Premiérka Theresa Mayová, jež vsadila na oslabenou pozici labouristů, si takto svou těsnou výhru v předčasných volbách, jež vyhlásila v naději na posílení mandátu konzervativců v jednání o Brexitu, nepředstavovala.
V předčasných parlamentních volbách se vyslovila frustrovaná část obyvatelstva, jež nehlasovala pro Brexit, a už vůbec ne pro takový, s jakým vyrukovala premiérka Mayová. Labouristy, jež měli porazit o více než 20 procent, nakonec překonali konzervativci jen o 2,5 procenta. George Osborne, jenž vedl za Davida Camerona správu daní a jenž po vyhlášení předčasných voleb opustil stranu a šel pracovat pro časopis London Evening Standard, viní za propad konzervativců nejhorší volební program strany a slepou touhu Mayové po moci. Osborne, jenž rozumí ekonomice, označil Mayovou a její poradce za ekonomické nedovzdělance.
(Mayová se omlouvá svým kolegům za to, že díky jejímu rozhodnutí o předčasných volbách ztratili své posty v parlamentu)
O tom, jak byl program konzervativců neatraktivní pro obyvatele UK, svědčí i fakt, že se jeho autorka Fiona Hillová, poradkyně Mayové, jež byla označena spolu s Nickem Timothym za monstrum, ve volbách vůbec neprobojovala do parlamentu. Oba dva blízcí spolupracovníci Theresy Mayové už rezignovali. Přiznali vinu za manifest, jenž nebral ohledy na sociálně slabé občany. A spolu s nimi se otřásá židle i pod Mayovou, vůči níž se obrací dle zdrojů hněv spolustraníků. Někteří svalují vinu na Lyntona Crosbyho, jenž sdělil, že manifest strany je okrajovou záležitostí, a poradil Toryům, aby se soustředili na očerňování Jeremyho Corbyna a upřeli veškerou pozornost médií na plachou Mayovou, jež se vyhýbala televizním diskusím, kde působila robotickým dojmem, ačkoli mimo kamery údajně vždy sršela vtipem.
Mayová, jež volala po tvrdém Brexitu, kdy lepší bude žádná dohoda s EU nežli dohoda špatná, vyvolala v UK pocit, že byrokratická EU stahuje UK do temné minulosti a bájila o tom, že UK, jež bude moci po Brexitu konečně rozhodovat o svém osudu, vyletí do kosmických výšin a stane se z ní moderní nezávislá země, jež nebude pro starý.
Paradoxně ale svým voláním po modernitě vůbec neoslovila mladé lidi. Ti houfně volili Jeremy Corbyna, jenž měl vést zemi údajně do naprostého a neodvratitelného chaosu. Jeho slova byla prý plná retro nostalgie po starých dobrých časech sociální rovnosti, jež je nyní v UK, stejně jako v USA vlivem deindustrializace a přesunutí pracovních míst do hůře placeného sektoru služeb v nejvyšší míře nerovnováhy, v jaké se mohly obě země ocitnout.
Mladí Corbyna označili v BBC za muže vysoké mravní integrity a nikoli za chaotického zmatkaře, jak se jej snažili vylíčit konzervativci, a labouristy jako stranu s vyhraněným sociálním cítěním. Corbyn chce ukončit politiku škrtů, jež vedla k redukci výdajů na policii, za níž stála přímo premiérka Mayová, díky níž údajně nezbyly prostředky na prevenci a odhalování podloubí možných atentátů.
Mladí, kterým se zalíbila vidina znárodněných drah a levnějšího školství, jež by je nezatížila velkým dluhem do budoucna, se dostavili k volbám v nebývalém počtu. Z Corbynovi vize, se moc do programu nedostalo, včetně jeho odmítavého postoje k jaderným zbraním. I tak svým elánem strhl ty, kdo budou utvářet budoucnost UK do exaltované extáze, během které snili ve slovní hříčce, že červen (měsíc voleb) pohřbí premiérku Mayovou (anglicky je May měsíc květen).
Starší lidi odradili konzervativci hrozbou zabrání nemovitostí dementním lidem, o něž bude muset stát, pečovat a omezením příspěvků na topení, jež v UK vyjde levněji nežli v ČR a v UK občané tolik neprotopí díky teplejšími přímořskému klimatu. A to se stalo, na rozdíl o Brexitu, o němž se skoro vůbec nemluvilo, hlavním důsledkem špatného výsledku konzervativců, kteří ztratili obvody, jež byly tradičně konzervativní, dokonce i oblasti, kde žijí jen samí boháči.
