Václav Klaus po boku V. Putina a íránského předsedy parlamentu řešil otázku vojny a míru

Tématem pravidelné Valdajské konference, kterou pořádá po řadu let prezident Putin spolu s experty  světového formátu, byla otázka společnosti mezi válkou a mírem, překonání logiky konflliktů v budoucím světě.

Zatímco se všichni v našich hlavních zprávách ve čtvrtek bavili o katastrofické prodlevě parlamentní delegace během letu do Ruska, ušlo nám, že bývalý český prezident je už pár dní v Rusku a stal se jednou z hvězd závěrečné diskuse konference Valdajského klubu. Postaráno o něj bylo jako v bavlnce a seděl přímo vedle ruského prezidenta.

Program třídenní konference včetně příspěvků je zde zde.  

Vladimír V. Putin se jako vždy dobře připravil a odcitoval Tolstého 

Vladimír Putin přivítal účastníky a vyslovil se k otázce války a mírového řešení konfliktů.  Už od dob antiky se řeší  otázka spravedlivosti a nespravedlivosti války, rozmítá se o tom, zda  válka přispívá k rozvoji civilizace. Přemýšlí nad tím, jestli  mohou být  řešeny rozpory bez válečných konfliktů.

Prezident cituje Tolstého román Vojna a mír, ve kterém přirovnává romanopisec země zmítané válečným konfliktem k vězení. Válka je proti rozumu a lidské přirozenosti, zatímco  mír  přispívá k rozvoji lidstva. Mír byl vždy pro lidstvo ideálem. Filozofové  i státníci přicházeli s odlišnými modely světa.  Výsledkem složitých jednání byly mírové koalice  aliancí, jež prohlašovaly, že chtějí zajistit mír na věky věků. Přesto byly rozpory  často řešeny válkou. Válka pak vedla k nové poválečné hierarchii.  Mír v poválečném uspořádání světa nebyl nikdy udržitelný. Období míru v Evropě a ve světě byla založena na udržení rovnováhy mocenských  sil. Odkazuje na vestfálský mír v 17.století, Vídeňský kongres v 19. století a  Jaltskou konferenci.

Po porážce nacismu vznikl základ OSN, jež  nově uspořádal vztah mezi mocnostmi.  V době jaderných zbraní se ukázalo, že nemůže být jeden vítěz, ale jen jeden výsledek zaručené destrukce.  Globální lídři  od 50. do  80. let chápali prostředky hromadného ničení jako poslední možnost. V tomto konfliktu se chovali rozvážně a přemýšleli nad všemi důsledky a okolnostmi.  Konec studené války ukončil ideologický boj, ale základy pro konfrontaci a geopolitické rozpory přetrvaly. Všechně země mají vždy své, často protichůdné zájmy. 

 Soutěž musí dle prezidenta podléhat morálním zásadám, jinak bude provázena naléhavou krizí a dramatickými kolapsy. Nyní bohužel stejně jako v minulosti čelíme podobné situaci. Pokusy propagovat unilaterální dominanci vedou k nerovnováze mezinárodního práva a globálního uspořádání. Politická a ekonomická soutěž se snadno může vymknout z kontroly.  To může mít vliv na mezinárodní bezpečnost, vést k rozrůstajícímu se počtu lokálních konfliktů v pohraničních oblastech. Zájmy vedoucích mocností se střetávají, což vede k ukončení neproliferace zbraní hromadného ničení. 

Tato nebezpečná situace má to paralelu ve spirálovitém rozvoji zbrojení. Západní mocnosti rozvinuly koncept útoků, jež mají za účel odzbrojit nepřítele. Putin zmiňuje  velice precizní nejaderné  zbraně, jež mají podobný efekt jako ty jaderné. Pod pláštíkem jaderné hrozby Íránu se rozložily základy moderní bezpečnosti. Putin kritizuje USA, jež se jednostranně vyvázaly z dohody ABM. Jednalo se o dohodu  mezi  USA a SSSR o omezení systémů antibalistických střel použitých proti raketovým nukleárním zbraním.  PO 9/11 se USA ze smlouvy vyvlékly s odvoláním na Írán. Íránský nukleární program už byl ale vyřešen. Z Íránu nehrozí a nikdy nehrozila  žádná hrozba.  

