Propastné rozdíly mezi Miroslavem Kalouskem a tibetským dalajlámou

Když jsem uviděla předsedu pravicové TOP 09 rvát se během návštěvy čínského prezidenta za práva Tibeťanů  před televizními kamerami, zapřemýšlela jsem, co vlastně má společného s tibetským dalajlámou? 

Dospěla jsem k názoru, že prakticky nic. Mezi oběma osobnostmi jsou naopak propastné rozdíly. Vypíchněme si ty nejmarkantnější. 

Miroslav Kalousek se narodil vlastním rodičům v Táboře v roce 1960   a vyrostl ve skleníkovém  komunistickém státě střední Evropy. Jakožto člen provládní československé stran lidové, jímž byl od roku 1984, věří, že se narodil jednou a naposledy z milosti Boží, má nesmrtelnou duši, po smrti bude souzen za své hříchy a přijde buď do pekla, očistce anebo do nebe, kde bude očekávat druhý příchod Krista. 

14. tibetský dalajláma, občanským jménem Tandzin Gjamccho,  se narodil po 14. v malé vesnici Takser  na slaměné rohoži nedaleko čínských hranic v teokratickém systému. Jeho první reinkarnace proběhla už ve 14. století.  Ve dvou letech  byl vybrán po složitém obřadu komisí tibetských mnichů, kteří malému chlapci předložili předměty předchozího dalajlámy a on uhodl, které mu patří a které ne. Po dvou letech tahanic s muslimskou klikou z Číny byl převezen do Lhasy.

Miroslav Kalousek  za kumunismu vystudoval vysokou školu Chemicko-technologickou v Praze a získal v roce 1984 titul inženýra. Na škole vynikal v technologických předmětech, organické i anorganické chemii a v žádné z pokusů nezpůsobil vážnější explozi. Stal se vzdělaným  a nekonformním členem socialistické společnosti. Od roku 1984 do roku 1990 pracoval jako technolog a vedoucí investičního útvaru ve výrobním podniku Mitas Praha n.p.

14. dalajláma od 6 let prodělal výcvik v logice, tibetské kultuře, sanskrtu, léčitelství, buddhistické filozofii, jež byla rozdělena na 5 kategorií: Prajnaparimita, zdokonalení moudrosti, Madhyamika, filozofie střední cesty, Vinaya, kánon monastické disciplíny, Abidharma- metafyzika a Pranama, logiku a epistemologii. Dále byl vyučován poezii, hudbě, dramatu, astrologii, skladbě, frázování a využití synonym. Zkoušky složil v 23 letech v Lhase během modlitebního festivalu v roce 1959. Získal nejvyšší stupeň vzdělání, jenž se rovná doktorátu buddhistické filozofie. 

Tibetská plošina, které veleli dalajlámové anebo jejich regenti, byla vždy pod sférou vlivu velkých říší  od Mongolů po Brity a představa naprosté autonomie je scestná. Dalajláma si svůj pobyt na trůně, kam jej údajně přivedli čínští představitelé, což vyvrátil britský zastupitel a očitý svědek korunovace, dlouho neužil.  

Dalajláma loutkou v boji velmocí

V Číně, jež obsadila Tibet v roce 1949/50,   panovaly obavy o to, že tibetský parlament chystá vyštvání čínských podporovatelů komunistické Číny z Tibetu. Spolupráce dalajlámy s Čínou byla od počátku problematická. Poté, co vyslal do Pekingu delegaci, jež žádala Čínu o schválení sedmnáctibodového ustanovení mírového osvobození Tibetu, krátce spolupracoval s čínskou vládou. Setkal se s Mao Ce-tungem a účastnil se coby delegát zasedání Národního lidového sněmu.

V roce 1954 byl zvolen zastupitelem výboru Národně- lidového sněmu, již zastával oficiálně do roku 1964. Posléze požádal v Indii o azyl, jenž mu byl odmítnut a nakonec vzal zavděk pomocí CIA, jež se začala po ukončení války v Korei nudit. S její pomocí vypuklo povstání ve východním Khamu, jejímž cílem bylo rozvrácení pozic komunistické Číny. 

Naivní mírově založený dalajláma  neviděl, že jeho národ je pouhou loutkou v boji velmocí. Teprve později zalitoval, že se nechal vplést do intrik USA proti komunistické Číně, což mělo za následek v rámci gerilového boje  mnoho nevinný životů, jejichž krev měl nechtěně na svých rukou. Po návštěvě Číny v roce 1972 prezident Nixon program podpory tibetských nepokojů skrze CIA ukončil.  

Pozornost CIA a USA se od Tibetu posléze odvrátila a dalajláma přijal  po dramatické cestě  exil v Indii, kde založil Institut tibetských studií. Snažil se skrze OSN prosadit rezoluce ohledně respektování lidských práv v Tibetu dříve, než Čína vstoupila do OSN.

