Německá vláda řeší katastrofické scénáře, občané si mají udělat zásoby na 14 dnů

V rámci nové bezpečnostní strategie vláda probírala otázku zapojení německé armády v rámci Německa, povinnou vojenskou službu a doporučení obyvatelům shromáždit si zásoby na 14 dnů.

Nový civilně-obranný plán řeší otázku ochrany obyvatelstva během krizí a katastrof, terorismu, kybernetické války a útoků na infrastrukturu. V Německu si konečně uvědomili, že zlaté časy klidu končí a svět vstupuje do nové éry, na niž musí být země adekvátně připravena. Strategie z roku 1995 je zastaralá a tak Němci oprášili 69 stránkovou  koncepci, jež ležela u ledu už pár let. 

Ve hře je i otázka vojenských odvodů, jež by se obnovily po 55 letech a využití armády v rámci území Německa. To se kabinetu Merkelové moc nelíbí. Vše je prý jen hypotetické, Německo by po této krajní možnosti sáhlo jen za studené války, jak se píše v časopise Neue Osnabrücker Zeitung. Německo vyplašila anexe Krymu a nechce nic nechat náhodě. Pro nově rozšířenou německou armádu aktivní na vlastním území  je ale třeba vytvořit infrastruktura, kasárna a mnoho dalších věcí. Levicová strana Die Linke kritizuje ministra vnitra  Thomase de Maiziere ze šíření paniky mezi obyvatelstvem.

Zákon v Německu neumožňuje využití armády v rámci své země. To chce změnit  bavorský ministr vnitra Joachim Hermann. Musela by se ale změnit německá ústava. Ministr vnitra sděluje, že krizové situace včetně teroristických útoků hravě zvládá policie,  Bundeshwehr by ale mohl přispěchat napomoci, což nevylučuje i ministryně obrany Ursula Von der Leyen.

Bezpečnostní situace se totiž radikálně změnila. V roce 2006 bylo Německo s Ruskem v přátelském vztahu, nebyl konflikt v Libyi ani Sýrii a neexistoval žádný Islámský stát. Stejně tak Německo nečelilo migrační krizi. Leyenová je v šoku z Brexitu, ačkoli UK se nechce vyvázat ze svých závazků v NATO. Minystryně obrany chce zvýšit  roli NATO a posílit roli EU  společnou spoluprací evropských států. Klíčovou roli v celém procesu má hrát jak jinak - Německo, jež je ochotno přijmout svou zodpovědnost a čelit bezpečnostní a humanitárním výzvám. 

Německo se přitom účastní vojenských misí v zahraničí od roku 1994 a jeho role se zvyšuje. Působí na Balkáně, v Afgánistánu, na Mali a hodlá přibrat 20 000 vojínů. Německo pomáhá nemilitaristicky v boji proti IS.  

Celý tento plán se nelíbí koaličním sociálním demokratům, ale ani parlamentní opozici.  Německo by muselo na obranu obětovat 2 procenta svého HDP a to je dle šéfa SPD Arnolda čirá iluze. Místo 36 miliard by Německo muselo dát  60 miliard. Dle mluvčí  Zelených Agniesky Bruggerové  strukturální problémy armády nelze zaplácnout zvýšením rozpočtu a sama se ptá, kde Němci, jimž se radikálně mění populační křivka, vezmou nové mladé bojechtivé rekruty. Nikdo se do armády nehrne, ta potřebuje především odborníky, programátory, inženýry, ti ale utíkají do soukromých firem a to by ještě chtěli v Německu zvýšit dobu služby. V 80. letech měla německá armáda skoro 600 tisíc vojáků, nyní má 177 tisíc. Srovnejme si to s milionovou tureckou armádou a vyjde nám jasný výsledek. 

Jak nám tedy sděluje  vláda  Německa, draze zaplacená armáda Německo v případě hrozby neochrání. A tak musí přijít na scénu panické scénáře, v nichž jsou němečtí ministři vnitra přeborníky. Se zcela vážnou tváří sdělil kdysi Wolfgang Schäuble, že unesené komerční letadlo musí být bez milosti sestřeleno. Hans-Peter Friedrich omlouval špionážní skandál NSA, jenž se provalil díky Snowdenovi, že díky němu bylo zabráněno 45 atentátům a chtěl, aby se něco podobného, jako je PRISM, zavedlo i v Německu. 

Nynější ministr vnitra nechce strašit obyvatele, aby mohli dle jeho slov klidně spát a tak jim neříká, co sám ví. Ale doporučuje jim, aby si shromáždili zásoby vody, potravin, peněz, léků elektrické energie a dalších potřeb na 14 dnů, než jim bude moci pomoci německá vláda. Vše si mohou občané nastudovat na stránkách Federálního úřadu civilní obrany a pomoci v krizových situacích, jak se píše v Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung. Ilustrační fotografie, již jsem si prohlédla se zásobami potravin mne rozesmála.

Čekala bych nějaké instantní kaše, konzervy, tyčinky, suchary, trvanlivé mléko anebo trošku zeleniny. Místo toho jsem uviděla desítky olejů, oplatky a kondenzované mléko. Němci se nezřeknou svého milovaného eintopfu.

Jak ale budou smažit a složitě vyvářet někde  ukryti ve sklepě, když jim nepůjde plyn? Budou si muset zakoupit propanbutanová vařiče a vrátit se do prehistorických podmínek. Na pořadu dne budou petrolejové lampy pro chudší a dieselové elektrocentrály pro bohatší, jak už si to vyzkoušeli v Sýrii.  Po dobu 14 dnů, nežli se k nim hrdinně dostane německá vláda, se budou muset Němci zříci své kultury, své TV, svých Octoberfestů  a vrátit se k žolíkům a k zábavě svých předků. Snad jim to prospěje a budou ještě skromnější,  laskavější a vstřícnější, nežli byli dosud.  

Občanům je vyhrožováno totálním rozpadem německé infrastruktury, k němuž naposledy v Německu došlo v roce 1948. Thomas de Maiziere je  stejně tak plačtivý, jako byli nacističtí vůdci před porážkou. I oni do svých bunkrů nanosili přiměřené zásoby, aby tam mohli roztočit namísto obrany vlasti svůj poslední vražedný mejdan.  Lze ale očekávat v Německu podobnou krizovou situaci jako v roce 1948? Kdo by ji zavinil? Německo nemá nepřátel ze strany žádných mocností.

Nikdo nemá reálnou ambici napadnout ekonomické srdce EU.  Konflikt ze strany zemí EU nehrozí, Německo má skvělé vztahy s USA a s Ruskem to rovněž vždy umělo skoulet v rámci dohody o ropovodu Nordstream. Kromě pár teroristických atentátů nehrozí Němcům opravdu nic. Radit jim, aby se na místo racionálního řešení situace schovali do sklepa a třásli se tam strachy, je na hranici blouznivých nočních můr.