S klidným srdcem provedu i jaderný úder, sdělila poslancům nově zvolená britská premiérka

V rámci chaosu kolem puče v Turecku, a republikánské nominace populisty Donalda Trumpa nám nestihla naše média a tisk poreferovat o nedávném hlasování  Parlamentu  UK, jež bude mít  dopad na jadernou bezpečnost.

I přes odpor některých labouristů a skotských nacionalistů, se britským konzervativcům podařilo protlačit cenově nesmírně nákladnou nákladnou inovaci Tridentu - jaderného arzenálu ponorek Vanguard. Hlasovalo se o tom krásných 6 hodin, proti bylo jen 117 zastupitelů a a pro 472 poslanců. 

Jaderný arzenál zemí paktu NATO pomalu, ale jistě chátrá a je očividně zastaralý. Mohl by se totálně propadnout se do smetiště dějin, když by v celém tomto projektu nevisely něčí sny, něčí investice a politická prestiž některých poslanců. 

Před časem se vláda USA rozhodla si kontroverzně navýšit v budoucnu své investice do jaderných zbraní a vyprodukovat sporné bomby s omezeným množstvím  regulovatelné radioaktivity. Nepomohly ani hlasy teoretiků, které nabádaly, že pocit, že malé množství radioaktivity, jen necelá 2 procenta, jichž by bylo dosaženo u bomb modelu 12 typu B 61  v budovu přiměje možná někoho opravdu tyto bomby použít ani to, že křižníky osazené jadernými bombami budou mít vliv na světovou rovnováhu jaderných zbraní a povedou k vyšší míře geopolitické nestability.  

V rámci jaderného systému se neustále omílá dokola princip rovnováhy a tzv. princip vzájemného zaručeného zničení. V rámci Tridentu jsou umístěny střely doletu 7500 mil. UK tedy může být ohrožena ze vzdálenosti 7500 mil. Britské zbraně jsou ale bohužel závislé na službách USA, například ze státu  Georgia, rozhodně tedy jaderné ponorky UK vůbec žádnou bezpečnost  a nezávislost do budoucna nezaručují. 

Pokud by se Skotsko, kde mají ponorku základnu, otrhlo od UK, jak se občas spekuluje, musely by se přemístit i tyto ponorky.  Každopádně se od Hirošimy a Nagasaki jaderné zbraně  vůbec nevyužívají, disponuje  nimi jen pár velmocí, jež nehodlají podepsat dohodu o jejich neproliferaci a zničení. 

Vše by bylo jen otázkou politické vůle, to by ale někdo přestal mít v rukou velice lukrativní hračky. Všeobecně se o tomto typu zbraní uvažuje jako o zastaralém nebezpečném odstrašovači a nekonečné jámě na peníze v rámci jejich nákladných předražených inovací. 

V USA se po prezidentských volbách změní vláda a z masivních investic do rozvoje jaderných bomb sejde, protože na to budou zcela jistě chybět peníze v rozpočtu země, jehož zadlužení se šplhá do závratných cifer vzhledem k  HDP.  Náklady USA cca kolem 770 miliard dolarů do zbrojení ročně jsou umně v rámci rozpočtu USA skryty, aby tak netrčely, stále jsou ale megalomanské, jednoznačně nejvyšší na světě. USA by místo nich mohly mít například levnější a efektivnější vysoké školství anebo méně nákladné  zdravotnictví pro jejich občany. 

Velká Británie a země západní Evropy předaly před půl stoletím poklidně svou  vládu a zodopovědnost nad svými koloniemi do zámořské USA. UK si udržela status dobré kamarádky se  skvělými tzv. zvláštními vztahy k USA, NATO a dalším projektům zápaodoevroské civilizace.

UK  je nyní mezi dvěma mlýnskými kameny. Konzervativci ani labouristé  z EU vůbec nechtějí vystoupit.  Barack Obama  UK jemně pohrozil: "ty, ty ty, UK, nevystupuj z EU, jinak se v USA a na celém světě na tebe naštveme!"  Na Baracka Obamu se v UK povinně v britském tisku a TV  naštval jen věčný provokatér a otloukánek Boris Johnson. Obama licoměrně kdysi britským občanům sdělil, aby si dělali, co uznají v referendu za odtržení od EU za vhodné. Třeba aby si v UK i trhli nohou, že je mu to osobně, Barackovi, H. Obamovi, pár měsíců  do nových prezidentských voleb jedno, což je pro prezidenta USA po 8 let typické.  

