Selhávají v rámci rady bezpečnosti OSN základní pojistky?

Prezident USA v pátek nařídil bez prošetření a mandátu Bezpečnostní rady OSN útok na letecké základny v Sýrii za útok chemickými zbraněmi na civilní obyvatelstvo. Předchozí chemický útok přitom přímo  neohrozil vojáky USA. 

Sporná vojenská doktrína umožňující dronové útoky po celém světě

USA  mají  vojenskou doktrínu, jež této zemi umožňuje v rámci  boje s mezinárodním terorismem používat dronové a další asymetrické útoky v řadě zemí. Demokratickou pojistku zbytečného neútočení na cizí země s civilními ztrátami za předchozích režimů  představoval Kongres, jenž ale většinou všechny důležité vojenské operace USA posvětil, a dále přesvědčování  spojenců USA k nutnosti zásahu a schválení Radou bezpečnosti OSN. 

Barack Obama  se  za svého působení mimo jiné nechal vlákat do krátkého vojenského zásahu v Libyi v rámci obrany civilistů před genocidou diktátorem Kaddáfím během povstání v roce 2011, kde získal podporu Senátu. Krátce nato se rozhodlo v rámci OSN  o zřízení bezletových zón  díky obstrukcím v rozhovorech mezi libyjskou vládou a ministerstvem zahraničí pod vedení Hillary Clintonové a na nátlak francouzského prezidenta Sarkosyho,  jenž před tím přijal od libyjského vůdce sporné finanční dary. Mandát Rezoluce OSN 1973 byl v rámci koaličních akcí  patrně několikrát překročen.  

Výsledky šetření vyzněly, i vzhledem k tomu, že Libye je nyní padlým státem se dvěma až 3 mocenskými centry, do ztracena. V útoku koalici ale formálně právem veta nezabránil nikdo ze stálých členů Rady bezpečnosti OSN. 

Prostřednictvím svým výzvědných služeb koalice navedla místní povstalecké džihádistické buňky k přímému zabití prezidenta Kaddáfího, na což patrně měla mandát, ačkoli  byl evidentně na útěku. V době zabití tamními islamistickými teroristy, nepředstavoval izolovaný Kaddáfí s pár obrněnými vozy prakticky žádnou bezpečnostní hrozbu, podal několik rozhovorů do médií, kde varoval před rizikem vzedmutí se vlny ještě radikálnějšího islamismu, než jaký byl pěstován a tolerován v Lybii za jeho vlády. 

Byl ochoten vyhlásit nové volby a jednat s mocnostmi o novém uspořádání  a poklidném předání moci.  Kaddáfí udělal tu chybu, že přestal pod sankčním tlakem investovat do nukleárního programu, jenž byl v jeho zemi v plenkách a jeho režim se neprozřetelně zbavil i chemických zbraní. Diktátora Kaddáfího, jenž neměl podporu spojenců a jehož země byla bohatá na nerostné zdroje,  nebylo těžké odstranit. Bohužel se zbrojní arzenál, jímž jeho vláda disponovala, dostal do rukou ozbrojených povstalců, byly vykradeny nerostné zdroje a došlo k poklesu ekonomického růstu země následnou  vleklé civilní války.  

Na zasedání, jež si svolali představitelé islámských zemí  po zabití Saddáma Husajna, sdělil  před svým svržením Kaddáfí dalším islámským a blízkovýchodním diktátorům, že po Saddámovi Husajnovi budou na mušce právě oni. Bašár al-Assad, jenž byl v té době na naše poměry demokratickým autokratem, snažícím se  neúspěšně zliberalizovat poměry ve své zemi, a přiblížit je více evropským standardům, či spíše standardům autokratického Ruska či poloautokratického Turecka, se tomu tehdy smál. 

