Evropa se začerní, ale až za 700 let

Vzdechy, dle nichž bude Evropa do pár let černá, pod vlajkou islámu, původní obyvatelstvo porobené cizími invazivními druhy, neodpovídají realitě. Pokud migrace bude postupovat jako loni, bude přistěhovalců jako nás za 700 let.

K tomu, aby bylo obyvatelstvo EU porobeno někým jiným, je třeba silných intelektuálně nadaných jedinců, popřípadě bojovníků s nejmodernějšími technologie či schopných obchodníků, kteří by si EU koupili na akciovém trhu. K mání jsou zatím části Řecka.

I přes ropné bohatství  a investice královských rodů do bankovnictví po celém světě, neuvěřitelné množství zbraní a technologií hromadného ničení, které plují do arabských zemí z USA, Ruska, Asie a EU, nemůžeme hovořit ani o jedné z těchto alternativ. Plýtvavá Saúdská Arábie stojí přes finanční rezervy, jež v pohodě zabezpečí jen tisíce členů královské rodiny,  pár let od bankrotu, středoasijští bojovníci se neúspěšně mlátí a bombardují navzájem, aniž by se posunuli o více než pár desítek kilometrů. Zatímco oni si hranice v Sýrii a Iráku s velkou slávou ruší, my si je kvůli nim zavádíme.  Zatím to nevypadá, že by nás imigranti převálcovali množstevně, i když se to tak na první pohled jeví.  

Izrael stojí na svém místě už desítky let obklopen muslimskými zeměmi a nevede si vůbec špatně. Pomáhá mu v tom lišáckou diplomacie, tvrdá ruka a šimrání na city amerických kongresmenů, jež má B. Netanjahu otočené kolem prstu. Při každém vystoupení v kongresu mu hromadně tleskají i na výroky, jež bychom v Evropě označili za xenofobní. Stačí vyzvednout geostrategický význam židovského státu pro USA, udělat z něj jediného obhájce demokracie v regionu, očernit Írán a ejhle, do Izraele se rázem valí miliardy dolarů daňových poplatníků USA.  

Pokud by ale něco takového učinil Jean-Claude Juncker a v kongresu chválil  demokratickou a rovnostářskou EU proti nesnášenlivým sousedům osmanského ražení, žádal by o pomoc při invazi cizích národů, opěvoval by letitá pouta s USA, asi by mu kongresmeni netleskali s takovou vervou. Přitom lze Evropu považovat za kolébku civilizace a demokracie a naše spojenectví s USA je silnějšího rázu. 

 Když nepadne Izrael díky umné diplomacii, silné ruce, armádě  a skvělé práci tajných služeb, proč by měla padnout pevnost Evropa s mnohem příznivějším geostrategickými podmínkami nežli mají Židé? 

Čísla migrace ze států postižených válkou vypadají hrozivě, v EU je ale jen zlomek veškerých migrantů světa. Nadále převažuje migrace vnitřní a migrace do okolních států. Řada arabských uprchlíků navíc sní o životě v Saúdské Arábii, jež se migraci účinně brání a své ekonomické migranty používá jako otrockou sílu bez jakýchkoli občanských práv.  

1 milion migrantů způsobil v EU poplach. Poplach ale mělo způsobit katastrofální selhání našich výzvědných služeb, které v neklidných regionech působí, a které Martin Koller srovnává se stavem KGB těsně před kolapsem SSSR, jež se tehdy změnila  v cestovní kancelář pro synky prominentních aparátčíků. Málokdo ale hovoří o tom, že  Rusko přijalo nedávno více než 1 milion Ukrajinců. Jsou sice podobnější nátury, ale Rusů je zase mnohem méně nežli nás Evropanů.    

V Evropě, do níž zahrneme i evropskou část Ruska a Turecka,  je 750 milionů obyvatel.  Prostá aritmetika napovídá, že pokud migrace bude pokračovat tímto tempem, přiblíží se počet migrantů počtu Evropanů za 700 let.  Tehdy by nás tedy mělo být stejně. Za 700 let tedy budeme, pokud se tempo nezbrzdí, fifty-  fifty.  Pokud se navíc migraci podaří zbrzdit  tlakem na strany válečných konfliktů, podkuřováním Rusku, dohodou se státy, čelícími migraci, jako je Turecko, Jordánsko a další, stimulací ekonomik zemí třetího světa, investicemi do ekologie, máme k dobru více než tisíc let. 

