Katolický byznys s kultem světců donedávna vydělával církvi slušné peníze

Úniky italských whistleblowerů vedly katolickou církev k tomu, aby si v březnu zpřísnila pravidla multimilionového byznysu ohledně potvrzování role světců. Přestane katolická církev vyrábět světce jako na běžícím pásu?

Učení křesťanské církve jakožto   odnože judaismu díky svému multikulturnímu nerasovému apelu  expandovalo po smrti Ježíše Krista úspěšně do oblasti  Římského impéria, kde převládaly antické a pohanské tradice opírající se o kult  hierarchicky uspořádaných božstev. Tato božstva sloužila  pohanům pro zcela konkrétní  účely, včetně projekce osobních přání v oblasti sexu, dominance nad druhým pohlavím, ovlivňování počasí a  manipulace s celou škálou  přírodních a  sociální jevů. Celkem brzo zapálení  křesťané při svém  kazatelství zjistili, že se svým zvláštním  monoteismem založeným na nepochopitelné trojici a okázalým pohrdáním hierarchicky strukturovaným přirozeným  polyteismem u obyčejných smrtelníků své doby nepochodí.

Křesťanským  ideologům se příliš nezdálo, že by měli ustoupit byť jen o krůček ze své doktríny, již si mezi sebou po vzájemných diskusích poctivě vyhašteřili. Po dlouhých hádkách, urážkách, exkomunikacích, útěcích a schizmatech se v rámci katolické církve konečně dohodli, jakou roli bude hrát  Otec, Syn a Duch svatý. Modlit se  k podřadným neexistujícím pohanským bůžkům, sídlícím tu na hoře Olympu, tu v kořenech stromů anebo dokonce v hlubinách oceánu bylo pod jejich úroveň. Tak pošetilí  oni nebyli, oni dobře věděli, že jejich Bůh sídlí se svým Synem  v oblacích obklopujících v kulatém tvaru naši dle jejich názoru placatou Zemi a to muselo být těm primitivním pohanům jednou pro vždy vtlučeno do hlavy.

Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, povolili křesťanští dogmatici prostému pracujícímu davu, jenž dřel jako kůň na poli od rána do večera, aby se  oni mohli radit na koncilech o duchovnějších tématech,  že mu zavedou náhražkový kult světců.

Prvními kandidáty  byli přirozeně křesťanští mučedníci, kteří byli tu ukřižováni, ti postříleni za svou víru údajně šípy, tu vyštípáni do zahraničí za to, že hlásali křesťanská dogmata  přes zuřivý odpor pohanských davů i Židů.  Z těch se samovolně v souvislosti s řadou fám začali rodit v obrazotvornosti mnohých jedinců nadaných magickým myšlením  nadřazení vznešení lidé, kteří umřeli za své  ideály a křesťanští ideologové toho umně využili.

Začali si z nich obratně vytvářet Panteon obdobný tomu pohansky antickému  jen s tím rozdílem, že svatí vždy museli být na rozdíl od antických božstev, jež byla bezčasá a navždy živá, kdysi dávno živí a později mrtví, a tak  dogmatikům nemohli hlasitě hovořit do jejich ideologických sporů. Mrtví křesťanští mučedníci  byli neškodní, a tak se z nich mohl snadno vyrobit světec, patron  podnikání, světec na ochranu zemědělské úrody, svatý na ochranu uhlířského cechu anebo svatý na ochranu práv zvířat.  Takže vlastně neviditelný panteonový duchovní  parlament v moderním hávu. Jednalo se většinou o oblíbené regionální postavičky a každá země mohla mít své vlastní svaté.

Těmto světcům bylo dogmatiky víry přiřčeno,  že sedí v nebi po boku ostatních  svatých, Krista, Otce, celé jeho přízně a všech 12 apoštolů, mrtvých papežů a prelátů. Když se lidé modlí podle určitých předem stanovených pravidel a zaklínadel, mohou, ale také nemusí, jak se těm nahoře zachce, lidu zařídit lepší úrodu anebo jej ochránit před morem, stejně jako to samé mohla učinit  frivolní a svéhlavá antická božstva. 

