Kolik civilních obětí mají na svědomí drony?

Drony jsou staronovou hračkou armády USA v zabíjení lidí na dálku. Jak ukázal portál  Intercept, mají na svědomí ze všech typů zbraní nejvyšší počet civilních obětí. Jak přesně fungovaly v Afgánistánu? 

V článku se opírám o údaje zveřejněné ve studii v internetovém portálu Intercept  Lov na lidi v Hindúkuši Ryana Deverauxe, které se snažím podat co nejpřesněji.  Článek vyšel v rámci analýzy utajovaných dokumentů USA, jež mapují metody vedení dronové války armádou a tajnými službami USA. Článek je vhodné si přečíst v kontextu celé série statí, jež analyzuji zde.

Zveřejněné  dokumenty vzbudily v USA velký ohlas i pobouření. U nás si jich skoro nikdo nevšiml. Dle časopisu Foreign Policy neexistuje srovnatelný dokument, jenž by poskytl vhled do utajovaných dokumentů o operacích USA s cílem zabít anebo zajmout teroristy. Vládní dokumenty neměly valnou cenu, protože byly přikrášleny. Dronové dokumenty ukazují všem, co si v skrytu představovali, ale nevěděli to s určitostí.

Kritici dronových programů už dlouho poukazovali na nedostatek informací ze strany CIA a Speciálního operativního řídícího střediska. Roky by si přáli znát kritéria, jež jsou užita pro výběr tzv. vysoce ceněných cílů, díky nimž se osoby nežádoucí pro režim USA označovaní jako teroristé  dostanou do listin akreditujících armádu je zabít, i to,  jak celá tato operace probíhá.  Nyní jsme se dozvěděli více. 

 CIA i armáda USA podporované dalšími složkami výzvědných služeb se od roku 2011 do roku 2013 pokoušely zničit Tálibán a bojovníky al-Kajdy skryté v údolích Hindúkuš podél severovýchodních hranic Afghánistánu s Pákistánem. Operace Haymaker  (v angličtině boxerský úder, jenž vede často ke knockoutu)  je dávána za vzor jakožto ideální modelový příklad, jak by armáda USA v budoucnu měla vést války. Byly zde nasazeny speciální operativní jednotky a výzvědné služby. Zapojena byla síť informátorů, jež měli  dopomoci vytipovat členy teroristických organizací, kteří pak byli buď zajati anebo zabiti. V rámci této akce byly vytvořeny  plány k eliminaci cílů na bitevním poli.

Cílené zabíjení mělo často za následek smrt řady civilistů. Dokumenty ukazují pětiměsíční rozpětí kampaně. Dozvídáme se z nich, že 9 z deseti obětí nebyly stanovenými cíli operace. V únoru 2013 operace udělala 35 "jackpotů", tak se označuje neutralizace specificky zaměřeného jednotlivce. Ostatních 200 obětí bylo označeno jako  EKIA - nepřítel zabitý v akci.

Nálepkování mrtvých jako nepřátel, dokud se neprokáže opak,  je běžné během válečných akcí USA zvlášť v odlehlých oblastech. Tak tomu bylo i v rámci Afghánistánu, jak odhaluje vojenská akce Haymaker  v provinciích Kunar a Nuristán. Dokud se neprokázalo, že se jednalo o teroristu anebo bojovníka, ačkoli zabitý nebyl nezákonným nepřítelem, o ničem se nediskutovalo.

Střely mohly být vystřeleny z řady letadel. Ale v 9 z 10  to byly drony. Měli být zabiti  jen určití lidé, ale obětí bylo mnohem víc. Když je třeba sestřelit cíl, je třeba rozhrnout dým. Aby se dokázalo, že cíl byl zabit, trvá to řadu dní monitoringu signálů výzvědných služeb a komunikaci se zdroji na zemi, a to nikdy nejde na 100 procent.  Vystřelit na cíl vyžaduje velkou dávku víry, pravděpodobnost je zaměněna za jistotu.