USA by měly od svého antibalistického programu dle Putina odstoupit. Ale vůbec se k tomu nemají, právě naopak. Rozmístily tento systém v EU, kde jej nyní testují.  Putin má pocit, že jej USA chtěly oklamat a oklamaly celý svět. 

(Putin se směje naivitě novináře, který kdysi naznačil, že protiraketový systém je obranou proti Íránu) 

Dle Putina tento systém může změnit strategickou rovnováhu sil. Nejde už jen o dominanci, ale o diktát geopolitickým soupeřům. Je to velice nebezpečný scénář pro všechny včetně USA, jež dospěly k iluzi, že v rámci konfliktů může rozhodovat jedna strana bez jakýchkoli důsledků. Putin hovoří o odlišném vnímání Ruska a Západu. Ruští filozofové chápou mentalitu ruského lidu v parametrech boje  dobra a zla, důraz je kladen na spiritualitu. Nastavení západu je více pragmatické a sleduje své vlastní zájmy. Zde musel Václav Klaus zamrkat, protože s touto tezí vstoupil po pádu komunismu do politiky. Putinovi jde proti srsti americký koncept výjimečnosti, protože se tak kastují národy.  

 Nukleární hrozba navíc ztratila svůj zastrašující vliv. V předchozích 25 letech byl snížen práh pro užití vojenské síly.  Protiválečná imunita  po  2 světových válkách, jež existovala v psychologické a podvědomé rovině, byla oslabena. Koncept války se radikálně proměnil. Lidé sedící za  obrazovkami vnímají válku jako spektakulární nádherné představení, nevnímají utrpení, oběti a zničená města.  Naneštěstí se válečná terminologie ujala ve všech aspektech našeho života, například v ekonomii.  Sankce jsou neférovým  způsobem soutěže, jež vyvíjí tlaky na soupeře anebo se snaží z trhu vytlačit konkurenci. 

Putin hovoří o epidemii pokut uvalených na  společnosti EU  USA pod falešnými záminkami. Putin si  rýpne a zeptá se, jestli se tak někdo může chovat ke spojencům? Takto se dle něj chováme k vazalům, kteří jsou potrestáni za přestupky. Netransparentní procesy tvorby ekonomických bloků připomínají pravidla konspirace. Mají za cíl přeformátovat ekonomiku, aby byl co největší profit z dominance, založené na  ekonomické, obchodní a tržní regulaci. Putin to označuje za časovanou bombu, jež bude mít za následek čím  více konfliktů. 

Putin si stěžuje na to, že jednání Rozvojové agentury DOHA v rámci Světové obchodní organizace, jež má vést ke snížení obchodních bariér a usnadnění mezinárodního obchodu, skončila v mrtvém bodě. Je třeba hledat  kompromisy, jež by vedly k dlouhodobému systému vztahů ve všech sférách včetně ekonomie.  Pokud vyloučíme zájmy určitých zemí, jež by se měly účastnit ekonomického dialogu, a budeme se tvářit, že rozpory jsou překonány, ty nikdy nezmizí.

Rusko k této otázce přistupuje odlišně. Buduje  Euroasijský svaz a  snaží se o prospěšné svazky se svými partnery. Rusko se snaží kooperovat s čínskou iniciativou Hedvábná stezka. Spolupracuje s BRICS, APEC a G20. Krátce se dotkne ekonomické krize, která zmítá jeho zemi, otázky diverzifikace průmyslu a exportu. Rusko naštěstí na rozdíl od zemí Perského zálivu exportuje jen 9 procent ropy z celkové výše svého exportu. Rozhodující je dle Putina nyní ekonomika a rozvoj technologií, základního  a aplikovaného výzkumu. Doufá, že Rusko nezaspí. 

Šokovými otřesy dnešních válečných konfliktů trpí i globální informační systém. Vnucuje se jediná správná interpretace událostí. Velmoci se snaží zabránit toku objektivních informací. Vytváří se hysterie kolem obrazu nepřítele. Státy, jež vždy kázaly svobodu slova, nyní brzdí rozvoj a šíření informací.  Odlišný názor vyvrátí jako nepřátelskou propagandu, jež musí být poražena. Používají při tom nedemokratických prostředků. 