Mayová nakonec před výzvu opozice nerezignovala, ačkoli by si to dle průzkumu přálo 60 procent jejích voličů, konzervativci mlčeli jako hrob a pouze dlouho konverzovali telefonicky se svými přáteli, irskými Demokratickými unionisty. Ti se svými 10 poslanci byli jediní ochotni konzervativce podpořit. |
Ve chvíli, kdy je Mayová označila za spojence, díky jejichž podpoře bude mít její strana většinu, ale nevěděla vůbec za jakých podmínek jsou Unionisté, kteří jsou pro setrvání Irska v UK, dělají vše naopak než Sinn Féin, jejichž poslanci z principu nedochází do Wesminsteru, a označují DUP za arogantní a bigotní stranu, ochotni vyjednávat.
Proti spojenectví konzervativců se vypisují na internetu petice, jež podepsalo více než 500 tisíc lidí a v Londýně se konají demonstrace. Existují obavy, že by účast jedné z irských stran ve vládě porušila křehkou rovnováhu v Irsku velkopáteční dohodu. Do Belfastu už odletěl vyjednávat s DUP zástupce konzervativců, jenž má na starosti jednotu hlasování Gavin Williamson. Lídr Sinn Féin Gerry Addams sdělil, že spojenectví Unionistů a konzervativců přinese v budoucnu jen spoustu slz a že by se Irové měli starat především o svou vlastní komunitu a občany a nesnažit se učinit kariéru ve vzdáleném Londýně.
Jsou údajně pro měkký Brexit, setrvání v celní unii a volnou hranici s Irskem. A trvají na příspěvcích na topení. Unionisté nebudou ve vládě a konzervativce patrně podpoří ad hoc v návrhu rozpočtu anebo v některých klíčových otázkách.
V minulosti minoritní kabinety dlouho nevydržely a odborníci T. Mayové dávají půl roku, maximálně 2 roky. I její spolustraníci se shodují, že už by v žádném případě neměla vést volební kampaň, protože na to nemá buňky.
(v reklamní spotu Strana demokratických unionistů sní o posílení svého vlivu)
Otázkou zůstává, co za svou podporu bude Demokratická unionistická strana (DUP) pod vedené Arlene Fosterové chtít. Antikatolická kreacionistická strana, kterou založil fundamentalistický evangelikánský kazatel Ian Paisley označila papeže Jana Pavla II. za antikrista. Stýkala se s irskými paramilitaristickými skupinami, kteří se podíleli na teroristických činek na irských katolících. Zatímco Jeremy Corbyn byl kritizován za to, že údajně obhajoval IRA. Konzervativci dlouhou dobu zaplavovali Facebook nepravdivými obviněními Jeremyho Corbyna, jež neměl čas vyvracet. Jeremy Corbyn ve skutečnosti odsoudil bombové útoky IRA.
Mayová bude spolupracovat se stranou, jež spolupracovala s násilnickou složkou ozbrojeného náboženského konfliktu a nikomu to nevadí. Hlavní představitelka strany se setkala s Obranným sborem z Usteru je krátce poté, co byli zapletení do zabití v supermarketu v rámci boje gangů. Rozhodně ale nejsou svými zastaralými bigotními názory v otázce práv homosexuálů na sňatek, potratů, doslovným chápáním Bible a popíráním změn klimatu tím progresivním, do budoucna orientovaným, co Mayové slibovala svým voličům. DUP využila právo veta a homosexuálům sňatky nepovolila, za což si vysloužila strana kritiku Davida Camerona, jenž s ní odmítl vstoupit do koalice.
Představují nostalgický a nerealistický pohled zpátky do minulosti. Díky Unionistům musí severoirské ženy cestovat do dalších částí UK, aby mohly jít na potrat, který je v jejich oblasti zakázán a mít dva gynekology. Irské ženy si díky rozhodnutí této strany jako jediné v UK musí potrat zaplatit a použití antikoncepční pilulky je zde trestné. To vše platí i pro oběti incestu, znásilnění anebo pro ženy, jimž se má narodit mrtvé anebo handicapované dítě. Spojenectví staromódních Unionistů s názoru z 19. století s konzervativci je dle názoru časopisu New Statesman špatnou zprávou pro britské ženy.