Inteligentnější křesťanští ideologové ale i světští vládci tomu samozřejmě vůbec nevěřili, ale co by neudělali pro přání prostého lopotícího se lidu. Preláti byli živi ze zcela jiného byznysu, ze svých desátků, vlastního podnikání, svatokupectví s odpustky za spáchané hříchy, jež za úplatu odpouštěli, a z dalších bohulibých aktivit včetně podvrhů typu Turínského plátna.  Z kultu světců toho moc neměli, maximálně když se prodal nějaký ten obrázek, anebo když se v rámci procesí se soškou panenky Marie  vybraly od věřícím peníze.  V roce 1917 byl do kanonického procesu inkorporován už celkem dobře rozvinutý protokol  o blahořečení a kanonizaci, jenž poodhaloval mnohé jednak o rozbujelém církevním aparátu a dále o o tom, jak byl celý proces přesně promyšlený a exaktně rigidní. 

Vše probíhalo podle zkostnatělých a dlouhotrvajícího ritu do nástupu papeže Jana Pavla II. původem z Polska. Ten světecký  byznys rozjel naplno. Papež Jan Pavel II. vysvětil za svůj život více světců nežli všichni jeho předchůdci dohromady a svěceny byly různé osobnosti jako na běžícím páse. Církevní hodnostáři si ale uvědomili, že zde není něco v pořádku, a tak se pokusili nastavit rozjetému papeži zpátečku. Blahořečil 1340 mrtvých lidí a svatořečil 483 mrtvých lidí.  

Hodnostáři se za jeho působení jasně rozhodli,  že tomuto procesu musí předcházet vědecky ověřený zázrak, jenž byl proveden na intervenci toho kterého svatého v nebesích. V roce 1983 byl zavedeno následující povinné kolečko, jímž si musel kandidát na svatost projít. Nejprve se stal  služebníkem božím, posléze byl uznán zasloužilým hrdinou ve ctnosti, jakmile už nabyl této hodnosti, byli příslušníci církve vyzváni k tomu, aby se usilovně modlili, aby se na podnět jejich modliteb potenciální  svatý se svolením dalších svatých v v křesťanském Panteonu učinil jasně zřetelný zázrak.

Posléze byl časem blahořečen a poté svatořečen. V rámci celého tohoto byznysu se vždy začalo tisknout více kartiček se světcovým obrázkem a ty byly distribuovány po všech kostelech, aby se světec zaryl do mysli všech věřících a došlo snadněji díky jejich přímluvným modlitbám ke kýženému zázraku v poctivě vydřené kooperaci mezi pozemskou a nebeskou sférou.  

Tehdy už církev dávno  uznala, že světci nesídlí nad povrchem zemským, protože jim Gagarin z ateistického SSSR  jasně sdělil, že tam žádného Boha neviděl, uznali i teorii Velkého třesku a sdělili, že světci sídlí v imaginárním prostoru duchovním. Dlouho přemítali kde,  ideálním kandidátem na toto místo se stávají v nynějších moderních vědách a spekulacích z fyziky tzv. paralelní světy, jež dle výzkumů relativně slabé gravitační síly naznačují, že by snad mohly  kdesi existovat a někteří vědci se spekulativně domnívají, že jsou nedaleko nás samých a našich lidských často klopotných a nesmyslných příběhů.    

Sem by tedy teoreticky mohla církev nacpat tisíce svých mrtvých svatých. A sem je asi také někam ve svých spekulacích cpe. Církev si rovněž uvědomila, jak pokročil výzkum ve vědě a medicíně a  že zásah na intervenci světce z nebe, či paralelního světa, odkud k nám promlouvá a ovlivňuje dění na této planetě svými přímluvnými modlitbami, musí být vědecky potvrzený, že zázrakem nemůže být prohlášeno kde co. Opět se asi jednalo o zpětnou pojistku proti šílenému monstróznímu světícímu byznysu, jenž zahájil v dobré víře Polák Karol Wojtyla. 

S nutností vědecky potvrdit zázrak, jenž opravňoval hrdinu ve ctnosti stát se svatým nastal problém. Protože vědecky nikdy nebude možno zjistit přímou příčinnou souvislost s intervencí údajně mocného zesnulého světce s událostí zde na zemi.  Alespoň ne s těmi metodami, jaké máme nyní, protože nelze vědecky ověřit působení našich spojenců v jakémsi paralelním světě, jenž stále zůstává z fyzikálního hlediska pouze spekulativním konceptem.  Stejně jako nelze potvrdit  existenci posmrtné  duše.  Kdoví, třeba za za pár set let posuneme dál a bude to možné. Anebo bude světecký byznys definitivně vyvrácen, protože bude prokázáno, že koncept duše stojí a padá s jedním fyzickým tělem, což si nyní myslí oprávněně podstatná část evolučních biologů, fyziků, chemiků a teoretiků mysli.