V roce 2012  proběhla řada kombinovaných operací, tzv.  kinetické údery. Tento pojem je jedním z řady  "newspeak" termínů, jež vyvinula armáda za George W. Bushe jako eufemismus pro vojenské akce, jež mají za následek smrt.  Razie  a ostřelování měly za cíl vyhledat jednotlivce na seznamech USA, jež podléhaly složitému řetězci schvalování.  Pozemní razie  měly za následek méně  úmrtí, nežli ostřelování a vedly k zajetí více podezřelých. Larry Lewis, jenž vedl  výzkum v Centru námořní analýzy,  tuto hypotézu podporuje. Roky sledoval v rámci utajovaného výzkumu armády USA operace USA v Afghánistánu včetně razií a náletů s cílem odhalit, proč dochází k úmrtí civilistů a jak jim přecházet.

Výsledky byly předávány vojenskému velení včetně řady generálů. Zjistil, že  ostřelování i těmi nepřesnějšími drony je 10 x méně účinné nežli konvenční letectvo a mnohem méně účinné nežli pozemní razie. Vedení se domnívalo, že drony pracují s chirurgickou přesností, ale nebylo tomu tak. V Afghánistánu byly ztráty vyšší s nasazenými drony, nežli s leteckou posádkou. 

Omezený náhled dronové kamery spolu s globálně rozptýlenou operativní sítí, jež podporuje dronové údery, může vést k omylům, jež mají za následek řadu nevinných životů. Statistika mise  Force 3-10 vedené ze září 2011 do října 2012 odhalila, že armáda provedla 1800 nočních operací v době, kdy prezident Hamid Karzái prosil Američany, aby ukončily kontroverzní noční razie.

(rozhovor s Hamídem Karzíim, bývalým afgánským prezidentem, jenž odsoudil dronové útoky USA vede vnučka gruzínského politika  a ruského mistra zahraničí Ševarnadzeho) 

Výsledkem bylo 1239 zajatých  cílů  a 709 zabitých v rámci 9 procent veškerých operací.  Během roku došlo ke 14 chybným ostřelováním. Tyto údaje se zdají být zdroji jako málo pravděpodobné,  USA mají své statistiky a  legitimizují civilní oběti jako teroristy. 

30. října  2012 byla schválena  žádost o kinetický úder. Cílem bylo  zabití Quari Muniba. Munib,  jemuž se přezdívalo Smrtící Burwyn, byl talibánským velitelem, jenž operoval v oblasti Pech v provincii Kunar. Údajně řídil část organizace a byl zodpovědný za útoky na koalici i afgánské bezpečnostní složky. Rovněž komunikoval s tálibánci v Pákistánu. Měl prý na svědomí některé pokusy o atentáty provedené s pomocí výbušnin. 

USA si nepřály, aby byl terorista zadržen živý, protože by to mělo velké mediální pokrytí a neblahý politický dopad.  Operace, jak znělo zadání, vyžadovala signální zpravodajství, plnohodnotný videozáznam, vizuální identifikaci v průběhu 24 hodin akce  a nízkou pravděpodobnost kolaterální škody.

K dispozici byly 2 mapové podklady se souřadnicemi míst, kde se Munib naposledy pohyboval.  V pravém dolním okraji dokumentu byl ukazatel, očíslovaný od 1 do 10, barva se měnila od červené k zelené. Mezi nimi byl umístěn červený trojúhelník. Vše bylo označeno jako přísně tajné. Červený trojúhelník stál mezi číslem 9 a 10.

Operace se rozběhla týden po schválení. Signalizační výzvědná služba vysledovala areál, kde  Munib obvykle spal, jak bylo naznačeno v obrázkovém scénáři detailně popisujícím celou operaci. V areálu se mělo nacházet  5 mužů vojenského věku. Zapojen byl dron MQ-9  Reaper, známý jako Skyraider, jenž zachytil muže v ošuntěné  vlající róbě s bílou čepicí na hlavě, vrhajícího dlouhý bílý stín. To měl být Munib.

Skyraider lelkoval nad muži, a s ním dva další drony, vzlétl nad hřeben hor a  pak se vrátil na základnu. Z budovy vyšla postava. Dronová kamera zaznamenala pozitivní identifikaci. Skyraider se dal do pohybu. Z postavy zbyl, jak bylo vidět na obrazovce,  jen dým. Americká posádka sledovala skupinu lidí, sbírající zbytky zabitého muže. Výsledná zpráva udala, že byl zničen jeden nepotvrzený nepřítel (EKIA).  