Irští unionisté jsou divní brouci. Jejich postoj k homosexualitě vyděsil i předsedkyni skotských kozervativců Ruth Davidsonovou, jež konzervativcům ve Skotsku vyhrála volby, jež žije ve šťastném svazku se ženou.
Niggel Dodds byl bývalým ministrem financí v severním Irsku a jeho kancelář se stala centrem teroristického útoku separatistů. Sammy Wilson údajně volal po etnických čistkách, což posléze popřel. Presbyterián David Simpson proslul svým výrokem že v ráji byl Adam a Eva a nikoli Adam a Steve. Jeffrey Donaldson vyjednával velkopáteční dohodu mezi britskou a irskou vládou, pak ale odstoupil a vstoupil do Unionistické strany. Paul Girvan je nadšený s blízkého vztahu s premiérkou Mayovou, protože to poskytne jejich straně větší vliv. Jim Shannon překročil v rámci svého působení v parlamentu překročil náklady, jež mu byly vymezeny, a musel doplácet 14000 liber. Gregory Campbell by nebyl proti zavedení trestů smrti v případě masových vražd a vysmíval se irštině.
Deset poslanců nelze rozhodně označit za výkvět modernity, o níž do budoucna premiérka sní. A právě na jejich názoru bude záviset osud 318 konzervativních poslanců, které premiérka nesmyslně připravila neuvážlivým rozhodnutím, jež bylo gólem do vlastních řad, o parlamentní většinu.
Ačkoli konzervativci systematicky osočovali EU, že jim zasahuje do kampaně a snaží se podrýt autoritu premiérky Mayové, podryli si ji nakonec sami manifestem šitým horkou jehlou, negativně vedenou kampaní proti svým politickým rivalům a neschopností definovat svou pozici v rámci jednání s EU.
EU je paradoxně připravena, jak vzkázal sarkasticky Jean-Claude Juncker z Prahy, jednat hned další ráno o Brexitu. Premiérka Mayová včera sdělila, že je připravena dát se do práce a zahájit jednání za deset dnů. Velká Británie zpackanými volbami, jež oslabily mandát vládnoucí strany, celou situaci ještě více znepřehlednila. Zatímco EU se zdá ve svých požadavcích jednotná, UK a její zastupitel Michael Barnier je na jednání, jež budou zahájena 19.6. připravený, konzervativní vláda doposud přišla s nejasnými náčrtky a rozkolísanými názory na to, co vlastně od jednání očekávají.
Jak si všímá americký tisk, absence jednotného názoru ze strany UK může vést k chaosu nejen v UK, ale i v EU a na světových trzích. Lidé, kteří byli ošáleni planými sliby částek, jež UK okamžitě ušetří na zdravotní péči, které se blýskaly na volebních autobusech lákajících lidi pro Brexit, se pomalu probouzejí z kocoviny a přestávají vidět realitu růžovými brýlemi.
Když se postarší žena doslechla, že Velkou Británii díky minoritní vládě, jež je náchylná ke kolapsu, čekají možná další volby, sama málem zkolabovala reportérovi BBC na ulici. Voleb mají v UK dost, proto propadli skotští nacionalisté, kteří chtěli vyhlásit další referendum o odtržení Skotska, díky čemuž jim přebrali hlasy voličů jak konzervativci tak labouristé.
UK tikají hodiny a je možné, že do dvou let, pokud se budou poslanci v Parlamentů jen hádat o tom, co vlastně od Brexitu očekávají, se žádná dohoda nestihne. A to nebude pro UK, jakkoli se to Theresa Mayová snaží vyvrátit, pozitivním signálem do budoucna.
Od UK se odvrací i jeho tradiční spojenec USA, jejichž prezident si dělal cynickou legraci z londýnského starosty a překrucoval nesmyslně jeho slova, když bylo hlavní město UK napadeno teroristy. Země, jež nebude schopna vyjednat dohodu s EU, nebude mít kredit v rámci vyjednávání dalších obchodních dohod s ostatními ekonomickými uskupeními. Představa, že si UK vyzobá ze vztahu s EU jen třešničky na dortu, se se slabým vyjednávacím týmem bortí. My bychom se tomu ale neměli škodolibě posmívat, ale uvědomit si, že UK a EU jsou propojenými nádobami a ztráta jedné strany nebude nutně vítězstvím strany druhé.
