Waterboarding Trumpovi nestačí, raději by stínal hlavy

Donald Trump, jenž si získal přízeň voličů svým excentrickým šoumenstvím, těží z averze Američanů k establishmentu. Aby zaujal davy, musí přitvrzovat, naposledy svými kontroverzními výroky o mučení zajatců

Americké prezidentské volby se definitivně vychýlily z osy politické korektnosti a plují ve virtuálním vzduchoprázdnu, kdy neuvěřitelné se stává skutkem.  Stáváme se svědky bezprecedentního boje o hlasy voličů těmi nejbizarnějšími  prostředky.  

Frustrovaní anebo pouze znudění voliči, znechucení politikou establishmentu, které se projevuje v oslabení tradičního jádra politických stran, chtějí od volebního klání co nejvíce zábavy a co nejméně smyslu. Alespoň voliči Republikánů, kterým se znechutily klišovité politické slogany "prázdných sak" konformních členů Tea Party a bigotních ultrakonzervativců, omílajících prokalkulovaně předem naučené fráze. Proto dali v primárkách hlas politickému outsiderovi, jenž si libuje v okázalé one man show. Excentrický miliardář, pária s provokativní patkou, jenž  hovoří, jak mu zobák narostl, a říká naplno to, o čem se jinak pouze decentně šušká, se stal miláčkem médií, která mu dělají reklamu doslova za hubičku.

Trump nasadil od počátku zbraně toho nejtvrdšího kalibru a nechal na svých spolukandidátech, aby s ním srovnali krok. Hned napoprvé zadrnkal na strunu xenofobie, vytasil se s otázkou ilegální imigrace. Z latinoamerických migrantů udělal obětního kozla, jenž může vedle vlády Demokratů za všechny neúspěchy USA na poli vnitropolitickém ale i geopolitickém.  Nic si přitom neděl z toho, že na jeho stavbách pracovali skoro výhradně migranti. Poctivě tahal na své meetingy  černošské otce lkající nad smrtí svých nadějných synů, zavražděných  nelegálními migranty. A vůbec se netajil, že vše je jedno velké divadlo. 

Aby Amerika byla opět velká, neváhal se strefovat do pohledných moderátorek a do muslimů, jimž by nejraději zakázal vstup na půdu USA. Svobodomyslní voliči, hlásající kdysi genderovou, rasovou i náboženskou  rovnoprávnost, přitom volali: "Donalde, jen tak dál, Donalde, jen ty nás dokážeš rozparádit, Donalde, to nestačí, Donalde, chceme víc!" 

 Donald Trump, opojen nečekaným úspěchem, najednou začal cítit, že veškeré jeho mediální veletoče nestačí, že jeho voliči, frustrovaní 8 lety neslané nemastné  politiky  přejemnělého prezidenta Baracka Obamy,  doslova prahnou po krvi.  A tak musela začít v rámci jeho volební šou téct  krev, a to pravá, nikoli kečupová. Provedl to okázalým stylem, jenž si v ničem nezadá se středověkým karnevalovým tyjátrem. 

Příležitost mu k tomu dala politika prvního černošského prezidenta, jenž vyhrál své volby slibem, že zruší Guantánamo a nebude už nadále mučit zadržené lidi. Američané, unavení válkou ve Středním východě, v níž krváceli  finančně a tratili  na životech,  mu tehdy tleskali a nechali se opít mírovou vizí nového lepšího světového uspořádání.

Guantánamo sice stále stojí, nicméně Barack Obama po řadě provalených skandálů zrušil sporná nařízení předchozí administrativy George Bushe a postavil mučení, jež byla v Guantánamu na denním pořádku, mimo zákon. Zrušil waterboarding a potrestal pár jedinců, kteří se dopustili nejokázalejších zločinů proti lidskosti.

To se ale nelíbí Donaldu Trumpovi, jenž si pěstuje image supermacha. Trump nedávno ostře zkritizoval zrušení waterboardingu a začal volal po opětovném zavedení daleko drsnějších praktik v rámci získání informací od často nelegálně zajatých vězňů. V interview s Georgem Stephanopoulosem v pořadu Týden označil mučení za efektivní způsob vyšetřování. Argumentoval tím, že USA čelí nepříteli, jenž seká hlavy jako na běžícím pásu. 

Donald Trump  častokrát řekne, co mu slina přinese na jazyk. Pokud by přemýšlel anebo dokonce četl studie vztahující se k problematice mučení zajatců, zjistil by, že techniky mučení nebyly statisticky efektivní ani průkazné u soudu.  Informace se daly získat i jinou cestou. Mučení vězňů představovalo selhání vězeňského systému i vyšetřovatelů, kteří si tak ulehčovali práci. zde

Navíc se stalo mučení po provalení detailů z Guantánama, ale i z iráckých věznic, zbraní v rukou protistrany, jež umně využívala týrání převážně muslimských zajatců  v ideologickém boji proti USA. Velkým problém představovala i otázka, co s vězni, kteří si mučením prošli, a po propuštění o něm referovali vesele celému světu. Ti byli často dlouho protiprávně drženi jen proto, aby se neprovalila citlivá fakta. To ale Trumpa nezajímá stejně, jako to nezajímá voliče v primárkách, kteří mu z trucu odevzdávají své hlasy. 

Zkratkovitě v rámci republikánské diskuse vykřikl něco ve smyslu: "Když oni mohou, tak můžeme i my!"  Proti waterboardingu a mučení zajatců stojí většina demokratů ale i někteří republikánští kandidáti. Ti by waterboarding využili jako krajní možnosti, když by ostatní selhaly. 

