Vystoupení Václava Klause v RT

Je politik typu Václava Klause  užitečným i...., anebo zbraní nejvyššího kalibru v rukou kremelské propagandy, ptala jsem si pod vlivem zprávy amerických tajných služeb a  Evropských hodnot, kritizujících činnost RT   

Jsem tvorem vratkým, snadno ovlivnitelným - zvláště zahraniční propagandou. Teprve nedávno  jsem si pod vlivem zprávy  amerických zpravodajských služeb ODNI, našich Evropských hodnot a Donalda Tuska, uvědomila propastné nebezpečí rafinované ruské propagandy, jež se snaží rozvracet letitou americkou i naši evropskou demokracii, naše západní hodnoty, podporovat rozkladná populistická hnutí a ovlivňovat nekale výsledky našich svobodných voleb.

Zatímco dříve jsem se dívala na kremelskou propagační televizi RT, jež je spolu s Al-Džazírou dostupná i na internetu, jako na zábavnou zpravodajskou stanici, kde se objevují bizarní, našim hodnotám často protichůdné prokremelské názory a politici z okraje evropského názorového spektra, díky nimž se dozvídám věci, na které v mainstreamových médiích nenarazím, nyní jsem se začala oprávněně  bát.

Co když je to vše pravda a co když mi RT v rámci svého rafinovaného masmediálního boje pomalu ale jistě gumuje mozek? Musíš se mít, holka, na pozoru, a sledovat takovéto  pochybné TV stanice s krajní obezřetností. Anebo je nesledovat, když jsi tak slabá a snadno manipulovatelná nátura, vůbec. Ale na to jsem neměla sílu, protože jsem se stala na RT psychicky závislou. Potřebuji svou denní dávku prokremelských názorů stejně jako narkoman potřebuje svou  drogu. Jinak bych měla těžké abstinenční příznaky.

Ale musím si nyní, po svém prozření, počínat opatrně a vše důkladně analyzovat. S tímto uvědomělým svazáckým postojem  jsem přistoupila i k rozhovoru Václava Klause s pohlednou vnučkou zesnulého gruzínského  politika Sofií Shevardnadze v RT, jež si našeho bývalého prezidenta odchytla v Moskvě v rámci jeho účasti na Gajdarově fóru. 

Klause už jsem na RT viděla potřetí a připadl mi stále stejným euroskeptickým neoliberálem, jenž by nejraději rozpustil celou EU a  který neváhal v čase největší krize vztahů EU s Ruskem si sednout po boku V.V. Putina a lkát o rozpadu našich západních hodnot.

 Nyní jsem ale svůj postoj přehodnotila. Ačkoli Klaus říkal stále to samé, už to pro mě nebylo to samé. V  rámci honu na alternativní prokremelsky orientovaná média, mezi něž v rámci serveru PropOrNot, jak uvedl Washington Post, patří i má oblíbená levicová periodika, jež prý šíří desinformace  a jejich autoři se stávají se užitečnými idioty Kremlu, jsem začala přemýšlet, jakou roli v této frašce hraje Václav Klaus.

Vzhledem k vysoké míře IQ našeho prezidenta a z piety k úřadu prezidenta, jsem vyloučila, že by byl Václav Klaus užitečným idiotem. Navíc Sofia označila Václava Klause jako významnou osobnost evropské politické scény.  A  tak mi došlo, že v rámci strategického boje Kremlu s ideologií EU na život a na smrt je  Václav Klaus pro RT zbraní těžkého kalibru. Jeho politický vliv je u nás sice marginální,  což v RT smlčeli, ale v rámci  pekelně dobře fungující mašinérie jeho názory nádherně zapadají do megalomanského plánu Kremlu o zapletení celého demokratického světa do svých pavoučích sítí.      

Klaus v rámci rozhovoru, jenž byl zahájen kratičkým dynamickým předtočeným vstupem, jenž představil EU v okamžiku testu jako roztřeseného školáčka v krizovém stavu, kdy musí čelit řadě rizik, včetně migrace, krizi eurozóny a stoupající frustrace obyvatelstva z bruselského diktátu nikým nevolených elit, přitakal názoru RT. Jako zapřisáhlý dlouholetý euroskeptik, jenž se už dávno pasoval do role razantního  kritika prohnilých bruselských struktur a stupňující se unifikace EU, nemusel svůj názor vůbec korigovat. 

Pravicový neoliberál  Klaus, kritizující jednotnou evropskou měnu a většinu evropských  regulací,  neříká vlastně nic jiného, než co sděluje řada levicových politiků a kritiků fenoménu neobratně provedené globalizace jako je J. Varufakis. Krize eurozóny se provalila naplno po roce 2008, a EU ji nevyřešila úplně nejšťastněji.  Škoda, že se Václav Klaus nezaměřil na toto jedno téma a místo toho se zasnil nad vizí Evropy, jež by své státy neomezovala a kde by vše zařídila jeho oblíbená neviditelná ruka trhu.

