Šedá kancelářská myš nedokáže pochopit osvícená slova zpěváka Kollera

Coby šedá kancelářská myš nedokážu pochopit fóbii českých umělců z toho, že nás náš prezident  tahá na drsňácky nespravedlivý východ a oni se cítí tak skvěle v náruči všeobjímající humanitární organizace NATO 

Nejsem známým umělcem, extravagantním charismatickým talentem, jenž dokáže strhnout k slzám stovky posluchačů.  Jsem spíše šedou kancelářskou myší, jež se vyžívá v buzeraci českých firem, jak moc puntičkářky nedodržují legislativu a normy, jež  se rodí v chorých mozcích bezpečnostních specialistů.  Jakožto osoba odborně způsobilá v prevenci rizik obíhám ve firmách zaměstnance a řvu na ně, pozor, můžete si propíchnout oko, když si nenasadíte brýle, pozor, nevozte se na tom paletovém  vozíku, je to trestné, vy jeden krutej zaměstnavateli, vy jste nepřidělil zaměstnanci nové rukavice a vaši lidi  vypadají jak banda ošuntělých žebráků.

Nemám  právo hodnotit názory tvůrčích osobností, zpěváků, které chtějí vykřičet své názory o nebezpečném směřování naší země  na východ  při předávání prestižních cen. Na druhou stranu jsem vystudovala umělecký obor a chvilku jsem se mezi začínajícími ale i zralejšími umělci pohybovala, chvilku jsem taky tvořila, a tak mám pocit, že tak trochu duši umělce rozumím.  Přišla jsem do kontaktu většinou s emocionálními mladými herci, režiséry a scénografy a pak s jejich pedagogy, renomovanými umělci.  Jen malé procento z nich mělo v té době vyhraněný politický názor, zato ale většina z nich měla šestý smysl, intuici. Když měli pocit, že je někdo tlačí moc dozadu, zařvali hlasitě, chceme dopředu.

Když si jich nikdo nevšímal, zařvali, my chceme být vidět. Řada z nich trpěla lehkými psychickými poruchami, neurózami  a vnitřními běsy, jimiž vyvažovali svá často jednostranná nadání. Řada z nich, a to často ti nejschopnější, které jsem po stránce umělecké nejvíce obdivovala,   měla prochlastaná játra. Řada z nich byla alespoň jednou hospitalizovaná na psychiatrii anebo v péči psychologů a psychiatrů, za což  se nikdo v dnešním zneurotizovaném světě nemusí stydět. Sama jsem  osoba vratká a od přírody neurotická.  

Řada z nich inklinovala k sebevražedným sklonům.  Jen za mého studia se odstřelil jeden učitel angličtiny a dramatik v jedné osobě, jenž začal trpět po odchodu do rodné Anglie hlubokými depresemi. Jeden velice známý pražský režisér a umělecký vedoucí souboru, kde jsem byla na praxi, se nedlouho po rozhovoru, jenž jsem s ním měla, oběsil na jevišti.  Tím mě vytáhl paradoxně z hluboké depky, která na mě po skončení školy padala z neperspektivnosti oboru, jenž jsem si zvolila a kde nebyla žádná volná místa v divadlech kromě zapadákovů stovky mil od domova. 

To ve mně vyvolalo společně s absolvováním prestižního kurzu v německé Bochumi, jenž byl veden významnou dramatičkou, jež byla letos  nominována za scénář na Oscara, jež nás v kurzu nutila k skupinovým hysterickým expresivním  vypsáním se ze svých fobií stav panické hrůzy.  Dramatička nám dávala přečíst nezáživné  podprůměrné texty současné dramatiky o lidech, kteří chtěli sníst sami sebe, přežírají se  v pocitu metafyzické nedostatečnosti. Po pár dnech kurzu jsem upadla do stavu zoufalství.  Nikoli ale nad současnou politickou scénou, s níž jsem byla v té době spokojena, ale nad scénou uměleckou.