Vleklé problémy v Sýrii a neschopnost USA ani OSN je diplomaticky ani silou vyřešit 

Nyní je na mušce po neúspěšné vlně liberalizačních procesů na Blízkém východě, jež vedly většinou jen k civilním válkám anebo utužení  autokracií, 5 let sám a hraje se o vyvraždění celého jeho klanu, jemuž by snad povstalci dovolili za určitých  uprchnout do zahraničí, jak naznačují v rozhovorech poskytnutých  médiím.  Nemusíme se tedy divit, že Írán, nepřítel č. 1. na Blízkém východě zemí v koalici spolu s EU a  USA,  se nevzdává testů svých balistických zbraní, jež mohou anebo nemusí nést jaderný arzenál, a snaží si diplomatickými kanály zabezpečit svůj geopolitický vliv, i přes hrozby možných sankcí.    

Teroristé jsou USA a spojenci dronovými otoky nepravidelně zabíjeni často nad územím Afriky, hodně často pak nad územím Afgánistánu, občasně nad územím Pákistánu a dalších zemí, včetně území Iráku, kde operují vojska USA spolu s vojsky Iráku, s pomocí strategických poradců z Íránu a dalších zemí.

V pátek  prezident USA D.J. Trump, jenž byl dříve odpůrcem útoků na Sýrii, protože USA nenesly přímý územní zisk, na radu svého nového bezpečnostního poradce McMastera, nařídil  útok na leteckou základnu v Sýrii  na územích ovládaná režimem Bašára al-Assada a jeho vlády. Z té byl údajně proveden úder chemickými zbraněmi patrně s příměsí chloru nad územím,  kam režim nedávno propustil povstalecká vojska z jimi ovládnutých obklíčeních oblastí. Útok, jenž byl proveden jako reakce na neprošetřený útok,  byl  dle některých českých právníků v pátečním Horizontu 24 porušením mezinárodního práva.

Je jasně zakotveno, že jakýkoli vojenský útok v cizím suverénním státě  musí být schválen Bezpečnostní radou  OSN. Chemický útok režimu Bašára al Assada v oblasti al Saqba, ovládaném rebely,  provedený patrně bombou s chlorem, anebo bombou, jež zasáhla sklad s chlorem, je z hlediska mezinárodního práva nelegálním.  Chemické otravné látky, jimž patrně byl veden útok režimu Bašára al Assada,  bývají obecně nazývány pro vysokou míru neefektivity a velké množství civilních obětí zbraněmi chudých zemí.  Syrští povstalci tuto akci přivítali a volali jásavě po dalších útocích na všech 26 leteckých základen  syrského režimu. 

Plánované investice do renovace jaderného arzenálu USA a sporné útoky na místa se sklady chemických zbraní

USA disponují mnohem účinnějšími zbraněmi hromadného ničení a v rámci exekutivy Baracka Obama hodlaly investovat obrovské sumy peněz do rozvoje přesně zacílených bomb s regulovatelným stupněm nižší radioaktivity, jež by byly mnohem ničivějšími, nežli jakékoli chemické zbraně, protože by zabily více lidi a mírně zamořily okolí. Trump bude patrně v tomto úsilí pokračovat i přes varování řady expertů. 

Letecký útok  na centra, kde by měly být skladovány chemické zbraně, v době útoku se dokonce v Turecku spekulovalo, že se jedná o nebezpečný sarin, není z bezpečnostního hlediska  příliš vhodný, protože tím dojde k potenciálnímu zamoření okolí a škodám na životech. Stejně tak není po celém světě zákonné a vhodné útočit na chemické průmyslové podniky plné lidí, pokud riziko zamoření prostředí převažuje nad rizikem ochrany lidských životů někde na druhém konci země.  

V  Sýrii jde pod pláštíkem národně osvobozeneckého boje  především o boj o bohaté nerostné zdroje a výhodnou geopolitickou polohu strategicky důležitých plynovodů,  na nichž měly evidentní zájem velmoci,  jež bouřící se islamisty a nacionalisty anebo Assádův režim štědře podporují tokem zbraní a humanitární podpory a svými diplomatickými rozhovory.  

Při dronových leteckých operacích válečného charakteru, v nichž jsou díky moderním technologiím nejdále USA, ale dohánějí je tiše ostatní velmoci jako je Rusko anebo Čína, bohužel stále umírají lidé. Krásná slova české právničky Kláry Samkové o islamismu a jeho zničení s pomocí velkým válečných obětí a prýštění nepotřebné nafty, bohužel nikoho v tamních zemích neutěší.  

