Psychologové najatí CIA k mučení lidí vytřískali 80 milionů dolarů

Nedávno se spolu se žalobou vězňů z Guantanama, jež byli po roky protiprávně zadržováni, provalilo, jak skvěle byli zaplaceni psychologové, kteří vytvořili systém týrání vězňů, jenž si odzkoušeli na bezmocných pejsáncích.

Psychology CIA žalovali rodina Afgánce Gula Rahmana, jenž zemřel při vyšetřování CIA, Tanzánec, jenž strávil ve vazbě v Afgánistánu 5 let bez sdělení obvinění, Sulleiman Abdullah Salim a Mohamed Ahmeda Ben Souda, Libyjec, jenž byl držel v USA a posléze byl vydán domů. Jedná se o špičku ledovce. Psychologové James E. Mitchell a Bruce Jessen, kteří měli lidi léčit z depresí, byli najati, aby druhé, konkrétně ilegálně zadržované podezřelé z terorismu, do depresí uvalili.

Za to  zkasírovali daňové poplatníky USA o dobrých 80 milionů dolarů. To už se vyplatí být trošku krutý. Vše bylo předem odzkoušeno na nevinných psech a pak naostro na lidech.  Jak znám českou mentalitu, dojmeme se více při obrázcích mučených pejsků nežli při představě  mučených často nevinných vzdělaných lidí tmavé pleti.  Původně byl tento program vyvinut v rámci kampaně, jež měla pomoci americkým vojákům přežít mučení. Nakonec se stal účinnou zbraní v rukou samotných amerických vyšetřovatelů.

Kromě Gauntanama byly tyto metody využity  CIA anebo vojenskými výzvědnými službami v utajovaných věznicích v  Europě, Asii, severní Africe, na ostrově  Diego Garcia v Indickém oceánu. Techniky byly po odhalení zakázány, přesto se stále praktikují. 

Na tyto zadržené se dle úsudku prezidenta G.W. Bushe nevztahovaly Ženevské úmluvy, protože je prezident považoval na tálibánské bojovníky, kteří stáli mimo rámec zákona. Tak s nimi bylo možno nakládat, jak bylo libo. Uvádí se, že řada vězněných neměla s terorismem nic společného, pouze se ocitla v nesprávný čas na nesprávném místě.  

USA se bojí  propustit zadržené  na svobodu, protože jsou trvale poznamenáni a to v nich může vyvolat velký hněv proti USA a opětovný teror. Řada z vězňů se zradikalizovala v iráckých vězeních a přidala se k fundamentalistickým islamistickým hnutím.  

Martin E.P. Seligman, duchovní otec programu, profesor psychologie na pensylvánské univerzitě a bývalý president  psychologické asociace, přijal pozvání CIA, aby zde vyučoval svou teorii naučené bezmoci. Pokud jsou lidé a zvířata  traumatizováni  například elektrickým proudem v náhodných intervalech, mají sklon to vzdát. Přestanou se racionálně bránit a reagovat na běžné podněty.

Zvířata jsou tiché tváře, a tak maximálně rezignovaně bafnou. Zato ze zmatených  zadržených by měly jít informace jako po másle. Opak byl často pravdou. Prof.  Seligman trvá na to, že jeho přednáška z roku 20002 byla určena pouze vojákům americké armády. Tyto techniky jsou totiž zakázány od konce 2. světové války. 

Mezi jeho nadšenými posluchači byli právě Bruce Jessen a James Elmer Mitchell, kteří vedli poradenskou firmu, jež pomohla CIA vyvinout nelidské  techniky mučení. Představitel Organizace etické psychologie Steven Reisner ve svých přednáškách ostře odsoudil veškeré tyto praktiky. Pozornosti se mu dostalo paradoxně na RT.

Ruští vězni si přitom ve srovnání s gauntanamskými a občas i s americkými  doslova ve  vězení lebedí a občas si napíší, jako oligarcha Chodorkovský, disertační práci. To by u vězňů  z Guantanama, často vzdělaným a nevinných lidí, kteří dle strategie byli přemísťováni z cely do cely a neměli přístup ani k peru, nebylo možné. Přesto USA nikdy nenechají nit suchou na ruském vězeňském systému. O americkém vězeňském systému píšu zde. 

Aktivisté ale i celebrity se už dlouho přimlouvají za propuštění vězně Shakera Aamera, dříve žijícího v Londýně, otce dvou dětí, z Guantanama, jenž je zde zadržován už 14 let a byl mučen dušením.  V celé akci se angažuje zástupce představitele britské labouristické strany Jeremyho Corbyna John McDonnell.