Množí se války mezi  odlišnými národními a kulturními světy. Statisíce migrantů se snaží začlenit do odlišných kulturních rámců, ačkoli nemají vhodné pracovní zručnosti a neznají jazyk, neznají tradice kulturu země, kam jdou. Místní  obyvatelé jsou iritováni cizinci, valícími se do jejich země. Stěžují si na narůstající kriminalitu. Putin s nimi soucítí, ale jsou dle něj újmou původnímu obyvatelstvu. V. Putin hovoří o  šokujícím nekontrolovatelném střetu, srážce dvou kulturních rámců, jež vede k  nacionalismu a narůstajícím  konfliktům ve společnosti. 

Vojenská síla byla, je a bude  prostředkem mezinárodní politiky. Bude se ale vždy  používat jen tehdy, pokud budou další prostředky vyčerpány? Když bude třeba  čelit hrozbě terorismu, musí se jednat dle mezinárodního práva. Nebo je síla využita jen potutelně,  aby se ukázalo, kdo je tady pánem, ptá se Putin. Toto řešení jen zmnohonásobí existující problémy. 

Střední východ byl po staletí zmítán etnickými a náboženskými a sociálními konflikty. V průběhu historie byl tento region arénou pro konflikty mezi rozličnými silami a mocnostmi. Překreslovaly se hranice, aby bylo vyhověno zájmům vladařů bez ohledu  na zájmy prostých lidí. Nikdo se jich na nic neptal. Snaha přeorganizovat region se stala jiskrou, jež vedla k explozi, destrukci státnosti, nárůstu terorismu a rostoucímu ohrožení celého světa. Teroristická organizace IS nabyla kontrolu nad rozsáhlými oblastmi. Pokud by teroristé dobyli Damašek a Bagdád, nabyli by statutu oficiální autority a tyto oblasti by se staly výchozím bodem pro globální expanzi.

Mezinárodní společnost by měla pochopit, s čím se potýkáme. Putin označuje IS za nepřítele civilizace, jenž zasévá ideologii nenávisti, barbarství, pošlapává morálku a náboženské hodnoty, včetně islámu. Rusko  nerozlišuje mezi umírněnými a neumírněnými teroristy. Ptá se, jaký je mezi nimi  rozdíl, zda umírnění stínají lidi jemněji nežli neumírnění?

Nyní můžeme vidět konglomerát teroristických skupin IS,  Jabhat al-Nusra a al-Kajdy, které mezi sebou navzájem soupeří.   Bojují ale kvůli finančním zdrojům a území. Jejich prostředky jsou stejné, vraždění, zastrašování lidí, z nichž se dělají poslušní vystrašení členové stáda. Řady bojovníků rostou a  zbraně určené umírněné opozici končí v rukou IS.

Často celé gangy utekly k IS. Putin se ptá, proč jsou výsledky a úsilí USA v boji proti IS tak mizivé?  USA mají největší vojenské vybavení. Ale hrají  dvojitou hru. Vyhlásí válku terorismu a pak s teroristy spolupracují za účelem ukořistění si vlivu v regionu. Teroristi jsou využíváni k tomu, aby se supervelmoci zbavily nežádoucích režimů.  Je iluzí domnívat se, že poté, co se zbavíme režimů, bude s kým konstruktivně vyjednávat. Příkladem je  Libye. zde

Bojovníci na středním východě jsou hrozbou pro kohokoli včetně  Ruska. Rusko zná, co je to teroristická agrese.  Rusko navrhlo ustanovení širší mezinárodní antiteroristické koalice, jak sdělil Putin v OSN.  zde  Poté, co požádal OSN, se rozhodl provést vojenskou operaci v Sýrii  na pozvání legitimní vlády.  Putin věří, že akce ruské armády bude mít na situaci pozitivní vliv a pomohou syrským představitelům politicky vyřešit situaci. Putin chápe celou akci jako preventivní opatření proti terorismu, jenž ohrožuje Rusko, kam by se mohli vrátit teroristé, kteří odešli bojovat do Islámského státu. Stejné situaci čelí i země EU. 

