Po nedávné aféře kolem predátora Harweyho Weinsteina jsem začala přemýšlet sama nad sebou

Celé mě to připadlo spíše jako módní vlna, umocněná prudkou reakcí sociálních sítí a hashtagů, kde se ženy po desítkách let zpovídaly, jak byla zamlada obtěžovány chlípnými pohledy svých nadřízených.

"Měly by vstoupit do karmelitánského kláštera a tam by měly svatý klid", napadlo mě uštěpačně. Když ale chtějí prorazit v showbyznysu, musí přijmout dravá pravidla  hry vlivných manažerů anebo od píky překopat zaběhané principy.  Sexuální predátoři (predátorky), kteří ženy, muže anebo malé děti uvádí do nepříjemných situací, zde byli jsou a budou, jen se o nich dříve tolik nemluvilo na sociálních sítích.  

Nejvíce ohroženou skupinou jsou  malé děti a největší skandál s dalekosáhlými důsledky obtěžování ministrantů katolickými knězi, který se  léta pečlivě tutlal v nejvyšších patrech církevní hierarchie, skvěle pojednal film Spotlight. Ten se ale odehrál v éře, kdy koncept sociálních sítí byl ještě v plenkách, a tak jsme na něj tak trochu pozapomněli a stále si stereotypně spojujeme ženy s rolí oběti a muže s rolí predátora. 

Jak jsem nad celým fenoménem začala více dumat, začalo mi vrtat hlavou, zda i já jsem se v mládí nechovala tak trochu jako predátorka. V éře svého největšího hormonálního rozpuku hnána neukojenou vášní zavřela jsem spolužáka, který už měl mých neustále se opakujících výlevů plné zuby, ve školní místnosti, a hučela do něj, jak je krásný, jak je kreativní, jak jej bezmezně miluji a jak bez něj nemohu žít.

Spolužák popřemýšlel, jestli to nepůjde požalovat děkanovi, pak jsme to ale nějak vyřešili a já se šťastně odláskovala a uvědomila si, že není radno vyvíjet jakýkoli citový nátlak na kohokoli, kdo o to nemá zájem. Historku o zamčení ve skříni mi pak připomínali škodolibí kamarádi ze školy ještě po dlouhých letech a hlasitě se přitom smáli.  To jsem ale jednala jako rovná s rovným. Mým největším prohřeškem bylo, že jsem jednomu svému žákovi, mladšímu o pár let, v rámci krátkého, o to ale více vyčerpávajícího doktorandského studia, sdělila bezmyšlenkovitě, že má elegantní dírku na riflích a přihlouple  se při tom zařehtala.

Žák zrudl, podíval se na své rifle a sdělil mi, že už si nepřeje, abych mu nadále sdělovala obdobné lechtivé narážky. Poučena předchozími zkušenostmi, přestala jsem komentovat stav žákova oblečení a na dlouhé roky se zaměřila na to, jak se stát ctnou katolickou puťkou, respektující zásady dobrých mravů.

Žen predátorek bude běhat po světe mnohem více, nežli si dovedeme představit. Známý mi kdysi v podroušeném stavu vyprávěl historku o svém studiu v USA, kde si plánoval původně dodělat doktorát. Zde byl dle jeho slov údajně sváděn lesbickou profesorkou, která mu sdělila, že se jí buď musí podvolit, anebo mu to kariérně zavaří. A tak nakonec odešel z USA s druhým magisterským titulem a doktorátu nedosáhl díky jejímu intrikaření.  Otázala jsem se,  proč se vlastně tomu tolik příčil a on mi lakonicky odvětil "Proč bych měl jako spát s  lesbičkou? A vůbec, co na mě ta lesbička jedna viděla?"

Neodvážila jsem se mu sdělit, že má jemnou pokožku a skoro žádné fousy a to může určité ženy, které mohou být často spíše latentními  bisexuálkami nežli stoprocentními lesbičkami, přitahovat a chtějí si, při nadbytku maskulinních typů lesbiček, vyzkoušet  něco nového. Nejvíce mě ale pobavilo, jak celou situaci řešila oběť sexuálního obtěžování. Známý, že byl v době studia  ženatý,  a kdesi v Evropě na něj čekala žena a malé dítě, řešil pouze otázku, proč jej svádí právě lesbičky a už vůbec ne otázku manželské nevěry.

Kampaň, již vyvolal chlípný hollywoodský producent pomohla odhalit  pár skutečných predátorů v roli producentů a pár naprosto nevinných rádoby- predátorů typu Kevina Spaceyho, který kdysi zalichotil mladšímu chlapci a patrně mu dal nabídku k polibku či jej vřele objal. Když byl odmítnut, už nenaléhal.  Ten si na to nyní po mnoha letech  vzpomenul a vznikl z toho článek, jenž zaplnil bulvární tisk. Sexuální predátorství zde bylo, je a bude, ve formě sice hloupých, ale snesitelných poznámek kolegů či kolegyň o našem vzhledu anebo v horší formě z pozice síly a moci.

