USA odstřelili v Pákistánu Mansoura, aby se afgánská vláda mohla lépe domluvit s Táliby

USA si jako jediná militaristická velmoc nedělá nic z jaderné hrozby jiných států. Jaderné zbraně, kterými disponuje několik velmocí, mají dle obecného mínění působit jako odstrašovač  případného útoku jiné země. Zbytečně. 

Jak víme, od konce 2. světové války, kdy byly svrženy atomové bomby na Hirošimu na Nagasaki, nebyly ve větší míře použity, protože využití atomových zbraní by mělo katastrofální následky pro bezpečnost ve všech regionech. Největší jadernou hrozbou pro bezpečnost celého světa byla kubánská jaderná krize. Všechny země jsou si toho vědomy, přesto některé velmoci  investují nemalé prostředky do jejich inovace, jež by bylo možné použít do rozvoje vlastního hospodářství, školství a infrastruktury.  

O tom, že odstrašovač ve formě jaderné zbraně nefunguje, se už mnohokrát dozvěděl Pákistán, kam USA s pomocí své letounů a dronů létají už hezky dlouhou dobu a likvidují si na jejich území sebou nenáviděné teroristy bez toho, že by uvědomily dopředu pákistánskou vládu, s jejíž zemí nejsou v ozbrojeném konfliktu, a tak porušují suverenitu hranic této země.

Pákistánská vládu si stěžuje a stěžuje, protože kromě teroristů na seznamu USA  jí při tom občas zařvou civilisti a vznikají tam masové protesty proti dronům. Největším zářezem na pažbě USA bylo ulovení mytického Usámy bin Ládina 1,3 km od vojenské školy v Pákistánu, jenž byl s potvrzením vyššího vojenského  důstojníka na al Jazeeře Pákistánem  kryt. Ačkoli byl Barack Obama 3 měsíce od nástupu do svého prezidentského úřadu obdařen Nobelovou cenou za mír, zvýšil počet leteckých útoků s pomocí dronů a snížil naopak narozdíl od G.W. Bushe počet bot na zemi v rizikových oblastech, aby ušetřil své rodilé Američany od ztrát na životech.  Nálety mají za následek více civilních obětí, protože nemohou být přes veškerou snahu o co nejnižší kolaterální škodu tak přesné jako útok ze země.

USA tvrdí, že jejich dronové útoky kdekoli po světě jsou v souladu s mezinárodním právem, řada mírových aktivistů ale i jiných zemí to vytrvale zpochybňuje. USA ospravedlňuje svůj útok v Pákistánu tím, že je to první letecký útok v regionu Balúdžastánu za 15 let a že v tomto regionu má Tálibán uloženo velké množství zbraní a výbušnin. Hamíd Karzáí, s nímž byl Tálibán ve sporu, tlačil na USA, aby zaútočili na tuto část regionu 15 let, a nyní se USA konečně rozhoupaly, aby zaútočili na Pákistán, s nímž nejsou ve válečném konfliktu. 

Protože vojenští stratégové z Pentagonu nemohli odolat prosbám zkorumpovaného politika, jenž okrádal afgánský lid a veškerou materiální a finanční pomoc z USA distribuoval skoro výhradně mezi své známé, správce jednotlivých regionů, a tak se zchudlé obyvatelstvo muselo nechtěně  dát na pěstování máku, z něhož se vyrábí opium, aby aspoň trošku přežilo demokratizační proces USA. 

 Tak nyní v Pentagonu 2 roky poté, co se od moci konečně dostal zkorumpovaný Hamíd Karzáí a  jeho místo zaujmul prezident Ašraf Ghaní, konečně vyslyšeli prosby Karzáího.  USA vesele  argumentují tím, že mezi Pákistánem a Afgánistánem není žádná hranice, teroristé mohou volně proudit a proto si USA mohou kdykoli zaútočit i v Pákistánu bez vědomí pákistánské vlády.