Putin kritizuje chybé výsledky dosavadní koalice operující na půdě Sýrie a Iráku. Koalice vedená USA provedla 500 náletů během 18 měsíců na různé cíle, ale není vidět výsledek. Teroristé posílili své pozice v Sýrii i Iráku a koalici se je nepodařilo zatlačit.  Rusko dosáhlo určitých výsledků, ale to nestačí.

Putin zároveň volá po obnově Sýrie,  po dlouhodobějším urovnání situace v regionu a ekonomické a společenské stabilizaci. Je nutné zapojit všechny síly, regulérní armádu Iráku a Sýrie, kurdské milice a další opoziční hnutí. Vojenské vítězství nad teroristy nevyřeší všechny problémy, jsou ale předpokladem pro politický proces, do kterého by byly zapojeny vlastenecky cítící občané. 

  Sýrie by si měla určit budoucnost sama  jen s přiměřenou  pomocí  mezinárodního společenství uváženou. Je třeba přestávat podkopávat státní instituce, ale posílit jejich vliv v ohrožených zónách. Putinovi také vadí, že si cizí mocnosti kladou  podmínky, že  al-Asad musí odejít. To se má nechat na vůli syrského lidu. Al-Asad navíc jedná s opozicí. 

Mezinárodní koalice musí koordinovat své aktivity s lidmi, kteří žijí na těchto územích a k nimž by se mělo přistupovat s respektem. Jde třeba vést dialog s muslimskými duchovními vůdci a hlavami muslimských států. Mohou mít velký vliv na konsolidaci situace díky své morální autoritě. Stejně tak je třeba chránit mladé lidi před destruktivním vlivem terorismu. Měli bychom rozlišit mezi skutečným islámem, jenž má respekt ke tradicím, a  terorismem, jenž šíří lži a nenávist pod pláštíkem islámu. 

Je třeba rovněž rozvinout infrastrukturu poničených zemí, vyvinout program ekonomického a politické obnovy zemí, rozvoj  školství,  nemocnic, ubytování. Poté, co bude dohodnuto politické řešení, bude ukončena migrace.  Sýrii bude potřebovat podporu,  aby si vyléčila rány.  Do toho by se měly zapojit mezinárodní finanční instituce. Syrská otázka se diskutuje v OSN a dalších mezinárodních organizacích.

 Putin odkazuje, že Rusko a USA spolu nekomunikují, ačkoli Rusko by si přálo pravý opak. Došlo k incidentu, kdy Ruské letectvo zasáhlo syrskou nemocnici. Pokud by ale USA poskytly Rusku své informace, mohlo by se tomu předejít.  Vidí ale jistou naději. Hovoří o výměně informací, schválení rusko-amerických kontaktů o bezpečnosti letů jednotlivých armád. Putin by si přál, aby se sjednotily síly s koalicí USA a sám to USA navrhl. Rusové navrhli, aby USA vyslaly vojenskou delegaci do Ruska a i Rusko by vyslalo svou delegaci v čele s premiérem Medveděvem. Nakonec se v pátek sešli ministři zahraničí USA, Ruska, Saúdské Arábie a Turecka. Putin by byl rád, když by byl přizván i Írán, jenž Putin chválí za dosažené výsledky.  Nehledě na to, jak nyní situace dramatická, může se  stát Sýrie modelem pro budoucí partnerství mezi mocnostmi. 

 Velká šance pro spolupráci mocností po studené válce se rýsovala na počátku 20. století, ta se ale promarnila. Tehdy Rusko a USA a další země měly našlápnuty ve společném boji proti terorismu, ale propásli okamžik spolupráce.  Nyní je třeba se posunout dál. Nové zkušenosti mohou vést  ke správnému rozhodnutí a spolupráci.   

Íránský předseda parlamentu je zarytý intelektuálem a znalcem západní filozofie 

Ali Larijani jako jediný neměl na této oficiální události vázanku. Íránská etiketa ji totiž zakazuje jako západní imperialistický pokleslý doplněk. A tak íránští představitelé nemají problém si vzít moderně ušité sako a košili, ale nic víc, i když jsou znalci západní filozofie. 

