10 trpkých chvil a omylů OSN v roce 2015 dle UN Watch

Organizace UN Watch  zveřejnila ke konci roku 2015 každoročně seznam největších omylů OSN. Patří mezi ně jmenování zemí potlačující lidská práva do čela lidskoprávních výborů i usvědčení bývalé hlavy OSN z korupce   

UN Watch je nevládní organizací sídlící v Ženevě, která sleduje, jak jsou dodržovány principy Charty OSN, zabývá se otázkou  lidských práv, svobody tisku anebo  policejního násilí na civilistech.  Má status zvláštního poradce OSN v rámci Ekonomické a společenské rady a v Oddělení veřejných informací. Organizaci, jež je spojena s Americkým židovským výborem a  je mnohými ceněna za kritiku porušování lidských práv, je někdy  je označována za proizraelskou lobby, protože aktivně bojuje proti antiizraelské politice OSN. UN Watch se aktivně podílí na řadě petic adresovaných OSN a budí rozruch v  médiích a v tisku.  

Jako každoročně vytvořila seznam největších přešlapů OSN dle míry závažnosti. Seřadila je od špatných ke katastrofálním. 

10. nejhorším omylem OSN bylo zvolení Íránu do výkonné rady komise zabývající se postavením  žen. Komise se věnuje otázce rovnosti mezi pohlavími a prosazováním ženských práv. V letošním roce bude  řešit problematiku násilí páchaného na ženách. Zvolit Írán do čela této rady je dle slov výkonného ředitele UN Watch Hillela C. Neuera jako, když by byl vedoucím městských hasičů zvolen pyroman. Proizraelská UN Watch vidí ve zvolení íránského kandidáta handl za dohodu v rámci íránského jaderného programu. 

Ženy to v této islámské zemi nemají rozhodně lehké. Dle kritiky Human Rights Watch si musí povinně halit hlavu, což přes revolucí v roce 1979 naopak nesměly. Nemohou chodit na sportovní zápasy, kde hrají muži. Mohou sice sportovat, ale nemohou se dívat na své mužské protějšky. Nesmí vycestovat ze země bez svolení manželů. To pocítila členka íránského fotbalového  týmu, jíž manžel zakázal vycestovat za hranice. 

Zatímco za represivního režimu šáha Pahlavího se brojilo proti polygamii a dětským sňatkům, nyní se musí íránské ženy smířit s opakem. Za prezidenta  Ahmadínežáda byl navíc zrušen souhlas ženy s druhým sňatkem svého manžela. Ženy ale mají přístup ke vzdělání, tvoří 60 procent vysokoškolsky vzdělané populace a dosahují  úspěchů ve vědeckých profesích. Horší je to s pracovním uplatněním. Íránu se podařilo zvýšit průměrný věk dožití žen na 74 let.  Na rozdíl od Saúdské Arábie zde ženy mají mnohem více práv včetně volebních a jsou zastoupeny v menší míře ve vládních funkcích a v parlamentu, kde je ale jen kolem 8 procent žen. Írán má dokonce svou viceprezidentku. V otázce ženských práv má ale Írán  rozhodně co dohánět.  

9. Burundská republika získala místo v Lidskoprávní radě OSN. A to se nemělo dle UN Watch nikdy stát. V Burundi je běžné policejní násilí. Krátce před zvolením do rady OSN byl v této zemi policií zabit novinář. Burundi potlačuje  svobodu projevu, tisku, shromažďování, na denním pořádku jsou zde vraždy bez rozsudku, mučení zadržených především ze strany opozice. Pozornost médií upoutala vražda kameramana Národní televize a jeho rodiny policejními složkami. UN Watch se pokusila prostřednictvím americké velvyslankyně Samanthy Powerové  Burundi z lidskoprávní komise vyštípat dříve, nežli do ní usedne. Burundská republika si to vzala osobně a její velvyslanec  Albert Shingiro  označil snahu UN Watch za komplot.  

