Čistky v dvou extrémně pravicových stranách

Jaký je rozdíl mezi etablovanými  centristickými stranami s tradicí a extrémní levicí anebo pravicí? Například v tempu, jímž padají hlavy těch nejschopnějších 

Čistky v zavedených  stranách nebývají na denním pořádku. Málokdo pod známým politikem podtrhne židli, pokud se sám nekompromituje anebo přestane být oblíbeným. Pak je většinou odklizen na méně důležitý post do  Evropské komise anebo začne psát paměti.

Úplně jinak je tomu ve dvou  názorově spřízněnýc0,h krajně pravicových stranách. Zásluhy, nezásluhy, pokud se oblíbená tvář či  klíčový ideolog znelíbí úzkému vedení strany, jeho hlava padá nemilosrdně a svižně dolů.

Jako příklad si můžeme vzít  dvě nedávné kauzy, jež jsou si podobné jako vejce vejci.  Hlavními aktéry jsou známé tváře z nováčkovské německé AfD a dinosaura francouzské politické scény  Národní fronty.

V AfD, jež byla na svém počátku liberální euroskeptickou stranou, jež se stavěla odmítavě k řešení krize eurozóny a polemizovala s ekonomickou pomocí Řecku, se vyklubala identitární, protiimigrační strana, jež chtěla zavádět povinné kvóty na německá díla na prknech divadel a stavěla se negativně k otázkám vlivu člověka na klimatické změny. Stranu nejprve v roce 2015 opustil její zakladatel, centrista a ekonom Bernd Lucke, politický rival křídla Frauke Petry, s tím, že se hnutí blíží rétorice Pegidy a že se neztotožňuje s jejími xenofobními sklony a sympatiemi k Putinově diktatuře. Litoval jen toho, že to neudělal dřív. AfD si zatím potají chystala svůj program, z něhož probublávaly navrch bizarní nápady, jež se snažila strana s pomocí přísné autocenzury ututlat.  

Frauke Petry, žena pastora, vzorná matka, chemička, vlastnice závodu na nezávadné polyuretanové výrobky, byla nejvýraznější a nejsympatičtější tváří strany. Neuspěla ale ve sporu s Björnem Höckem, jenž označil  památník holocaustu za ostudu Německa.  Jediná Petry měla oči otevřené a podrobila jeho výrok kritice, ostatní zakladatelé a vlivní zastánci strany neseznali na jeho názorech nic antisemitského.

To bylo první předzvěstí větších rozporů mezi konzervativní, proněmecky smýšlející ale  v mnohém emancipovanou a střízlivě uvažující političkou, jež nechtěla mít nic společného s rasismem a nedokázala ve straně prosadit nepopulární názor. Postupně ztratila vliv a pomaličku byla odstavena od moci. Ze strany ale před volbami neodešla a získala svému hnutí politické body u nespokojeného středostavovského obyvatelstva. 

Všem ve straně vyrazila dech, když na tiskové konferenci sdělila, že ze strany vystupuje a zasedne v Bundestagu coby nezávislá poslankyně.  Alice Wiedelová, jež se otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci, a extremistický důchodce Alexandr Gauland její krok označili za zradu. Je ale zradou snaha o konstruktivní dialog s ostatními parlamentními stranami, se kterými ostatní členové AfD nechtějí diskutovat a odsouzení směrování strany k anarchii. Je zradou kritika rasistických, konkrétně antisemitských  sklonů vedení vlastní strany?  Frauke Petry udělala to samé co B. Lucke, odešla, aby si zachovala svou  tvář. Spolu s sní odešel ze strany i její manžel a řada právníků z jejího regionu. 

Zatímco odchodu Frauke Petry z AfD jsme si možná, vzhledem k tomu, že byl spojený s ostře sledovanými německými volbami, všimli, patrně nám unikl odchod ideologa francouzské  Národní fronty Floriana Philippota.