Klaus se stylizoval po  Nigelovi Farageovi do role největšího protiintegračního  radikála. Dokonce i Marine Le Penová už pod tlakem obecného mínění couvla a namísto vystoupení z EU by se ráda vrátila k předpotopní myšlence modelu ECU. To Klaus je jinším kalibrem. Jen se zasmál pod vousy a sdělil, že by mu nevadilo, když by se celá EU sesypala.

Přesnější vizi, jak by Evropa najednou začala po svém odstřelu fungovat, ale nenastínil.  Jen laxně sdělil,  že to není jeho problém, co bude s EU, protože se nechová podle jeho představ. Pokud by byla EU před Maastrichtem, ještě by jí dal právo dýchat, ale nyní už ne.  Hlavně ať už neprobíhá žádné další prohlubování struktur EU,  žádné další nesmyslné regulace, nic, zkrátka nic, ať mezi státy volně kooperují, jak jim bude vhod, však ono se to nějak setřepe a bude líp.  

Povinnou roli kritika EU, již se prý Rusko snaží rozbít, Václav Klaus v pár minutách splnil na jedničku,  dále už neplakal nad osudem mdlé dámy EU bez energie a bez zápalu, jež ztratila elán a patří do šrotu, jak jsme u něj byli zvyklí z RT dříve a přesunul se k otázce vztahu EU  k Rusku.  

Zatímco do této chvíle mi Klaus připadl Klausem autentickým, nyní jsem pod vlivem varování z USA  a z Evropských hodnot začala cítit, že Klaus v RT, snad i pod vlivem magické  moci moderátorky Sofie  ztratil svou vlastní autonomii a začal v  hypnotickém transu odpovídat přesně podle strategického plánu RT jako bezvládná loutka. 

Zaměřila jsem se proto více na jeho psychomotoriku a začala jsem přemýšlet, jestli není zhypnotizován, stejně jako byl zhypnotizován hrdina filmu o komunistickém zásahu do voleb v USA Mandžuský kandidát, s nímž srovnávala americká média a tisk Donalda Trumpa.   Nemrká nějak divně, není trošku malátný, nemá nějaké zvláštní tiky? Nic odlišného jsem na starém dobrém Václavovi Klausovi ale nepozorovala. Byl pořád stejný. Ruští terapeutovi a hypnotizéři udělali za ta léta od doby, kdy se jim podařilo zhypnotizovat amerického vojína ze slavného filmu, velké pokroky.  

Václav Klaus sdělil  nonšalantně světovému publiku přesně to, co Kreml chce slyšet, a ani jednou moderátorce neoponoval. V otázce sankcí uvalených EU na Rusko v rámci anexe Krymu a účasti v konfliktu na Donbasu řekl, že nejsou prospěšné pro nikoho, což z hlediska ekonomického dává smysl. Možná ještě z hlediska morálního mají nějaké opodstatnění, ale v tom se pragmatik Václav Klaus nehodlal pitvat. Ostatně účinnost cílených sankcí zpochybnil nedávno i kandidát na ministra hraničí Donalda Trumpa Rex Tyrellson a Donald Trump se dal slyšet, že by sankce vůči Rusku možná zrušil vůbec, když spolu budou mocnosti dobře kooperovat.  Moderátorka navodila dojem, že sankce vadí půlce EU a Klaus jen  přitakal a tiše podotkl, že je EU v této otázce stále rozdělená.

Půvabné Gruzínce potvrdil i její hypotézu o nesmyslnosti  symbolických Obamových sankcí, jež americký prezident uvalil  v důsledku údajné hackerské epizodky, která poškodila kandidátku Hillary Clintonovu, což považuje Klaus za nejapný žert.

 Obama si dle Klause svým neblahým počínáním na konci své kariéry úplně pokazil své poselství,  utrhl se ze řetězu a dělá psí kusy. Faktem je, že Klaus v rukou nedržel tajnou verzi zprávy o vměšování se Ruska do voleb v USA, ale četl jen tu neveřejnou a tudíž nemůže vědět, zda symbolické pokárání Baracka Obamy Rusku a varovně vztyčený ukazovák, aby Rusko se napříště nevměšovalo do  voleb USA, protože jen USA se mohou dle nepsaného zákonu Pax Americana vměšovat do záležitostí cizích států, nebylo nakonec oprávněné.

Za prohru si dle Klause mohla Hillary Clintonová,

 jež porazila Trumpa o pár milionů hlasů, sama, protože se voličům zkrátka nelíbila, chtěli změnu a proto si zvolili Trumpa, v rámci racionálního a pozitivního vývoje směrem kupředu k zářným zítřkům.  Přemýšlím, jestli je Klaus opravdu tak naivní, anebo se tak jen tváří.