Ali pochází z rodiny vlivného íránského klerika, jenž  je otcem 5 bratrů, kteří mají v Íránu velký politický vliv. Bakalářsky vystudoval informační technologie a matematiku. Má Ph.D. ze západní filozofie. V zemi, jež brojí proti západu, publikoval  knihy o západních filozofech Saulu Krippkem, I. Kantovi a Davidu Lewisovi. Je ostříleným politickým veteránem. Vedl Revoluční gardy, zastával post ministra práce a sociálních věcí, byl ministrem informatiky a komunikačních technologií, ministrem kultury a vedl oficiální vysílání Íránu. Byl rovněž bezpečnostním poradcem Ali Khameneiho. 

Svůj proslov ve jménu milosrdného Alláha uvodil odkazem na země jako je Pákistán, Afgánistán, Severní Afrika a další, jež jsou postiženy terorismem a politickou nestabilitou. Terorismus je dle něj globální a postihuje celý svět. Tisíce Evropanů a občanů USA jsou členy teroristických organizací.  V předchozích několika letech byl postižen region řadou krizí válek, trpěl totální desorganizací a nedostatkem bezpečnosti. Terorismus se vyvinul ve spirále, nejprve se objevoval v rámci guerillového boje v afgánských horách a nyní se šíří díky finančním prostředkům do celého světa. Boj proti němu bude na dlouho.

Teroristé jsou dobře vybaveni a byli  vycvičeni k boji. Mají obrovské příjmy z prodeje ropy, ale i podporu zemí Perského zálivu. Jejich odklon od myšlenek islámu  se stává formou ideologie a domnívají se, že je ospravedlnitelné zabíjet. Propagují své teorie a lákají další přívržence. Sunnité ale i šíitové považují terorismus za odchylku od islámu. Je třeba  zkoumat  kořeny jejich ideologie, abychom věděli, jak proti nim bojovat podle určitých pravidel. Toho ale nelze dosáhnout dle názoru předsedy íránského parlamentu bez zapojení vlády Sýrie. 

Rozložení  mezinárodních sil po ukončení bipolárního světa a selhání unipolárního světa mělo vliv na všechny země,  které byly navázány na tyto dvě mocnosti. Některé se pokusily posílit svůj  vliv, využít extremismus ve snaze o  politický vliv, což vede k řadě tenzí. Taktně nezmíní, o kom je tady řeč. Dočíst se to ale můžeme na všech íránských serverech. 

Ukončení polarizovaného světa  mělo za následek ztrátu disciplíny a řádu v regionu jeho země.  Diktátoři, kteří byli opuštěni západem, čelili nespokojenosti především mladých lidí, kteří se nespokojí s prostou humanitární pomocí. Jde jim jednak o politické a jednak o náboženské idee. Chtějí si bránit svou budoucnost a komunikovat se svými vládami. Vstupují na politickou scénu anebo padnou do pasti teroristických skupin.  Okupace zemí jako Afgánistán a Irák vytvořila chaos, jenž se přelil do  Sýrie, což jen posílilo nespokojenost a nárůst extremismu.  

  Lidé ve své vlastní zemi, okupované cizími armádami, cítí opovržení k sobě samým. Mladí proto hledají způsob, jak klást odpor. Okupace vytváří podmínky pro terorismus.  Zmiňuje krizovou situaci v Jemenu. Domnívá se, že taktický a instrumentální postoj hlavních velmocí v boji proti terorismu je velkým strategickým omylem, jehož se dopustily tyto země v posledních desetiletích.

Nelze si nevšimnout velkého množství výzvědných služeb cizích zemí a jejich koncentrace např. v Sýrii, kde supervelmoci označují teroristy jako umírněnou opozici, již vyzbrojují. Hovoří o špatném úsudku  USA, jež  cvičí tzv. umírněnou opozici, jež je buď zajata anebo sama přeběhne k islamistům včetně  zbraní a  vozidel. Ptá se, proč něco takového  nebyly schopny výzvědné služby identifikovat.   Nyní už nejde rozlišit mezi umírněnou opozicí a teroristy. Předseda parlamentu se rozohní a uštěpačně řekne, že by velmoci už klidně mohly darovat celou  Sýrii teroristům podobně jako rozporcovaly Libyi.