Opravdové stalinské čistky anebo noci dlouhých nožů v moderních nacionalistických stranách nečekejme. Strany, jež se  nám prezentují jako zastánci tradičních hodnot a obránci  sekulární  Evropy před invazí agresivních nájezdníků, zatímco se potají bratříčkují s putinovským Ruskem, jehož prezident v noci sní o Evropě, coby sladkém dortíku se šlehačkou, jenž by si dal po obědu, si nechtějí kazit pověst. 

V Evropě se vše vyřizuje elegantněji, v rukavičkách. Hyperaktivního Philippota, jenž poskytoval 20 rozhovorů denně a jenž se nechtěl vzdát role ve svém think tanku Patrioti, odstavili tak, že mu byla svěřena role viceprezidenta bez jakýchkoli pravomocí a odňata funkce hlavního mediálního stratégastrany. Philippotovi nezbývalo nežli sdělit, že nebude viceprezidentem ničeho  a proto odchází. 

Role europoslance se stejně jako Petry nehodlá vzdát. Bude  bezpartajní.  

Zatímco AfD přišla na světlo světa jako zářící nova moderní nacionalistické pravice  a za pár let získala  přes 12 procent v parlamentních volbách, FN,  spjatá s rodinným klanem Le Penových,  nikdy takový úspěch ve volbách neměla. Zato se otec i dcera dostali do druhého kola prezidentských voleb.

V zárodku vzniku strany můžeme cítit zahořklost ze ztráty koloniálního Alžíru, kde starý Jean-Marie Le Pen mučil  členy vzbouřeneckých frakcí. Netajil se podporou Vichistického režimu, jehož příznivci spolu s ultrakatolíky a neonacisty  tvořili tvrdé jádro strany.  Jean-Marie chtěl v 70. letech ústavně uzákonit přednostní právo francouzských občanů na práci, na ubytování a sociální výhody.

 Proslulého popírače plynových komor a antisionisty, jenž raději platil pokuty, nežli se vzdal svých názorů, dcera na radu F. Philippota vyštvala ze strany v rámci procesu oddémonizování strany.

 Zatímco Jean Marie  nenáviděl jak  Židy, muslimy, černé tváře  a všechny další nežádoucí živly,  Marine Le Penová začala pomalu ale jistě používat, na radu Philippota uhlazenější slovník. Jean-Marie, starý macho, jenž označil homosexualitu za přírodní anomálii, cítil, že ztrácí ve své straně vliv. A tak napadl  Philippota, jenž  na sebe navlékl historický kostým aristokrata, za jeho homosexuální orientaci.

Philippot decentně mlčel a po nějakém čase sdělil, že starý pán uvažuje v mentálních konstruktech hodných dvanáctiletého chlapce. Jean-Marie přirovnal na oplátku homosexuály ke slané polévce, která je časem nepoživatelná. Francie je gurmánská země a brzy narazíme na další termín z oblasti gastronomie, jenž rozbouřil kolem Philippota silně medializovanou bouři ve sklenici vody.   

Le Penová, jež nemá nic proti homosexualitě, si vzdělaného a inteligentního, pro věc nacionalismu  zapáleného Philippota oblíbila a on si oblíbil ji. V ní viděl nástroj, jak vrátit Francii její identitu, pocit hrdosti a ekonomickou stabilitu.

Zpočátku  zamlklý, ošuntělý  Philippot, absolvent prestižní ENA, pocházel z chudého předměstí Lille nekoho nezaujal.  Pak se ale otrkal  a francouzská média se zájmem pozorovala přerod nesmělého mladíčka v ostřílenou hvězdu televizních debat. Spolu s Marine Le Penovou popíjel do rána kávičku, nebál se jejích divých bengálských koček  a s pomocí brainstormingu přemítal, jak přetransformovat stranu,  aby si získala co nejširší voličskou základnu a neustále Marine šuškal svá moudra do jejího věčně nastraženého ouška.

Le Penová se neomluvila jako současný premiér Macron za bezpráví, jež se Francie dopustila na bývalých koloniích, a jen sdělila, že Francie přinesla do těchto zaostalých zemí kulturu a vzdělanost. Le Penová sice stále rozmíchává antiimigrační rétoriku, ale omezuje se na kritiku tzv. islamizace společnosti.  Když označila modlící se muslimy za fašisty, Philippot ji jemně napomenul, aby si dávala pozor na jazyk. Když by namísto Le Penové v televizní diskusi proti Macronovi stanul Phillippot s tváří a hlasem Le Penové, byl by výsledek mnohem vyrovnanější. 