 Když se někdo pomodlí ke světci a někdo se například uzdraví na druhé straně planety, anebo se něco splní, nelze potvrdit, že to bylo opravdu na zásah modlitby spojené s intervencí světce dlícího na nebesích.  Na to nemáme žádné  dostatečně přesvědčivé metody na základě verifikace či falzifikace.  A proto od doby, kdy se musí zázraky vědecky prozkoumávat, zda jsou pravé anebo smyšlené, dochází k hromadné všelidové kreativitě.  Navržený mrtvý světec, jenž musel být nejprve blahořečen, musel trpělivě čekat dál a s ním čeká netrpělivě i masa jeho fanatických příznivců, kteří jej chtějí procpat dál, aby jim mohl více v paralelním světě pomáhat v jejich pozemských aktivitách.  Až se konečně najde někdo, kdo se na přímluvu zázračně bez zápasu vědy dostane ze 4. stadia rakoviny do prvního a to se musí vědecky potvrdit, jestli to doopravdy nebylo pouze zásahem vědy, moderní medicíny, samoléčebných procesů těla, ale jen a  čistě jen světcovou a boží intervencí. 

V takto složitém a citlivém procesu rozhodování o svatosti anebo nesvatosti mrtvého mučedníka anebo ctné osoby má konečné slovo Komise  pro otázky svatosti, jež složitě a údajně i fundovaně zkoumá celý život světce, jenž žil někdy i před tisícem let, její jednotlivá oddělení si složitě přeposílají konkrétní navržené  kauzy a bádají nad celou osobností ze všech možných úhlů pohledu. Nakonec vychrlí 1000 stránek životopisu posuzované osoby, kde se hodnotí  kladné a záporné stránky kandidáta na blahořečení a vliv tzv. Boží milosti na jeho život a prospěšnosti jeho intervencí pro budoucí pokolení. 

Často tak byli preferováni svatí s dosti prostopášným životem, kteří  napsali významnou knížku, jako například Aurelius Augustinus anebo i osobnosti se sadomasochistickými sklony, jež se s oblibou bičovaly, protože si tím dokazovali oddanost bolesti zakladatele křesťanského kultu Ježíše Krista.  Mrtvé osobě, jež má být blahořečena a posléze svatořečena, musí být, poté, co byl vědecky prokázán zázrak na její přímluvu, přidělen povinně tzv.  advokát diaboli, osoba, jež  má  v procesu kanonizace vyvrátit její někdy dosti pochybnou svatost.

Jednou to vzal jeden advokát vážněji, nežli to bylo církví míněno. Tímto advocatem diaboli byl  horlivý představitel nového ateismu a dnes již zesnulý britský žurnalista žijící v USA Christopher Hitchens, jenž vášnivě odmítal blahořečení matky Terezy za to, že se jí s pomocí charit založených pro péči o postižené a zakládání hospiců, jejichž úroveň byla katastrofální  a neodpovídala vkladům, jež na účty církve připlouvaly z celého světa od dobrosrdečných zmatených věřících, podařilo  obohatit církev o kýžené peníze a založit stovky církevních škol.

Hitchens pečlivě shromáždil veškerá svědectví  svědčícímu proti tomu, aby byla tato dle jeho domnění pomatená Albánka, jež byla posedlá kultem smrti a odmítala podávat trpícím v podfinancovaných hospicích klidnící léky s tím, že mají důstojně a za jejích modliteb zemřít za co největšího utrpení,aby byli blíže Kristu, přátelila se s diktátory masakrujícími civilisty, a korupčníky, nebyla blahořečena a natočil o ní dokument.  Označil ji za Anděla smrti. To ale církev nezastavilo před tím, aby tuto ženu, jež církvi získala pochybnou popularitu v podobě nezasloužené Nobelovy ceny míru a patřičné zisky, neprohlásila za blahořečenou a nyní už má být dokonce i svatořečena.

Sama jsem byla osobně přítomna na megalomanském procesu církevního blahořečení  tří  světců, jenž provedl papež Jan Pavel II. pár let před svou smrtí. Blahořečeni byli španělští knězi, kteří byli oběťmi občanské války. Dále byla blahořečena žena, která požádala Boha, aby na ni bylo během života uvaleno utrpení duší v očistci, aby jim pomohla od nedozírných muk,  posléze ona sama začala trpět a trpěla po zbytek života, a tak se vlezla do církevního mustru pro výrobu světců. Jako třetí byl blahořečen zakladatel jednoho církevního řádu, jenž se staral o mládež. České sestry  tohoto řádu pořádaly za symbolickou cenu zájezd na toto blahořečení do Říma se zastávkou ve Florencii a  Assisi a s možností  návštěvy římským památek, čehož jsem využila.