USA se dle slov bývalého vrchního úředníka ministerstva obrany nelíbí, že v Pákistánu mohou děti politicko militaristického hnutí Talibánu chodit do školy a mít zde zdravotní péči. Tu by totiž v jimi zdemokratizovaném Afgánistánu nikdy mít nemohly. Děti Tálibů, potomků původních mudžahídů, které si USA se Saúdskou Arábií vypěstovali v boji proti SSSR,  by v Afgánistánu, pokud by vše klaplo, jak se to USA a vláda Afgánistánu představují,  nemohly chodit do školy a žádná péče by jim od vlády nekápla.

A proto se musí Pákistán dle logiky vrchního úředníka obrany začít patrně asi více a systematičtěji odstřelovat, když tam ty děti Tálibů chodí  do školy a navíc tam mají ty své sklady výbušnin a zbraní, jež nemůže dotovat, a to musí být naprosto logicky jasné každému rozumně uvažujícímu člověku,  nikdo jiný nežli Pákistán.  Cílem útoku dle slov USA bylo dokázat Tálibům, je už to v jejich svatyni v Pákistánu nebudou mít tak snadné, jak si doposud představovali,  a budou se muset přesunout do rodného Afgánistánu i se svými malými caparty, kde budou lépe na mušce.  

 

Pákistánský Islámábád má dlouhodobě nadstandardní vztahy s afgánským Tálibánem, jehož bojovníci prchli z rodné země do jejich Pákistánu, tehdy, když na Afghánistán zaútočily v honbě na mýtického Bin Ládina  USA a začaly Afgánistán  neúspěšně demokratizovat. 

Pákistán se od USA dobrovolně nechat zdemokratizovat nechce. Jelikož USA prokázaly chabé výsledky v honbě za údajnými anebo skutečnými teroristy na celém Blízkém východě s vysokou měrou kolaterální škody na civilistech a vydaly se z peněz, asi ani od USA demokratizován, vzhledem ke své velikosti, nikdy nebude. 

A proč by také byl, v Pákistánu mají svůj specifický polovojenský režim, a nějak jim to tam funguje a demokratizace po vzoru USA by v zemi s jaderným arzenálem dozajista  způsobila prudký šok a velkou  nestabilitu, jaká je nyní v Iráku anebo Libyi a rozmáhá se v Sýrii a Jemenu. Nyní USA na pákistánské půdě odstřelily  údajného teroristu,  vůdce Tálibánu Mullaha Akhtara  Mansoura s největší pravděpodobností bez vědomí pákistánské vlády. Ten dle oficiální verze USA a afgánské vlády údajně bránil mírovým rozhovorům mezi USA akceptovanou frakcí Talibánu a loutkovou vládou v Afgánistánu.

Pákistánská vláda je opět naštvaná, protože jí americký ministr zahraničí John Kerry údajně zatelefonoval opět, až byl terorista zastřelen, a ne dříve, a tím zase a znovu porušil suverenitu jejich země. Benevolentní zákony USA to dovolují, protože USA odstřelili  teroristu, jenž byl ohrožením pro Afghánistán a jednak byl nebezpečím pro USA. 

Otázkou je, jak mohl tento místní lídr, jemuž šlo především o mocenský boj v rámci Afgánistánu ohrožovat vzdálené USA? Samozřejmě byl hrozbou pro vojenské jednotky USA na místě, ale ty už si musí zvyknout, že v místě válčících konfliktů budou ohroženy. Zdůvodnit tak ale útok v zemi, s níž má USA oficiálně neutrální vztah, je více než pochybné, ale u USA zcela běžné. 

Oficiální verze, již jsme se mohli dočíst od ČTK byla, že zastřelení Mullaha Akhtara Mansoura, jenž byl jedním z velitelů Talibánu, mělo vést k tomu, aby Tálibán vstoupil k mírovému stolu a uznal afgánskou vládu. To je ale nesmysl. Afgánská vláda čile jedná s Tálibánem a ten je v Afgánistánu brán jako vojenská ale i politická síla, jež má v Afgánistánu  politickou moc na řadě území, a afgánská vláda je s tím smířena a chtějí se navzájem dohodnout, kterou část bude kdo spravovat.  