UK si stěžuje na nedostatek informací ohledně případu, jak už to u  vězňů z Guantanama bývá. McDonnell se domnívá, že zadržovaný je nevinný a je obětí nespravedlivého systému. Nikdy nebyl obviněn a nebyl mu prokázán zlý úmysl. Údajně se prý setkal s bin Ládinem.  USA mají asi strach, že by vězeň mohl svědčit po propuštění proti nelidským praktikám USA.

Barack Obama, jenž na počátku své nadějné kariéry slíbil konec mučení v Guantanamu a jinde, ale slib nedotáhl do konce, by asi byl nerad, když vypluly na světlo světa některé skutečnosti, jež měly zůstal navždy pod pokličkou.  Výsledky výslechů s pomocí mučení se navíc ukázaly  nevěrohodné, protože mučení vězni se přiznají k čemukoli, jen aby se vyhnuli nelidskému utrpení.  I k tomu, co není pravda, zvláště pod účinkem drog.  

 Na vše by zpracován tzv. KUBARKŮV manuál, jenž vysvětloval, jak u vězněných  vyvolat regresi, psychickou dezintegraci, stavy bezmoci  a snížení obranných mechanismů, tedy cílů nutných k psychologické manipulaci.  Jedná se především o sexuální útoky, ponižování, sodomii, znásilňování, bití a náboženské ponižování.

 Vězni udávali kromě četných znásilnění i spánkovou a smyslovou deprivaci, izolaci po dobu delší než jeden rok. Často byli  vystaveni ostrému světlu po neúměrně dlouhou dobu. To pak mělo z následek zmatenost, bolest hlavy a očí.  Doporučuji si celý manuál přečíst doc.  Martinu Konvičkovi, který hlásá, že muslimové se mají na našich územích  buzerovat, a máme jim znepříjemňovat  život a všemožně je ponižovat. Myslím si, že by byl poté ještě více chytřejší. 

Vězni byli vystavováni nepřijatelným polohám, svázání za  kotníky a zápěstí, nuceni ležet na  podlaze po celé hodiny, někdy i dny. Zadržení byli svazování ve fetální pozici bez jídla a vody, byli drženi ve špíně a vlastních výkalech. Jeden z vězňů byl připoután u země  s rukama  pod nohami, do uší mu hučela hlasitá hudba a byl vystaven silnému světlu, přitom byl držen v chladu. Věznitelé se jej ale přitom na nic neptali, jen mu občas řekli, že by měl spolupracovat.

Aby vězňové roztáli, byly inscenovány smyšlené popravy, kdy se vězněnému řeklo, že bude v blízké době zastřelen. Vězňům, kde nebylo mučení povoleno, bylo běžně vyhrožováno, že budou převezeni do jiné země, kde jim to nandají.

Řada zadržených  byla bita speciálně vyškoleným komandem bez určitého důvodu, jen jim bylo sděleno, že porušují vězeňský řád.  Jako důvod bylo uvedeno,  že si ponechali v pokoji šest  balení soli namísto pěti a že ponechali viset ručník přes zeď, i když byl suchý.

Vězňové byli házeni na zem anebo proti zdi, anebo jim věznitelé skákali po těle. Svázaní byli vyhazováni do vzduchu a posléze dopadali jako žoky na podlahu. Jeden z mužů, učitel angličtiny, který nikdy nebyl proti režimu USA a vyznával demokracii, ale  byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě, byl následkem mučení upoután na kolečkové křeslo.
Řada vězňů měla trvalé zdravotní  následky, řada z nich se zbláznila, řada se pokusila o sebevraždu. Někteří  hovořili s neexistujícími lidmi, měli sluchové halucinace a další psychická traumata. 

(zpověď vězně Suleimana Abdullaha Salima, žalujícího zvrhlé psychology)

 Vězňům rovněž bylo sděleno, že jejich zranění, způsobená výslechem, nebudou léčena, pokud se nepřiznají. Vězňům bez končetin zase bylo řečeno, že jim budou protézy navráceny pouze tehdy, pokud budou spolupracovat. Nemohli si brát své hole  a nebyly jim poskytovány zásypy na hnisající rány.  Nedostávaly prostetické ponožky, a tak byli vystaveni extrémnímu chladu. Vězňům byly odpírány léky u vážných onemocnění, které byly poskytnuty jen za podmínek spolupráce.
To vše dle plánu behaviorálně- vědeckého konzultačního týmu, který byl v roce 20002 požádán, aby vypracoval  důmyslnou strategii výslechu.
 