Jediný Ted Cruz neměl nic proti této metodě, která dle něj ani není mučením. Miloučký hezounek Marco Rubio si zas posteskl, jak se za prezidenta Obamy pováženě vyprázdnilo Gauntánamo. V USA propustili na svobodu teroristy a učinili tak USA méně bezpečným místem.  Guantánamo, záruka bezpečnosti USA a celého světa,  musí být opět plné (ať už údajných anebo domnělých teroristů, kteří si nikdy nevyslechli obvinění). Jen tak USA  budou opět klidným ostrůvkem demokratických jistot. Rubio jako jeden z mála pochopil pravidla hry i to, na co voliči slyší. . Zatímco za Obamy se tleskalo zrušení Guantánama, nyní je módní aplaudovat pravému opaku- jeho obnovení a zpřísnění metod výslechu a podmínek zajatců. 

Guantánamo se tak stává symbolem vratkosti postojů veřejného mínění obyvatel USA

Dle Donalda Trumpa jsme se ocitli v bezprecendentní situaci, která nemá obdoby od dob středověku, který dle svých slov důkladně studoval a který se mu jako poslední asociuje se stínáním hlav. 

Američanům uniklo, stejně jako Trumpovi samotnému, že stínání hlav středověkem neskončilo. Ve Francii katův meč nahradila gilotina a hlavy se vesele stínají legálně v Saúdské Arábii ještě  tento rok. Stínání hlav a veřejné popravy navíc vždy sloužily a někde stále slouží k pobavení frustrovaných davů, kterým popravy nahrazují placená divadelní představení, jež si mohla dovolit jen šlechta anebo bohatší měšťané.

Nic se ostatně od středověkých  dob nezměnilo, pečlivě zaranžované popravy mají díky moderním prostředkům masového sdělování a nyní i díky sociálním sítím stále obří sledovanost. Reportér se Trumpa otázal, zda by byl sám byl pro stínání hlav nepříteli. Trump mu neodpověděl přímo, nicméně  tuto možnost nevyloučil. Zopakoval ale, že waterboarding nestačí, je třeba nasadit drsnější metody mučení. USA, jakožto vůdčí demokracie světa  je k tomu privilegována. 

Donald Trump před pár dny své stanovisko pod tlakem zvnějšku odvolal a sdělil, že schvaluje ve výslechu vězňů pouze ty metody, jež jsou v souladu se zákonem. Nicméně radikální výrok o mučení, kdy visela ve vzduchu možnost stínání hlav, mu už nikdo neodpáře. Posílí to jeho obraz nadsamce, jenž se snaží vlít americkému národu čerstvou krev do žil tak, že umně manipuluje s pocity strachu, frustrace a animosity, s temnými stránkami našeho já.

Soudný člověk  by se nedal Trumpem ovlivnit. Trump přesto strhl na svou stranu i některé další republikánské kandidáty. Statistické průzkumy veřejného mínění navíc ukazují, že waterboarding považují za oprávněný především konzervativní voliči Republikánské strany. Zcela je neodmítá velká část republikánských voličů. Rozpolceni jsou především v tom, za jakých okolností by se mohla tato technika výslechu  použít.

Voliči Donalda Trumpa jsou přesvědčeni, že techniky mučení pomohou získat informace, jež nelze získat jiným způsobem. Že jsou v rozporu se základními lidskými právy a jsou za hranicí legality, už je pro ně méně podstatným faktem. Trump si zahrává s míněním amerických konzervativců, jež vychyluje k čím dál větší míře extremismu. 

A co na to my, civilizovaní Evropané, kteří od USA leccos sajeme jako houba, ačkoli si stále hýčkáme zdání nezávislosti na cizích vlivech? 

 Není to tak dávno, co jsme se pohoršovali  nad provalenými skandály s mučením zadržených podezřelých, či informátorů  na půdě  Evropy v rámci utajovaného programu spolupráce tajných služeb Polska s USA. Ačkoli jsme si ve Francii v rámci boje s terorismem zkrátili výrazně na řadu měsíců  občanské svobody, mučení neschvalujeme, stejně jako u nás doposud neplatí tresty smrti. Mučení jsme si v ČR vzali jako jednu záminek, kvůli níž  jsme odmítli vydat do USA Libanonce Alího Fajáda. Jednoho ze zadržených v rámci této kauzy jsme ale nakonec do USA vydali. 

Kolik Evropanů, kteří se před pár lety považovali za nejhumanističtější z humanistů, poznenáhlu pod vlivem nedávných událostí mění názor a dávají  donedávna nepřijatelným Trumpovým názorům zelenou? Legislativa EU, založená na principech lidského zacházení s vězni,  je zatím zásadně proti. S USA si drnkáme do noty  prozatím v rámci zostřené míry dozoru svých vlastních občanů pod záminkou boje s terorismem.  Naše vlády stejně jako v USA nakonec dávají zelenou přístupu do osobních dat občanů, do jejich mobilů, emailů do jejich soukromí, jež by mělo být posvátné. Mučit lidi veřejně se štemplem od vlády se ale evropské státy zatím nechystají.  

Co ale mínění nás prostých občanů? V kolika z nás se skrývá malý zakuklený Trumpův fanda, jenž by si rád legálně pomučil skutečného anebo domnělého teroristu?