Reflexe návštěvy čínského prezidenta v ČT24 ve mně rozbouřila ohňostroj imaginace

Prezidentovi se podařil husarský kousek. V ČT24 návštěvou hlavy Číny vyvolal vlnu zájmu našich sinologů. Fundované  komentáře, že  v Číně bojuje celá řada klik a mezi oběma prezidenty panuje zvláštní chemie, mě dostaly do kolen.

Před pár dny vítězoslavně oznámil na ČT24 Jiří Ovčáček informaci, která všem vyrazila dech. Prezident Zeman přijme v Lánech čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, jenž se u nás exkluzivně zdrží po dobu 3 dnů. Už jsem se těšila na typický český folklór, jenž bude provázet návštěvu představitele ekonomické jedničky, jež se chameleonsky tváří jako geopolitická dvojka, aby si strategicky nenahněvala USA. Malovala jsem si pestrobarevnými barvičkami ve své hlavě uvítací proslovy členů ekonomických komor, zasazování stromů, nahrazování čínských vlajek vlajkami tibetskými  a uzemňování prezidenta Zemana nepřející opozicí.

Vzpomínala jsem dojatě na proslov českého prezidenta v čínských médiích, jenž jsem slyšela od A až po Z, kde  kromě plyšáka v rukou našeho prezidenta bylo vidět i průřez do animované tvorby Zdeňka Milera, malebné snímky naší české vlasti  i obrazy vzájemně se rozvíjející ekonomické spolupráce. 

Snila jsem o tom, že Miloš Zeman a  Si Ťin-pching konečně celou situaci s krtečkem, jež se stala bičem na našeho prezidenta, osvětlí. Nikdo z kritiků, kteří rozhovor hodnotili jen z doslechu, totiž nepochopil skrytý sarkasmus v jeho podtextu. Miloš Zeman zde nevěřícímu čínskému reportérovi přeložil název krteček do čínštiny a vysvětlil mu, jak takový krtek v reálu vypadá. Srovnal jej velikostně s pandou a symbolicky tak poukázal na velikost Číny oproti ČR. 

Čekala jsem tedy, že čínský prezident přiveze tomu našemu reálný plyšový model pandy, a tak konečně čeští politici pochopí, o čem byla řeč. 

Rovněž jsem se těšila na komentáře politologů, sinologů, ekonomů i představitelů hradního protokolu na ČT24.  Nebyla jsem zklamána. Zpravodajka ČT Kateřina Procházková, jež dlela v Číně, dokud nebyla odvolána, a sinolog Ondřej Klimeš nás znalecky zasvětili do tajů čínské politiky, zákulisních bojů, úspěchů i pádů komunistické Číny, nesvobody tisku, o čem jsme se nikdy nedozvěděli z BBC,CNN, RT ani z  CCTV. Ani nevím, kolikrát z rozhovorů zaznělo, že komunistická Čína není schopna uznat naše univerzálně lidské ani naše české hodnoty. 

Více než informace, jež pro mě nebyly novinkou, mě zaujala krása českého jazyka a metaforika, již znalci Číny a tamních poměrů využili. Jak jsme jako země oproti Číně maličcí, tak  čínštinu v tomto ohledu převyšujeme. V každém pátém obratu našich politologů by totiž bylo možno hledat dvojsmysly a náměty k vtipným kolážím.     

Aby sinologové situaci příletu čínského prezidenta řádně zdramatizovali, zmínili se o prudkých tajných vnitrostranických bojích v Číně, jimž musí prezident čelit a které probíhají, zatímco se uvolňuje po boku přátelského Miloše Zemana v České republice. Cílem má být údajně jeho hlava. Dozvěděli jsme se o celé řadě klik, jež mezi sebou soupeří uvnitř strany o moc. O jaké kliky se jedná, jsme se nedozvěděli s odvoláním na to, že je to tajné. A tak jsem se mohla jen domnívat, které z těchto hlav Komunistické strany Čínské lidové republiky mezi sebou soupeří. 

Prezident Si Ťin-pching, jenž pochází z prostých poměrů, je dle slov znalců Procházkové i Klimeše neuvěřitelně vlivný, vlivnější, nežli byl jeho předchůdce. Rotoval totiž mezi různými oblastmi Číny, kde si získal podporu, a podařilo se mu dostat pod kontrolu jak policii, tak armádu i Komunistickou stranu Číny.

Stranou nezůstaly ani spekulace o prezidentově nástupci. Zde jsme se dozvěděli, že se jedná o proces složitý, nejasný a postupný. Politbyro Komunistické strany Číny si své kandidáty pěstuje po desítky let, pečlivě selektuje zralé anebo přezrálé plody a třídí shnilé ovoce. Ti nejinteligentnější, nejloajálnější jsou pak vybráni, aby usedli do čela strany. 

Čína dle slov odborníků z ČT24 ekonomicky dominuje světu. Obecně raději naslouchám slovům nezávislých odborníků na Čínu. Nejvíce mne ale zaujal rozhovor s americkým prezidentem Barackem Obamou v The Atlantic. Ten zde sdělil, že slabá Čína by byla pro svět velkým nebezpečím a je třeba budovat obezřetné vztahy s Čínou, do které si USA přesunuly velkou část svého průmyslu a u níž mají ke své velké frustraci značný finanční dluh. Skotský ekonom Liam Ferguson symbiotický vztah USA a Číny už dlouho nazývá Chimerikou. Zajímavé  bude sledovat, jak se Obama vyjádří po odletu čínského prezidenta z Česka do USA. 