Pokud by hlasování o setrvání UK odehrálo v rámci parlamentu, UK by setrvala v EU. Ale nyní je UK díky referendu provedenému veškerými fundovaným občany UK jednou nohou mimo EU. Jejich vládní představitelé vůbec nechtějí spustit článek o vystoupení UK z EU do konce roku, ačkoli na ně členové EU tlačí, aby sdělili EU, že vystoupit chtějí a že referendum o vystoupení bude jen jedno, ne referend 5.  Chybou Davida Camerona bylo, že téma referenda vůbec nastolil na stůl, stálo ho to krk, ale stejně počítal s tím, že nebude v Downing Street navěky. Kufry si sbalil, ačkoli vyhrožoval, že v Downing Street bude prudit ještě 3 měsíce, hodně rychle. Tak rychle, že jeho žena nestihla svému lidu ani pořádně a s pompou zamávat na rozloučenou.

Pokud UK  chtějí jednat o svém vystoupení až v horizontu půl roku, je to jako by půl roku nevystoupili a dle toho se organizují rozpočty EU.  UK sice něco do rozpočtů dává, ale není to zas v rámci celé EU a jejích ekonomik až tak závratná částka, a proto se to celé přepočítá a UK se to případně celé spočítá a patřičně vytmaví.    

 UK má v rámci EU vyjednáno už dávno spoustu výjimek a jednou nohou je mimo EU, David Cameron UK vyžebral v rámci svého hokynářského vítězného tažení před půl rokem po jednotlivých zemích v EU celou řadu dalších změn i to, že UK nikdy nebude při zachování členství v EU součástí stále se zužující Unie. Theresa May těžko  vyjedná něco navíc  a možná vyjedná i méně. 

Vystoupení UK z EU nebude mít vliv na samotnou UK, ale vyvolá asi neblahý dominový efekt v celé EU, jejichž extrémně pravicové strany podporované z Kremlu budou tlačit na pilu, aby se projekt EU rozpadl jako domek z karet. UK bude stále korunní princeznou celého světa, jež předala své imperiální koloniální žezlo USA. V UK z EU  si  stále si budou slízávat smetanu v podobě odlivu našich středoevropských pracovitých elit do jejich ostrovní říše. A nyní by navíc chtěli, aby jejich důchodci mohli pobývat zadarmo v EU, čerpat zadarmo z naší sociální a zdravotní péče a na oplátku, aby občané EU museli v UK, například, když tam mají rodinu, ale nejsou jejich občany, jsou na mateřské atp. anebo nakrátko přijdou o práci, za vše platit.

Jejich sociální podpora přistěhovalcům navíc není vůbec valná, řada našich studentů, vysokoškoláků, kteří si tam jeli vydělat, se zklamaně vrací, protože platy  vydělené v anglickém hotelnictví a službách se pohybují na hranici životního minima a přežití. Pracovat krátkodobě ve službách  UK bez vybudovaného sociálního postavení vyžaduje, aby se člověk hodně uskromnil a  žil  na přechodnou dobu v cimře se 4 dalšími přistěhovalci. Kdysi se práce v UK  českým au pair díky vysoké hodnotě britské libry vyplácela, tyto časy už ale minuly a nyní musí naše pomocnice v domácnosti v UK ještě k tomu pracovat v nějaké firmě, aby vůbec něco ušetřily.   

Když jsme v EU tak  hloupí, ať si to s nynějším ministrem zahraničí UK Borisem Johnsonem, bývalým londýnským starostou, který Londýn přivedl až k bytové a dopravní krizi, vyjednáme a ucukneme jim. Ale pochybuji, že by byli v EU tak hloupí. David Cameron jednal s EU tak dlouho a odpovědí mu bylo slušné a decentní ne, Davide, takto bychom sic to v Polsku, Česku, Maďarsku a dalších zemích z EU nepředstavovali.  David Cameron to pochopil, má totiž vysoké IQ, má prestižní britskou vysokou školu, jež si v UK, kde se roční školné  šplhá až k 300 tisícům korun, nemůže skoro nikdo dovolit. 

V UK se na vysokých školách bohužel už delší dobu neprobírá obor demagogické řečnictví před svým vlastním lidem, jež se váže na jistou dávku šestákovitého herectví. Tento obor Davidovi Cameronovi na VŠ ale ani v jeho konzervativní straně doopravdy nevysvětlili. Naopak metodu šestákovitého herectví před svým vlastním, britským  lidem dokonale zvládli Cameronův kolega a spolustraník Boris Johnson, jenž má paradoxně také prestižní britskou univerzitu.