8. Venezuela byla zvolena do  Lidskoprávního výboru OSN a prezidentovi Madurovi, jenž byl přivítán s ovacemi na červeném koberci, byl umožněn 40 minutový proslov  bez možnosti jakéhokoli dotazu neziskové organizace anebo představitelů opozice,  což vyvolalo odpor 50  aktivistů z Venezuely. UN Watch trvale kritizuje tuto formu proslovu bez možnosti kritiky v OSN, již využil v minulosti M. Abbas.  Maduro ve svém projevu  chválil úspěchy své socialistické politiky a brojil proti imperialismu a tento typ rétoriky u řady zemí vyvolá vždy nadšené ovace. 

UN Watch  zorganizovala petici, pod kterou se podepsalo 50 představitelů venezuelské opozice, včetně ženy vězněného politika L. Lopeze. V den projevu prezidenta v Ženevě  UN Watch uspořádala tiskovou konferenci, kde se hovořilo o potlačování lidských práv a svobody tisku a  zastrašování opozice. Venezuela zde byla označena za diktaturu s fasádou demokracie. Zpochbňována je i nezávislost venezuelského  soudního systému především v otázce politických případů. Každopádně nyní, když ve Venezuele vyhrála opozice ve volbách do parlamentu, zažije prezident perné chvilky.   

7. místo obsadil úplatkářský skandál bývalého prezidenta Valného shromáždění  OSN Johna Ashe, jenž byl zadržen pro přijetí úplatku ve výši 1,3 mil dolarů od čínského podnikatele. 

6. Genocidní Súdán byl zvolen do Výkonné rady v UNESCO. Ačkoli je súdánský prezident Umar al-Bašír obviněn z genocidy, byla tato země zvolena do ceněné lidskoprávní rady OSN. Zapátrala jsem, jakou pozici vlastně obsadil Súdán,  a zjistila jsem, že za Súdán sedí ve výkonné radě UNESCO  prof. Abdin Mohammed Ali Salih, hydrolog, jenž publikoval 80 knih a zastával dlouhou dobu vedoucí pozici v mezinárodním hydrologickém programu v rámci OSN. S vyvražďováním nemá nic společného. V UNESCU působí navíc od roku 1993, takže nevím, proč vadí tento Súdánec této organizaci až nyní. Asi z principu.  

5. místo obsadil případ vysokého představitele  Úřadu vysokého komisaře Anderse Kompasse pro lidská práva, jenž   byl obviněn OSN z toho, že předal informace o sexuálním zneužívání  francouzskými a africkými příslušníky mírových sil ve Středoafrické  republice  francouzským úřadům. Jeho nadřízení v OSN označili jeho čin, jenž pomohl k prošetření celé události, jako únik informací. Kompass byl odvolán z funkce, jelikož neměl oprávnění od OSN předat komukoli příslušné  informace.   Nakonec byl ale zproštěn obvinění. UN Watch se nelíbí, jak se se úřad OSN zachoval k člověku, který vynesl tento případ na světlo světa. 

4. Post Zvláštního zmocněnce OSN v otázkách negativních dopadů jednostranných donucovacích prostředků na uplatňování lidských práv získal Idriss Jazairy, jenž se stal v rámci kubánské iniciativy hlavním kritikem sankcí USA na autoritářské režimy. Jazairy viní USA, že jeho sankce vůči nepohodlným zemím postihují nejvíce prosté obyvatelstvo. Všímá si, že řada sankcí je v rozporu s mezinárodním právem, trvají příliš dlouho, často i desítky let, nenesou žádné výsledky  a měly by být přezkoumány.

 Proizraelská  UN Watch  je ale naopak v každém případě pro sankce vůči diktátorským režimům  a na Jazairyho dští síru už po řadu let.  Asi nejvíc jí vadí zrušení sankcí vůči Íránu,  jenž je s Izraelem v nepřátelském vztahu, a jež Jazairy uvítal.  UN Watch poukazuje na to, kolikrát alžírský velvyslanec jednal v rozporu s lidskými právy tak, že prosadil nejrůznější rezoluce ve prospěch autokrativních režimů.  