Začala jsem se mezi těmito milými, citlivými ale někdy  paranoidními individui, vyznávající kult coolness dramatiky, jež v té době frčela, která byla o pohrdání a totální anihilaci okolním světem i o  chorobném dštění síry na vymknutou dobu, jež šílí, aby ji umělci napravili, cítit nesvá.  

 Proto jsem si udělala doktorát v rámci studia na umělecké škole, a pak  z  hrůzy z často ponorkových stavů na českých divadelních scénách, kde to vřelo všemožnými puči vůči režisérům a dramaturgům, ale i existenční úzkostí  z nedostatku podpory ze strany státu hlubokou depkou.   Malá tvůrčí divadla, jež dělají  zajímavé alternativní umění, a nikoli podbízivý bulvár, nemohou při současných cenách  vstupenek  přežít, protože jim rozumí jen malá hrstka intelektuálů, a tak jsou závislá na dotacích ale i na prazvláštních vztazích s místními radními, kteří rádi pokládají držitele nejprestižnějších ocenění a štědře dotují komerční divadla, jež by se mohla uživit ze skromnějších honorářů nebo sama.

S herci už se prakticky nevidím, zato se více stýkám se svými profesory a spolužáky, co vystudovali scenáristiku anebo humanitní obory a s normálními lidmi. Jen o malém zlomku z nich  mám pocit, že politice rozumí a že bych dala na jejich úsudek, ačkoli mají většinou vysokoškolské vzdělání.  Mí kulturně ale i společensky vzdělaní přátelé, kteří se dobře orientují ve společenských vědách,  většinou nejsou schopni vidět současnou geopolitickou situaci v celé šíři kontextu a často mi sdělí, že si nejsou schopni utvořit vlastní názor. Jen občas chytají z médií  často dosti pomotané zprávy, které jim jasno neudělají.  Jsou mezi nimi ale i světlé výjimky, jež svůj názor mají, čtou politologické spisy, cestují p osvětě  a věnují se překladatelství. 

Jakožto šedá myš  ráda chodím k pramenům, a tak se na politologické problémy snažím získat názor politologů vyjádřený v médiích anebo v dostupné  odborné literatuře.  Jelikož jsem už viděla tolik zmítajících se umělců, které štvalo, že jsou dle své intuice tlačeni nějakým směrem, a  pak zareagovali čirou hysterií, na slova umělců moc nedám. Existuje pár světlých výjimek, herců, kteří mají širší geopolitický přehled.  Mezi ně patří například George Clooney anebo pár moderátorů z CNN či z jiných televizí, z nichž se staly postupem času celebrity. S těmi ale bohužel nemám tu čest se setkat.  V Česku jsem ale vášnivého herce a vzdělaného politologa v jedné osobě ještě neviděla.   

 Posedlí svou estétskou vizí  světa, kde jsou v centru mediální scény, se slavné mediální osobnosti i hvězdičky většinou zamotají do své vlastní  často paranoidní  vize, jako se to podařilo v nedávné době Danielu Landovi, jenž teatrálně opustil českou scénu jakožto kouzelník Žito, aby nám později v DVTV tvrdil, že se dal dohromady s tajnými výcvikovými složkami a bojuje s klikami islamistů metodami takřka šamanskými.   

Něco jiného  se povedlo zpěvákům při předávání Andělů, kde se David Koller vyznal ze své lásky k NATO a zpěvačka Dusilová ze svého pohrdání autoritářským prezidentem Zemanem.  Jejich esteticky průměrně zrežírovaný projev se v mnohém nelišil od protestů demonstrantů, kteří  při výročním meetingu, jenž se natáčel, zkritizovali přestárlého Henryho Kissingera coby válečného štváče, jenž má na svědomí Vietnam, Kubu anebo Chile.   Druhý vyhlášený válečný štváč John McCain je označil za mrzký odpad lidstva, jež by měl být okamžitě odveden policií. A pišme si, že je pak policie prošetřila.