Hlavním pilířem bezpečnosti by mělo být zodpovědné jednání regionálních hráčů. Supervelmoci ve své roli selhaly, a obětí je místní obyvatelstvo. Návrat k předchozí bezpečnostní situaci  je velice nepravděpodobný. Je třeba zapojení zemí s realistickým náhledem.

  Irán vždy proti terorismu bojoval a zaplatil za to. Vyzdvihuje zodpovědnou roli Ruska, jež se nesnaží jen si dělat propagandu a  jež spolupracuje se zeměmi regionu. Oceňuje přínos Číny. To ale vyvolává znepokojení řady dalších zemí.  Rusko intervenovalo v Sýrii na pozvání vlády. Intervence koalice USA  je dle íránského mluvčího parlamentu jen na papíře. Rusko teroristy naopak dokázalo vyděsit.  

Za poslední roky USA a jejich koalice neučinily nic významného. USA nebyly schopny ani vystopovat převoz ropy teroristy do dalších zemí, jež provádí v tankerech, nikoli na oslících. Čeho tedy jsou USA se svými skvělými výzvědnými službami  schopny? USA dle něj nepečou se Sýrií, ale podporují vládu  Iráku, ani té ale výrazně vojensky nepomohly. USA se nepodařilo osvobodit jedinou zemi, s teroristy hrají zvláštní hru a bombardují je jen na oko.  

Potřebujeme silnou mezinárodní organizaci, ukončil svůj projev Larijani, jež by fungovala dlouhodobě,  abychom  zajistili bezpečnost v oblasti.  Musíme vyvinout strategii, jež by zahrnovala řadu aspektů včetně aspektů kulturních, politických, ekonomických  a bezpečnostních.  

Václav Klaus se děsí multikulturní křižácké výpravy 

Klaus krátce před svým proslovem poskytl rozhovor do RT. zde  Dle Klause jsou největší hrozbou  budoucnosti, svobodě a míru Evropané.  Prezident Putin na něj zvídavě zamrká, toto ještě od Evropana neslyšel.  Larijani zvedá oči vzhůru. Po pádu komunismu jsme dle V. Klause byli fascinováni koncem  totality a doufali jsme ve slibnou budoucnost. Tato vize ale byla  krátkozraká a extrémně optimistická.  Pád komunismu uvolnil neblahé procesy, jež postupně po krůčcích vedly k současnému stavu věcí.

Domnívali jsme se, že se zbavíme politického a ekonomického systému komunismu. Uspěli jsme, ale zároveň jsme  nepochopili, že to není vše. Když budujeme nový systém, měli bychom se vyvarovat starých chyb, omezených zájmů. Západ má dle Klause na současných problémech větší roli nežli Východ. Nahlíží na to perspektivou střední Evropy a Prahy. Evropa je místem, kde kde se dle něj  nejvíce chybovalo na rozdíl od ostatního světa.  Nesrovnává katastrofální rozsah lidského utrpení, ale relativní stupeň selhání.  EU selhala více než jakákoli další část světa. 

Z této perspektivy není největší hrozbou naší prosperitě  svobodě a míru IS, al-Kájda,  barbarští vrazi, ani moskevští a washingtonští byrokrati, kteří se snaží ovládat naše životy, ba ani populistická média. Nejsou to ani autokratické banky a byznysmeni, účastníci davoského fóra, kde byl Klaus 17 x přítomen, tak aby si ho kritizoval.

Problém je, že my, Evropané,  jsme dle Klause slabí, oportunističtí a nerozhodní, trpíme ztrátou  vitality a  nedostatkem odvahy. Chybí nám jasná pozitivní vize.  Ztrácíme smysl pro realitu a společný cíl.  Nejsme se schopni poučit z minulosti a z historie. Jsme obětí nových zavádějících ismů, multikulturalismu, ismu lidských práv, homosexualismu, environmentalismu, kosmopolitismu,  transnacionalismu. Stali jsme se obětí selhání konceptu  politické korektnosti. 