Jazairy jako mnoho dalších politiků  zpochybnil v počáteční fázi masakr v Dárfuru a   vyslovil se proti kritice náboženství. Ve své resoluci věnované xenofobii se v jednom odstavci vyjádřil pro zákaz publikací, jež urážlivě útočí na záležitosti, jež jsou příslušníky náboženských skupin považovány za posvátné a spojené s jejich pocitem lidské sebeúcty. Jedním slovem, Jazairy by asi neschválil karikatury z Charlie Hebdo. Jazairy navíc hází Araby a Židy do jednoho pytle jakožto semitské kmeny a to je pro  organizaci napojenou na izraelskou  lobby rovněž hodně silný šálek kávy, a tak mu to náležitě vyčetla.   

Snad nejvíce si to bývalý alžírský velvyslanec Idriss Jazairy ale v minulosti u UN Watch zavařil Kódem jednání, jenž měl za úkol stanovit pravomoci a mantinely  zvláštních zmocněnců  OSN, jež sledují situaci v  určitých zemích. V původním návrhu, jenž byl iniciován na podnět Alžíru, navrhoval opatření, jež měla radikálně omezit jejich působnost a nezávislost. Veškeré detaily návštěvy měly být dopředu konzultovány se zaangažovanými vládami, jež by byly oprávněny  provést předem svá vlastní opatření.

Zmocněnci  by museli ve svých prohlášeních čekat na to, až dotčená vláda případ řádně prošetří, což by znamenalo prodlevu  řady měsíců. Výjimkou mělo být pouze ohrožení na životě. To mělo dle UN Watch ztížit a znemožnit práci zvláštních zmocněnců  a jejich efektivní dozor na dodržování lidských práv. Postižená husa ale nejvíc kejhá. Izrael, jehož zájmy UN Watch hájí,  už delší dobu blokuje přístup zvláštního indonéského  zmocněnce   Makarima Wibisona do pásma Gazy. Frustovaný Wibison, jehož Izrael považuje za natolik zaujatého, že mu 18 měsíců neodpověděl na dopis se žádostí o vstup do pásma Gazy, nakonec na svou funkci rezignoval. 

Za 3. nejzavrženíhodnější čin spojený s OSN považuje UN Watch esej Alfreda de Zayase,  nezávislého experta OSN v otázce šíření demokratického a nezávislého mezinárodního uspořádání. Ve své eseji Terorismus ve věku asymetrií, napsané krátce po pařížských útocích,  údajně  dle UN Watch sdělil, že terorismus, jakkoli je zavrženíhodný, je odpovědí na závažné bezpráví a zločinů vyspělých národů, jichž se dopouští na méně rozvinutých zemích.

UN Watch označila jeho esej za perverzní tvrzení,dle něhož si Francie  může za útoky  sama.  UN Watch vyznění jeho eseje účelově zkreslila, aby mohla podat další k celé řady stížností adresovaných  OSN na činnost osobnost, vůči níž je delší dobu zaujatá. Představitelé OSN  dle UN Watch nemohou říkat,co jim slina přinese na jazyk. Kubánský právník a lidskoprávní aktivista, jenž se pokusil omezit přísun zbraní do rizikových oblastí, se vůči  nařčení UN Watch ohradil. 

Ve své eseji se zamyslel nad hlubšími kořeny terorismu, jenž přísně odsoudil. Vyslovil se proti autokratickým režimům, upozornil na enormní počet zbraní v regionu Blízkého a Středního východu, zkritizoval válečné působení  USA v Iráku, destabilizaci regionu politikou  USA, dronové útoky a bombardování civilních obětí, mučení obětí v Abu Graib a v Guantanamu a celý řetězec fatálních událostí,  jež mohou vést  ke stupňující frustraci obyvatelstva blízkého východu.  