Důvod sestřelení údajného teroristy USA, jež kdysi prohlásily Tálibán za teroristickou organizaci kvůli tomu, že se Tálibán na čas spojil s al-Kajdou, díky níž do Talibánu dorazily peníze, ale i hněv USA za atentát na Dvojčata, byl ale jiný. USA už dávno neoficiálně Tálibán uznaly jako klíčového geopolitického regionálního hráče v regionu a o Afgánistánistán, do nějž narvali nedozírné množství peněz svých daňových poplatníků,  nejeví skoro vůbec žádný zájem. Tento důvod je zcela záhadný. Natolik záhadný, že i největší bývalí experti z ministerstva obrany USA nejsou schopni říci jaký. A o to více musíme nad vším bádat.  

Sestřelený vůdce Talibánu Mansour, jenž byl velitelem Tálibánu od roku 2014, kdy nahradil afgánskou armádou zabitého vůdce Mollaha Omara,  se dlouho na své židli neohřál, a údajně měl zájem vést s afgánskou vládou mírové rozhovory. To se ale nelíbilo dalším členům frakce, kteří s afgánskou vládou, již považovali za loutkovou vládu USA, jednat zas tak moc nechtěli. A proč by také jednali, když ovládli už velkou část Afgánistánu a měli naději, že ovládnou ještě větší kus.

Tálibán se údajně začal štěpit a dále štěpit a bojovat, a tak to USA a afgánská vláda vyřešili svérázně, odpráskli Mansoura na půdě Pákistánu, aby si Tálibové museli zvolit dalšího vůdce v naději, že nikoli v to,  že Tálibové půjdou k jednacímu stolu, ale v to, že budou naštvaní a budou se vybíjet sami mezi sebou. Snad, když se zadaří  při tom zařvou i nějací ti civilisté a pro USA a afgánskou vládu to vynese jasné strategické výhody.  

V postavě Mansoura si USA odstřelili jednoho ze svých posledních lidí, které kdysi podporovali spolu se Saúdskou Arábií v boji proti zlému SSSR, jež chtěla do Afgánistánu prosadit socialismus a svůj geopolitický vliv. USA si odpráskli svůj vlastní ideologický výpěstek, který kdysi rozjásaně oslavovali ve své CNN. Ale to je celkem běžné. Mansour s tím počítal a věděl, že jej čeká za jeho anachronické hrdé mudžahídství smrt a věřil, že se dostane do ráje, tak mu to vše bylo celkem jedno. Po bojích proti Sovětům se stáhl do ústraní a údajně kdysi unesl indický letoun. Pak požádal v roce 2001 afgánského prezidenta Hamída Karzáího o amnestii a dostal ji. Od roku 2001 do roku 2007 zastával funkci stínového ministra pro oblast Kandahár. 

Žil si celkem poklidně. Ve válkou rozvráceném Afgánistánu nebylo po invazi USA moc možností. Kromě čachrů s dotacemi z USA, s nimiž si kouzlily figurky napojené na Karzáího, až se prostí Afgánci naštvali a stěžovali si USA, jak jsou ti jejich afgánští úředníci rozmazlení, že za každý úkon vyžadují obrovské úplatky,  nebylo moc možností, jak podnikat. Když všem pořád létaly nad hlavou drony a hrozily, že zničí infrastrukturu, zbylo jen podnikání v  opiovém byznysu, jenž se vyrábí z máku. 

A zde  Mansour poklidně podnikal a upevňoval si vliv v oblasti Maiwand, jež byla v oblasti výroby opia nejplodnější. Můžeme mu to ale mít za zlé, když se v opiovém byznysu v Afgánistánu točí tolik peněz a další formy podnikání jsou zde vzhledem k neustálým militaristickým útokům NATO  takřka nemožné? Můžeme a jako morální členové NATO, kteří ještě  nejsme nuceni podnikat v opiovém průmyslu, protože nám naši zemi nikdo nebombarduje a nerozvrací útoky na naši infrastrukturu i musíme. Je to naše morální povinnost!