Už tehdy mě zarazilo, jaký mezi  příznivci kultu  světců panuje obrovský lobbing. Sestry i jejich řádoví bratři mi sdělili, že jejich zakladatel, jenž už je mrtvý hodně dlouho dobu, mohl být blahořečen dříve, ale stále jej někdo předbíhal a to bylo k uzoufání a přitom byl patrně z trojice blahořečených jediný, kdo  se o něco podstatného opravdu zasloužil.  A vskutku, hysterická žena, jež začala trpět, protože si vsugerovala, že existují trpící duše v očistci, jenž je ryze spekulativním konceptem,  nemá být pro nikoho žádným vzorem, spíše naopak.  

Stejně tak sporný je osud zavražděných katolíků. Je jich samozřejmě lidsky škoda, byli prostí a nevinní,  nemohou se ale stát žádnými vzory hodnými následování, pouze proto, že byli zavražděni.  Podezřelé mi připadlo, že byli svatořečeni jako celá skupina. Takže mi z toho vycházel  hodný následování a úcty pouze otec, jenž se staral o mládež a vykonal spoustu výchovné a další osvětové práce a přitom málem neprošel uchem jehly složitého kanonizačního procesu. 

 Naštěstí se bratři a sestry dočkali konečně svého.  V monstrózním   procesu blahořečení  byly shromážděny desítky tisíc poutníků, který upjatě zírali na megalomanské   plakáty blahořečených světců, které mi  připomněli kult komunistických hlasatelů ideálů rovnosti anebo všemožných  diktátorů asijského tipu. Padlí křesťanští mučedníci byli vhledem k míře úcty jim věnované na stejné úrovni jako sebevražední palestinští mučedníci anebo padlí alavitští bojovníci.

Ti všichni se buď odpálili za svou víru, čemuž se říká v islámském učení mučednická smrt, protože islám neuznává sebevraždu, anebo padli v bitvě za svou vlast a hned po smrti  z nich  agilnější přeživší šíitské komunity v Iránu a Iráku či Alavité  v Sýrii a sunnitští Palestinci vyrobili  mučedníky. Tam si na žádný dlouhý kanonizační proces nehrají a berou to mnohem zrychleněji. Mučedníky, hodné dle názoru islámských teologů  úcty,  některé islámské směry  rovněž vyrábí jak na běžícím pásu. Nic finančně hmatatelného  islámským státům ale  na rozdíl od katolíkům ve Vatikánu, kteří jsou kvůli světcům upláceni, nepřichází. Efekt to přináší v islámském světe pouze rodinám islámských mučedníků, kteří jsou tímto prohlášením finančně zabezpečeni celou komunitou, aby mohli důstojně žít svůj život i při ztrátě svého blízkého.   

Katolická církev dává na rozdíl od islámských duchovních  pozor, aby mučedník někoho nezamordoval, především ne ve 20. a 21. století,  protože ve staletích minulých  se to  prokazatelně nemohlo vědět a leccos se dalo pohodlněji smést ze stolu. 

Velice sporný je tento fakt u matky Terezy. Té proudily z celého světa obrovské  dotace v mylném naději, že se stará o nemocné tím nejlepším způsobem a zkvalitňuje jim jejich život anebo poslední chvilky umírání. Bohužel ale naprosto nedbala rad západních poradců, nutila užívat své pracovníky nesterilizované jehly, léčila nemoci spíše Aspirinem a Ibalginem, ačkoli jí bylo jasně sděleno, že má převážet postižené ze svých hospiců do nemocnic, protože přesně na to  přispívali štědří ale naivní donátoři.  Tak by se podařilo zachránit životy, neroznést zbytečně infekce, ale byznys byl byznys. Matka Tereza založila raději stovky nových řádů, kde byla šířena její sporná politika podporování  statu quo, snahy o nevymanění se z chudoby, submisivity, podřazenosti mocenským elitám,  jež hlásala katolická církev za Karola Wojtyly. Ten za  největšího nepřítele církve nepovažoval  chudobu obyvatelstva zemí třetího světa a propastnou sociální nerovnost, ale blok států spřízněných se SSSR, jenž se snažil vší silou s pomocí svého kapitálu a podporou hnutí Solidarita rozvalit.  