 Vláda USA se snažila za Baracka Obamy být ve svých úderech co nejstřídmější, na druhou stranu ale musela využít zbrojní arzenál  stanovený zbytnělým státní rozpočet pro zbrojení,  a tak rozmařile útočila pořád na ty samé jeskyně v Afgánistánu, kde se skrývali údajní teroristé. Jako velký úspěch byla podána smrt vůdce afgánské pobočky al Kajdy Mansúra s nadějí, že se její členové  začnou navzájem hádat o vliv a postřílí se navzájem. Tak se ale nestalo. Členové tamní pobočky si krátce na to našli nového lídra, na něhož mohou vojska USA s pomocí tamních spojek vesele útočit dál. 

 O civilních obětech se v USA pokud možno taktně mlčí a pietně se uctí američtí vojáci zahynulí v boji, pokud vůbec nějací jsou, protože útoky se většinou provádí ze vzdálených dronových základen ovládaných z USA anebo Afrika.

USA by nejraději přenesly právní zodpovědnost za militaristické operace a ztráty na životech na žodlácké firmy typy Blackwater, již kdysi vedl bratr nynější ministryně školství, nekvalifikované úřednice, jež nikdy nechodila do veřejné školy a vždy lobbovala za soukromé školství, občasně tunelujícího státní rozpočet, z nějž její rodina profitovala, Eric Prince. 

Dronové zápisky si všimly, jak se v USA podhodnocuje počet civilních obětí a nadhodnocuje se skutečný význam reálných cílů útoků. Pákistánští vládní  představitelé už nad neoznámenými operacemi USA v rámci honu na teroristy z Afgánistánu skrytých v pohraničních oblastech Pákistánu, jen mávají dlouhá léta bezmocně rukou. Sýrie je více na očích nežli Jemen, kde operuje vojáci a letití spojenci USA Saúdské Arábie, spojence USA, tak spojence Ruska, Íránu.  V Sýrii, jež považuje Rusko a Írán za sféru svého zájmu kvůli vojenské základně, se USA zavázaly neútočit, pokud bude provedeno důsledné "odchemizování" režimu Bašára al Assada. 

Nápad Hillary Clintonové o zřízení bezletových zón nad Sýrií v rámci prezidentské kampaně, tak jak byl propočítán, se ukázal jako nesmírně nákladný a riskantní. Prezident Trump je patrně lehce frustrován z tlaku médií na nemožnost rychlého provedení avizované  zdravotní reformy celých USA pod názvem Zruš na nahraď, jež si klidně může vyžádat celé jeho funkční období.

V rámci Sýrie provedl Trump  symbolický útok s minimem civilních obětí,  snad jen pro to, aby dokázal, že není tajným Putinovým agentem, jak mu vyčítají  komediální pořad Saturday Night Life. Útok ale byl tak trochu políčkem Rusku, jež se zaručilo, že v Sýrii nebudou vládním režimem, nikoli vzbouřenci, nikdy použity chemické zbraně. 

Už dříve se Trump elegantně pod tlakem médií i demokratů  raději zbavil elegantně 2 bezpečnostních poradců.Generál Michael  Flynn,  se v  rámci sporu o telefonát s ruským velvyslancem patrně o  možnosti zmírnění sankčního režimu s Ruskem a rozdělení sfér vlivu na Blízkém výchdě a a na Ukrjajině raději sám stáhl z role bezpečnostního poradce.  Prohlásil, že bude svědčit přes komisí, pokud mu bude poskytnuta imunita.

 Dlouhodobý důstojník služeb rozhádaný skoro s každým, jenž začal zhruba před 2 roky vynášet nelichotivé informace o praktikách zpravodajců  USA na Blízkém východě a rád se blýskl jak  na Al Džazíře, tak na propagační prokremelské RT, už měl v USA beztak cejch tajného agenta Kremlu. 