Nová třída relativně vlivných požitkářů, což jsme my, podkopává základy svobodného a prosperujícího světa. Nejsme schopni zastavit multikulturalistickou křižáckou výpravu proti západním civilizacím. Nejsme schopni obhájit naši víru, náš životní styl.  Nejsme ochotni obětovat náš pohodlný životní styl ve prospěch hledání svobody a demokracie. Necháme planetu klidně potopit ke dnu.  Nechráníme národní státy, jež jsou jedinou zárukou ochrany demokracie.  Ani Rusko ale není imunní. Musíme začít u sebe. Nelze hledat globální řešení a radit druhým, radí Václav Klaus druhým. 

Klaus není pro světový řád, jenž  je jen novou utopií.  Měli bychom podporovat svobodný trh,  výměnu ideí, internacionalizaci lidských  aktivit ale ne transnacionalismus  globálních vlád. Dle Klause   žijeme v rozděleném světě. V 90. letech tady byla šance překonat rozdělení, ale nastala nepříjemná asymetrie. Východ byl slabý, musel se soustředit na  své problémy. Západ byl zahleděný do sebe, přesvědčený o své dokonalosti a nadřazeností.   Dle Klause se nejsme schopni vzdát svého pohodlného života a předsudků.  Jsme svědky rostoucí veřejné apatie, pohrdání vzděláním a výchovou.  A ještě k tomu jsme obětmi ideologické indoktrinace, která mu připomíná komunistickou éru.  

Ačkoli měl náš bývalý prezident v řadě aspektů pravdu, především v reflexi letargie dnešní EU, dopustil se ve svém vznosném sebekritickém projevu  dezinterpretací. EU není hlavním zlosynem, který je vinen za všechny neduhy světa. Klaus si protiřečil s proslovem, jenž měl s Oksanou Boyko. Zde označil za hlavní viníky krize na středním východě USA. EU nemá v řadě ohledů  žádný vliv. Stejně tak se nedá říci, že by EU byla největším kiksmanem světa.

Stačí si zajít do Súdánu a podobných zemí, kde vládnou analfabeti. Většina představitelů EU má vysoké školy. S odsudkem krize ismů můžeme souhlasit, ale proč do toho proboha Václav Klaus zapletl homosexualitu, již nikdy nekritizoval. Že by se chtěl zalíbit íránskému mluvčímu parlamentu anebo Putinovi? Anebo mu šlo o jen o kritiku přehnaného tlaku propagovat LGTB jako normu?

Václav Klaus nemůže kritizoval byznysmeny, protože uvolni jejich vstup na půdu ČR. Kritika školského systému v ČR je na místě, úroveň jde mírně dolů a chybí nám studenti technických oborů. Ale narážka na ideologickou indoktrinaci studentů nás posouvá na úroveň Saúdské Arábie, kde se toto doopravdy děje. U nás můžeme vypozorovat spíše opačné trendy. Zatímco studenti v zemích perského zálivu musí memorovat nazpaměť a běda, když ceknou svobodný názor, u nás studenti často buzerují pedagogy.  

Oponovat by se dalo kritice environmentalismu, kdy jde Klaus proti zbytku světa. I prezident Putin v OSN  se k tomuto tématu  vyjádřil a vyslovil nutnost je řešit. Každopádně bych lépe ohodnotila projev Klause v RT. 

Jack Matlock - Slon v pokoji 

Nevím, proč si  Putin pozval velvyslance  Jacka F. Matlocka, jenž hrál významnou roli při vyjednání ukončení studené války. Tento pán za časů prezidenta Cartera byl krátce velvyslancem v ČSSR.  Na svůj úctyhodný věk 86 let vypadá dobře a bylo by mu možno odpustit drobné zaškobrtnutí v projevu. Jeho proslov šel ale zcela proti proudu  adorace ruského vizionářství. Diskuse, kterou pak rozvířil, přihrála Putinovi na smeč.