Dle Procházkové a Kadlece je Čína součástí celé složité sítě vztahů. Prezidenta Číny jsem si tedy dle znalců v ČT24 představila jako pavouka, jenž si dělá zálusk na řadu světově vlivného hmyzu, jenž se uchytí do jeho sítě. 

Žlutá barva značí přiměřenou submisivitu papeže, jenž si to nechce rozhodit s čínským prezidentem kvůli prekérní situaci katolíků Číně, jichž je více nežli členů komunistické strany, a proto se odmítá sejít s tibetským dalajlámou. 

Červená značí rivalitu, panující mezi USA a Čínou v boji o světovou ekonomickou dominanci, jež eskaluje v konkurenčních paktech TPP a BRICS. 

Modrá značí obezřetné přátelství mezi Čínou a Ruskem. 

Bílá značí spolupráci a neutralitu s Čínou v rámci OSN.

Zelená značí rezignovanou nespolupráci mezi tibetským dalajlámou a čínským prezidentem. 

Černá značí agresivitu Islámského státu vůči komunistické Číně.

Takto do hloubky sice komentátoři nerozhovořili, protože na to nebyl čas, ale zato nás obšťastnili dalšími náměty k zamyšlení, kde si vzájemně protiřečili. Čína je dle jejich názoru střídavě významná i bezvýznamná, inovativní i zaostalá, je velkým překvapením a velkým zklamáním, brzy se rozpadne a bude tu na věčné časy. 

Dosti už ale spekulací expertů na Čínu a vraťme se ke spekulacím o protokolu návštěvy hlavy prezidenta v České republice. Zde se Daniel Takáč ptal bývalého šéfa protokolu Kanceláře prezidenta republiky Miroslava Sklenáře, jenž tuto funkci zastával za Václava Havla. Sklenář byl nucen vyvracet celou řadu konspiračních teorií ČT, dle níž byl prezident uvítán s přehnanou servilitou a zcela v rozporu s hradním protokolem.

Sklenář projevil míru zdravého rozumu a označil uvítání za zcela patřičné. Zatímco sinologové si stěžovali na fanfáry, jež nezněly při návštěvě jihokorejské prezidentky Pak Kun-hje, jež vnáší do ČR více investic, Sklenář je setřel svými formálními znalostmi. Rozdělil návštěvy státu na tři typy: politické, obchodní a ceremoniální. Zatímco návštěvu jihokorejské prezidenty označil za obchodní, návštěva čínského prezidenta slučuje prvky všech tří druhů návštěv a všechny pocty si zaslouží. Rovněž vyvrátil konspirační teorii ČT24, dle níž nás Čína pokořila, když její prezident přijel na Velikonoční pondělí. 

Dozvěděli jsme se, že čínský prezident má na roky nabitý kalendář a návštěvy se plánují dopředu a v tomto ohledu se nejednalo o žádné pokoření, ale o akt přátelství. Mezi oběma prezidenty musí panovat zvláštní chemie, jak si myslí Sklenář, jinak bychom se takto dlouhé návštěvy nedočkali. 

Jediný Sklenář vnesl do pondělní diskuse ČT24 zdání normality. Bohužel zde byl ale krátce. Krátce poté jsme se dostali k odvěkým přestřelkám opozice, která kritizuje Zemana za přehnanou servilitu k Číně, jejíž prezident se ale netváří, že by byl Zeman servilní a pokorně s ním zasazuje stromy. Opozici vadí, že nebylo zdůrazněno, jakých úspěchů dosáhla jejich vláda v neservilní normalizaci vztahů s Čínou.

Připomeňme si absurdní rozhovor renomovaného českého ekonoma Tomáše Sedláčka, jenž argumentoval tím, že procento obchodních vztahů mezi ČR a Čínou je tak malé, že nemá smysl podkuřovat zemi, jež porušuje lidská práva. Sedláček tedy jen nechtěně potvrdil, jak malá byla spolupráce s tímto gigantem světové ekonomiky, s níž čile obchoduje celý západní svět, za minulých vlád. Od Tomáše Sedláčka se dozvím vždycky něco nového. 

Ze strany politiků zazněly nakvašené poznámky na Zemanův výrok, že ČR byla příliš podřízena EU a USA, jež ale samy sólo s Čínou obchodovaly. Zeman je dle nich sabotér a chce nás vehnat do náručí komunistické Číny. Kapitolou samou pro sebe byl spor USA a zemí EU o vstupu do Asijské infrastrukturní investiční banky. Evropské země nedaly na slova Baracka Obamy a hromadně tam začali vstupovat s nadějí na zhodnocení svých investic.  

Nicméně situace v rámci vzájemné obchodní výměny se snad díky návštěvě čínského prezidenta a čínských byznysmenů  zlepší i u nás a doufejme, že to nebude ke škodě ČR, jak varují někteří blogeři, kteří mají strach, že si nás Čína postupně skoupí a my se staneme jejími pasivními otroky.

V neděli jsem byla na návštěvě zámku Lysice, kde byla krásná květinová výzdoba, a průvodkyně nás zasvětila do života cestovatele a majitele zámku Ervína Dubského, jenž hned dvakrát obeplul zeměkouli. Odevšad si něco přinesl. Jen na čínské drahé ručně vykládané truhlice neměl, a tak si koupil falzifikát. Nyní se situace změnila. Čínské zboží je díky dumpingovým cenám, levné pracovní síle a neuvěřitelnému pokroku v automatizaci a robotizaci pro nás levné.

 A tak si může kritik čínského prezidenta a Miloše Zemana, předseda ODS, prof. Petr Fiala, jenž patrně nosí oděv našeho spojence z NATO Turecka, nasednout bez problémů do levného čínského autíčka, aniž by se přitom ztrapnil.