Potvrzení, zda se jednalo o jackpot, se muselo teprve ověřit. V pátek 9. října 2012 vydalo NATO krátkou zprávu, ve které potvrdila organizace bezpečností operaci v provincii Kunár vedoucí k dopadení talibánského velitele Qari Muniba, která se odehrála ve čtvrtek.  Tato informace se objevila 5 dní po dronovém úderu popsaném v dokumentech a nehovořilo se zde o zapojení afgánských sil. Autor článku se zamýšlí, zda byl Munib opravdu zabit v popsaném dronovém útoku a zpráva mlžila, anebo byl proveden další útok. Kdo byl ale tím zabitým při prvním ostřelování?

Magib se stýkal, jak bylo označeno v dokumentu, se 6 saláfisty, kteří zde žili po dlouhá léta.  Jeden z nich byl  Haji Matin, obchodník se dřevem, kterého jeho konkurent označil za teroristu. Američané vybombardovali jeho dům a zabili několik členů rodiny. Matin přežil. Američané si zabrali jeho těžební pozemek jako svou základu a z váženého obchodníka udělali hrůzostrašného teroristu. A to nebylo poprvé. 

Matt Trevithick, průzkumník, jenž detailně zná situaci v provincii Kunar, se snaží vidět akce USA očima místních obyvatel. Místním vychytralým oportunistům, kteří se chtěli někomu pomstít, se častokrát podařilo vmanévroval vojska USA do lokálních konfliktů, jež neměly s terorismem co společného. Tento vzorec se neustále opakoval. USA nevěděly skoro nic o cílech svých úderů, zvlášť v provincii Kunar. V rámci této optiky se každý mohl stát nepřítelem a mohl být ostřelován.  Situace  špičkových vojáků, kteří museli roky dlít v díře jako je Kunar, je frustrující a absurdní, ale za to celé si mohli Američané částečně sami. 

(video o útocích dronů v Nuristánu a jejich civilních obětech) 

V říjnu  2010, 9 let po atentátu v 9/11, USA a koaliční síly vytvořily seznam 744 lidí, kteří byli zavražděni v Afghánistánu. Díky zprávě Edwarda Snowdena jsme se dozvěděli, že Kunar se 44 cíli byl třetí  v celé provincii. Jen málo tamních obyvatel bylo členy al-Kajdy, jednalo se spíše o místní saláfisty, kteří útočili na západní anebo afgánské síly v provincii.

Cíle z roku 2010 měly prioritu od 1 do 4 v rámci jejich významu, číslo 1  bylo nejvýznamnější. V Kunaru byl jen jeden cíl s prioritou 1, zatímco 80 procent bylo označeno prioritou 3. O sedmi cílech se hovoří v dokumentech, ale jen 3 z nich měly vztah k al-Kajdě.   Bez ohledu na to USA věnovaly stejné prostředky k vystopování  místních spojenců al-Kajdy jako na atentátníky z 9/11.

Po deseti letech válečného konfliktu,  tisících operací, tisících mrtvých, se začali lidé uvnitř zvláštních jednotek ptát, kdo jsou určené  cíle USA v Afghánistánu a zda jsou opravdu tak nebezpeční a mají takovou hodnotu. V roce 2010 pátrali  špičkoví vojáci USA  po třech zlodějích. USA věnovala neuvěřitelné úsilí v nepřetržitém řetězci zabíjení neznámých jedinců  a nebyla ochotna se zastavit. 

Složka tajných dokumentů s názvem "Základy honitby" se věnuje spolupráci armády USA, špehů, honících své cíle roky na hranicích Afgánistánu a Pákistánu. Výkonné týmy operace Haymaker zahrnují pracovníky CIA,  Obrannou výzvědnou službu, NSA a Národní výzvědnou agenturu. Vzdušné síly formovaly 11. výzvědnou eskadru.  V roce 2006 byla reaktivována floridská eskadra  v rámci podpory operací "Najdi, zafixuj a ukonči", jež měly za úkol zajmout  anebo zabít cíl skrze analýzu leteckých výzvědných služeb.