De Zays dle svých slov nikdy nevinil západ z útoků na Paříž. Lecčemu ze Zayasovi eseje musíme přitakat a rozhodně bych tento text v přešlapech OSN nezařadila na 3. místo.  Obdobné názory navíc zaznívaly od celé řady žurnalistů, reportérů a politologů. Výroky českého politologa Oskara Krejčího v reakci na útoky v Paříži byly mnohem ostřejšího rázu. Stejně jako Jazairy leží de Zays UN Watch v žaludku už delší dobu, protože se vyslovil proti politice státu Izrael, označil Izrael za agresora a Palestince za oběti.

Rovněž si rýpl do Starého zákona, jenž označil za krutý a nenáboženský. UN Watch se nelíbí jeho trošku praštěný bonmot o putování  izraelského lidu do země zaslíbené. Mojžíš měl dle de Zayase se svým národem takové problémy při přechodu Rudého moře,  protože polovinu času Semité  strávili sběrem škeblí. U UN Watch si de Zayas pohoršil i  kritikou T. Blaira a  G.W. Bushe, jež označil po tažení do Iráku za farizeje. 

Za 2. největší lapsus OSN považuje UN Watch  znovuzvolení syrského představitele Bashara Ja'afariho do vedení malého  ale velice aktivního Výboru  pro dekolonizaci,  jenž má na starosti boj proti porobě, nadvládě a vykořisťování lidí a z jehož pera vychází nejvíce rezolucí namířených vůči politice Izraele.   

UN Watch okamžitě odsoudila OSN za to, že zvolila do výboru Syřana, a tak umožnila Asadovu režimu pasovat se do role lidskoprávního arbitra, čímž se vysmála veškerým syrským obětem. Syrský diplomat, jenž  působí  v OSN od  roku 2006, tedy dávno před syrským konfliktem, se vyžívá se v kritice zahraničních médií jako je CNN, jež dle jeho názoru zkreslují situaci v Sýrii a vždy pokroutí, co jim sám sdělí.  USA jej v rámci svých sankcí potrestaly tak, že v New Yorku nemůže opustit okruh 25 mil.

Na oplátku si  syrský diplomat postěžoval, že americký senátor John McCain létá do Sýrie jak se mu zachce, ilegálně překračuje hranice  a podporuje ozbrojené opoziční síly.  V rámci OSN má syrský představitel  řadu problémů. Občas mu nefunguje při proslovu  mikrofon anebo není jeho řeč nahrána. Vždy, když vystoupí v bezpečnostní radě, prý  jeho proslov OSN záměrně  špatně přetlumočí. Syrský velvyslanec při OSN  kritizuje  OSN, že ztratila dle jeho názoru svou důvěryhodnost a nedodržuje Chartu OSN.  Syrský zastupitel do OSN si rýpl i do státu Izrael, jehož zájmy nezisková organizace UN Watch hájí. Izrael dle jeho slov podporuje teroristickou organizaci frontu  an-Nusrá. 

1. nejhorším omylem OSN, a zde mohu s UN Watch plně souhlasit, bylo zvolení Faisala bin Hassana Trada ze  Saúdské Arábie do čela Lidskoprávního panelu. Saúdská Arábie je známá svým notorickým porušováním lidských práv, včetně práv minorit a žen a drakonickým uplatňováním práva šaría.   Saúdská Arábie popravuje jak na běžícím pásu své oponenty, naposledy šítského duchovního Nimra al Nimra, což vyvolalo mezinárodní diplomatický konflikt mezi Íránem a celou řadou zemí loyálních SA.  Jak se později ukázalo, zvolení Saúdské Arábie proběhlo v rámci politického obchodu, v němž sehrála svou aktivní  roli UK.  