V tomto smyslu se Miloš Zeman zachoval šalamounsky a nastrčil místo sebe svého oblíbeného vtipálka Ovčáčka, jenž, jak jsem naznala, je definitivně vtipnější, nežli nudný mluvčí Státního oddělení v USA  Kirby, ale ne zas tak vtipný  jako Putinův mluvčí Dmíťa Peskov, aby celou situaci vtipně komentoval.  

 Koller, který deklaroval svou adoraci NATO, s veškerými fatálními strategickými školáckými omyly   od invaze do Iráku a Afgánistánu, přes invazi v Libyi, kde NATO evidentně mnohokrát překročilo OSN daný mandát,  mi dokonale vyrazil dech.  Zamiloval se do toho samého NATO, jehož složky se výraznou měrou v rámci neokonzervativní politiky  exportu demokracií podílely na destabilizaci regionů,  jež nebyly na demokracii jejich střihu vůbec připraveny?  Místo demokracie v bývalých diktátorských, ale relativně klidných zemích  nyní v rámci zborcených systémů řádí ty nejradikálnější islamistické bojůvky. To  potvrzují   i odvážnější úředníci z USA, včetně generála Michaela T. Flynna, bývalého šéfa výzvědných služeb armády USA.

Ostatně, pokud vyhraje v Kollerem adorovaných  USA "včera demokrat", dnes republikán Donald Trump, který vyhlašuje, že NATO  je zastaralou organizací, reziduem studené války a že si mají ostatní země samy řešit své místní problémy, protože jeho kluci američtí už nebudou nasazovat krky za cizí země, a kdo si co spíská, ať si to taky vylíže, se možná NATO rozpadne.

Zbytek NATO tvoří nadstandardně ozbrojené složky Turecka. Evropa bez jaderných zbraní, bez větších zásob konvenčních zbraní, s pár letouny a s pár zbraněmi hromadného ničení, s relativně mírově a obranně vybaveným vojskem bude najednou  v pozici Saúdské Arábie, jež si během konfliktu v 90. letech v perském zálivu uvědomila, že má sice mraky zbraní, jež si zakoupila od EU a USA za své petrodolary, ale nikoho, kdo by je dokázal ovládat, a tak si najala desetitisíce amerických vojáků. I my budeme muset, pokud bychom byli napadeni agresorem, jak nám sugeruje Donald Trump, řádně zaplatit a nespoléhat se na 5. článek NATO, jež je ze 70 procent financováno USA. 

Mimochodem to samé, co prohlašuje Trump, tedy, že si mají země v regionu řešit své vojenské problémy samy,  prohlašuje i senátor Bernie Sander, jenž by ale NATO patrně nezrušil, protože má v hlavě svou vizi boje s Wall Stretem a zavedení New Dealu. 

Tyto hlášky žhavých kandidátů na prezidenty USA  se ale bohužel k českým zpěvákům ještě nedonesly, a tak mají pocit, že jsme ve všeobjímající  náruči demokratického západu, jenž se o nás postará, pěkně nás pochová  a zachrání nám naše demokratické hodnoty svobody projevu a veškeré výdobytky.  Mezi ně patří  necenzurovaný Facebook, všemožnými tajnými službami prošpikovaný Google, mobilní sítě a další chytré aplikace, jež se snaží USA legislativně prolomit, abychom se všichni cítili bezpečně před teroristy a všemi bubáky celého světa. A samozřejmě možnost vystoupení na předávání Andělů, jež by si za totality nemohli dovolit, protože by je zavezli možná do basy a možná i do blázince.  

Koller nechce, aby jej někdo tahal na východ, lépe se mu líbí v rámci NATO 

Zlobivý diktátorský východ v očích uměleckých elit  na nás číhá v  podobě fatálně vykutálených bývalých agentů v roli prezidentů, kteří hlásají světový mír a přitom si jejich kmotři ulívají těžký prachy v offshorových společnostech. Ještě k tomu se každý den zviditelňují v telce a nedávají tam dostatečný prostor svým oponentům, kteří do telky nesmí, a tak to mají děsně těžký. 