Toto nám může tvrdit  upřímný Eskymák, jenž se nikdy nedíval na TV, nesledoval politické dění, protože v potu tváře bojuje o přežití s nelítostnými přírodními živly. Ale slyšet podobný názor od profesora Klause, jenž byl sám  zvolen prezidentem s pomocí složitých zákulisních bojů a jenž se na politické scéně pohybuje desítky let a pak  v RT tvrdí, že se američtí voliči rozhodují jen na základě osobních sympatií a racionálních rozhodnutí či na základě nastudování volebního programu?  Že v amerických volbách nehrají roli rafinované a často podvratné  hry PR stratégů, vhodné načasování uvolněných kompromitujících informací, negativní reklama na opoziční kandidáty a  další a další faktory,  o nichž často ani netušíme? 

Díval se vůbec Václav Klaus někdy na seriál Domek z karet, jenž běžel i v ČT, díky němuž víme, jak to v zákulisí americké politiky doopravdy vypadá?

Volby Trumpovi v jedné z nejvíce negativních kampaní, kdy se na obou stranách propíralo to nejšpinavější prádlo, jež rozdělily USA na 2 poloviny, nevyhrálo Rusko, ale celá souhra faktorů, v nichž racionální volba voličů hrála marginální roli. Stejnou míru pochybnosti ve mně vzbudil i pozitivně nekritický  přístup Klause k prudkému nárůstu populistických pravicových stran v EU.

Opravdu je Václav Klaus tak důvěřivý a věří v sílu přirozeně obrodných samovolně vznikajících  politických procesů, když tvrdí,  že veškeré extrémně pravicové populistické strany v EU, jež nyní raší jako houby po dešti, zatímco nedávno se pohybovaly spíše na okraji politického spektra, jsou nezištnými  bardy, pějícími v mohutném chorálu bruselským autokratům se zacpanýma ušima dojemnou  píseň o frustraci nespokojeného lidu  z nedoslýchavosti nadřazených elit?

Je pravdou, že řada stran, jako je Front National, si učesala svou xenofobní, často antisemitsky laděnou rétoriku, najala si chytré technokraty, kteří jim radí v otázce komunikace s veřejností.

Zakazují svým sympatizantům veřejně sdělovat své extremistické názory a promazávají v rámci svých sociálních sítí  ty nejfrapantnější projevy rasové nesnášenlivosti,  jež nevoní nespokojenému, upracovanému, frustrovanému  Němci, Francouzovi anebo Nizozemci, kterému vadí často úplně jiné problémy, spojené s fenoménem krize eurozóny, prekarizace práce, nezvládnutou migrační krizí anebo pocit pocitem ztráty bezpečí a není přece žádným rasistou.       

Tvrdit ale en bloc, že veškeré tyto a ideologie s nimi spojená jsou neškodnými obrodnými  lidovými hnutími, jejichž lídrům jde jen  o  blaho svého národa,  je od protřelého  politika Klausova formátu více než podezřelé. Vystoupení Václava Klause ve mě vzbuzovalo čím dál více otazníků a pomalu ve mně klíčila obava, jestli náš prezident není náhodou stejně jako Donald Trump, pouhou loutkou v rukou Kremlu, z čehož Trumpa nařkla demokratická opozice.

Je vůbec jen pod vlivem hypnózy?  Nemá v hlavě naimplantován nějaký čip, jímž jej Rusové ovládají?  Ale ne, to by v Kremlu nedokázali, tak technologicky vyspělí v Rusku  ještě nejsou, snad se to v budoucnu podaří někomu ze Silicon Valley, ale zatím můžeme čipy implantovanými v těle maximálně komunikovat v rámci internetu věcí ale nemůžeme jimi ovládat lidské myšlenky. Zatím. 

Ne čip v tom nebude, ale proč se proboha Václav Klaus v rozhovoru pouští do konspiračních teorií o zavedení schengenského prostoru, jehož idea vznikla v roce 1985,  jako  úmyslného  aktu, jenž měl v vést v rámci chaosu, jenž za 25 let najednou vypukne v souvislosti s migrační krizí,  ke zrodu Evropské policie, Evropského bezpečnostního systému a Evropské armády. To by byli evropští politici, jež Klaus odjakživa kritizuje za jejich míru neprozíravosti, sakra mazaní, aby si takto pojistili proces evropské integrace.  

Ostatně nevím, co má  Václav Klaus proti spolupráci evropských zpravodajských služeb, policie anebo armádních složek, která může vést, pokud je efektivní a smyslupná, v boji proti terorismu, organizovanému zločinu a dalším hrozbám. 

