Společnost Apple si kousla do kyselého jablíčka

Všichni nyní litujeme Apple za rekordní pokutu 13 miliard eur od EK, již navíc Irsko odmítá přijmout, aby si nezkazilo pověst země s kontroverzní ementálovou daňovou politikou. Podobnou praxi využívá stovky firem.

Apple má v Irsku dvě společnosti. Apple Sales International zajišťuje nákup výrobků od dodavatelů a jejich prodej v Evropě, Asii a Africe, a Apple Operations Europe, jež prodává počítače.  Všechny zisky z prodeje končí namísto ve státech, kde se výrobky prodávají, v Irsku a z něj  proudí  do hlavního uzlu Apple, jenž existuje jen na papíře.

Dle Evropské komise Apple platí daň jen 0,005 procent, ačkoli v Irsku je  i tak nízká daň daň  12, 5 procent.  Zisky Apple se pohybují kolem 22 miliard dolarů, ale v Irsku zdanili jen 50 milionů. Čtvrtletní zisk Apple byl v lednu 2016 18,4 miliard. Irský ministr financí Michael Noonan nechce peníze od Applu ani vidět, ačkoli se Irsko potácelo ve vážných finančních problémech. Společnost Apple začala podnikat v Corku v 80. letech se 60 zaměstnanci, zůstala Irsku věrná, a proto se jim musí držet otevřená vrátka.   Evropská komise označila Irsko, jež poskytuje výhody nadnárodním společnostem, za daňový ráj uprostřed největšího společného trhu na světě. 

EU vadí laxní irská daňová pravidla, jež  díky mezerám v legislativě do roku 2015 umožňovala vyvádět zahraničním společnostem peníze do daňových rájů. Vše se změnilo  díky skandálu s Apple. Nové společnosti už takovéto machinace provádět nebudou, dříve zaregistrovaných společností se to dotkne až v roce 2020.

Případem Apple se zabýval v dokumentu  Marije Meerman Cesta daňových úniků  ekonom specializující se na finanční kriminalitu  James S. Henry. Apple prodali  20  milionů IPadů za 10 miliard dolarů, které se vyrobily v Číně. Při tom společnost  zaměstnala 1,2 milionů dělníků. Za předražené Ipady dali Číňanům v průměru  40 -50 dolarů. V Číně tak zůstalo jen 800 milionů dolarů a Apple schrábl  10 x vyšší zisk. 2,2 miliard z držení licence je  skryto v daňových rájích jako jsou Bermudy.  Apple zaplatili v USA namísto 35 procent korporátní daně jen 1,2 procenta.  Normální smrtelník by za to byl zavřen do vězení. Pro nadnárodní společnosti platí zkrátka jiná pravidla. 

Jejich investice  mohou rozklíčovat  mazaní vyšetřovatelé skrze složité grafy. I tak se jim hodně zavaří mozkové závity, jak je vše komplikované.  Občas se peníze na chvilku zastaví na Kajmanských ostrovech, Kypru anebo v Amsterdamu v offshorových společnostech v zemích, kde jsou nulové daně.

Vyšetřovatel William Brittain -Catlin, jenž sleduje offshorové investice nadnárodních společností, hovoří o  složité a záhadné korporátní struktuře investic, jež zahrnuje  daňové ráje, kde donedávna dominovalo schéma známé jako Kyperský sendvič.

Společnost z Kypru, naditá ruskými penězi, je vlastněna společností z Belize, a kryta dalšími vlastníky ze Švýcarska anebo Lucemburska. Peníze lze schovat v Nauru, na Kajmanech či v   Karibiku. Namazání koles stroje na praní peněz špinavých peněz je věcí chytrých právníků, finančníků  a účetních. Krach kyperských společností zaplatily země z EU, jež zatáhly ztráty ruských mafiánů.  

Dle studie Světové obchodní banky se našlo 200 případů praní špinavých peněz, v nichž měly prsty tzv. shell companies -ready-made společnosti na papíře, které měly zakrýt identitu vlastníků z USA, Montany, Wyomingu anebo Nevady. Jedná se ale jen o vrcholek  ledovce a Světová obchodní banka ani IMF si z toho těžkou hlavu nedělá. Hodně špinavých peněz se skrývá v City of London anebo ve  Frankfurtu nad Mohanem.  