Na pracovišti dosáhne především  hranice nepříjemného obtěžování. Jen málokdo si lízne, kromě naprostých hlupáků a sociopatů, překročit hranici pokusu o nekonsensuální sex.  Ženám anebo mužům to může být nepříjemné. Vždy mají, především v naší západní kultuře právo se ohradit a pokud se jim nabídnuta pracovní pozice anebo role či jen malý štěk  za sex a nikoli za talent, nabídku odmítnout.  

Chvilku jsem se v rámci studia pohybovala v divadelním prostředí a čeští režiséři hledaly herečky na základě doporučení, zda jsou dobré a jestli se hodí na danou roli. To že se mezi režisérem a herečkou někdy rozvinul později poměr a rozbila se fungující rodina, byla věc jiná. V českém filmu a divadle se točí mnohem méně peněz, nežli v USA, lidé se zde více znají a režiséři a producenti se snaží vybrat do hlavních nejlepší talentovanou herečku, kterou si mohou dovolit. Netalentovaná herečka, především na divadle, protože ve filmu se dá leccos zamaskovat,  dokáže pokazit celé představení a za roli křoví v třetiřadém muzikálu se jí nevyplatí s kýmkoli spát.    

Na celé aféře, která byla více než banální story sexuálního hollywoodského predátora, jehož jednání bylo společensky nepřijatelné, vyplynulo,  jak velká je obrovská moc sociálních sítí a jak prudké může být  nabobtnání celého fenoménu do obludných rozměru a to jen díky tomu, že se v celé záležitosti angažovaly proslulé herečky.  Když natočila podobný dokument o zneužívání žen v rámci muslimských rodin  A. Hirsi Ali s Theem van Goghem , nikdo si jej v naší západní kultuře nevšiml,  dokud  nebyl režisér zavražděn fanatickými islamisty.  

Mají to  opravdu herečky, jež touží po roli v Hollywoodu tak těžké? Musí se opravdu vyspat s lidmi, aby se dostaly nejdříve k nějakému štěku a pak si jich snad někdo po letech všiml. A stojí jim to vůbec za to? V USA je spousta divadel, kde si mohou zahrát v neuvěřitelně nudných, pro Američany ale neuvěřitelně zábavných  představeních ve stylu metod Actors Studia inspirovaného Stanislavským. 

I mně se stalo, že jsem omylem skončila s někým v pokoji, ale když jsem sdělila, že jsem nepochopila jeho záměr a myslela jsem si, že si budeme jen povídat,  sdělil mi, že mohu milostivě odejít. A  domnívám se, že by tak jednali i ti největší hollywoodští predátoři, protože za vynucený sex jsou v USA poměrně přísné tresty. Mnohem více nežli rafinované využívání sexu v boji o kariéru,  mne zaráží  naivita žen, které vstoupily do esoterických dýchánků českého samozvaného guru Járy, který jim nabízel  odháčkování krátkou souloží, jež jim měla pomoci se vypořádat s  traumaty z předchozích vztahů.

Počet zneužitých žen se vyšplhal do 350, řada z nich trpí silnými posttraumatickými syndromy. Proč ale při stavu osvěty o moderních sektách, jíž se nám poměrně dostává z TV, a slyšíme o nich v tisku i ve školách,  do tohoto spolku dobrovolně vlezly? 

Guru Jára, jenž si vystavuje  své fotomontáže vesele na našem letovickém zámku,  mezitím dřepí ve vazbě na Filipínách, u nás mu hrozí 10 let vězení, ale jelikož nemáme uzavřenu smlouvu o recipročním vydávání vězňů, asi se jeho svátosti hned tak brzy nedočkáme. Mezitím se mu podařilo oženit s japonskou následovnicí jeho tantrického učení, pro kterou byl sňatek ve vězení dle jejích slov neuvěřitelným duchovním zážitkem a hodlá jej následovat do České republiky, čekat na něj dlouhá léta během jeho pobytu ve vězení a patrně se už pilně kvůli svému idolu, manželovi a duchovnímu vůdci, šprtá pilně češtinu.

Méně agresivních metod užíval dle svědectví některých českých, ale i  zahraničních žaček údajně zakladatel hnutí jóga v denním životě, jenž má centra po celé České republice a má celkem dobře propracovaný systém jógových cvičení. Dle svědectví české dívky, jež do hnutí vstoupila dobrovolně, sama opustila studium medicíny,  si ji pozval o samotě blíže k sobě a požádal ji, ať se obnaží a sálá z něj božskou energii. Dívka se v domnění, že se  ještě jedná o jógové cvičení, skutečně obnažila.