Klausovi na EU vadí i  potlačování svobody slova, která je pod diktátem hyperkorektnosti.  Lidé s alternativním, vizionářským názorem, jenž nevoní evropskému elitářství,  se musí, nebožáci, uchylovat k internetu anebo dokonce  k nezávislým stránkám. To celé se vyjímá obzláštně  skvěle v RT, propagačním médiu Kremlu, jenž proslul buzerací opozičních  novinářů a kritiků režimu  v daleko vyšším měřítku, nežli je tomu u nás. Ale abychom byli ke Kremlu upřímní, nějakým těm opozičním hlasům, pokud mu za zády nekují barevnou revoluci,  dá také ve své vlasti  prostor.

Mé neopodstatněné podezření o tom, zda není český prezident zhypnotizován anebo nemá implantován čip, vzrostlo ve chvíli, kdy se Sofie zmínila o propagandě, již vede USA s EU proti Rusku. Tady mi zasvítil výstražný maják. Vždyť je to podle výzkumů amerických tajných služeb a Evropských hodnot naopak, to Rusko vede propagační válku proti nám.

Anebo že by propagační válka zuřila na obou stranách? Každopádně Václav Klaus Sofii neopravil a naopak jí, protřelé ruské moderátorce, jako malému školáčkovi vysvětlil, jak se to s averzí západního světa k Rusku má. Země postkomunistického bloku, zvláště my Češi nemáme Rusko rádi, protože jsme zažili okupaci v roce 1968 komunistickým totalitním komunistickým režimem, averze zemí bývalého západního bloku k Rusku je naprosto nepochopitelná.  

Profesore Václave Klausi, chtělo se mi křičet, přemýšlejte trochu! Nabízí se tolik odpovědí, proč jsou v EU a USA vůči Rusku nepřátelští. Svou roli může hrát zažitá averze z dob studené války. Zemím v EU  může na Rusku vadit přehnaný ruský patriotismus, náběh k autokracii, pronásledování opozičních politiků anebo omezování svobody slova či snaha o vměšování se do záležitostí okolních zemí vojenskými metodami.  Vměšují se sice i USA, od nich se to ale tak nějak v rámci role četníka světa očekává. Západ si sice počíná selektivně a bratříčkuje se s režimy, jež jsou v tomto ohledu mnohem nevybíravější, ale to se nám neustále neservíruje v mainstreamovém tisku.   

V rozhovoru o všem a o ničem nemohla nepadnout otázka o  posílení armádních složek NATO v Pobaltí, jež je ale, když se to vezme kolem a kolem spíše symbolické, útoku Ruska by to nezabránilo, a umístění  plánovaného protiraketového systému v Rumunsku a Polsku, jež v Rusku vyvolávají pocit ohrožení. 

Václavovi Klausovi se podařilo z této otázky umně vybruslit a místo toho  Rusy ukonejšil, že otázka jednotné Evropské armády je hudbou budoucnosti a  uchlácholil moderátorku otřískanou metaforou, již odposlouchal od V.V. Putina a jeho spolupracovníků, dle které má Západ rád Rusko jen slabé, padlé a na kolenou, jak bylo v devadesátých letech, ale nikoli silné a sebevědomé a vojensky agilní, jakým je nyní.  

Považuji se za západního člověka a mám Rusko ráda, přála bych mu ale, aby posílilo ekonomicky a nemuselo si tak posilovat své svaly anexí Krymu a rozdmýcháváním konfliktu na Ukrajině. Panebože, to jsem zas  udělala kotrmelec. Ještě před dvěma roky jsem si pod vlivem ruské propagandy myslela, že Rusko brání zájem prostých Rusů proti fašistické klice pučistů a kritizovala EU za nevýhodnou asociační smlouvu, která naštvala Kreml natolik, že se do interního ukrajinského sporu angažoval vojensky.

Ale co, vývoj je vývoj, za pár let se mé názory možná zase změní a ještě více zidealizují anebo naopak zpragmatičtí. Ještě že zde máme hodného profesora Klause v RT, jenž uchlácholí mou dětskou duši  svou  důvěrou v moudré a prozíravé kroky prezidenta Trumpa, u něhož sice netušíme, co udělá příští den, ale jenž  hovoří v rámci svého pragmatického postoje o výhodném dealu zrušení  sankcí výměnou za společný boj proti IS.

Snad se podaří napětí na obou stranách neeskalovat a nastane tolik očekávaný Fukuyamům konec dějin. Poučí se USA, poučí se EU a poučí se i Rusko, rozzáří se zorničky Václavovi Klausovi. V EU zvítězí obrodná populistická hnutí, jež nasměrují náš malý kontinent  správným směrem, k rozpadu spletitých mocenských struktur a k růstu zdravého, střízlivého nacionalismu, v jehož rámci bude naše malá zemička, zcela závislá na ekonomice Německa blahobytně prosperovat a už nebude ničí kolonií.  K tomu nechť nám dopomáhá Václav Klaus a RT.