Jen nechápu, proč si jako největšího bubáka zvolil Koller zrovna Rusko, které je spíše než diktaturou hybridním režimem, stojícím v míře občanských svobod daleko před věrným spojenci USA Saúdskou Arábií a členem NATO, jež Koller tolik obdivuje, autokratickým  Tureckem,  jenž hraje v poslední době svými nejasnými vztahy s islamistickými radikály, jimž dalo volný průchod do Sýrie, i svými obchody s ropou roli trojského koně NATO.  Erdogan si díky Kollerovi užil svých pět minut slávy, protože ten si jej, díky členství NATO, asocioval se západem, i když je Turecko geograficky na východě.  

Velkou čáru přes rozpočet ale dělá Kollerovi samotný dnes již odcházející prezident USA Barack Obama, jenž se nejprve v časopise The Atlantic a později i v americké televizi  vyplakal ze svého pohrdání  k politikům, kteří nesdílí ideu americké výlučnosti,  nejsou mu okamžitě po vůli a nekonají, jak mají dle USA v jejich bipolární vizi světa konat.

Sám je sice natolik inteligentní, že ví, že svět už je dávno multipolární, svým voličům ale stále musí naznačovat, že je bipolární, tedy že proti sobě stojí USA jakožto statný hegemon, od něhož se svět buď učí demokratickým hodnotám, a pak s ním USA  milosrdně  podepíší své TPP anebo TTIP, nebo svět zlobí, nevlézá se do jeho šablony, a pak  na něj pošlou USA buď jednostranné donucovaní prostředky, jak se v rámci OSN označují sankce, anebo, když hodně zlobí, a je tam ropa, tak tam vyšle svá vojska, jež režim za krátko položí a brzy zde vznikne místo kýžené  demokracie mocenské vakuum, jehož se pak s chutí chopí radikální extremisté.

Když má jemu nepohodlná země jaderný arzenál a patřičnou drzost si změnit svou válečnou doktrínu,  tak vůči ní zvolí jemňoučké sankce, jež se tváří  jako sankce tvrďácké, každopádně takové sankce, jež v rámci obchodního boje nepoškodí samotné USA.  Obama je na konci svého prezidentování znechucen prakticky každým, i tradičními geopolitickými spojenci USA jako je Izrael a Turecko.  Z  Bibiho  Netanyaha, jehož v  Čechách adorujeme jako poloboha, má Obama, jak se svěřil v The Atlantic  kopřivku, protože nedotáhl otázku dvoustátního uspořádání Izraele a Palestiny do konce a stále Obamu vodil za nos.

Svému velkému spojenci v NATO Erdoganovi vzkazuje, že jej těžce zklamal  sabotáží jeho poctivé snahy bojovat s Islámským státem.  Jen tu svou věčně rozmazlovanou Saúdskou Arábii, duchovní to matku al-Kajdy a Islámského státu,  si ještě nedovolí zkritizovat, aspoň ne do tehdy, dokud USA nebudou energeticky soběstačné, a toho se při dnešních cenách ropy, jež jdou hluboce pod náklady firem, provádějícím ekologicky škodlivé frakování, nedočkáme tak brzy.

 Obama se vyjádřil kriticky i vůči EU, která s USA a NATO řadu projektů rozvrtala a teď chce po USA, jež má svých problémů dost, aby  za ně USA řešily problémy s valící se migrací, jež se logicky musela dostavit po desítkách let destabilizace blízkovýchodního regionu. Čí to byl tehdy nápad? USA. Kdo byl v koalici ochotných? My.  

USA má svých migrantů dost, a proto si republikánští poslanci, kteří jsou patrně Kollerovým vzorem, odhlasovali, že už v USA skoro žádné, natož ještě muslimské migranty nechtějí. A proč by je chtěli, když údajně představují bezpečnostní riziko.  Jsou za velkou louží a Donald Trump, jenž když vyhraje volby,  opevní USA z obou stran obrovskou zdí a vykopne ze země všechny muslimy a všechny ilegály, i ty co tam už desítky let žijí.  Poté  zavede waterboarding, jenž Obama s velkou slávou zrušil, a bude nemilosrdně odstřelovat veškeré  příbuzné podezřelých teroristů, čímž vyvolá  vlnu dalšího zhysterizovaného terorismu někde na druhém konci planety, patrně v Evropské unii anebo v Rusku.    

