Byla jsem na Měsíci!

 Kdo to o sobě může říct?  Pár vyvolených z amerického kosmonautického programu a já.  Alespoň se mi to pokusili vsugerovat během mé 4,5 hodinové návštěvy mosteckého Uhelného safari.

Ani o tom nevíme, ale máme na Mostecku měsíční krajinu, která se neustále rozrůstá a hrozí prolomení limitů těžby hnědého uhlí.  To vede  vzniku panelákových ghett a ke snaze  uplatit jejich obyvatele nejrůznějšími cyklostezkami a hipodromy. Marná je revolta horalů, kteří se nemohou smířit s plundrováním krajiny a zdrojů, které měly patřit státu, z nichž jdou zisky namísto toho po vzoru friedmanovské politiky privatizace státu od A až do Z do kapsy věčně nespokojených uhlobaronů.

Proč by měly být pohlceny krásné české obce jako je Horní  Jiřetín.

Stačí, že pod vodou je obec Fláje. V rámci našeho výletu pod kódem Tragáč jsme si pozvali zpěváky, kteří hovořili o samotě a beznaději, která na ně padá z místního životního prostředí, i o  cikánovi z dolů, jemž šel vykonat potřebu za stroj, a zavalilo jej to. 

Nad Mosteckou hnědouhelnou pánví jsem klusala při své cestě ze zámku Jezeří a měla jsem pocit, že se dívám do tváře pekelné nicoty  obludné jámy s jemnými rušivými hluky, jež neladily s malebnou bukovou krajinou a polorozpadlým zámkem, žijícím z darů dobrých lidí. 

Na Uhelné safari, kam je třeba se rezervovat 3 měsíce dopředu, jsem původně neměla lístek, a tak jsem si myslela, že odjedu domů bez tohoto povznášejícího zážitku. Pak se ale uvolnila 2 místa, a tak jsem se  společně se Slovenkou, která nechala své 2 malé děti na krku kamarádce, vydala na njedivočejší jízdu svého života.  Na začátku jsme museli podepsat povinná bezpečnostní pravidla a vyfasovali jsme helmy. Dozvěděli jsme se několik oslavných ód na pana Tykače, jenž to skoupil sakumprásk  a rád by pokračoval v těžbě dál. Je prý  velkým chlebodárcem a nikdo z okolí Mostecka na něj nedá dopustit. Ozvala jsem se, že je to velké zvíře.

Nato průvodce odvětil, že hovoříme o jeho zaměstnavateli, a zabreptal něco o vině druhých. Nezískal Tykač titul škůdce  českého kapitálového trhu?"  Neproslavil se mediálně vděčnou kauzou kolem CS fondů, kde jen o vlásek unikl trestu? Pár tisíc investorů z Motoinvestu mu nemůže přijít na jméno.  Tykač  je spojován s pochybnými  peněžními machinacemi, nákupem bezcenné drůbežárny  a ukládáním peněz v daňových rájích. Ještě že jsem to vše nevěděla dopředu, protože jinak bych do zloduchovy firmy  Czech Coal a.s.nejela. 

Kromě těžby uhlí prodává elektrickou energii a teplo. Hádal se s ČEZ o cenu hnědého uhlí a udal je Evropské komisi. Uhlenou společnost přeplatil a vyplatilo by se mu to  jen, když by se rozšířila těžba uhlí, o což usilovně usiluje. S ČEZ se dohodl, že jim bude uhlí dodávat po dobu  50 let. Hádal se s Křetínským a jeho elektrárnou. Pro zaměstnance ale zůstane dobročinným čarodějem investujícím do regionu, porodnic, DKH Baník a projektu Chytré hlavy, pomáhá ženám samoživitelkám a hladověcím dětem, jimž dává na svačinu, zatímco jeho první žena si stavěla drahé protiatomové bunkry.

 Když jsem kromě helmy žadonila o sluchátka, byla jsem odbyta s tím, že je tam ticho. A bylo tam ticho a rovněž prázdno. V 18 místném mercedesku mi díky malému spiknutí  zbylo místečko vzadu, kde to nejvíc drnčelo a nebylo skoro nic vidět. Šudlila jsem si zadní okýnko svým papírovým kapesníčkem od  uhlí a jílu. Připadla jsem si jak na  horské dráze.