Kromě toho ale vymetl hezkou řadu pijáckých společností a rád se družil s prostým britským dělníkem u piva anebo láhve brandy na sekeru, jenž bývalému londýnskému starostovi sdělil  vše  o svých vlastních  potřebách, frustracích a snech. Boris Johnson to posléze přetlumočil v britském tisku a v TV za předraženou cenu. Za jeden jediný sloupeček v The Telegraph  inkasoval 5000 liber a ročně si přišel vedle   funkce londýnského starosty na úctyhodný balík, protože byl neuvěřitelně literárně produktivní. Za dva roky svého psaní a starostování v londýně si vydělal skvělých 266 tisíc liber a zaplatil na daních  díky svým produktivním aktivitám vice, nežli byl celý Cameronův přiíjem ministerského předsedy. 

Největší kartou v celém boji s větrnými mlýny tzv. EU, z níž chtěl UK vyšoupnout už kdysi mediální magnát Rupert Murdoch, jenž zaútočil na bývalého britského konzervativního premiéra Johna Majora, aby se UK už kdysi dávno trhla od EU  a nepodpořil ho ve volbách, byly přehnané platby UK do rozpočtu EU. Když jsem sledovala mediální boj Brexitářů  v britských médiích, zjistila jsem, že většina  jejich údajně vzdělaných politiků a elitních zastupitelů, prokázala, že nevědí, co EU vlastně je, kdy a za za jakých okolností  do EU UK vstoupila.  Neznali ani, kdo je to J.C. Juncker, ani kdo je to Donald Tusk. Nevěděli, jaké jsou základní orgány správy a soudnictví EU.  Zatímco my alespoň víme, že nás v Evropské komisi zastupuje Věra Jourová, v UK nikdo vůbec netušil do výsledků referenda o odtržení z EU, že za UK  evropské komise  baron  John Hill. Nevím, čí to byla vina? 

 Ve vlivných funkcích v UK sedí  protekční děti  lordů anebo tamních zbohatlíků, kteří vystudovali díky vlivu svých otců a zděděnému majetků prestižní univerzity.  Z malé části v parlamentu sedí i prostí lidé z davu, které  do jejich židlí většinou vynesla  sociálně dusná situace v jejich regionech.

Proč tito lidé nevědí, když už dochází do parlamentu a jsou činní v politice, že je v EU zastupuje jejich baron, nevím. Co ale vím stoprocentně, že někteří poslanci do parlamentu  moc nedochází. Často je tam při projednávání důležitých zákonů poloprázdno, stejně jako u nás. Když by nebylo evropských neustále se měnících směrnic a norem, jež do UK přijdou s ročním zpožděním, tak by v UK asi netušili, že nějaká EU existuje. 

Neustále se měnící evropské směrnice  nejvíce štvaly, jak jsme se dozvěděli z dokumentu na BBC, britské důchodce užívající si zaslouženého odpočinku v lůně pro ně na důchod levnější a slunnější EU. I tito důchodci  rozhodli o výsledcích voleb, zatímco mladí lidé, kteří využívají všelijakých výměnných projektů v rámci bezplatného evropského vzdělávání, jež se musí v UK draze platit, byli samozřejmě pro setrvání v EU a její zásadní hlubší reformu.  

Lze vinit Jean Clauda Junckera, že příliš často nejezdil do UK a nezviditelnil se tam dostatečně výrazně? Nikoli, protože v přelidněné  UK by nestačilo jen jezdil do UK a zviditelňovat se tam v tamním seriózním tisku, jenž tam nikdo vůbec nečte.  Pokud by chtěl být Jean Claude Juncker v UK opravdu viditelný, musel by se poctivě přihlásit do reality show UK hledá superstar a vyhrát tam jakožto tanečník  se psem. Pak by byla určitý šance, že by si ho v UK všimli. 

 Tak to v UK prostě chodí. V Londýně 7 miliard z 10 miliard obyvatel netuší, že je zde volen starosta, a zatímco na malém městě v ČR se 7 tisíci obyvatel to víme takřka všichni.  Pokud by  při minulých volbách do parlamentu bulvární britský tisk nevšiml toho, že šéf opozičních labouristů nějak zvláštně jí hamburgery, vyhrál by v minulých volbách do parlamentu  regulárně Ed Milliband nad Davidem Cameronem. Ale protože  David Cameron jedl hamburgery méně divně,  tak volby v prostém lidovém hlasování vyhrála jeho strana. Tak to v UK chodí. 