Naštěstí jí brzy došlo, že toto už s jógou nemá moc společného.  Swámímu se omluvila, ten už ji už k ničemu nenutil.  V hnutí jí to nikdo neuvěřil, a tak z něj vystoupila. Nařčení bylo více  a tak milý svámí s pomocí svých právníků pendluje po celém světě a žije z práce svých žáků, cvičitelů jógy  a svých přednášek.

Guru Jára ale i Swámi, který nebyl nikdy odsouzen,  zneužili své pozice duchovní autority a hlouposti žen po celém světě.  Existují ale i další ještě bizarnější případy.

Neznámějším je případ Michaela Jacksona, jenž byl dle svědectví psychiatrů krajně nezralou, psychicky nevyváženou  ale talentovanou osobností trpící traumaty z dětství,  toužící žít si  ve svém  ráji Neverlandu coby magický Peter Pan, obklopen nevinnými dětmi, jež ještě nejsou korumpovány světem dospělých. Michael Jackson dobře věděl, jak to v byznysu chodí a jak pragmatické a účelové tam panují vztahy. A proto nejraději trávil svůj čas se stejně mentálně nezralými hollywoodskými herečkami jako byla Liz Taylorová.

O jeho sexuální orientaci panují dodnes spekulace. Pravdou je, že se do jeho Neverlandu hrnula nadšeně obrovská spousta dětí, které tam jejich rodiče doslova strkali, protože z toho měli nemalé finanční benefity a tlačily své děti, aby si díky doporučení Michaela Jacksona nenechaly ujít šanci uchytit se v showbyznysu. Macaulay Culcin vzpomíná na léta strávená s Jacksonem jako na skvělé okamžiky, kdy se bezvadně vyřádili. Ale jakmile herec zestárl, jejich vztah navždy ochladl.  A tak to bylo u většiny dětí, kterých se Jacksona vystřídaly desítky. 

Pak jednoho chytrého otce, dentistu, napadlo omámit svého syna při zubním zákroku, vytáhnout z něj důvěrné informace o Michaelových genitáliích a požadovat  po zpěvákovi v rámci boje o dítě s matkou, závratný  finanční obnos. Celá situace se po policejní razii, kde byly objeveny fotky malých dětí, občas svlečených, a  kde  byly použity i záznamy rozhovory otce, jemuž šlo více než o blaho syna o zisk a byl ochoten jít přes mrtvoly, vyřešila tučným mimosoudním vyrovnáním.   

Pro Jacksona to mělo být ponaučením.  Své chování ale nezměnil a rozhodl se svou vizi sebe coby ukřivděného syna despotického otce a nevinného Petera Pana   tlumočit celému světu s pomocí  dokumentu Martina Bashira. Ten, namísto toho, aby  Jacksona ukázal v příznivém světle, s pomocí manipulativních komentářů  předvedl obrázek nezralého psychopata, u něhož nelze vyloučit podezření na nezdravé vztahy s dětmi. Důvěřivý Jackson tomu nasadil korunu a držel se v dokumentu  za ruku s výrostkem, který na něj po celou dobu zamilovaně pokukoval. Z dalšího procesu s matkou od dětí, kterou obdařil štědrými finančními dary, jej vysekali právníci jen díky tomu, že se výpovědi matky a dětí soudcům zdály naaranžované.

I zde bychom mohli řešit, kdo vlastně byl oním predátorem.  Jackson, jenž zůstal dle posudku soudních znalců v rovině psychiky čtrnáctiletého dítěte, anebo ziskuchtiví rodiče,  kteří cpali Jacksonovi své děti do postele ze zištných zájmů? 

Tato dilemata a další ale současná bouře hasthagů neřeší. Místo toho se začalo v Německu rozmítat, jak nejméně mají najatí herci při milostných scénách trpět, protože se v Evropě  ve filmech obecně více improvizuje, kdežto v Hollywoodu vše mají  ve scénáři důkladně zakotveno. Herci přesně vědí, co mají zahrát,  to zahrají zahrají a pak se vyhnou možným právním sporům, že je při natáčení scény někdo nevhodným způsobem uchopil někoho za zadní část těla. 

Uvidíme, jak se kauza, ve které se začalo máchat velkolepými termíny jako je systematická genderová krize veřejné psýchy, dále vyvine. Zda po krátké době nevyšumí do ztracena stejně jako další z řady  hashtagových vln, které propuknou, krátce se o nich hovoří v tisku, pak o ně opadne zájem a vše půjde ve starých dobře zaběhaných kolejích.