Radiální apokalyptik a ultrakonzervativec Steve Bannon, nenáviděný mainstreamovým americkými médii,  jenž spolu s Stephenem Millerem vytvořil Trumpovi celý jeho předvolební program včetně jeho  populistické  rétoriky v duchu nářků frustrovaných členů Tea Party, má  své jisté, aniž by měl na rukou krev.  Díky nebývalé mediální propagaci svých filmových dokumentů,  jichž si donedávna vůbec nikdo nevšiml, může snít snít o tom, že časem  dostane Oscara stejně jako jeho velký vzor, anarchistický levičák Michael Moore.

Trump svým voličům, kteří patrně jeho předvolební projevy ani neposlouchali ani jednou do konce,  jasně dopředu avizoval, že bude tvrdě vystupovat vůči tzv. Islámskému státu, jenž dle jeho poradce Michaela Flynna, USA vlastně vytvořili, a bránit tak zájmy USA po celém světě s minimem vkladu a maximem efektivních zásahů.

Jak u nás upozorňuje například Petr Pelikán, anebo Tereza Spencerová, nelze jasně rozlišit, kdo anebo co vlastně Islámský stát a jeho spojenci jsou. Titíž  lidé v určitém souvislém prostoru  přebíhají z místa na místo a bojují  pod hlavičkami různých tu radikálně islamistických, tu nacionalistických či jiných bojůvek, podporovaných Saúdskou Arábii anebo Katarem, či USA zeměmi EU či Tureckem.

Doposud oficiální syrský režim, jenž  je i v sankčním režimu stále zastoupen v OSN, je podporován Ruskem a Íránem.  Dle toho, na čí straně stojí ta které velmoc, referují ta které média a vlády o útocích, přičemž teprve nedávno se k nám, zatím neutrálním v této otázce, dostaly střídmé zprávy  nejen o obstrukcích režimu Bašára al Assada v přístupu k potravinám rebelům v Aleppu ale i zprávy o obdobných praktikách rebelů vůči územím kontrolovaných Al-Assadem. Rusům,  Íráncům a Syřanům se v médiích zase dostávalo spíše zpráv o útocích povstalců na režimní cíle.  

Nyní už nelze jasně zjistit, kdo je bojovníkem, kdo manželkou, kdo pracovníkem rebelů a kdo za kým, proč a jak vlastně  stojí, přičemž už dlouhou dobu probíhají čilá diplomatická jednání organizovaná jak Kremlem, tak Saúdskou Arábií, či Tureckem.  

Putin a krize autokratického režimu v Rusku

Putin se v Kremlu patrně naštval, protože bombardované základně patrně  byly umístěny ruské letouny. Kremlu bylo  prý dáno krátce před tím na vědomí, aby si je stáhly.  Kreml svolal nedlouho poté Radu OSN, kde  zastupitel Safronkov vyčinil USA za všechny z hlediska mezinárodního práva ilegální operace ve vzdušném prostoru s celkem velkým množstvím civilních obětí. Rusové, kteří rovněž podnikají na Ukrajině nelegální operace, za něž jsou sami v sankčním režimu,  symbolicky nakrátko odstřihli horkou linku o koordinaci vojsk Ruska a vojsky USA.

Putinův režim nyní čelí kritice bloggera Alexeje Navalného, jenž čím dál otevřeně odhaluje na youtube.com všem dobře známá korupční schémata, jež v Rusku po pádu SSSR fungovala, fungují fungovat budou, i když se třeba vymění vlády a v Kremlu zasedne blogger Navalný. V Rusku  protestuje proti vládním kruhům a byrokracii natruc ruská omladina, ovlivněná poznatky ze sociálních sítí, režim údajně mlčí a prý je lehce nervózní a povoluje pouze některé protesty, jak už je v Rusku zvykem. 

Koordinovaná nekoordinace

Směšné na celé této diplomatické roztržce mezi beztak už dosti rozhádanými vojenskými velmocemi Ruskem, Sýrií a Íránem a  spojenci  USA,  že ke koordinaci aktivit nad Sýrií  samozřejmě bude docházet. Pouze ne na oficiálních kanálech. Stejně tak své vojenské  aktivity neoficiálně musela koordinovat armáda USA s armádou Íránu v Íráku, ale museli vzhledem k tomu, že Írán označuje USA jako nepřítele č. 1, ještě před podepsáním  dlouho připravované dohody o ukončení íránského jaderného programu výměnou za zmírnění mezinárodních sankcí, tvrdit veřejnosti a tisku, že k žádné koordinaci nedocházelo.