Do té době je pravděpodobnější srážka Země s meteoritem anebo jiná přírodní katastrofa

Nyní už slyším varovný hlas, že migranti se velice rychle množí a přebijí nás početně. Ano, množí se, ale na svém rodném území. Nejvíce se množí, jak si všiml  bystře ve své Zelené knize M. Kaddáfí,  v afrických státech, kde nemají co na práci a sex je jim jediným zdrojem potěšení v slzavém údolí nemocí, na něž nejsou dostupné léky, nevzdělanosti a nicnedělání.

Znám ale řadu případů migrantů z afrických i středoasijských zemí, kteří se v Evropě, kde si začali budovat nové pracovní příležitosti, množit astronomickým  tempem přestali a spokojili se s jedním anebo třemi dětmi.

Nikdy nezapomenu na křik Muneeba Hassana Alrawiho, předsedy Ústředí muslimských obcí, když se pustil do diskuse s katolíkem Michaelem Semínem. Pěkně mu to vytmavil. Křesťan Semín je otcem 9 dětí, které si vychovává sám doma. Sunnita Alrawi má průměrné 3 syny, jež posílá do českých škol a zuří, že se asimiloval více, než je zde asimilovaný Čech Semín, jenž brojí proti islámu v Evropské unii. 

Laicky se ptám, proč se muslimové anebo obyvatelé Afriky věřící v animimus a šamanské nauky  v Evropě množí méně? Je to dáno klimatem? Anebo seznámením se s antikoncepcí? Anebo snahou po vyšším životním standartu pro sebe a své děti? Anebo tím, že z počátku musí pracovat, pokud se chtějí vyšvihnout? 

Řada z nich v EU opravdu tvrdě pracuje a buduje si kariéry od píky, jakkoli si to nikdo z nás nechce připustit. Poflakují se synkové z bohatších rodin jako byl Dodi Al-Fayed, jenž nikdy nedorazil na schůzku s producenty, a musel být pro neschopnost vyražen. To mu ale nebránilo v tom, aby ukořistil srdce anglické princezny. 

Evropané kdysi také rodili, dokud nebyla antikoncepce, v průměru více než 10 dětí, většina z nich ale pomřela na banální nemoci. V Africe se děti rodí ostošest, díky výdobytkům moderního lékařství ale děti už tak snadno, řečeno hodně cynicky, neumírají. Nyní Evropané kvůli antikoncepci přestali rodit jako o závod a stejný osud možná postihne i Afričany a další, kteří okamžité, často i sobecké výhody méně potomků  teprve pochopí.     

Takže se nemusíme bát, že nás Arabové početně přebijí. Populace arabských zemí, jichž se bojíme paradoxně více nežli černochů anebo Pygmejců anebo kanibalů, ačkoli jsou nám svou mentalitou mnohem blíže, činí nyní 380 milionů obyvatel. Tedy polovinu obyvatel Evropy. Problém může způsobit polygamie, jež je v evropských zemích zakázána, děje se ale u muslimských párů pod nejrůznějšími zástěrkami dosud. I ta je ale čím dál méně častá a vzhledem ke vztahovým gulášům v evropských rodinách je schopen plodný jedinec vytvořit celou řadu potomků s celou řadou mladších a mladších žen.  

Pokud by ale Arabové, zlomek Peršanů, Turků, Afgánců, Pákistánců  anebo černochů nepřestali být v Evropě plodní, mohli by se stát výzvou pro všechny evropské muže. Ti by si potom řekli: "Copak jsme takoví padavkové, aby nás Syřané a Iráčané předčili?"  A začnou se ve vzniklé konkurenci více snažit. Přestanou svou drahou polovičku unavovat slabošským fňukáním o únavě z víkendového fotbálku a pivka a začnou se podílet na výrobě generací, jež budou generovat naše důchody.

Zvrat v celé situaci může přivodit pouze nastávají automatizace a robotizace. Za pár desítek let totiž zjistíme, že na nás nemusí pracovat naši vnuci, ale roboti. Každý bude mít své dva roboty, jež vyšle místo sebe do práce a bude si moci užívat dovolené na Havaji.

Příliv obyvatelstva z teplých krajů do chladné Evropy může mít i celou řadu dalších pozitiv. Jsou totiž neuvěřitelně zimomřiví. Tedy aspoň ti, kteří nemají klimatizace stáhnuté  na 17 stupňů, což je v arabských zemích u středních tříd běžný standard.  V zimě se ale budou chtít ohřát a proto se zvedne vlna investic do ekologického bydlení, zateplování budov, do tepelných čerpadel a kotlů na peletky. A když jim  to nebude stačit, budou chtít více tepla a energie. RWE  a E.ON si zamnou ruce.