Konzervativní odhady ukazují na velkou  černou díru, do níž se propadají nedozírné zisky. Ekonom  Henry se domnívá, že takto se ztratilo  21-32 bilionů dolarů a viní za to vyspělé země.  Nejvíce na to ale doplácí chudé rozvojové státy, jež posílají do daňových rájů 1/3 všech zisků. 

 Celosvětovým uzlem je Nizozemí, kde je daň z duševního vlastnictví jen 5 procent a tak touto zemí protečou zisky 91 ze 100 velkých subjektů. Zde už hovoříme o  dvojité irské s nizozemským  sendvičem. Využijí se při tom 2 irské společnosti, nizozemská společnost a offshorová společnost v daňovém ráji.

První irská společnost získá vysoké zisky z prodeje intelektuálního vlastnictví  Iphonů, jež se prodají lidem v USA. Tak se sníží americké daně. Díky díře v irské legislativě mohla donedávna  společnost přesunout své zisky bezcelně do offshorové společnosti, kde mohou být nezdaněny po řadu let. Druhá irská společnost je určena pro prodej evropským zákazníkům. Je zdaněna nízko a zasílá zisky nizozemské společnosti jako svému prostředníkovi. Poté si peníze převede do daňového ráje. Takto fungují společnosti jako je Abbott Laboratories, Adobe Systems, Apple Inc.,  Facebook, Forest Laboratories, General Electric, Google,, IBM, Johnson & Johnson, Microsoft, Oracle Corp., Pfizer Inc., Starbucks, Yahoo!,  Medtronic Inc.

Velké společnosti si tak uměle snižují zisky a tím se vyhýbají platbě daní. Společnost Starburck v rámci své americké značky Frappuchinno vše daní v Nizozemí, kde má firma svou sublicenci. Zákazníci, kteří popíjí  kávu v Německu anebo v Anglii, platí poplatky do Nizozemí. Starburck si přitom zakládá na prestiži své značky, je údajně Fair Trade - přátelská k prostředí i lidem.

V UK si sami uvědomili, jak moc jsou pro ně praktiky velkých společností škodlivé a tak si v rámci parlamentní komise pozvali na kobereček 3 zastupitele společností Google Matta Griffina, Matthie Cecila  z Amazonu a   Troye Alsteada ze   Starburck a otázali se jich,  proč neplatí v UK řádně korporátní daň.  Megaobří firmy daní v Nizozemí, Irsku a anebo Lucembursku ačkoli podnikají v UK. 

Předsedkyně Margarett Hodge, která jim mávala před nosem typických schématem daňového úniku,  to společnostem pěkně vytmavila a usvědčila je z nemorálnosti. Otázala jsem, při si společnost Starburck drží značku v UK, když je v UK údajně ztrátová. Zástupce odpověděl, že je to kvůli prestiži, zároveň přiznal, že v Nizozemí  jsou daně výhodnější. Všichni tři vyšetřovaní zástupci slavných značek zrudli, když na ně vyšetřovatelka křičela, že dávají při svých obřích ziscích  minimální mzdu zaměstnancům a ulívají si peníze na nedostupných účtech. Zatloukat, zatloukat, zatloukat je heslo, jehož se drželi všichni tři zastupitelé. Kolik  vlastně vydělali, nemohli sdělit údajně kvůli důvěrným smlouvám s jakousi třetí stranou. Stejně ale vše vyplavalo napovrch.

Zákazníkům společností bylo komisí doporučeno, aby firmy bojkotovaly a nekupovali jejich zboží. Dle Catlina mají tyto společnosti dvojí janusovskou  tvář, na jedné straně poskytují zákazníkům  kvalitní služby ale na druhé straně se přetvařují a skrývají stopy jako ostřílení kriminálníci.

Společnosti v Mekce daňových podvodů v Nizozemí  nepodnikají pod svým jménem. Příkladem může být, jak si všímá novinář Siem Eikelenboom,  firma  Wallmart, jež  má v Nizozemí trustovou společnost pod záhadným názvem Blue Leaf. Investigativní novináři prozkoumali  2000 společností sídlících v Nizozemí, včetně ruského holdingu Wallmartu posílajícího zisky do USA. Společnosti s obřími zisky  na papíře mají  4 ředitele pracující bez nároku na plat  a jednu  poštovní schránku. Přes ně se mohou protáhnout zisky v hodnotě 20 násobku  nizozemského HDP.  V Nizozemí se ohřejí  tyto investice jen zlomek sekundy. 