Nekoordinace vojenských složek dvou velmocí, konkrétně Ruska a Turecka, v rámci níž došlo k sestřelení ruského letounu nad syrským územím, vedla nedávno k asi  pětiměsíčnímu  zvýšenému politickému napětí, po němž prezidentu Erdoganovi definitivně ruply nervy, a poslal do Kremlu omluvný dopis, aby už měl klid alespoň na jedné frontě, když měl tolik problémů s dlouho plánovaným pučem, jež předvídala whistleblowerka Sibel Edmonds zhruba rok  dopředu.   

Zastaralé uspořádání systému veta OSN?

USA neustále ospravedlňují své dronové útoky v suverénním vzdušném prostoru cizích zemí, kam je nikdo nezval, s tím, že jejich preventivní protiteroristické útoky  hájícími zájmy celého světa a hlavně obranu obyvatel  USA, to že nálety  blokuje  v radě bezpečnosti OSN, jež obráží poválečné uspořádání ale ne početní a ekonomickou či vojenskou moc reálných zemí, černá ovce - Rusko.  

Rusko ani Čína, obdařené právem veta nezablokovaly za poslední desetiletí zásah USA v jakékoli z dalších zemí, zatím Rusko blokovalo svou aktivitou o "odchemizování"  režimu Bašára al Assada, jenž ale má právo se nějak bránit proti ozbrojeným povstalcům, skrývajících se většinou za lidskými štíty anebo v nemocnicích, ostatními, především diplomatickými a dalšími donucovacími prostředky. 

 USA nyní nemají v území kotnrolovaném režimem Bašára la Assada v Sýrii páky  na omezení užití chemických zbraní. Populární lidsko-právní organizace v podobě známých Bílých přileb s nejasným financováním může vyvíjet mediální tlak  na mírové rozhovory ve prospěch určitých separatistických organizací zveřejňováním dojemných záběrů, za něž si odnesli tvůrci dokumentu o této skupině letošního Oskara.  

Barack  Obama dával v řadě rozhovorů včetně posledního velkého rozhovoru uveřejněném pod názvem Obamova doktrína v The Atlantic, najevo,  že by si Rusko mělo už konečně uvědomit, že je pouze provincionální velmocí a podle toho se v Radě bezpečnosti s mandátem veta, jež by se dle jeho tichého názoru mělo asi  zrušit,  chovat.

Rusko je sice  ekonomikou o výkonu Itálie, s rozsáhlými surovinovými zdroji,  je  zároveň ale rozsáhlou  velmocí s vyspělým zbrojním arzenálem a mocí efektivně soustředěnou v rukou byrokratizovaného státního aparátu v čele s lídry strany Jednotné Rusko. Čína, jež je spolu s Ruskem v  uskupení BRICS,  je silnou ekonomikou s velkým zbrojním arzenálem, jenž ale skoro vůbec nevyužívá, ale je připravena si dle situace poopravit svou vojenskou doktrínu. Jak Rusko tak USA si vymiňují užití jaderných a dalších konvenčních zbraní v případě ohrožení svých vágně definovaných zájmů.

Jsou sankce opravdu účinným instrumentem?

Když chtěl Obama jednat v souladu s mandátem Rady bezpečnosti OSN a nenarušovat mezinárodní dohody, mohly USA především v rámci vojenských zásahů oblasti Sýrie a Íránu, ruského pohraničí, Gruzie, Ukrajiny, svázané ruce  a mohli pouze  užít sporného instrumentů jednostranných donucovacích prostředků - tzv. sankcí. Sankční režim zaměřený na dodávky potravin anebo léků zemím je z humanitárního hlediska snadno  napadnutelný lidskoprávními organizacemi. V Íráku vedly sankce  za vlády Saddáma Husajna k zbytečným úmrtím řady dětí v důsledku nedodání vhodných léčiv. 