Ve vězeních navíc byly používáno ženské komando, což mělo mít psychologický vliv na věřící muslimy, kteří se kromě manželek nemají dotýkat žádných žen. Ženy nabízely vězněným sexuální služby za spolupráci, když věznění odmítli, byli biti a svazováni.  Vězni byli dále častokrát znásilňováni mužskými vězniteli. Pokud byli vězni přece jen propuštěni kdy na svobodu, musel v nich zákonitě bobtat hněv a mnohému se od CIA přiučili. 

Věřící muslimové byli poléváni menstruační krví (anebo imitací menstruační krve), a tak jim byla narušována možnost modlitby.  Věznitelé vstříkli zadrženému, jemuž se to nelíbilo, sprej do očí, poté vtrhli do jeho cely a bušili mu hlavou do betonu, dokud neztratil vědomí.  

Dalším způsobem mučení bylo náboženské ponižování, věřící muslimové byli nuceni se modlit se bez kalhot.  Pokud nesouhlasili, strážci  pustili do cely slzný plyn. To se několikrát opakovalo, a pak při známce odporu vězněnému  stráže pomačkaly varlata, násilí eskalovalo, až mu zlomili jeden z prstů a trvale mu zdeformovali ruku. Náboženské ponižování bylo systematické, dobře promyšlené a mělo svůj řád.

Věřícím byly pod záminkami porušení disciplíny odmítány modlitební podložky a další pro ně sakrální předměty. Toto mi  připomíná případ faráře Toufara, i tehdy se tajná služba  se snažili dehonestovat jeho víru a náboženský zápal.  Znevážena  byla pro muslimy svatá kniha Koránu.

Teror proti muslimům, kteří byli podezřelí už jen proto, že někoho znali, připomíná  teror, jemuž byla vystavena katolická církev za totality. Faráře Toufara u nás  litujeme a věznitelům muslimů držíme za jejich aktivity palce. U nás v Evropě se uvyklo na často neprávem zadržované vězně v rámci Bushova  paranoidních boje s terorismem dívat jako na zvláštní archaickou zvěř a nikoli jako na lidské bytosti se svými právy.  

Posléze u vězněného došlo k dalšímu incidentu s vězniteli, kdy měl trvale paralyzovanou tvář. Tehdy jej věznitelé přepadli, použili slzný plyn, strčili mu hlavu do záchodu a pak hadici do úst. Pak mu věznitel skočil na hlavu, začal se mu strefovat kameny do oka, stráže mu páčili prostředníček a palec, které mu nakonec vykloubili. Stráže muslimy naschvál  balili do izraelských vlajek, aby je ještě více ponížily. 

Někteří vězni byli zpočátku drženi v malých klecích s betonovými podlahami, kde po  jim běhali škorpioni, pavouci a krysy. Patnáctiletému mladíkovi přikryli hlavu pytlem, a pak jej nutili poslouchat štěkot psů.

Vězni museli být přivázáni za ruce za rám dveří na dlouhé hodiny, z čehož měli krvavé podlitiny.  Když se  začaly rány uzdravovat, nutili je zraněnýma rukama vytírat podlahu. Vězni, ještě než se dostali do Guantanama, byli páleni cigaretami. Museli chodit bosí po rozbitém skle. A pak jim věznitelé do skla narvali i hlavu. Na hlavu jim lili horkou vodu a pouštěli do nich  elektrický proud. Když požádali o lékařskou pomoc, věznitelé se jim vysmáli a řekli, že je zabijí. V noci věznitelé poručili vězňům seřadit se do řady a když se někdo hnul mimo, hrozili mu smrtí.

Častý byl tzv. waterboarding. Vězeň byl polit vodou, potopen do vody a měl pocit, že se topí. Vězni byli  pověšeni za ruce po dlouhé dny a často nedostali najíst.
Vězni byli často biti, včetně genitálií, věznitelé na ně křičeli, že jsou členové al Kajdy. Přitom byli po dlouhou dobu drženi v totální temnotě. Běžné bylo využití extrémně nízkých a vysokých teplot (někdy i kolem 100 stupňů Farenheita)  u vězněných v jejich celách.  

Vězňům, kteří zahájili protestní hladovku,  byla strkána do nosu neuvěřitelně objemná trubice s výživou a ta byla prostrčena až k žaludku, nemohli proto dýchat a pak krváceli. To působilo vězňům velkou bolest, trubice navíc nebyly desinfikovány a byly použity z vězně na vězně.  Vězni věznitele prosili, aby jim hubici nevyndávali, děl se ale pravý opak. Vězni pak raději ukončili protestní stávku, protože nechtěli čelit další bolesti.