Osud Miroslava Kalouska byl diametrálně odlišný. Dalajláma prožil svůj život jako nejdůležitější postava relativně nezávislé teokracie, jež padla do područí komunistické titána. Sehrál nechtěně roli v šarvátkách mezi  ideologicky znesvářenými bloky kapitalistického a socialistického systému. Jeho lid, jenž žil v období feudální teokracie, byl nucen přeskočit stádium industrializace, která dala podnět vzniku kapitalistické společnosti, a vplul střemhlav po hlavě  do stadia komunismu. Záměrně používám nemoderní slovník, jímž hovoří i samotný dalajláma. 

Kalousek s CIA nespolupracoval a v gerile nebojoval

Kalousek žil v poklidném prostředí komunistického satelitu SSSR a nikdo si ho moc nevšímal. Jelikož vystudoval a získal dobré zaměstnání, je celkem jisté, že proti komunistickému režimu nerebeloval. Na druhou strany s režimem ani aktivně nekolaboroval a nespolupracoval, pokud víme, ani s STB. Ale ani s CIA, jako spolupracoval svého času neprozřetelně dalajláma. Pokud se Kalousek doslechl něco o tibetské formě zen buddhismu, tak to bylo  ze samizdatu. Tuto nauku  komunistická ČSSR brala jako atavistickou pavědu. Nemáme jedinou zmínku, že by dříve aktivně vystoupil za práva Tibetu anebo nosil po náměstí za socialismu tibetské vlajky.

Nebylo propastnějšího rozdílu mezi Miroslavem Kalouskem a 14. tibetským dalajlámou

Dalajláma byl ale člověkem mnoha tváří a sám přiznává prudký vývoj. Ačkoli spolupracoval s pákou kapitalistické USA, CIA, a podpořil gerilový boj ve své zemi, vždy se hrdě hlásil k socialismu a komunismu.

"Ze všech ekonomických teorií je marxismus jediný založený na morálních principech" sdělil světu dalajláma. "Kapitalismus zajímá pouze zisk. Marxismus má zájem na stejnoměrném rozdělení bohatství mezi všechny obyvatele, kteří tak mohou rovnoměrně využít zisku z výroby. Zajímá se o osud pracující třídy, jež tvoří většinu stejně jako o osud těch, kdo jsou v nouzi. Marxismus se stará o oběti vykořisťování menšinami. Proto se mi tento systém líbí a zdá se mi spravedlivý."

Miroslav Kalousek byl nejprve loajální k socialistickému zřízení, pak se z něj ale vyklubal příznivce liberální ruky trhu a ryzí kapitalista. Stál u privatizačních procesů. Program TOP 09 je ryze pravicový. Dle slov dalajlámy tudíž Kalousek stojí za vychytralou menšinou, jež vykořisťuje nespravedlivě tvrdě pracující většinu. 

Za období tuhé normalizace se stal členem provládní Československé strany lidové, v období transformace ekonomiky ze státně řízené na liberální se pozvolna šplhal vzhůru nejprve do parlamentu a posléze do vlády. Po potopě KDU-ČSL úspěšně přeskočil do nově se rodící populární TOP 09.

Zastával celou řadu vládních a poslaneckých funkcí, proslul jako  ministr financí. Je spojován s deficity státního rozpočtu, podporou ekologické sanace jedné firmě, liknavostí  ohledně OKD, prazvláštním postojem vlády ohledně  internetového sázení. Figuruje ve sporné,  nyní zrušené  důchodové reformě a v dalších a dalších krocích, jimž by duchovně orientovaný dalajláma nerozuměl a jen by nad nimi zakroutil nevěřícně hlavou.  

Roku 2008 a 2011 obdržel  cenu za nejlepšího ministra financí pro oblast rozvíjejících se ekonomik časopisu Emerging Markets.

Proč kapitalista Kalousek brojí za příznivce ideologie komunismu dalajlámu?

Díky rokům stráveným v meditacích ale  i díky svým bohatým výukovým aktivitám je dalajláma  osobností, jež si je vědoma, že svět plyne, ale podstata zůstává neměnná. Pomohl věčnému skeptikovi a autorovi absurdních her Václavovi Havlovi sebrat poslední kapičku naděje  před svým skonem. Ten byl díky dalajlámovi  snad i prosvětlen ve své skepsi nadějí na novou lepší reinkarnaci anebo dokonce na stav věčné nirvány. Dalajlámu nic nerozhází. 

To Miroslava Kalouska dokáže rozházet naprosto vše, zvláště, když vše neplyne dle jeho představ. To ukázal nesčetněkrát, když se v parlamentu řešila otázka EET. Po neuvěřitelných obstrukcích a protahování jednání nařkl vládní koalici z porušování demokratických svobod. Jak propastné jsou představy dalajlámy a Miroslava Kalouska o demokracii.  

Dalajláma je osobností neuvěřitelně smířlivou a smiřující. Smířil se se vším a naposledy s tím, že jeho země nikdy nezíská autonomii a zůstane součástí Číny. Uvědomil si, že komunistická Čína přes řadu kulturních rozdílů a vnucování své ideologii feudálně naladěnému tibetskému lidu, učinila pro Tibet mnohé. Rozvinula místní infrastrukturu, vlila do jeho země nebývalé prostředky a nakonec se rozhodla, že zvolí i příštího loajálního dalajlámu.