Ziskotvornou činnost Matky Terezy pro církev bylo nutno ocenit, a tak se musel na podnět z nebe odehrál zázrak. Zázrakem, jenž vydláždil Matce Tereze cestu ke svatosti, je údajné uzdravení Brazilce ze 4. stadia rakoviny v roce 2008. 

Kanonizační byznys tlačí církev často do bizarních situací. Nejvíce věřících katolíků  je naakumulováno v Latinské Americe, kde jsou populární levicové vlády  a tlaky odtud  jsou veliké. Katolická církev se dostává do tak divných situací, že by měla na úporné žadonění od tamních obyvatel blahořečit tamního zavitého politicky aktivního marxistického kněze Óscara Romera, jehož papež Jan Pavel II. za svého života   osobně nesnášel, protože on sám byl konzervativním  pravičákem tělem a duší a jakýmikoli latinskoamerickými levicovými experimenty z duše pohrdal. Romero ostře kritizoval politiku USA, eskadry smrti a porušování lidských práv v rodném Salvadoru. Na jeho blahořečení byl uvalen církví výslovný zákaz. 

Polský papež Jan Pavel II.  kněze dosti přísně seřval, ale vyloučit jej na základě církevního práva nemohl.  Současný latinskoamerický papež, sám levicově naladěný, nemá nic proti tomu, aby byl blahořečen Latinoameričan, a tak se to celé nyní více rozjelo.  Jen bylo třeba sehnat důkazy a potřebný zázrak. Jeho rodnou zemí proběhla Twitterová horečka a všichni  prohlašovali, že se stali svědky tisíců zázraků na jeho přímluvu, a tak se  nakonec podařilo jej procpat  po smrti jeho  zavitého odpůrce Karola Wojtyly do řady protekčních světeckých blahořečených tlačenek, aniž by o to tento kněz někdy opravdu stál.  Na rozdíl od ideově správně orientované matky Terezy totiž nepekl s Vatikánem spřízněným za jeho života ideologicky  s diktátorskými režimy podporovanými z USA,  a tak to trvalo mnohem déle. 

Hřebíček do rakve masového procesu svatořečení, kdy se produkuje čím dál více světců čím dál pochybnější úrovně  vrazili vatikánští whistlebloweři italského původu. Těm bylo nabonzováno kromě toho, jak velké jsou problémy na vatikánských účtech, kolik peněz se ve Vatikánu motá ohledně kultu světců.

Lobbing různých spolků a organizací, kteří si přejí mít svého světce, totiž dospěl do obludných rozměrů a často jsou  tyto organizace ochotny zaplatit částky ve výši i půl milionu dolarů za celý proces, aby byl urychlen. A proč by to církev nepřijala, jedná se přece o zajímavý sponzorský dar a vše je zcela legální. Navíc má s celým procesem kanonizace obrovské náklady samotná Komise pro otázku svatosti. Specialisté musí poctivě prostudovat život světce, jít do archívů, ověřovat dané skutečnosti a někdy patrně, pokud se jedná o světce, jenž žil  někde v Paraguai  anebo hodně létal po celém světě, musí její preláti oblétávat celý svět a tam si zase vše ověřovat a pak  napsat  1000 stránkovou studii o kladech a záporech dané osobnosti z hlediska ideologické doktríny katolické církve. A to rozhodně není zadarmo. Dále se musí ověřit požadovaný  zázrak  a vyloučit  veškeré falešné zázraky a údajné podvrhy a to také něco stojí.

Obvykle už žádný soudný lékař nesdělí, že se někdo uzdravil jen na přímluvu Matky Terezy, a tak se musí patrně tento lékař s pomocí sponzorských darů zmanipulovat. Anebo se musí najít takový prosťáček boží s lékařským titulem, který by to potvrdil zadarmo. A to také něco stojí, protože takoví  se rovněž musí shánět letecky. A tak prý je částka 500 000 dolarů za jednu blahořečenou osobnost anebo skupinu mučedníků adekvátní sumou. Pokud se to vynásobí počtem nejen schválených ale především navrhovaných světců, dostaneme se do astronomických a zcela iracionálních sum, jež se kdesi motají nezdaněné na vatikánských účtech anebo jsou slze ně  rozmazlováni preláti, kteří mají na svatořečení případný vliv.  