Žebříček UN Watch je poučný a proběhl některými světovými periodiky, jak je to u zpráv této organizace zvykem. Deníky ale celou zprávu UN Watch bezmyšlenkovitě přebraly a přepapouškovaly vše, co UN Watch sdělila bez kritického komentáře.  Je dobré, že OSN má svého hlídacího psa, jenž poukazuje na prohřešky proti Chartě OSN i na skandály uvnitř této mezinárodní mírové organizace, jež by jinak ani nevypluly na povrch. Někdy ale nadělá z komára velblouda.

Zvolení hydrologa s letitou praxí v OSN z autokratického státu do zastupitelstva některé z komisí, která má desítky členů,  mi nepřepadne jako přehmat roku. Pro UN Watch má ale zvolení osobností z diktátorských režimů význam symbolického zaklínadla, kolem kterého může způsobit obrovský poprask.  Představitel země, kde jsou potlačována lidská práva, nemá dle UN Watch v OSN z principu co dělat  a nejlépe, pokud by v OSN  jen tak seděl a ani nedutal. Může se jednat  o  sebevětšího odborníka, ověnčeného cenami, autora  desítky pozitivně hodnocených publikací a peticí na podporu lidských práv.  Diskvalifikuje ho už jen to, za koho kope na hřišti OSN.

Některé názory UN Watch, jejímž hlavním cílem je hájit zájmy Izraele v OSN, je  třeba brát s rezervou. Organizace krititizuje autokratické režimy a diktátory, což je chvályhodné, nejvíce to ale od ní vždy schytají kritici politiky Izraele, kterým jde organizace nejvíce po krku, a odpůrci  sankcí. UN Watch navíc kritizuje OSN, že za loňský rok vydalo 20 odsuzujících rezolucí, z nichž jen 3 nebyly věnovány Izraeli. Tyto rezoluce se věnovaly situací lidských práv v Sýrii, Íránu a v Severní Koreji. 

Ostatní rezoluce kritizovaly Izrael například za proliferaci jaderných zbraní na Blízkém východě, omezování suverenity Palestinců na okupovaných územích, znečištění libanonského a syrského pobřeží ropnou skvrnou, jež vznikla zasažením  ropného zásobníku letectvem Izraele nedaleko prostoru lybanonské elektrárny. Kritizována je bědná situace vysídlených obyvatel Palestiny, otázka odpírání práva na jejich majetek, poškození infrastruktury, jejich obydlí, provokace Palestinců izraelskými osadníky stejně jako vznik nelegálních židovských osad. 

UN Watch si stěžuje, že Izrael se dostává v OSN do pozice mezinárodního otloukánka číslo 1 a OSN ve svých rezolucích neřeší prakticky nic jiného nežli jeho prohřešky a ignoruje  násilí, jež páchají Palestinci na Židech. Pod řadou těchto rezolucí, jejichž obsah se víceméně opakuje a je většinou dílem Dekolonizačního výboru anebo Jihoafrické republiky  je podepsána i Česká republika. Všechny tyto rezoluce byly schváleny a proti byl obvykle Izrael USA, někdy UK anebo Francie  a pár dalších dalších spřízněných zemí. 

UN Watch vadí, že OSN se ve svých rezolucích loni nezabývala  diktaturami anebo situací v nedemokratických režimech jako je Čína, Kuba, Egypt, Pákistán, Rusko, Saúdská Arábie, Srí Lanka, Súdán, Jemen, Zimbabwe a desítky dalších systémů a skupin, jež páchají závažné násilné činy proti lidskosti a porušují lidská práva. Kdoví, třeba se příští rok obrátí karta, Izrael už nebude tolik kritizován a OSN se více zaměří ve svých na  ostatní viníky zločinů proti lidskosti. Vzhledem k tomu, že se situace mezi Palestinci a Izraelem se nadále vyostřuje a hovoří se o třetí intifádě, lze předpokládat, že Izrael zůstane v čele centru pozornosti OSN i nadále.