Zatímco Putin, ale i čínský prezident, si ve svých proslovech pečlivě dávají pozor na pusu, a z jejich úst můžeme slyšet pouze proslovy o míru, toleranci k muslimům, touze bránit svou vlast, od republikánských kandidátů, vyhecovaných Donaldem Trumpem,  se můžeme dočkat hysterických projevů točících se kolem legalizace omezování občanskoprávních svobod,  zvýšené míry odposlechů a průmyslové špionáže,  jež s ní  jde ruku v ruce.

(Jens Stoltenberg po konfliktu Turecka s ruskými leteckými složkami) 

 A tito lidé jsou společně s lehce koktajícím  Jensem Stoltenbergem Kollerovým vzorem. Proti gustu žádný dišputát a jsem ráda, že máme v Česku svobodu slova. Ubreptaný  projev  Stoltenbergera po sestřelení ruských letounů tureckými silami o agresi ruských letounů vůči NATO, jež překročily vzdušný prostor Turecka  v inkriminovanou dobu jen na sporných 17 sekund a byly okamžitě sestřeleny mimo turecký prostor v Sýrii, jenž klidně mohl rozpoutat další světovou válku, pokud by Šojgu a Lavrov spolu s Putinem  v Rusku nezachovali chladnou hlavu, nikomu na klidu nepřidal.

Jen Davida Kollera, Lenku Dusilovou  a Kláru Výtiskovou, jež Stoltenbergera tehdy určitě stejně jako já poslouchali v přímém přenosu, uchlácholila jako nejblaženější ukolébavka ve víře, že nás dobrácká loutka Jens Stoltenberg  spolu s 5. článkem NATO, na nějž se nikdo nikdy neodvolal, vždy a všude  ochrání.   

Stále doufám, že v USA vyhraje volby Bernie Sanders a  snad se mu podaří protlačit inteligentní návrat k  řešení omezení vlivu bank na finanční nestabilitu světového trhu. Kdyby vyhrála jeho demokratická rivalka Hillary Clinton, jež má svá nejjestřábštější  léta, kdy položila aktivně režim  Libyi a řehnila se  v TV nad smrtí Kaddáfího, z čehož  byla obrovská  mezinárodní blamáž, přála bych si od ní větší  diplomatickou rozvahu.  Když by se do Bílého domu procpali Donald Trump nebo  hyperkonzervativní Ted Cruz, doufám, že je osvítí duch svatý a neudělají ze zbytku  světa mimo USA jedno velké Guantanamo.

Zajímalo by mě, zda  sledují umělci typu Kollera, Výtiskové anebo Dusilové  poctivě  vše, co se děje na geopolitické scéně jak na západě tak na východě, když mají tak jasno kam chtějí a nechtějí být tlačeni.  Sledují třeba Foreign Affairs, Reuters, Foreign Politicy, Guardian, DW,  anebo i ten u nás tolik proklínaný Sputnik, jenž není zas až takovou propagandou  a píší zde v zahraniční verzi i renomovaní experti, ovšem ne v českém,  ale v anglickém vydání?  Sledují BBC, CNN anebo Russia Today? Sledují  opoziční tisk v Rusku? Sledují Al Džazíru, CCTV Euronews anebo PressTV? Anebo sledují jen pár kroků  a přebreptů našeho předchozího a současného prezidenta?   

Stíhají to vůbec při svém pracovním vytížení?  Já totiž coby kancelářská myš tyto servery alespoň co mi síly a mé mentální schopnosti dovolují,  sleduji a vychází mi z toho, že samotný současný prezident  USA, jež umělci obdivují  a jehož země vytváří  70 procent rozpočtu NATO, zlomil nad EU hůl, stejně jako ji zlomil dávno podporovatel demokracií  ve východní Evropě George Soros. Dal ve vztahu USA k EU  volnou ruku korporacím, jež si v totální tajnosti sepisují  svou deset tisíc stran dlouhou nadnárodní supertajnou TTIP, proti níž se zvedají v celé Evropě kromě Česka vlny masových protestů.