V  Amsterdamu se hrdě tyčí budova Intertrust Group, jenž je globálním leaderem v trustových společnostech.  Vstup sem  mají novináři přísně zakázaný, protože jsou zde  spravovány poštovní schránky věhlasných společností registrovaných v Nizozemí . Práce zaměstnanců spočívá v obhospodařování tisíců poštovních adres.

Je něco shnilého ve státě dánském. Dle Jamese S. Henryho má 1,4 procent populace  přehled nad 99 procenty offshorových společností. Zájmy firem podporujících neblahé efekty globalizace, jež  nenávidí hranice a kašlou na zájmy národních států a běžných smrtelníků. Pokud se miliardář chce vyhnout platbě daní, musí se dle Cattlina učinit neviditelným, nemít kontakt s penězi, občas zaplatit černou kreditkou  a vše si vyřizovat přes prostředníky, koupit si Ferrari skrze leasingovou společnost na Kajmanech a zmizet. Cattlin tyto lidi srovnává s offshoreovými duchy Hamletova otce.

Volné zóny, jež jsou závislé na investičních pobídkách, umožňují skrýt majetek a disponují  levnou pracovní silou. Některé daňové ráje působí okázale, jako například  Dubaj, kde se o všem hovoří otevřeně, protože zde sídlí ABC a NBC.  Daňových rájů bylo dříve méně, nyní už parazituje na celosvětové ekonomice kolem 80 takových míst. Vlády se zavázaly, že po nich půjdou, dosud ale zůstalo jen u slov.  

Méně nápadná je  Bishop Avenue   v londýnské Hamsted, jíž se přezdívá  miliardářská ulice, jejíž budovy vlastní miliardáři s investicemi v daňových rájích. Nebydlí zde a někdy domy chátrají. 

Ačkoli se operace v rámci daňových rájů a převodů ze země na zemi tváří jako legální, jsou nelegální, a postihují neblaze země třetího světa, jehož zisky plynou namísto do vlastního rozvoje do daňových rájů, což je nová forma kolonialismu. Příkladem může být Keňa, kde majitelé dolů využijí  10leté daňové prázdniny a profitují ze stínového finančnictví. Je zde 65 speciálních ekonomických zón, kam novináři nesmí vkročit.  Po 10 letech daňových úlev by měly společnosti začít konečně platit daně, to se ale nikdy nestane, Vlastníci buď utečou anebo změní název.

To je trnem v oku místním lidem, kterým vadí podřízený postoj vlády, jež prosí nadnárodní společnosti, aby jim bezplatně vydrancovaly jejich zdroje.  Ze země uniká díky nadnárodním korporacím 1,1 miliardy dolarů ročně.   Nakonec vše zaplatí obyčejní lidé na extrémně vysokých daních z hodnoty zboží a služeb VAT na sušené mléko anebo pleny a to vede k nárůstu chudoby obyvatel země, jejichž zisky leží v offshorové společnosti.

Rozvojové země  díky  přelivu peněz nemohou financovat své veřejné služby a stávají se závislými na těch, kdo je drancují. Nikdy díky špatně nastavenému systému nedosáhnou demokracie. Jejich vlády nikomu neskládají účty a to vytváří prostředí pro korupci a převod peněz do daňových rájů.   

O Keňu se zajímají bankéři z City of London, kteří v ní chtějí vytvořit Mezinárodní finanční centrum, což je eufemismus pro daňová ráj. Ve zcela prázdném  prostoru bez silnic má v roce 2030 vzniknout komunikační uzel. Zatím se zde 60 km od Nairobi tyčí plakát  ICT Technopolis Vision 2030 Flagship Project.  Zde mají pracovat špičkoví vědci, na obrázku jsou to samí černoši,  na rozvoji nejnovějších technologií. Vznikne zde nové africké Sillicon Valley. 

 V daňových únicích  operacích mají dle bývalého účetního  Richarda Murphyho prsty  bankéři, právníci účetní, které přirovnává k mafii. Mají šedé vlasy, bílí muži, jsou profesionální, mluví anglicky, mají britskou univerzitu a jejich povolánáí spočívá v tom, že posílají svým klientům peníze do Švýcarska  na  Kajmany.