Mansour si tedy  klidně podnikal v opiovém byznysu a žil si svůj nenápadný všední život drobného bosse, když byl zavražděn, opět symptomaticky v pákistánském Karáčí,  vůdce Talibánu Mohammed Omar.  I ten měl zájem vyjednávat s USA. V  roce 2011 napsal Obamovi dopis, kdy si přál mírová jednání. USA se ale nezdál, navíc byl na seznamu hledaných teroristů, a tak jej afgánská vláda odpráskla. A karta padla na Mansoura. Velitelská funkce v Tálibánu je čestná  a prestižní a jakožto taková se neodmítá. Zvláště, když Mansour tak dlouho zastával svoji roli stínového ministra. Jak je doloženo, počínal si jako opravdový a rozvážný diplomat. Čile komunikoval s pákistánskými tajnými službami a komunikoval rovněž s afgánskou vládou.  

Aby působil dobře i mezi svými vojensky vybavenými džihádistickými Tálibánci, označil se za vůdce bratrů v džihádu, jenž bude bojovat za plnou implementaci jejich práva šaría. Tím rozhodně nemohl nic pokazit, naopak stoupl mezi nadšenými fundamentalistickými Táliby na hodnotě.   Ve své diplomatické roli stínového ministra kladl velký důraz na vzdělání, bez něhož to dnes nejde. Jeho cílem mělo být vytvoření Islámských emirátů Afgánistánu. 

Geniální tah, jen když by se to líbilo afgánské Ghaniho vládě, jež je zcela závislá na vojenské pomoci USA a NATO. Ta by byla vytvořením Islámských emirátů Afgánistánu  zcela znemožněna a vytlačena ze svých zatím ještě štědře dotovaných židlí. Afgánská vláda byla rezolutně proti, a tak se jej snažila co nejdříve sestřelit. Zprávy o jeho smrti se objevovaly už rok a nyní jsou už asi definitivně jisté.  Zase odstřelili jednoho opozičníka a nyní budou čekat, až si opozičníci zvolí dalšího a doufat, že se snad více rozštěpí a poperou se navzájem.  

Od vlády i USA skvělá strategie. Odstřelit si Mansoura, jenž byl  ochoten mírově jednat s afgánskou vládou. Ta to ale popírá a tvrdí slovy svého  mluvčího Zafara Hasfemiho,  že Mansour údajně 1 rok s vládou vůbec nejednal. Pravdou ale je, že Mansourovi se mírové rozhovory nepodařilo vůbec zrealizovat, protože se mu začal jeho Tálibán štěpit a jeho členové jsou údajně zodpovědní za zabrání hlavního města Kundúz, odkud je vláda a její armáda zase začas vytlačila.

Mansour měl v Talibánu údajně malé slovo, za většinou agresivních útoků stál Mansourův zástupce a druhý vojenský velitel, jenž Mansoura neposlouchal.  USA si zkrátka odstřelili nesprávného, Mansoura, jenž byl ochoten jít k mírovým rozhovorům, a nechali si žít toho, kdo doopravdy vyprovokoval útoky na civilisty v Kundúzu  Jalaludina Haqqaniho. Toho si ale zcela jistě časem odstřelí také. Nyní ale vyčkávají a sledují, jak se Tálibánci mezi sebou dohodnou.

USA si dle slov Davida Sedneyho, bývalého úředníka na ministerstvu obrany USA,  nejsou plně jisti, zda vůbec zastřelili Mansoura v pákistánské provincii Balúčastán.  Možná trefili úplně někoho jiného, protože už v honu po něm patrně pomřelo pár civilistů, ale asi ho s největší pravděpodobnosti doopravdy zastřelili.

USA  si ale myslí a kalkulují, že smrt Mansoura může vést k řadě nevypočitatelných scénářů, u nichž sami nevědí, jak skončí. To je ale jedno, hlavně, že mají další zářez v honu po celosvětově hledaných teroristech, ačkoli byli tito teroristé ochotni zasednout jednacímu stolu. A pak je tady ještě ten Pákistán. Ten si snad dle amerického experta  konečně uvědomí, že v něm působí Tálibán, jakoby to dle naivního amerického úředníka z ministerstva obrany Davida Sedneyho v Pákistánu už dlouho nevěděli. Oni to vědí a ví  to i Sedney, ale v médiích musí hrát hloupého.

A když si to Pákistán uvědomí, asi to bude prý pro Afghánistán dle mínění úředníka z USA  horší.  USA musí trpně čekat, co Pákistán udělá. Proč vlastně USA zastřelili v Pákistánu afgánského bojovníka, když to situaci v Afgánistánu zhorší, je pro mě záhadou a uvažovat o celé události lze jen  rovině strategie "nechtěně neřízeného chaosu". 