V BBC se o EU nikdy moc nehovořilo, a když tak jen negativně. Konečně se našel nepřítel v podobě vykořisťovatelského bruselského byrokratického technokrata, který chce UK diktovat míru správné křivosti banánů, jež se v UK stejně ani nepěstují.

Projev Theresy May v den nástupu do role premiérky, kde vystřídala po překvapivě hladkém boji členů konzervativců o ministerské posty  Davida Camerona,  se tak paradoxně obrátil na ty obyvatele UK, kteří se cítili ostrakizovaní  stoupající měrou nerovnosti v rámci  příležitostí na pokřiveném britském pracovním trhu. 

V UK je docela jasně potvrzeno, a Theresa Mayová to v proslovu zopakovala, že děti chudých rodičů zůstanou  v lepším případě chudými, v horším případě zadluženými a zdrogovanými lidmi.  Že se příliš sociálně nevyšvihnou, pokud se ještě nepropadnou dolů. Díky nekvalitní zdravotní péči v UK  navíc děti chudých s největší pravděpodobností dožijí i o 9 let méně, nežli děti bohatých. Nikdy nebudou mít na nic zásadního v UK vliv.   Těmto lidem musela britská premiérka naslibovat, že se skrze jejich plánované odtržení všechno radikálně mávnutím kouzelného proutku změní.

Příznivci leave kampaně svalili vinu za míru postupného chudnutí nejnižších sociálních vrstev obyvatelstva UK na bájné migranty, kteří mají být ze země vyštípáni, na ženy v burkách, které nemají zájem pracovat a  na pověstné bruselské technokraty. Zakřičeli na EU, "počkejte, až přestaneme valit peníze do rozpočtu EU, to se nám začne v UK teprve dařit!" 

Už ale nesdělili, že za bezcelní participaci na společném trhu EU se stále ještě bohatými 500 milióny obyvatel stejně bude UK muset platit určité peníze stejně Norsko anebo další země, jež nejsou v EU, zaplatit. Marná sláva, UK není a nikdy nebude výkonnou ekonomikou s levnou pracovní silou, jakou je státně kapitalistická ekonomika čínského modelu.  Ačkoli nyní někteří Britové horečnatě sní o zářných zítřcích a jednají s prezidentem komunistické Číny, UK s jejich většinovým podílem zaměstnanosti v sektoru služeb a finančnictví, zůstale i nadále spíše podřadnou velmocí snící o celosvětové dávné postkoloniální dominanci.   

Každopádně se nyní  v UK na to, jak se dočasně jejich ekonomika smršťuje, chystají v blízkých letech vydat za renovaci jaderného arzenálu, jenž jejich konzervativní premiérka a jejich poslanci zcela proti zájmům průměrných Britů  megalomansky odklepli,  hodně peněz. Přes 30 miliard liber v horizontu budoucích let  se jen tak ze vzduchu nevykouzlí, ale když si většina britských poslanců zcela v rozporu s názory pár rozumných pochybujících labouristů, kteří jsou zlomyslně označeni za 13-leté dětí myslí opak, tak ať si to myslí. 

V UK už kdysi proběhl za éry Margaret Thather  velký korupční úplatkářský skandál ohledně prodeje britských zbraní saúdskoarabsklým monarchům. Celé se to ale smetlo velice ohleduplně pod stůl a smetou se i dotazy na předražené a nesmyslné investice do vylepšení britských jaderných ponorek.  

Co by vydali v UK do rozpočtu EU ze státního rozpočtu z daní chudých poctivě pracujících občanů ale i některých poctivě danících podnikatelských subjektů, se v UK vyhodí oknem do renovace jaderných ponorek.  UK patrně budou ještě do rozpočtu EU něco platit. Populisté  z UKIP, jenž mávnutím kouzelného proutku odstoupil z čela své euroskeptické strany, jim dříve slíbíli, že za tyto ušetřené peníze se okamžitě zlepší jejich z dané dotované zdravotnictví, tzv. národní poklad, lhali.