OSN řeší otázku sankcí speciálním výborem, v jehož čele zasedají především země podléhající sankčnímu režimu. Otázkou pro právníky zůstává,  že útoky, jež v pátek provedly v malém USA, ale provádějí je  i další mocnosti, by měly být prováděny z hlediska mezinárodního práva pouze v rámci mandátu OSN. Primární by vždy měla být diplomatická vyjednávání, jež často selhávají anebo užití Modrých přileb.  

Návrhy na změnu vojensko-právního uspořádání a pravomocí vojenských zásahů už přitom jsou dávno na stole a nefunkčnost obraných mechanismů vůči  nepředvídatelným  a někdy neoprávněným zásahům do suverenity cizích států, ale i efektivnější možnosti zabránit reálným genocidám či občanským válkám,  by byla už mohla být mnohem lépe vyřešena, pokud by k tomu existovala politická vůle.

Ulevilo by se i rozpočtu jednotlivých zemí, především USA.  Zlomek investic do zbrojení v USA by dle propočtů zamezil neradikálnějším projevům chudoby a hladovění po celém světě. Problémem samým je i omezená role  Mezinárodního soudního dvoru v rámci OSN a obecná reforma hlasovacího systému Generálního shromáždění. Útočící země s právem veta v Radě bezpečnosti mohou zablokovat odsouzení svých  vojenských aktivit v rámci Mezinárodního soudního dvoru.    

Problémem může být do budoucna postoj prezidenta Donalda Trumpa, jenž  ve svém volebním programu jasně naznačil, že hodlá být ve svých vojenských zásazích ještě nevypočitalnější nežli jeho předchůdci a nepřeje si nikomu se z ničeho dopředu zpovídat. Obyvatelé USA v tomto bodě jeho volebního programu neviděli pro sebe  problém pro sebe samé a proto byl zvolen menšinovým počtem hlasů v prezidentských volbách.  V USA patrně  mezi svými voliči zabodoval i tím, že  hodlá omezit  výdaje na lidsko - právní iniciativy, k nimž se USA zavázaly přispívat ze svého rozpočtu, zatíženého dluhy.

Trumpova exekutiva by se stejně jako exekutiva Obamova ale i předchozí vlády USA ráda vyvázala USA ze závazků  OSN a patrně se k tomu bude snažit najít nový právní instrument v rámci beztak už slabé legislativní moci OSN. Na USA nikdy nebyly díky právu veta uplatněny žádné sankce, kromě symbolických ruských spíše odvetných protisankcí  za anexi Krymu a aktivity na Ukrajině. 

USA jako nejmocnější vojenská země, odcházející ekonomický hegemen, jež jedná nyní v zastoupení Donalda Trumpa, jeví dočasné  známky chaosu. USA už zmatkovaly dříve. Kromě toho, že za vlády G.W. Bushe posílily po brutálním útoku na Dvojčata bezpečnostní aparát a provedly následná opatření, nechala Bushova administrativa  uprchnout  všechny Bin Ládinovy bohaté příbuzné  příliš rychle z USA bez vyšetření.  USA zaútočili po složitých jednáních na  Afgánistán, když už tam dávno Bin Ládin nebyl, ten byl patrně  v  Pákistánu a nebyl ani klíčovým organizátorem, pouze sponzorem nelidského atentátu.  Posléze zmatečně USA spolu s koalicí ochotných zaútočili na Irák,  vytýčili si věhlasnou osu zla, jež vyvolala  obavy nejen u teokratického Íránu, ale i u autokratické Severní Korey. 

Nabude nezkušená diplomatka v OSN Nikky Haley nové zkušenosti?  

První vystoupení nezkušené zastupitelky USA v OSN  Nikky Haley působilo dojmem silných loktů a tradičního amerického neokonzervativismu v novém, humpoláckém ražení. Haley pár striktními větami sdělila, že USA nastolí v OSN nový vítr,  budou se sice snažit  komunikovat, ale budou jasně prosazovat svoji vůli.

Obyvatelům USA  bylo dle slov Donalda Trumpa v jeho volební kampani světem ukřivděno, přestože USA disponují veškerými geopolitickými pákami a mají právo hájit zájmy kdekoli ve světě jakýmikoli donucovacími prostředky, včetně instrumentu zvýšení cla a ukončení rozjednaných ekonomických smluv. 