Matlock věnoval svůj příspěvek konci studené války a rozpadu SSSR.  Reagan  neměl na rozpad SSSR vliv, vše byla vina Jelcina. Ti, kdo se podíleli ukončení  studené války, nebyli tak naivní, aby doufali, že napětí mezi mocnostmi úplně vyprchá. Nyní se často říká, že na obzoru je další studená válka. Dle Matlocka to není tak vážné.  Studená válka se vyznačovala nebezpečnou a nákladnou soutěží ve zbrojení. Vyzdvihuje schopnost prezidentů Reagana a Gorbačova vyjednat světový mír. O této problematice sám  napsal  3 knihy.  Všechna jednání se SSSR byla v s souladu  s přáním SSSR a děla se na základě promyšlené agendy, jež obsahovala  86 tématických okruhů, které měly přinést  konec  nesmyslnému  zbrojení.  Gorbačov a Reagan  souhlasili, že nukleární válka nemůže mít vítěze.  Nikdo nikoho nezastrašoval a každý z jednání vyšel jako vítěz.

Reagan prý  nikdy neřekl, že USA vyhrálo studenou válku. Matlock nechápe rozpad SSSR jako tragédii, ale považuje to  za negativní fenomén. Hovoří o unipolárním a multipolárním světě, on preferuje termín nepolární. Státy už nemají hlavní moc, moc nemají ani  nevládní organizace, korporace a teroristé. Moc je totiž rozptýlená. Neexistuje jedna moc. Matlock zmiňuje  enviromentální degradaci, pád států, tenzi mezi chudými národy. Zmiňuje papeže Františka a nutnost mezinárodní spolupráce. 

Jaderný zápas musí být zastaven, kritizuje ukončení  diskuse o redukci jaderných zbraní. Hovoří o slonu v pokoji.  USA a Rusko se musí zapojit do  diskuse o jaderném programu  a zaručit bezpečnost snížením  počtu  jaderných zbraní na úroveň zbraní jiných  země. A ty byl také měly zahájit odzbrojování. Nemůže hovořit za svou vládu. Ale věří jako občan, že pokud se Rusko bude snažit, Obama začne spolupracovat.  

 Matlock vyvolal ostrou reakci prezidenta Putina, který dobře ví, že USA se nevzdají svých vojenských hraček, jež jsou prostředky geopolitického vlivu. Putin  zmínil horečnaté zbrojení na straně USA, odstoupení od dohody ABM, snahu o rozmístění antibalistického systému v EU, konkrétně v Polsku  do roku 2020. Putin USA nevěří, protože Rusku bylo ústně přislíbeno, že země bývalého východního bloku nevstoupí do NATO. Ale USA je přepekly. Rusku se nelíbí jednotky NATO u jeho hranic.  Rusko rovněž navrhovalo celou řadu řešení včetně vzájemné proinformovanosti o základních otázkách, nebylo ale vyslyšeno.    

Matlock dle mého názoru neřekl celou pravdu. USA se snažily horečnatým zbrojením dostat SSSR na kolena a přispět k jeho rozpadu. Hovoří o tom Noam Chomski. Matlock namíchl Putina poznámkou o Ukrajině.  Kritizoval Rusko za jeho agresi vůči blízkému sousedovi a hovořil, že je to proti zájmům Ruska. To už Putina vytočilo natolik, že na něj vychrlil tolik argumentů, jimž stařičký Matlock nebyl schopen oponovat, a tak raději mlčel. Putina štve,  že se vina jednostranně svaluje na Rusko, a nikdy na ukrajinské představitele  a rebely. Sepsul ukrajinský parlament za to, že nedodržuje Minské protokoly, vytváří záměrně legislativní překážky a chová se nezodpovědně. Jelikož ale ruské stanovisko k situaci na Ukrajině známe, nemá smysl je zde rozebírat.

V rámci diskuse padla celá řada podnětných otázek od významných politiků, vědců a geopolitických znalců. Odpovědi na ně jsem částečně zapracovala v rámci celého textu. Diskuse poukázala na velké rozpory mezi náhledem východu a západu na otázky demokracie, míru a rozdělení rolí ve sféře geopolitiky. Zdá se,  že se brzo bude lámat chleba a pokud se velmoci nedomluví,  svět nebude  schopen nalézt konstruktivní řešení, jak vybřednout ze závažných problémů. Planeta se potopí, jak prorokoval Václav Klaus, ještě před tím se ale všichni účastníci konference nají vybraných ruských pokrmů.