Nevím, kde si tolik peněz takto rychle vyčarují britští poslanci při poklesu libry, ale v UK rozhodně dokážou přičarovat zářné zítřky. Pokud by jejich  elity přestaly ukládat peníze v daňových rájích anebo by se nějak výrazně odbouralo v horizontu spíše více let, pokřivení tamního pracovního trhu, pokud UK profitovala ze vzájemně výhodných obchodech s Čínou a rozvojovými ekonomikami, bylo by to možné, ale rozhodně ne hned.   

Pokud by Britové nebláznili v parlamentu a zatrhli si nesmyslné investice do renovace jejich jaderného arzenálu, jenž ve formě odstraňovače (detergentu) navíc nefungují, jak se přesvědčila jaderná  velmoc Pákistán, která stejně není schopna, aby se drony a vojáci  druhé jaderné velmoci, USA  občas nezatoulali do jejich teritoria a tam si  proti vůli pákistánských vládních kruhů svévolně neodstřelovali afgánské anebo jemenské teroristy spolu s nimiž často zařve ještě i velká část civilistů. Ačkoli proti tomu v Pákistánu protestují tamní lidé, pákistánská vláda je vůči tomu zcela bezmocná, ačkoli Pákistánci disponují jadernými zbraněmi. 

Nevím, jestli je Theresa May opravdu tak hloupá anebo správně drzá, že je schopna provokativně v britském parlamentu sdělit, že je ochotna zbraně hromadného ničení opravdu použít a zabít 100 00 lidí naráz. Odvážně a hrdinně sděluje, ano já je použiju, aby to nepřátelé věděli, ne že odstraščvač v pdoboě jaderných zbraní nikdy nepoužiju. 

Když už jimi disponujeme, tak mají vědět, že je můžeme použít.  Tím jen sděluje v dalším levelu jiným jaderným velmocem, že mají začít samy začít pracovat na investicích do svého arzenálu, mít své jaderné hlavice nasazeny v pohotovosti, ne v úkrytu, jako měla donedávna Čína.

Sice je to jen plané jalové řečnění nečekaně zvolené nové premiérky. V posledku jí jde jen o to, aby zdiskreditovala mírového aktivistu, leadera labouristické strany Jeremyho Corbyna, jenž chce za každou cenu dosáhnout jaderného odzbrojení své země a naivně sní o planetě prosté jaderných hrozeb.  

Corbyn nemá v ohledu jaderného odzbrojení podporu ani svých vlastních členů. Poslanci Eaglová a  Smith jej podráží a rovněž sdělují, že se musí v UK narvat peníze do jaderného zbrojení, protože UK je stále v NATO. 

Dle premiérky navíc UK ohrožuje  Severní Korea, proto se musí vylepšit jejich jaderné ponorky se zbraněmi dlouhého doletu. Tento jaderný arzenál pomůže, jak sdělila britská premiérka May, UK rovněž v boji s mezinárodním terorismem. Tito mezinárodní teroristé budou nejekfektivněji likvidováni s pomocí draze opravených a udržovaných  jaderných ponorek.

Hrozba útoku jadernými zbraněmi na UK se totiž v minulých letech nesnížila, jak sdělili Mayová, ale zvýšila. Jen díky  nákladným ponorkám v rámci Tridentu se zabezpečí útulné zájmy budoucích britských generací.  Jak se jednou jaderné zbraně objevily, už se jich celý svět zkrátka nemůže vzdát.

 Sice to celé nebude levný špás, ale celé to rozhodně stojí za to. Slova labouristické poslankyně Thornberryové, že Brexit pro UK nebude levnou záležitostí, a proto by si UK měla dát peníze stranou a teprve potom si opravit a udržovat jaderné  ponorky Vanguard, se zdála většině  poslanců z UK tak pošetilá, že je po 6 hodinové diskusi odpískali.  

Pádným argumentem pro výměnu  jaderných ponorek je i to, že na něm závisí řada pracovních  míst v UK.  Proto vyhození necelých 31 miliard liber pro udržení pracovních míst z okna bude skvělým nápadem, jenž údajně zvýší celosvětovou bezpečnost. A kdokoli si myslí něco opačného, je retardovaným dítětem jako labouristické předseda Jeremy Corbyn.

Rozhodně je to ale spolehlivá cesta, jak  snadno a rychle a v krátké době utratit velké peníze, jež by se jinak mohly efektivně vložit do britského školství a zdravotnictví,  aby britští obyvatelé museli povinně  skuhrat a nadávat na zločinecké autokraty v Bruselu, ačkoli už UK bude dávno v průběhu těchto investic ze státního rozpočtu mimo EU.