Princip naprosté nevypočitatelnosti vojenského útoku USA, jaký sliboval Trump ve svém volerbním programu v éře jaderných zbraní  při využití  monitoringu celé planety prostřednictvím kybešpionáže, by mohl vyeskalovat ve větší celosvětový konflikt anebo nepříjemné napětí v podobě vyššího jaderného zbrojení, který už tu jednou byl v podobě studené války a nyní se opětovně rozvíjí. 

Země disponující jaderným arzenálem, by neměla být tak nepredikovatelnou, jak to sliboval Donald Trump svým voličům. Útočit, jak uzná za vhodné a nekonzultovat to s ostatními zeměmi, především pak se zeměmi, nad nimiž jejich letouny prolétají anebo, kde útočí, není správným řešením. 

Tento způsob myšlení byl vhodný v době napoleonským válek  v rámci snahy o zábor  nových území. V éře nukleárních zbraní představuje bezpečnostní riziko pro celou planetu.   Už jen výhružka možných dalších sankcí  Rusku za to, že přerušilo rozhovory o koordinaci svých operací v rámci bojů v Sýrii, jež včera proběhla médii, působí školácky snovým dojmem. Stejně se nějak mocnosti budou informovat skrze své kanály, jen o tom nebudou hovořit. Ministr zahraničí Rex Tyrrelson stejně poletí do Ruska, kde byl odměněn čestným řádem za spolupráci v rámci svého působení v Exxonmobile. 

Občané USA si do svého čela zvolili nepředvídatelného  politika, jenž se jim zdál lepší variantou nežli lépe predikovatelná, stárnoucí demokratická  politička Hillary Clintonová, poznamenaná některými politickými chybami a pseudo-skandály s úniky z jejího emailového účtu. Ta paradoxně zrovna nad  tímto posledním Trumpovým krokem zajásala a nastolila opětovně otázku zřízení bezletových zón nad Sýrií.  Trump  si sice zvýšil útokem v Sýrii svou popularitu ve své zemi na 50 procent, ale asi mu zase brzy klesne, jakmile jeho průměrní voliči upadnou do svých všednodenních frustrací a stereotypů.   

USA bohužel disponují největším jaderným a zbrojním arzenálem a loyalitou takřka neozbrojené, ekonomicky stále ještě ale prosperující Evropy a panikařících bohatých arabských zemí, jež od amerického militaristicko-industriálního komplexu jako divé kupují zbraně. Donald Trump sliboval před volbami omezení investic státu do zbrojení a posílení investic do obrany a zbrojení dalších členských států NATO.

 Představitelům miliaristicko-industriálního komplexu se jej podařilo přesvědčit, že investice do zbrojení nemůže zredukovat okamžitě během jednoho roku, a tak stejně USA investují závratné částky ze svého rozpočtu a jen stěží se Trumpově administrativě podaří v průběhu příštích let tyto výdaje omezit. 

Většina konfliktů, jež se ve světě zuří, se stejně vede pouze o nerostné suroviny pod pláštíkem islamismu anebo nacionalismu. To vše  dá řešit diplomatickou cestou s pomocí a včasným zásahem Modrých přileb,  na níž ale zbytnělý militaristicko- industriální komplex nemá zájem.

Posílení ostražitosti obyvatelstva

Na to, aby bylo zamezeno menším  teroristickým útokům na konkrétním místě, například v EU, stačí provést  poměrně nenáročná a nepříliš nákladná opatření v podobě koordinace informací výzvědných služeb jednotlivých států, mírného posílení policejního aparátu a především výcviku obyvatelstva k primární ostražitosti, schopnosti sebeobrany a účelné  schopnost informovat IZS na čísle 112 o případném útoku, jež může být veden jak radikálními islamisty či členy jiných sekt, tak osamělými vlky. 