TTIP  může znamenat velké nebezpečí ze strany korporací, jež budou moci malé a submisivní státy státy žalovat za to, že neochránili jejich podnikatelské zájmy a vše bude v rukou nikoli států, ale nezvolených arbitrů. Pokud nyní hrajeme roli jednoho z nejlépe platících otloukánků v mezinárodních arbitrážích, což se rychle provalí, po uzavření TTIP se máme coby malý a poddajný stát teprve na co těšit. Staneme se vyhlášeným fackovacím panákem.  

Co je ale hlavní, samotný prezident USA, západní mocnosti, již Koller obdivuje, prohlásil v The Atlantic, že má dost etablovaných politiků z EU a že jej více zajímá Východ s velkým V.  Tam vidí budoucnost. A východem míní asijské země, primárně země, se kterými si ukuchtily  USA smlouvu TPP tak trošku proti Číně natruc,  ale samozřejmě i  Čínu a Indii. 

Podivný stav propojení Číny a USA, jenž trvá už řádku let, označuje renomovaný ekonom Fergusson ve své studii  Původ peněz slovem Chimerika.   Sem si USA a západní země neprozřetelně přesunuly velkou část své výroby, aby pak mohl Donald Trump naštvaně  křičet, že USA je zemí looserů, již přebíjí Mexikáni a Číňané a Islámský stát. USA a Čína si pravidelně furiantsky vyměňují kritické mnohastránkové zprávy hodnotící stav lidských práv, z nichž se dozvídáme, že práva se porušují vesele na obou stranách.   

David Koller ve své averzi k politikům typu Klause a Zemana, kteří udržují prozřetelně kontakty s Ruskem a Čínou, ale ne servilněji laděné, nežli jsou vztahy  většiny politiků  EU, nechápe, že i EU je rozpolcená a velké části politického spektra se nelíbí sankce uvalené na Rusko ze zcela pragmatických důvodů oslabení vzájemných ekonomicky výhodných vztahů.  Nevidí,  že prezident Tzipras byl v čase nejhlubší krize své země, jíž hrozil bankrot, telefonicky v Rusku a v Číně pečený vařený. Potají potupně škemral o jakoukoli nabídku, jež by jej zachránila z diktátu nakvašené EU, jež si nesmyslným zavedením nekoherentní eurozóny zadělala na obrovské problémy v řadě  jižních zemí. 

Ve východě se momentálně vzhlížejí všichni  racionálně uvažující politici, problém je jen ve formě komunikace a v tom, abychom si, poté co máme svá nejlepší léta za sebou, zachovali alespoň zdání nevazalského kontinentu.  Stejně tak si Davil Koller s Lenkou Dusilovou a a Klárou Výtiskovou  nevšimli, že většina zemí a podnikatelských subjektů nadšeně naskákala do projektu čínské Asijské infrastrukturní banky  i přes halasné protesty Baracka Obamy a  IMF.

U většiny rozvážně uvažujících politických představitelů nedominují ideály, ale ryzí pragmatismus pod rouškou demokratických ideálů, jež umně servírují médii opitým neinformovaným masám.  Rusku bylo před časem  pohrozeno v rámci  konfliktu na východě Ukrajiny, že bude vyloučeno ze systému SWIFT, což  by paralyzovalo  tamní bankovnictví. To si kdysi troufly velmoci na politicky nepohodlný Írán.

Stačilo, aby premiér Medveděv naznačil, že pokud k tomu dojde, sáhne Rusko k takovým opatřením, že ani neřekne jakým. To si nechal jako jednohubku napříště.  A politologové sáhodlouze diskutovali, zda Rusko EU  náhodou nevypne kohoutky s plynem. Na jaderný ani konvenční válečný konflikt se západem  vůbec nepomysleli, protože mají všech pět koleček pohromadě. A co následovalo? Namísto vyloučení Ruska ze Swiftu bylo Rusko zvoleno do předsednictví Swiftu a to západními velmocemi.