Účetní, jenž se rozhodl pověsit výhodnou profesi na hřebík, ale je vázán mlčenlivostí, nyní  učí v Londýně na univerzitě  a  vede společnost Tax Research LLP. Časopis  International Tax Review  jej jmenoval 7. nejvlivnějším mužem v otázce problematiky daní. Radil Jeremy Corbynovi, než se s ním, jako všichni ostatní v jeho okolí, pohádal. 

UK dle něj díky daňovým optimalizacím a únikům přišly o  25 miliard a proto chce zavést, aby o svých daních podávaly firmy v systému zprávy země po zemi. Chce dosáhnout daňové transparentnosti i toho, aby společnosti daly jasně vědět, ve které zemi podnikaly, kde danily, kolik si vydělaly, zaplatily zaměstnancům, jaký podíl v tom mají třetí společnosti a řadu dalších užitečných věcí. 

 Za svůj program si vysloužil chválu  OECD. Usiluje o to, aby se zlepšily vztahy mezi korporacemi a zeměmi, kde sídlí. Společnosti by se konečně měly začít chovat zodpovědně, ale toho lze dosáhnout jen tehdy, když víme, s kým máme tu čest a přestaly tajit, jak vlastně operují.  60 procent mezinárodního obchodu probíhá v rámci společností ačkoli přesouvají majetky do zahraničí. 

Program by umožnil mapovat zdanění firem a omezit, aby se vyhýbaly neprůhledným  přesunům majetku. Nic z toho by nebylo možné, pokud by v tom firmám nepomáhaly speciální kasty nadlidí, účetních a právníků. 

Služby účetních firem poskytují 4 hlavní společnosti, přes něž nejede vlak:   Price Waterhouse Coopers, Deloitte, Ernst and Young a  KPMG. Více se o nich začalo hovořit po skandálu s firmou Enron, v níž měla prsty další poradenská společnost Arthur Andersen. Tyto firmy  provádí audity, pojištění, daňové poradenství, starají se o korporátní finance a legislativní poradenství. Vše mají na starost důvěrní poradci. Jejich jazyk je obezřetný, nehovoří o krádeži, ale o daňové minimalizace, neutrálním zdanění, aby se klienti cítili dobře a legitimně, a neměli pocit, že obchází zákon a neplatí daně.  

Společnosti pracují ve stínu,  v podzemí,   jako zločinci zahlazují stopy a nehrají si v rámci hesla o perném ekonomickém boji na dodržování etiky.  

Vše je pod kontrolou účetních firem, ale kdo vlastně kontroluje je? Tyto společnosti přitom sehrály klíčovou roli v krizi z roku 2008. Nahlodané finance  bank z Francie,  Belgie, Švýcarska, UK  byly spravovány právě těmito  4. účetními firmami, jež za to nikdo příliš nepokáral a neztratily prestiž.

 Nejsou regulovány, ale samy regulují. V UK byl  předsedou nejvyššího úřadu, jenž má na starost financování sociální sféry  penězi vybranými z daní byl daňový poradce KPMB.  Murphy má strach, že velké účetní firmy, jež využívají mezer v zákoně a radí, jak se vyhnout legálně placení daní, začnou nakonec  diktovat zákony EU a nebudou se zodpovídat nikomu jinému, než samy samy sobě. 

Ačkoli účetní firmy způsobily bankovní kolaps a nikdo je nepotrestá, nakonec jsou to vlády, jež nesou břemeno zodpovědnosti. Velké společnosti pohrozí, když chtějí vlády, aby u nich řádně platily daně,  inspirovány svými účetními, že zde nebudou podnikat.

Na Bermudách hnije  údajně 1 bilión  majetku amerických firem, jen proto, aby  tyto firmy  nemusely platit daně v USA.  Tato částka je dle Richarda Murhyho patrně nadhodnocená. Pokud  by se peníze dostaly do USA, musela by se zaplatit daň a to by snížilo hodnotu investic. To způsobuje výrazné pokroucení trhu. 

Daňové ráje financují deficity vlád, jež nemají díky neschopnosti vyzrát na lišácké firmy, peněz nazbyt. Vlády na to přistupují, aby mohl tento vrzající, nesprávně promazaný mechanismus fungovat dál a nedošlo k náhlému kolapsu. A tak se vlastně motáme v kruhu a  ohrožena je i naše demokracie. Točí se v tom velké peníze vlivných lidí, a tak se jen stěží dočkáme kromě potrestání Apple brzkého obratu.