Sama jsem byla paradoxně před časem účastnicí nahlášení falešného bombového útoku v brněnském divadle  a způsob evakuace lidí z divadla mi připadl tristně pomalý. Lidé mi připadli  příliš blízko naakumulovaní v epicentru nahlášeného výbuchu.  Policie mi posléze na můj zvědavý mail sdělila, že už dopředu tušila, že se jedná o planý poplach. Asi to byl někdo policii notoricky známý, a tak její složky nechtěly zbytečně plašit starší důchodce, kteří stále ještě doufali, že si užijí Rusalku, jež musela být díky důkladným opatřením a prohledání celého objektu divadla,  zrušena.   

 Veškerých těchto  jednoduchých cvičení se nám  dostávalo za socialismu ve formě jednoročního anebo půlročního vyhlášení cvičného protichemického a radioaktivního poplachu, od jejichž organizace jsme především na školách v prvních letech rozjásaného budování nové demokracie, upustili a jenž ovládají docela dobře děti i dospělí ve všech rizikovějších oblastech.

Barackovi Obamovi se při extrémních výdajích do kybernetické špionáže, zbrojení,  masivních útoků na třetiřadé vojenské cíle nepodařila úplně jednoduchá věc-  zablokování publikace oficiálně vydávaného časopisu Islámského státu Dabiq na osvětovém  serveru, dohledatelném z  Googlu v rámci osvětové organizace Clarion Project, sídlící v USA.

Ten jsem si mohla po dobu delší nežli rok stáhnout a vesele si jej  pročítat v angličtině, a tak se pomalu anebo rychle radikalizovat. Časopis, připomínající grafikou osvětové deníky Svědků Jehovových mne nenalákal, ale pár nadšených agilních muslimů z USA a EU Saúdské Arábie anebo Austrálie si jej přečetlo a vyrazilo bojovat a budovat si svůj nový vysněný stát do Iráku a Sýrie, a pak se vrátilo zfanatizovaných zpátky domů.  Velkou propagaci tomuto uskupení nadělaly i veřejnoprávní televize, sociologové a pár pochybných imánů, jimž se svého času dostávalo prostřednictvím studií velkého prostoru zprostředkovaně v předních světových periodicích. 

Pokud se takto jednoduše mohla mezi anglicky, arabsky, turecky, německy  či francouzsky mluvící mládeží (časopis měl v době největší slávy Islámského státu, odkud se lidé snaží nyní spíše uprchnout, protože trpí deziluzí ze špatných sociálních podmínek zde panujících patrně velkou čtenost) šířit propaganda 2. úhlavního nepřítele USA po Rusku, podněcující k vraždění všech politiků a civilistů nepřátelských zemí,  je zbytečné, abychom, my obyvatelé EU ale především poplatníci USA, lili přehnané množství peněz  do konvečního zbrojního arzenálu a nikoli do koordinace špionážních služeb a posílení složek IZS. 

Blokace šíření patologické nebezpečné islamistické vražedné propagandy na Googlu a dalších volně šířených internetových serverech  

Tyto stránky mohly být velice jednoduše zablokovány s pomocí algoritmů bráních šíření dětské pornografie. Proč financovat nákladné hračky zbytnělého militaristicko- industriálního komplexu, jež pozabíjí  z velké vzdálenosti vytýčení cíle bez obětí vlastní armády, bez přítomnosti zakázaných chemikálií, jež jsou  odsouzeny rezolucemi OSN, zatímco si velmoci vymiňují v případě imaginární obrany zájmů svého státu  jaderný útok na všechny ať už skutečné anebo údajné teroristy.

Za jednoho zabitého teroristu obvykle naroste velice rychle nových deset.  

Otázkou zní, zda bude vůle k  reformě OSN a znemožnění velmocím provádět na jakémkoli území takové unilaterální útoky, jenž by měly být prováděny za současných forem stavu výzvědných služeb a zbrojního arzenálu jen pod mandátem OSN. Je klidně možné, že administrativa USA bude na změnu mandátu OSN po tomto nezdařeném útoku více tlačit, ačkoli stávající status qou je výhodný jak pro USA, tak pro Rusko a další velmoci s právem veta, a že k ní časem dojde. Zda to bude ve prospěch světového míru anebo ve prospěch zbrojařských firem, je zatím  doposud nejasné.