V roce 2008 napsal památný dopis čínskému lidu, jenž Kalousek patrně nečetl, protože v jeho perspektivě je jeho demonstrace za autonomii Tibetu na Pražském hradě zcela absurdní.

Dalajláma si nepřeje autonomii Tibetu a chválí Mao Ce-tunga

Zde dalajláma píše bývalému čínskému prezidentovi v souvislosti s tragickými událostmi o svém přátelství s lidem Číny i o  touze s ním navázat mírumilovný dialog. Nepřeje si oddělení Tibetu od Číny, stejně jako si nepřeje být klínem mezi tibetským a čínským lidem. Jde mu jen o přežití tibetské kultury, jazyka, identity a ekologického dědictví své země.  Nazývá se prostým mnichem, jenž žije podle buddhistických zásad. 

Vadí mu překrucování faktů Čínou. Je fandou Olympijských her a podporuje čínské politické autority. Mrzí ho, že se z něčích úst  dozvídá, že prý se snaží hry a Čínu samotnou sabotovat. 

20. století přineslo v Tibetu ohromné změny. Hovoří o vpádu Čínské lidové armády do Tibetu i o svém synovském vztahu s Mao Ce-tungem, jenž ho naplnil po návratu do Tibetu optimismem stejně jako tibetští členové Komunistické strany Číny. Cítí se být Maovým  synem.  Lituje vzájemných tenzí, vzpomíná na svůj odchod do exilu. Vzpomíná na tragické události z roku 1989 a atmosféru strachu. I před to vše děkuje Číně za modernizaci své země a ekonomický rozvoj, stejně jako za zachování tibetské identity, již zaručuje čínská ústava. 

Dalajláma je pro zlatou střední cestu a nejde proti Číně, jež má největší populaci na světě, dlouhou historii a  kulturu, jíž si tibetský lid cení.  Poukazuje na zkorumpovanost místních politiků a utrpení Číňanů, ale oceňuje úsilí předchozího prezidenta o harmonické soužití. Dalajláma plně podporuje politiku Lidové republiky Číny a vadí mu, když jej někteří čínští politici označují za separatistu.

Kalouskova kolosální blamáž

A zde je jádro pudla. Miroslav Kalousek, jenž chtěl vstoupit na Hrad, kde chtěl demonstrovat za nezávislost Tibetu, sám podlehl rafinované čínské propagandě. Zatímco dalajláma je za Tibet v Číně se zachováním kulturní svéráznosti, Kalousek si myslí, že dalajláma chce Tibet od Číny odtrhnout.

Kalousek se stal obětí blamáže sofistikovaných čínských politických her proti prostému zenovému mnichovi, jenž dlí už desítky let v exilu, a uvízl jako moucha v osidlech pavoučí sítě čínské propagandy. 

Dalajláma za léta strávená v exilu, jež byla sice pro jeho lid dosti turbulentní, během něhož ale  do Tibetu proudily nebývalé investice a Tibet se stal se čínským skanzenem, dozrál. Přestal bušit hlavou proti zdi.

Jakožto držitel Nobelovy ceny míru požádal římského papeže Františka o střetnutí. Papež jej ale do svého paláce ve Vatikánu nepozval. Dalajlámy si váží jako člověka, nechce ale ohrozit schůzkou s ním situaci více než sta tisíc čínských křesťanů, jichž je paradoxně více, nežli členů Komunistické strany Číny. Papež vzkázal, že se nesejde osobně s žádným držitelem Nobelovy ceny míru a dalajláma není výjimkou. 

To ukazuje na rozporuplný vztah světa k tibetskému duchovnímu vůdci i k Tibetu, od něhož se vrtkavá pozornost mocných odvrátila ve chvíli, kdy se od něj odvrátili prezident Nixon a CIA. Stanovisko prezidenta Havla, jenž svým přátelstvím s tibetským duchovním vůdcem přivedl řadu Čechů k sympatiím k této malé horské zemičce, je ojedinělé. Autonomie Tibetu není na pořadu dne a nechce ji ani samotný dalajláma, jenž se do paláce ve Vatikánu za každou cenu nehrnul.

Jaký propastný rozdíl od excentrického vystoupení Kalouska na Hradě, jenž napadl policii, že mu neumožnila v inkriminovanou dobu vstup na Pražský hrad, aby tam čínskému prezidentovi při jednání s Milošem Zemanem, vládou a finančníky kakofonicky křičel o právech utlačovaného lidu Tibetu. Když mu to nebylo umožněno, hovořil o skandálu, porušení pravidel demokracie, jeho práv poslance  a poklonkování Číně. 

Miroslav Kalousek vyniká ve schopnosti svého zviditelnění a lze pochybovat, zda mu šlo opravdu o Tibet anebo jen o to, aby se blýskl před kamerami a plivl na vládu, jež jej smetla ve volbách. Jednal v naprostém rozporu s tím, jak by jednal dalajláma, jenž si pozornost dokáže coby držitel Nobelovy ceny míru získat i jinými metodami. Jedno je ale jisté, opravdová stanoviska dalajlámy nikdy nečetl a jak nám mohlo dojít, podlehl hloupě vykutálené čínské propagandě.