Rusko bylo teatrálně vyloučeno z G8, aby po změně geopolitické situace a zásahu v Sýrii německý  ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, rusofil, opětovně lobboval  za  jeho přijetí do G8. Rusku, když bylo vyraženo z G8 , zůstalo dostojevsky  ponížené a uražené. Sdělilo, že ani nemusí být v G8, že jej to stojí jen peníze, které musí do G8 cpát.  G7, jež vůbec nevypovídá o geopolitickém rozložení světových sil,  se ale najednou cítí bez jaderné velmoci Ruska  nejistá a přála by si zase být G8 i s Ruskem.

A David Koller tomu musí svým proslovem na Andělech zabránit, dodat NATO a G7 bez Ruska svou podporu tím, že sabotuje současného českého prezidenta, jenž byl vždy konzistentně eurooptimistický   a jeho předchůdce, jenž byl zase vyhlášeným euroskeptikem a kteří jsou v jeho mozku společnými spiklenci a proputinovskými, pročínskými  troly.   

Co ale vlastně udělal Klaus ve vztahu k Rusku, že na něj Koller dští síru?   Nepodpořil oficiálně Putinovu anexi Krymu, jen sdělil, že Putin musí být z celé situace na Ukrajině nešťastný. A kdo by nebyl, když mu z projektu euroasijské ekonomické unie vyklouzla jeho korunní princezna Ukrajina ve vidině  dle slov Štefana  Füleho bezperspektivního vztahu asociační dohody s  EU?  Rusko si  muselo zhojit své šrámy  větší angažovaností v BRIKS a v Sýrii.  Klaus byl za svá slova  vyloučen bývalým poradcem Putina Andrejem Illarionovem, jenž nyní  nyní radí NATO, co je Rusko zač,  z CATO Institutu. Pak se vítězoslavně zjevil v Russia Today, kde sdělil, že Evropa je  za zenitem, slabá, zmatená a bez perspektivy.

Posléze vystoupil po boku V.V. Putina, íránského předsedy parlamentu  a amerického experta na vztahy Sovětského svazu a USA Jacka F. Matlocka, jenž dojednával smlouvu u ukončení válečného napětí mezi SSSR a USA na Valdajské konferenci. Pronesl neškodný proslov na meetingu, kde se řešila kultivovanou formou některá geopolitická témata. Stejně tak kultivovaně promluvil Putin, Larídžání a další. Vše bylo v klidu a bez paniky. Vše zcela jiné nežli hysterické projevy zradikalizovaných předvolebních republikánských prezidentských řečníků USA  a  xenofobních  fašizujících představitelů radikálně pravicových  stran, jež se líhnou jako houby po dešti a zatahují své drápky díky fóbiím svých voličů .

Co udělal prezident Zeman kromě několika nešikovných formulací na stranu Evropské unie v rámci návštěvy čínského prezidenta, jichž si  nikdo, kromě pár členů opozice na mezinárodní scéně nevšimnul, tak frapantně provýchodního, čím by se odlišil od podlézavých gest většiny evropských politiků.   Návštěva čínského prezidenta  nám díky celosvětově sledované CCTV udělala 3 denní reklamu především v asijském světě. Prezident  Číny byl s podobnými poctami a možná s ještě větší devótností uctěn v řadě zemí Evropy. 

Miloš Zeman zasazením stromu s čínským prezidentem nikdy nepředežene v údajné médii vyfabrikované devótnosti,  akci  italských zastupitelů, kteří v rámci dobrých ekonomických vztahů se svým nedávným zavilým nepřítelem Íránem, obednily nahé sochy, aby tím nevzbudily pohoršení prudérního prezidenta islámského státu.  Agilní Matteo Renzi, žhavý stejně jako Zeman pro svou zemi zakázek za miliardy, Miloše Zemana v míře podbízivosti  islamistickému prudérními režimu, již po Itálii navíc Írán sám od sebe ani nežádal,  předběhl  o sto kol.   