Dronové operace, jež podporovaly akce typu Haymaker, byly obsluhovány ze základny Alfa,  ústředí v Bagramu, kde pracoval tým speciálního operativního vedení (JSOC), kontraktoři z americké základny Fort Gordon a pracovníky méně známého klíčového  protiteroristického uzlu, jenž sloužil taktickým operacím NSA v zahraničí z Augusty ve státě Georgia. Operace s cílem zajmout anebo zabít cíle spoléhaly na pokročilé technologie zaměření cílů prostřednictvím geolokace mobilních telefonů, tzv. systému Gilgameš, jenž využíval  simulovanou vysílací věž pro mobilní telefony, jež sloužila k  identifikaci sim karty zacílené osoby. Schémata z operací včetně zkratek jsou k dispozici  zde 

Signalizační služby  a elektronická špionáž významně  přispěly ke kinetické operaci Haymaker a k řadě dalších operací.  USA měly v záloze ještě další metody. Na rozdíl od Somálska a Jemenu v Afghánistánu byly přítomny ve velké míře výzvědné služby CIA a NSA, jež měly nepřeberné množství doplňkových zdrojů, potřebná kritéria nutná pro zaměření dle výchozí zprávy.  Aktivní cíle v oblasti  Waygal v Nuristánu  mohly být snadno lokalizovány prostřednictvím mobilních telefonů v průběhu razie anebo ostřelování. Tato zařízení využívala především služba NSA, jež se zde mnohému naučila a později toho využila při dalších operacích.

(zpráva o operaci v oblasti Waygar, jež zneškodnila 5 vůdců Talibánu)  

Oblast Waygal, o níž se píše jako o  historické svatyni al-Kajdy, obsahovala nejméně 5 NAI (jmenovaná oblast zájmu), na jejich identifikaci se výzvědné služby učily a zdokonalovaly. Zároveň byly v hledáčku  dronů zaměřených na skenování celé oblasti. Ve třech dědinách bylo přes dvanáct aktivních cílů, z nichž většina už byla na seznamu potvrzeném k sestřelení anebo zajetí. Cíly přitom nebyli jen vysoce postavení členové  Talibánu, ale i další podezřelí bojovníci v oblasti. Armáda a výzvědné služby měly za to, že eliminace těchto cílů povede ke hmatatelných výsledkům. 

Během jednoho ostřelování v akci Haymaker začátkem roku  2012 byli zabiti dva lidé. V květnu se tempo dramaticky zrychlilo, což souviselo se změnou v postoji politiky Bílého domu. Dronové údery v Afgánistánu  stouply o 72 procent. 

Během 5 měsíců v létě 2012 v rámci akce Haymaker proběhlo 27 ostřelování a 27 razií za 5 měsíců. Bylo zajato 61 lidí, z toho 13  jackpotů, tedy  skutečných cílů. 2 lidé byli údajně  zabiti ve skupinových operacích. Ostřelováním bylo zabito 155 lidí a všichni  byli označeni za nepřátele zabité v akci. Jen 19 z nich byly jackpoty.  Zatímco v raziích bylo dopadeno 48 jackpotů, v ostřelování 70 procent, v tomto ohledu bylo ostřelování úspěšnější. Armáda byla nadšena ze skvělých výsledků, že zahynuli civilisté, pro ni bylo podřadné. Dle materiálů bylo ostřelováním zabito 219 lidí za 14 měsíců od roku 2012 do roku 2013, z toho bylo nejméně 35 jackpotů. NATO přiznalo v tiskové konferenci jen polovinu obětí.    

Soubory Haymaker ukazují psychologický dopad života pod hrozbou smrti, již prožívá civilní obyvatelstvo v oblastech, kde se pohybují vojska. Jak ukazují dokumenty, výsledky celé operace nebyly účinné. Částečné rozbití sítě al-Kajdy v severovýchodě Afgánistánu a zabití údajně klíčových členů al-Kajdy mělo jen malý význam. Srovnání akcí Haymaker 1.0 (srpen 2011) a Haymaker 2.0. (únor 2012) dospívá k závěru, že al-Kajda v oblasti neměla žádnou opozici a její členové se mohli relativně svobodně pohybovat z Pákistánu do Afgánistánu a opačným směrem.  Kinetické údery zabily jen 1 cíl za rok.

V roce 2013 operace Haymaker v boji proti Tálibánu v ničem příliš nepokročila a oblast severovýchodu Afgánistánu byla stále rájem teroristů. Jednotliví bojovníci uprchli  do Pákistánu, aby zde podporovali operace v  Afghánistánu i jinde. Al-Kajda se snažila  vyhnat špehy a zastavit  ostřelování. Místní obyvatelé už z tohoto řetězce zabíjení a podezírání byli nesmírně vyčerpáni. Ostřelování  a razie byly neúspěšné v zabíjení a zajímání cílů al-Kajdy. Navíc ztráty al-Kajdy v  Kunaru a Nuristánu byly jen dočasné, protože bojovníci byli brzo nahrazeni.  