Navíc arabské "národy" mají ještě jednu zvláštní vlastnost, kterou by mohla Evropa zužitkovat ve svůj prospěch. Arabům a muslimům jen málo co říká slovo nacionalismus. Neznají národní obrození, jakými si prošly naše evropské státy. Jejich státy jsou  uměle vytvořené celky vzniklé po kompromisní Sykes-Picotově dohodě, ve které si velmoci po první světové válce vymezily sféry vlivu v teritoriu Osmanské říše.

Nikdy neměli naše Dobrovské anebo Herdery. Mnohem více nežli povědomí národa je sjednocuje myšlenka náboženství a rozdělují je nikoli spory o to, který národ vyrábí lepší sýr anebo halušky, ale kdo pochopil slova prorokova méně zkomoleně. Arabové by jistě v Evropském parlamentu nebazírovali na tom, že Češi nesmí vyrábět pomazánkové máslo.   

Muslimové jásali, když vznikl Islámský stát, jenž pozval do svého lůna všechny pravověrné věřící, protože je  jim blízká myšlenka nadnárodního státu. Arabské zemičky jsou rozhašteřené. Nikoli ale národními spory, ale spory klanů a královských rodin o sféru vlivu nad územím a ropou či o přízeň USA. Araby láká myšlenka  většího nadnárodního celku. Pokud by žili dlouhá léta v Evropské unii, byli by pro myšlenku evropanství, nebojovali by za své národní zájmy a nebyli by šosáckými nacionalisty.

Paradoxně rodilí Angličané  pohrdají anglickou královnou, zatímco  Arabové a Indové žijící v UK ji chovají v posvátné úctě.

Hrozila by ale jiná rizika spojená s neúctou k národu a přehnanou úctu k rodině a vlastnímu klanu. V každém případě je výhodnější přemýšlet, co by bylo, kdyby, vytvářet s pomocí moderních statistických modelů vhodné alternativní scénáře. Vyjít může ten nejnepravděpodobnější ale proč nutně ten nejkatastrofičtější? Dle poznatků kognitivně-behaviorální psychologie  nyní vyhrávají mezi běžným davem výpotky tvůrců katastrofických scénářů inspirující se ve  Spenglerově Zániku západu. Apokalyptika je sice islámu vlastní, IS si na ní vybudoval image, ale je zcela jiného rázu, nežli ta dekadentní evropská.  

Proč vidět vše jen tak černě? Je třeba na nově příchozí začít působit od počátku.  Vysvětlit jim výhody materialistického evropského stylu, jež spočívají v uvolněnějších mravech, pařbách na diskotékách, antikoncepci, pěstování domácích mazlíčků, i smysl vyššího pracovního nasazení. Mnohem vyššího, nežli máme my sami. Muslimové jsou lidé nebývale kujní, tvární, nechají si nakukat svými duchovními vůdci mnohem více nežli mi, skeptičtí Evropané, kteří jsme si už dávno prodělali osvícenské vystřízlivění. Dopřejme jim i to jejich. 

Věří islamistickým bludům, a je jen na nás, abychom jim do mozků implantovali, co sami chceme. Sama jsem provedla obdobný experiment na jedné z těchto osob a za několik málo dnů  se mi dospělého jedince severoafrického původu vysokoškolského vzdělání podařilo načas přemodelovat natolik, že přestal rozumět, kým je a začal si myslet, že je tím, kým jsem ho uhnětla já.  A to jsem ještě nenasadila do hry metodu podmíněných reflexů I.P. Pavlova.   

Bohužel mě to pak přestalo bavit a tak se vrátil do tupého normálu. Muslimové mají velký sklon k manipulaci. Přátelí se s lidmi ze západu, často ale jen účelově, aby od nás vymámili tu lízátka, tu dotace, tu zbraně, jež si pak umně přerozdělí pode svého vlastního uvážení. 

Nezbývá nám, nežli být ještě obratnějšími a manipulativnějšími, hrát složité sociálně-psychologické hry a vyjít jako vítězové v šachové partii.  V liberální Kanadě žijí saláfistické muslimky, libující si v gotickém stylu a punkově laděném feminismu. Proč si něco takového nevypěstovat i v Evropě?  V tom nám ale nepomohou velkohubé výkřiky populistických stran, ale ryzí machiavelismus, pragmatismus a kalkul vlastní špičkovým manažerům.

Je třeba odhodit strach a předsudky a začít se řídit myšlenkami evolučních psychologů, využít poznatky sociologie, psychologie a genetiky. Vstupujeme do nového období, kde nevyhrává  srdce zpanikařené fóbiemi, ale chladnokrevně kalkulující mozek předstírající na jedné straně  strojenou vlídnost, přijímající náruč, ve skutečnosti  ale přemýšlející, jak nejlépe využít zdánlivě kolapsové situace ve svůj prospěch.