Před tím, nežli Zeman uvítal hlavu Číny,  se rozhodl odjet uctít památku padlých při výročí 70 let osvobození Československa v Moskvě, což bylo Kollerovi trnem v oku.  Ačkoli se Zeman chová občas excentricky a má své typické bonmoty a stařecké vrtochy, neudělal nic jiného, nežli co udělal slovenský premiér a německá kancléřka. Všichni tři se nezúčasnili vojenské přehlídky, což by bylo v rámci vypjaté vojenskopolitického vztahu Ruska  se zemí,  s níž měla EU rozjednánu asociační dohodu, netaktní. Zeman  ohlásil, že jde především uctít památku padlých bojovníků proti fašismu a ne primárně podpořit v té době pro EU nestravitelný Putinův režim.  

Co dělá ministr financí Babiš, jenž se mihl před kamerami společně s čínským prezidentem v centru celočeského spiknutí, jež nás chce přesunout na diktátorský východ z náruče demokratického západu   je pro mě už úplnou záhadou.  Chvíli přemýšlím, zmatena diskursem o proruské a protiruské propagandě, jíž se peskuje vzájemně Russsia Today s CNN, zda nejsou Koller, Dusilová a Výtisková  náhodou pod vlivem protiruské propagandy, jež v poslední době finišuje, a pilně  na pokyn Johna Kerryho a Jense Stoltengergera hlásá, že proti ruské propagandě se musí pracovat rovněž formou rafinové a kreativní a hlavně upřímně míněné propagandy.  V tom jim výtečně pomohou projevy  Davida Kollera a Lenky Dusilové na Andělech.  

Problém je ale v tom, že Rusko a Čína mají USA a EU přečtené a USA a EU Rusku a Číně příliš nerozumějí, a tak na rovině propagandy proti neznámému Rusku, jež se v mozcích západu  díky aktivní činnosti vyštvaných anebo v Rusku zavřených  nakvašených disidentů asociuje s levnou ropou, vodkou, tajnými agenty a totálním sociopolitickým marasmem,  lehce prohrávají.   Rusko líčené v CNN není reálným Ruskem, ale zlým nebezpečným dodělávajícím  méďou  béďou, jež řídí více než 15 let psychicky vyšinutý člověk postižený Aspergerovým syndromem.  

Dle Johna Kerryho ale budou muset USA a celý demokratický západ více zabrat, Američané  se budou muset naučit rusky, protože rusové umí anglicky, kdežto Američané rusky neumí, a tak jsou ve strategické  nevýhodě.  Kdoví, možná bude ruština anebo čínština zavedena  povinně vedle většinové španělštiny do učebních osnov studentů USA. 

A tím už konečně občané USA Rusku a Číně porozumí, pochopí mentalitu tamního lidu i tamních hybridních či totalitních režimů, i to, že většina obyvatelstva je se svými režimy smířena díky zmanipulované prostátní mediální propagandě. Když občané v čínské anebo v ruské TV vidí, co se děje  v zemích,  jež si prodělaly Arabské jaro, jež se rychlo překlopilo v sychravou nevlídnou Arabskou zimu v podobě  geopolitického vakua, chaosu a zborcených států,  jímá je panický strach z barevných revolucí. Většina Číňanů je  vděčna za naději na kariérní růst v manažerské pozici v některé  z ekologicky defektních moderních čínských továren, jež zde díky plodnému vztahu fergussonovské  Chimeriky vyrostly v posledních desetiletích jako houby po dešti a netouží po autonomii Tibetu.    

Díky tomuto poznání  USA i celý demokratický i nedemokratický  svět dojde stavu blažené nirvány, v níž bude propojen demagogický východ i demokratický západ v jednom krásném jin jangovém celku  a nirvánu zažijí i  naše věčně nespokojené  české  popové elity. Pokud jim to nedojde, snad se časem propracují ke slávě kapely MUSE a zapějí něco ve stylu jejich Uprising.