si tak uprchlíky. EU je dle něj bohatá ale slabá, což je ta nejhorší možná kombinace. EU musí být dle něj silnější a posílit své hranice.  Komentátoři Orbána, jenž jako jeden z mála projevuje zdravý smysl, označují za populistu. Zároveň jej ale omlouvají s tím, že tato evropská země obdobnou uprchlickou krizi ještě nezažila. Nakonec z toho vyznívá, že maďarský prezident je tak trochu slabomyslný.  Jinak by jeho země neinvestovala 1 milion euro do xenofobní kampaně namísto, aby napumpovala peníze do kvalitního života migrantů.

Jen jeden z komentátorů se EU zastane. Hovoří o 15 milionech uprchlících, kteří by rádi do EU, ta ale nemá kapacity, aby všechny tyto lidi ubytovala. Kdyby šlo jen o ubytování.  České posluchače Al Jazeery pak úplně dorazí, když se tato katarská stanice začne zamýšlet, o co vlastně východoevropským národům jde, zda jsou tak xenofobní, anebo se bojí o vlastní bezpečnost. Al Jazeera dospěje k názoru, že bezpečnostní otázka je zneužívána populistickými politiky a že se vlastně v Evropě vůbec nemáme čeho bát.  To je skvělé, když nás o tom přesvědčí u nás tolik populární katarská Al Jazeera.

Vyspělé státy, topící se v luxusu, mezi něž jsme Al Jazeerou mylně zařazeni, se chovají pokrytecky.  Za příklad nám je dána Keňa, která bez problému absorbovala velké množství súdánským uprchlíků. Ale jakým stylem?  Nikdo zde ani slovem  nezmíní, že USA, jež se v rozvrácených regionech angažovaly nejvíce, nabídly prostor pro symbolických 10 000 syrským uprchlíků a zdráhají se přijmout více. Toto téma v katarské TV, jež má s USA tichou dohodu, nezaznívá.  

Al Jazeera se navíc vysmívá populistické manipulaci s úzkostí evropských zemí, jež se hlásí ke křesťanským hodnotám, jako je Maďarsko, Polsko a Slovensko. Celé to vůbec, jak je mám zde sugerováno,  není o penězích, ale o nevstřícnosti křesťanských zemí, jež mají strach o svou kulturní identitu.  To už na mě ale začaly jít mrákoty, když jsem si uvědomila, jak vlídně a přátelsky jsou křesťané přijímání v Saúdská Arábii, kde jim hrozí za nošení kříže na krku  vězení.

 Křesťané v podání Al Jazeery jsou označeni za xenofobní, zatímco muslimové, snažící  se praktikovat svou víru a právní systém, jako nositelé osvěty.  A tehdy mi v hlavě rozbřesklo.  Celý tento chaos, jak nám to sugeruje katarská stanice,  není vlastně  o úprku syrského národa před krutým režimem Bashara Al Asada, na němž Al Jazeera nikdy nenechá nit suchou, ale o muslimské osvětě, jež má pozvednout pokleslé křesťanské hodnoty starého evropského kontinentu.  Tedy jde o odvěký hodnotový svár dobra se zlem.

A my, ačkoli jsme vstřícně na rozdíl od zemí perského zálivu a Kataru,  podali pomocnou ruku,  jsme dle katarské TV ti zlí. V Al Jazeeře sedí ti dobří a vypadá to, že nám v budoucnu budou ještě hodně ostře kázat o tom, jak se vyrábí ty pravé hodnoty.