Vše se zdá údajně hodně divné papeži Františkovi, jenž na veškeré preláty sedící v Komisi pro posuzování svatosti, dupl,  aby byli více skromní. Ale rozhodně  samotné blahořečení  anebo kanonizační procesy. Ty pojednou dál, papeži jde primárně jen o to, aby se neodírali prostí lidé anebo prosté lobbystické skupiny toužící po svatořečení a nepakovali se preláti nad nezbytně nutnou míru.  Patrně má zájem, aby peníze sesbírané na tyto pochybné účely šly na smysluplnou charitu a pomoc chudým a nemocným na vyšší úrovni, nežli kdysi poskytovala matka Tereza. Vše je ale ještě mnohem složitější problém, protože dle whistleblowerských úniků novinářů Emanuela Fittipaldiho a Giangluigiho Nuzziho   je stav vatikánských účtů na hranicích kriminálního stíhání. Vzhledem k tomu, že je ale stát Vatikán suverénní zemí se svým vlastním právem  a zároveň mocenským centrem, jež má vliv na názory miliard lidí, dlouho se nad tím zavíraly oči a nic se neřešilo, anebo se to řešilo tak, že nejfrapantnější finanční skandály byly z dalších vatikánských účtů překotně uhrazeny.  

Nyní se ale čím dál více  poukazuje na činnost řady neprůhledných celosvětových charit a žalováni jsou necírkevní jednotlivci, kteří nasbírali peníze donátorů na určitý dobrosrdečný účel a posléze se z něj výraznější měrou sami obohatili. Všeobecně se nyní jde celosvětově  hodně i po  průhlednosti  sbírek pořádaných Vatikánem. Papež a jeho pomocníci se v tom snaží udělat pořádek, což se logicky nelíbí řadě zde zaměstnaných církevních úředníků. Ti prý dle whistlebloverů sdělují celému světu, že papež je na hlavu padlý.

Za to, že zveřejnili tajné dokumenty, jenž novinářům poskytly nejmenované zdroje z Vatikánu,  whistleblowerům  hrozí v rámci Vatikánské legislativy trestní stíhání a možná i odnětí svobody, což je komické, protože ve Vatikánu není žádné vězení a italské úřady, které mají s Vatikánem často neblahé zkušenosti,  už toho mají tak akorát plné zuby. Whistleblowerům už ale aktivně nabídla úkryt moderátorka  Russia Today, vnučka bývalého gruzínského ministra zahraničí SSSR Sophia Shevardnadze, jejíž země má díky whistleblowerovi E.  Snowdenovi zkušenosti s poskytováním azylu těm kdo na někoho něco zajímavého vynese. 

Řehnící se novináři ale s možností asylu nepočítají a dostavují se pravidelně na výslechy do Vatikánu. Tuší, že kvůli nim se ve Vatikánu žádné vězení budovat nebude, protože by to bylo neekonomické a pokud by se tam nějaké zbudovalo, zmenšilo by to prostor pro jednotlivé zde sídlící preláty, kteří by museli uvolnit své luxusní byty. Ostatně papež František je k whisteblowerům shovívavý, protože v jejich podání vypadá jako jediný relativně normální muž v nenormálním světě  světě fantasmagoricky blouznících katolických kleriků a nikoli jako ten na hlavu padlý, jak se snaží preláti zbohatlíci celému světu důmyslně nakukat. 

 Přes veškeré hašteření prelátů ve Vatikánu moderní vědy čím dál více potvrzují teorii, že nesmrtelná duše je spíše ideologickým konceptem a zbožným přáním řady lidí, nežli verifikovatelnou realitou a  že se žádné duše církví vyselektovaných svatých s velkou pravděpodobností  za nikoho nepřimlouvají. To by nyní svět totiž vypadl úplně jinak, nežli  s neuvěřitelným množstvím pravidelných modliteb příslušníků katolické církve vypadá.  Pokud se někdo uzdraví bez zásahu vědy z pokročilého a nevyléčitelného  stadia nemoci, jedná se spíše o anomálii, jejíž spojitost s údajnou modlitbou dávno mrtvého člověka sídlícího v jakémsi spekulativním  nebi, je krajně nepravděpodobná. Rozhodně nejde  o logicky potvrzený kýžený zázrak.  

Na druhou stranu, pokud chtějí  mít jednotlivé země a věřící katolíci  své regionální světce, má jim být tato možnost poskytnuta za co možná nejlevnější částku a ne za takto předražené peníze. Doufejme, že se to církvi za úporného úsilí papeže a jeho věrných, kteří si nyní změnili kanonizační pravidla od března podaří.