To vše se dělo po dlouhou dobu existence detenčních zařízení. Orgány USA přitom neustále tvrdily, že s vězni je zacházeno humánně až na drobné incidenty. Když se to celé vyšetřilo, G.W. Bush plácal cosi o patriotismu, Cheney označil zprávu a pomýlenou a stál si za všemi těmito procesy. Přitom často byli zatýkáni lidé, aniž se kdy dozvěděli důvod - bez zatykače. Příbuzní zadržených po celou dobu netušili, kde jejich blízcí jsou.  

O nelidských skutcích v Guantanamu vyšly zajímavé publikace, z nichž se zvedají vlasy hrůzou na hlavě.  Jeden z důstojníků, jazykovědec, sdělil, že zpočátku praxi schvaloval, ale pak se začal cítit cítil pod psa, za kus informací, jež nevedly ještě k tomu k žádnému výsledku, byly zrazeny lidské principy.

Nelidské podmínky popisuje ve své nové knize Vražda ve věznici Delta dozorce Joseph Hickman, námořní veterán.  Vězni byli drženi v oddělení 1 v myších celách při neuvěřitelně vysokých  teplotách po 4 roky po šesti  na jedné cele a nemohli spolu hovořit. Kromě toho, že byli vězni pravidelně mučeni, jim byly podávána droga mafloguine, jež deformovala jejich vědomí.

Hickman byl navíc svědkem vraždy 3 zadržených, kteří byli tehdy dovezeni do Guantanama eskortní službou sjednanou kontraktory, oblečenými v černém. Jeho nadřízený admirál Harry B. Harris zalhal v CNN a sdělil, že se jednalo o sebevraždu, jež byla formou asymetrické pomsty teroristů USA. Harris byl Obamou povýšen a pak šel tvrdě po Kaddáfím, přispěl k jeho dopadení  a byl opět povýšen. O tom, jak by odstraněn Kaddáfí, píšu zde.  Hickman Harrise jej považuje za notorického  lháře a manipulátora. 

Dle Hickmana nebylo technicky možné, aby 3 vězni spáchali ve stejnou chvíli sebevraždu, protože byli kontrolováni každé 3 minuty.  Museli by roztrhnout speciální prostěradla, jež jsou ušita  tak, že nejdou rozpárat, svázat si ruce, nasadit si masku, oběsit se a ještě si dát roubík. Vyšetřování bylo přesto ukončeno jako sebevražda.  

Sám Hickman byl nucen lhát před Donaldem Rumsfeldem ohledně potlačeného povstání v sekci 4, kdy byli zabiti někteří vězni. Nejprve napsal ve své zprávě pravdu, ale pak byl donucen to změnit, protože by se to dostalo do médií. Poté, co vyšla jeho kniha, se na něj obrátila řada dozorců, kteří mu byli vděčni za to, co publikoval. Dlouho si přáli, aby pravda vyšla najevo, ale sami se báli s tím vyjít na světlo světa, protože se jednalo o utajované informace. 

A toto se děje  na popud státu, který se vydává za vlajkonoše humanity, demokracie, lidských práv. Mučení je běžné v afrických zemích, v autokratických režimech Perského zálivu a občas se s ním můžeme setkat v Íránu, který USA nejhlasitěji kritizují. Samy přitom mají máslo na hlavě. Jejich praktiky si v ničem nezadají s metodami nedemokratických zemí. V něčem by snesly dokonce i srovnání se stalinistickým terorem.

Nejvíce ale zamrzí, že vysoce postavení úředníci a armádní generálové, přímo zodpovědní za zatajování informací a mučení vězňů, nejsou potrestáni před soudem a namísto veřejné hanby jsou povýšeni, aby se podíleli na dalším ostudném vraždění.  Naopak whistlebloweři jsou za to, že poukáží na pro USA nepříjemnou pravdu ohledně násilí páchaného armádou, pohnáni před soud, odsouzeni k mnoha letům vězení, zbaveni vojenských hodností i cti  a ještě musí zaplatit vysokou pokutu za to, že poskytli klasifikované informace tisku. 

Edwardu Snowdenovi, pokud by se rozhodl čelit soudu, hrozil  trest smrti. Nyní má přislíbeno, že nebude mučen.  Česká republika nedávno odmítla vydat USA arabsky mluvícího vězně s obavou, že by tam byl mučen. V USA vůbec nejsme v milosti, protože jsme odmítli zřídit na půdě ČT tajná mučící centra, jako se uvolili loajální Poláci. Aspoň v něčem jsme projevili střízlivost a zdravý rozum.   

 Prezident Obama nastoupil s tím, že tyto kruté praktiky zruší, nakonec před nedávnou dobou jen tiše sdělil, že si ponechává právo je užít.