Mercedes směle sjížděl nerovným terénem dolů a já se kochala pohledem na měsíční krajinu přes miniaturní okénko očištěné mými slinami. Před tím se nám ale naskytl pohled na důl společnosti Vršanská uhelná a.s. seshora, abychom viděli, do čeho jdeme, a nahustili do nás spoustu údajů o množství těžby, frekvenci pracovních směn a blahodárných záměrech o rekultivaci vytěženého terénu, jenž bude navrácen zemědělcům, a tato země bude znovu oplývat mlékem a strdím. 

Rovněž jsem z dálky uviděla pásový dopravník, na němž mělo přepravovat uhlí, ale nyní stál a evidentně se nudil. "Ten je ale dlouhej!" řekla jsem si. Při cestě dolů jsme se během zastávky dozvěděli spoustu podrobných  informací o rýpadlech, která odstraňují zeminu,  a o zakladačích, které vrací odtrženou zeminu na původní místo, dostali jsme se ke stroji, který byl v opravě.  Rýpadla byla vybavena zubovými korečky i korečky s rohovými břity, girlandami, skluzem s katchemitovými deskami. 

U jednoho zakladače došlo  k výměně všech lanových závěsů výložníku s opravou vrátku zdvihu výložníku a lanových kladek ve věži a vzpěře, opravě kolových podvozků včetně převodovek, opravě otoče stroje s opravou převodovky a revizí kulové dráhy, nabíracího soustrojí a převodovky, žlabu, korečkového řetězu a kolejového i housenicového kabelového vozu a výměně řídicího systému stroje, postupnému sjednocení řídicích systémů u všech velkostrojů a skrývkových pasových dopravníků v rámci přechodu na řídicí systém Siemens.

Občas jsem měla pocit, že na mě nadšený průvodce hovoří latinsky, ale hlavně, že jsem si to vše zapamatovala. Třeba se  jednou přihlásím o místo. Přemýšlela jsem, kde tráví svou dovolenou majitel Uhelného safari, protože jsem ho tam nezahlédla. 

Kolem megaobřího stroje v opravě pobíhaly čety opravářů a dumali, co s tím. Svařovali doslova na koleně na zemi, což jsem viděla jen v zemědělských družstvech,  jinak jsem zvyklá na svářeče vybaveno odsáváním a kvalitními boxy.  

Vždy jsme si museli nasadit povinně helmy a nesměli se vzdálit na 3 metry, jinak bychom byli z dolu vyloučeni. Sice není jasné, jak by nás hříšníky vyvezli kilometry daleko a  o samotě nechali dalších 16 lidí a tím je zdrželi, ale nikdo pravidla neporušil. Tak jsme byli vystrašení, ačkoli žádné nebezpečí nehrozilo. 

Připadla jsem si jako malé dítě v rukou profesionálních lékařů, kteří mi dovolili vzít si do sáčku cenné uhlí, jež vlastně žádnou cenu nemělo. Doma bych si s ním v kotli nezatopila, protože se rozpadalo. Abych za svých 250 Kč dostala ještě cenné uhlí, to už bylo moc.

Jen suvenýr, který se mi v batohu změní v bezcenný hnědý prášek. To už jsme vyjížděli  z dolu a prosvištěli jsme městem, kde jsme uviděli Hipodron s nedalekou restaurací, projeli jsme kolem přemístěného kostela a to už jsem řvala, že se potřebuji dostat na vlak a nezbytně vyžaduju, aby průvodce nepřetáhl 4,5 hodinový termín, protože by o svém rodném Mostě dokázal hovořit desítky hodin.

Trošku se urazil, protože nás chtěl potěšit informací, ve kterých budovách sídlí tzv. Hnědočeši a za kolik je k mání lepší byt, jenž je 4 x levnější, nežli v naší malé ale klidné obci. Vrcholem bylo zrekultivované jezero a pak jsem s pomocí hodné ženy, jež mne dovezla autem na nádraží, stihla svůj vlak na Moravu, a těšila jsem se, že se dostanu z prašného prostředí a projdu se o víkendu  vinným sadem.