V únoru 2013, kdy ještě běžela operace Haymaker, vydal  Hamid Karzáí dekret, dle něhož se afgánské vojenské síly nesměly účastnit náletů USA. Odhodlal se k tomu  po akci v Kunaru, kdy NATO bylo obviněno spolu s afgánskými silami  ze smrti 10 civilistů včetně dětí. I další mise vedly k civilním obětem, mezi nimiž byly ženy a děti. Počet náletů a civilních obětí se v roce 2013 ztrojnásobil a s tím se ztrojnásobil i počet obětí, 1/3 z nich byla obětmi ostřelování. USA musely zaplatit 118 000 dolarů pozůstalým 27 obětí. 

(tiskový mluvčí Bílého domu se omlouvá za škody ostřelováním střediksa Lékařů bez hranic v Kundúzu, dříve se ale civilní oběti spíše tutlaly a USA se k nim moc nevyjadřovaly)  

Do nedávného incidentu s náletem na nemocnici, kde působili Lékaři bez hranic, se o obětech ostřelování moc nehovořilo. Zabito bylo více jak 10 pracovníků, a  10 pacientů včetně dětí. Sestra viděla 6 obětí intenzivní péče roztrhané napadrť v postelích. Organizace Lékařů bez hranic to označila za válečný zločin a  vyžaduje nezávislé vyšetřování. 

Útoky v Kundúzu stály USA za půl roku 2300 život a 26 000 civilních afgánských obětí. OSN si všímá, že nyní se krvavé vraždění ještě více eskaluje. Většina obětí  byla v roce 2015 zabita protivládními silami, 27 úmrtí a 22 zranění pochází z ostřelování mezinárodními silami, cože je 23 procentní nárůst proti předchozímu roku. Většinu z toho mají na svědomí drony.  

Navzdory civilním obětem vše napovídá tomu, že USA budou v ostřelování neznámých cílů v Afgánistánu pokračovat, stejně jako to dělají v dalších válečných zónách, kde se vojensky účastní. Útvary  JSOC radikálně umenšily počet nočních razií a zvýšily počet ostřelování. Oproti předchozím pěti rokům se zdvojnásobilo se tempo smrtících útoků na vysoce ceněné terče. Využívá se při tom více kinetických úderů. Území severovýchodního Afgánistánu zůstává stále cílem zájmu speciálních operací USA. Údolí Pech bude stále hostit celou řadu ozbrojených zahraničních skupin. Bojovníky al-Kajdy se to zde hemží mnohem více nežli v roce 2002 a to je voda na mlýn propagátorů vojenských operací NATO. 

V dronové válce vedené JSOC a CIA Iráku a Sýrii jsou využity strategie z akce  Haymaker, kde byl velký počet civilních obětí.  Dronový program selhal,  říká  zdroj. Armáda jej vydává za úspěch, nevidí ale dopady v odlehlých oblastech, kam míří střely USA. "Rád bych si myslel, že jsme Afgáncům pomohli. Myšlenka ochrany domovů prostých Američanů už dávno vyprchala. Akce v Afgánistánu k ničemu takovému nevedou a nikdy nevedly," sděluje informační zdroj. 

 Zajímavé je i srovnání se zaangažování Ruska v Sýrii. Rusku je vyčítána neznalost ve vedení leteckých operací a velké množství civilních obětí na rozdíl od USA, jež mají řadu zkušeností. Nyní vidíme, že armáda USA přes více jak desetiletou praxi v provozování dronových akcí v Afgánistánu, na nichž vyrostla, chybovala a chybuje.

Přes složitě propracovaná  schémata akcí, veškerou dostupnou techniku a  síť informátorů je množství civilních obětí nepřijatelné.  Co nás ale nejvíce zaráží  na čtení těchto dokumentů je odlidštěný slovník, se kterým je popisováno chladnokrevné vraždění. Hovoří se o vysoce ceněných cílech, jackpotech, kolaterálních ztrátách. Využívá se eufemismů jako jsou kinetické údery. Armáda USA vytváří orwellovský newspeak. Doufejme jen, že se budoucí léta neponesou zcela ve znamení orwellovských vizí. Byla by to totiž velice chmurná budoucnost.