Naopak hlavní poradce výkonného velitele afgánistánské vlády  Abdulláha Abdulláha Omar Samad  bere zastřelení Mansoura jako pozitivní krok. Afgánská vláda byla na členy Talibánu strašně hodná, až na to že jim odstřelovala některé vůdce. Tálibán se díky vládě mohl stát členem velké afgánské rodiny a dokonce se stát i regulérní politickou silou, jíž mimochodem v  Afgánistánu už dávno je.

Politickou silou by Tálibán ale mohl být dle poradce vojenského velitele afgánské vlády být jen, když by Tálibové složili zbraně a stali se mírovým hnutím, to se jim ale nechce. Odstřelení Mansoura povede dle jeho názoru ke krátkému boji mezi dalšími vůdci Talibánu, kteří se, jak skrytě všichni experti těší, začnou vyvražďovat anebo aspoň buzerovat navzájem a v Afgánistánu dojde k ještě větším násilnostem.

S tím ale afgánská vláda počítá a hraje jí to do karet. Obyvatelstvo uvidí zase nějaké uměle excitované excesy a nebude se mu to líbit a o to více se jim zalíbí  klidná  zbraněmi od USA a NATO vyzbrojená síla Ghaniho vlády, jež může kdykoli kohokoli sestřelit s pomoci dronů USA.  

Struktura Talibánu, 2 vůdcové jsou již odstřelit USA a Afgánskými vládními složkami

Afgánská vláda, jak nepokrytě říká její vojenský zastupitel, počítá s krátkodobým nárůstem násilí a radikalismu s dlouhodobým kalkulem, že snad před ní Tálibové konečně skloní hlavu. Každopádně kalkulace obou stran jak afgánské vlády, tak  USA, jež se snaží z Afgánistánu co nejvíce vycouvat a podpořit jej maximálně nějakými dronovými útoky, jen potvrzuje, že jak afgánská vláda, tak USA  si s civilními oběťmi příliš velkou hlavu nedělají. 

Mansour totiž  z perspektivy řady nezávislých pozorovatelů, jež v diskusním pořadu na Al Jazeeře zastupuje Ruhullah Yakobi, reprezentoval  jako nejmírověji založený velitel Talibánu otevřený dialogu s afgánskou vládou. Bohužel se mu nedařilo udržet pod kontrolou radikály typu Haqqaniho, jehož frakce měla hodně  barbarské praktiky a vraždila prý civilisty. Je možné, že se jeho frakce chopí v Talibánu moci a Afgánistánu a prostému afgánskému lidu to ještě více uškodí, dokud nebude sestřelen dronem od USA a  nahrazen ještě naštvanějším a radikálnějším tálibánským vůdcem.  

Afgánská vláda nedávno zahájila za Mansourovými zády rozhovory s dalším představitelem frakce Talibánu Gulbuddinem Hekmatarem a  předpokládá se, že se tálibánské vedení nyní bude dohadovat, koho je výhodnější přijmout za vůdce, pokud  afgánská vláda a její armáda podpořená drony USA  všechny Táliby neodstřelí.  Radikální Haqqani by údajně neměl mít v rozštěpeném Talibánu takový vliv, protože pochází z východní  provincie Afgánistánu, ale většina vůdců Talibánu za 22 let je z provincií v  jižním Afgánistánu. Haqqani by měl mít vliv pouze ve východních oblastech. Takže se odborníci domnívají, že na své nově uvolněné vůdcovství v Talibánu nemá, jak se předpokládá, bianko šek.

Faktem ale zůstává, že Tálibán nyní kontroluje v Afgánistánu nejvíce území od invaze USA do Afgánistánu, což je tragikomický výsledek demokratizačních snah USA, jež chtěly Afgánistán zbavit Tálibánu, což stálo daňové poplatníky USA i nás, členy NATO, nedozírné prostředky. 