Drsná slova, šovinismus, jež reprezentoval její otec, jsou nyní pasé. Radikalismus a anarchistické rebelství si Francie odbyla v  divokých 60  a 70. letech minulého století.  Nyní tato pokulhávající ekonomika vzdychá po zašlé slávě a dumá, proč je v zemi tak velká nezaměstnanost.

FN  se pod novým ideovým vedením Philippota poté, co si spočítala, co si voliči přejí slyšet,  v otázce ekonomických priorit otočila k levicovému populismu, což zvlášť vynikne ve srovnání s plánovanými ekonomickými  a pracovně-právními reformami prezidenta Macrona.  

Floriana Philippota hnala po celou dobu  jediná myšlenka, odpor k EU, vyrážka z pohledu na vlajku EU,  nenávist k eurozóně, v níž viděl viníka propadu ekonomické situace Francie a ztráty její suverenity. Zatímco Macron ve svém programu nastiňoval nejasné vize reformy ekonomiky, přicházel Florian s a promyšleným plánem protekcionismu, silného státu, kontroly cen, odchodu do důchodu v 60 letech a pokud by to šlo, pohřbu eura.

Le Penová po průzkumu veřejného mínění z plánu opuštění eurozóny vycouvala a začala hovořit nejprve k návratu k projektu ECU, a posléze nechala toto téma úplně plavat. Philippot se svých snů o vystoupení z eurozóny a Frexitu nevzdal, ačkoli je tato myšlenka ve Francii krajně nepopulární a Francouzi si zvykli i na jím nenáviděné euro.    

A tak nakonec Le Penová podlehla tlaku kolegů, jimž workoholik v televizní debatě vyčetl lenivou stranickou docházku a  dala Philippotovi nůž. Ona má zodpovědnost za osud strany a jeho  patriotické think- tanky, jakési státy ve státě,  ve své patriotické straně nestrpí. Philippot se vzepřel a s hrstkou svých věrných národoveckých intelektuálů hrdě a vznešeně odešel.

Řada příznivců strany jeho odchod  označila labutí píseň strany, zmítající se v křečích  a sdělila, že v příštích volbách budou volit Philippota.

Nyní francouzské média žijí kuskus-gate - aférou spočívající v plamenné diskusi o tom, zda je patriotické jíst kuskus, berberské to jídlo, ve Štrasburku,  jak učinil Phillipot, který nikdy nebyl otevřeně proti migraci obyvatel bývalých kolonií do Francie. Uhlazený elegán vybublal a označil své  spolustraníky a spolustranice za  "kretény".

(uhlazený Philippot vybublal v drsné invektivě

Philippot se, jak je to ve Francii zvykem,  dlouze a bezobsažně rozhovořil o všem a o ničem na druhém televizním  programu. Strana si dle něj hledá záminky, jak se jej zbavit, za vším hledejme komplot, jedině on reprezentuje pravé ideály pravého vlastenectví, je hrdý na to, co strana v jeho režii dokázala, miloval stranu, svou vlast, strana z něj ale udělala šaška a on tuto roli nebude nadále hrát.

Strana se dle jeho názoru radikalizuje, nedrží se linie oddémonizování a naopak démonizuje jej. Všude kolem sebe cítí zvýšenou  agresivitu, cítí se být ostrakizován, je obětí všeobecného spiknutí  vůči své vlastní osobě, a tak dále a tak dále. On toho ale nedbá a bude pracovat a prací  přebije negativní vlny, jež kolem něj vznikají v posledních týdnech.

 Philippot se rozhodně neztratí, na to je příliš výraznou tváří a miláčkem médií. Když nebude členem žádné strany, uplatní se jako nestranný politický komentátor. Neztratí se ani Frauke Petry, jež údajně plánuje, jak jsme se doslechli, založení nové strany.