Talibán to nyní bude mít hodně těžké. Sice v Afgánistánu kontroluje velké území, ale je pod tlakem dronových toků USA, které si Táliby díky svým zákonům mohou ostřelit kdekoli ve světě, afgánské armády, do níž jsme narvali prostředky z NATO i my všichni,  a navíc jim vojáky krade militantnější Islámský stát. Ten  disponuje více penězi od nejmenovaných sponzorů a mnohem radikálnější, zmutovanější islamistickou doktrínou, proti níž jsou klasičtí Tálibové, které si vypěstovali USA se Saúdskou Arábií v boji proti SSSR, jen slabým čajíčkem. 

Takže Tálibové to budou mít těžší a těžší, protože drony USA budou lítat častěji, jelikož oba dva budoucí kandidáti na prezidenta, Hillary Clintonová i Donald Trump jsou ranařští jestřábi. Tálibové budou  asi časem muset, a to je kalkul jak afgánské vlády tak USA,  ať už v jejich frakci zvítězí kdokoli, sednout jednou k jednacímu stolu s afgánskou vládou a jednat. A pak je tam všechny USA a afgánská vláda možná postřílí.

Otázkou je, proč ale USA odstřelily člověka, jenž si chtěl dávno sednout k jednacímu stolu, a dali prostor těm, kdo si zase po delší dobu ke stolu sednout z pocitu naštvání, protože jim drony neustále likvidují jejich vůdce,  chtít nebudou. Odpovědí je, že Tálibán ovládá nyní velké území Afgánistánu. Dle USA je to jen a jen díky podpoře Pákistánu a to se musí jasně  zarazit. Pákistánu se musí uštědřit morální facka a sdělit to jasně na al-Jazeeře.  

USA ale v takto jemných nuancích nedovedou uvažovat, naopak vláda Afgánistánu má jasno. Sice se tváří, že chce s Táliby mírově diskutovat, pak jim ale nechá od USA odstřelit jejich vůdce demonstrativně v Pákistánu.

Mírovým jednání mezi USA a Pákistánem to rozhodně nepřispěje, protože Pákistán nepřestane poskytovat Tálibům možnost vzdělávat si jejich děti ve svých školách a neudělá z nich totálně zakrnělé pitomce. To by si vlády  Afgánistánu a USA přály, aby byli mladí Tálibové úplně  tupí a neuměli ani napsat tužkou  své jméno.  To by se jim v Afgánistánu velice snadno přihodilo a ještě by museli povinně sklízet ve svých 5 letech mák pro produkci opia, místo toho, aby chodili do školy. 

USA slovy svého bývalého úředníka z ministerstva obrany chce zničit bezpečný přístav teroristů, celou  pohraniční oblast Pákistánu očistit od Talibánu. Tlakem na Pákistán chce USA docílit, aby se Tálibové stáhli zase do Afgánistánu, kde jim bude více jisté, že tam budou více na mušce a více ostřelováni drony USA.  Jak se  k tomu Pákistán postaví? Obětuje tuto svou oblast? Uvidíme. USA mají militaristkou převahu, a tak si mohou snadno ukrojit kus země, jež bude sice pod formální správou Pákistánu, ale sférou militaristického a geopolitického vlivu bude de facto patřit USA a NATO. 

Militaristická převaha USA je tak jasná, že si dokonce mohou dovolit  kritizovat Rusko, jež se pokusilo s velkým apetitem ukousnout s pomocí proruských separatistů kus Ukrajiny a schytalo za to sankce, a v Pákistánu se snažit o to samé v černobílém provedení. USA mají ale jasně nejvíce  zbraní, nejvíce dronů, nejvíce jaderného arzenálu, nejvíce vojenských základen po celém světě. To vše je pro ně  prioritou před investicemi do svého školství, do  svého zdravotnictví a dalších smysluplnějších projektů. Pro USA je nyní klíčovou prioritou, jak vidíme z intervence v oblasti Pákistánu, zneklidnit Pákistán a ukázat mu výstražně ukazovák. Že je Pákistán jadernou velmocí je USA naprosto jedno. 

Dovětek: Tálibové se dohodli na novém vedení překvapivě rychle a 25. května označili za svého vůdce rozvážného staršího Táliba Haibatullaha Akhunzada. Jeho zástupci jsou Sirajuddin Haqqani a Mullah Yaqoob.