Prezidentu Putinovi se nelíbí export demokracií do zemí blízkého východu

Prezident Putin ve svém proslovu v OSN  reagoval na Baracka Obamu a ukázal, že má amerického prezidenta dokonale přečteného. Obratný rétor Obama se vyslovil pro export demokracií. Putin zakřičel hlasité nět!

 Putinův projev, jakkoli nemusíme souhlasit s jeho kontroverzní politikou na Krymu a na jihovýchodě Ukrajiny, vypovídá mnohé o zpochybnění role světového hegemona USA na poli globální geopolitiky. Ruský prezident se odvážil oponovat všemu, co Obama v OSN krátce před tím nastínil, a uštědřit hlavnímu exportérovi demokracií morální políček.  

Jeho pragmaticky střízlivý projev měl v sobě  více šťávy ale i zdravého selského rozumu, nežli okřídlený Obamův výstup, u nějž bychom čekali už jen zaplesání andělských chórů jásajících:  "s demokracií USA na blízkém východě na věčné časy a nikdy jinak!"

 Putin, jenž je stejně jako Obama vystudovaným právníkem a ve svých proslovech vždy tahá hbitě citace zákonů jako kouzelník králíka z klobouku, zadrnká na strunu mandátu  OSN. Odkazuje na tradice OSN, na to jak tato organizace po 70 let pomáhá lidstvu projít nesnadnými etapami jeho vývoje. Chválí OSN za její univerzalitu, reprezentativní charakter a legitimitu. OSN je ale často kritizována za nedostatek efektivity a schopnosti přijímat rozhodnutí, do něhož se promítá rozdílnost postojů členů Rady bezpečnosti.  Názory velmocí se nemusí shodovat, smyslem OSN je ale nalézat kompromisy.

Putin odkazuje na konec studené války a posun v mocenské architektuře světa. Vítězové se domnívali, že budou dominovat světu. Mysleli si, že jsou tak silní a výjimeční (vzpomeňme na ostrou kritiku amerického pocitu výjimečnosti, jak ji podává prof. Noam Chomski). Tyto mocnosti, namísto, aby dbali mandátu OSN, mu kladou pod nohy překážky. Sdělují OSN, že její pravidla hry jsou zastaralá. Svět se dle  nich  mění a OSN si to musí uvědomit. 

Rusko je  připraveno spolupracovat na základě širšího konsensu se všemi partnery. Věří, že pokusy podkopat autoritu a legitimitu OSN jsou extrémně nebezpečné, jelikož mohou vést k rozpadu celé architektury mezinárodních vztahů. Nezávislé státy se mohou snadno stát protektoráty. To je trošku zvláštní, protože Rusko občas bývá podezíráno, že si z okolních zemí vytváří minimálně ekonomické protektoráty. Ale pravdou je, že se omezuje na rozdíl od USA jen na okolní země a zbytek světa nechává na pokoji. Nicméně poznámka je to trefná. A USA se opět, jak si Putin myslí,  chytají za nos. 

 Vše je o svobodě a schopnosti národů svobodně určovat svůj osud. Každý termín mezinárodního práva musí mít jasně danou definici. Putin je v tomto ohledu puntíčkář, to samé tvrdí už po řadu let a s pomocí mezinárodního práva v rozhovoru pro ARD si dokázal obhájit připojení Krymu k Rusku. 

Odkazuje na SSSR, jenž se kdysi snažil exportovat svou sociální vizi do celého světa, což vedlo k tragickým následkům. Toto je velice umný tah, protože Putin poukazuje, že se novodobé Rusko dokázalo poučit z předchozích chyb, což se západu nedaří.

Export takzvaně demokratických revolucí v rámci světových komunit selhal.  Lidé blízkého východu si sice toužebně přáli změnu, ale jak to celé dopadlo?  Namísto triumfální demokracie máme násilí a krach společenských hodnot, ve kterém jsou lidská práva včetně práva na život na posledním místě. Ptá se těch, co toto způsobili, zda si uvědomují následky svých činů.

Na blízkém východě si to zavařily především západní mocnosti

V oblasti blízkého východu a severní Afriky přestala platit jakákoli pravidla a zavládlo tam pravidlo síly. Svět je zde ovládnut sobectvím a nikoli vzájemnou spoluprací, diktátem a nikoli rovností. Vakuum na blízkém východě na v severní Africe vedlo ke vzniku extremismu. Bojovníci Islámského státu, jenž opanoval části Iráku a Sýrie, by rádi opanovali celý islámský svět. Mezi nimi bojují bývalí iráčtí Hussainovi důstojníci. Další políček dostane OSN za rozklad Libye, kde byla na základě ustanovení Rady bezpečnosti  1973, což Putin považuje za hrubé porušení mezinárodního práva, svržena vláda a tím se uvolnil prostor islamistickým teroristům. Píši o tom zde.

 Někteří radikálové z IS jsou zběhy z tzv.  umírněné opozice, jež byla, jak si neopomenul Putin rýpnout,  vyzbrojena a vycvičena západními mocnostmi. IS nevznikl z ničeho, jak se nyní v EU domníváme, ale zformoval se jako opozice k sekulárním režimům v Iráku a Sýrii. Situace je dle Putina velice nebezpečná a je pokrytecké deklarovat hlasitě boj s mezinárodní terorismem a přitom přimhuřovat oko nad podporou a financováním terorismu prodejem drog, ropy a zbraní. Stejně tak nezodpovědné je využívat extremistických skupin s nadějí, že později poslouží něčím cílům (zde asi naráží na praktiky Saúdské Arábie, Turecka  a Izraele).

Těmto hazardérům Putin vzkazuje jediné: jednáte s bezohlednými lidmi, ale nejsou to žádní hlupáci, jsou stejně tak chytří jako vy. A nikdy nevíte, kdo s kým manipuluje. To, co se vyklubalo z tzv. umírněné opozice, je toho dokonalým důkazem. Zahrávání si s teroristy, jejich vyzbrojování jsou krátkozrakou strategií, jež vede k celosvětovému nárůstu terorismu.     

ISIS cvičí bojovníky z celého světa, včetně občanů EU a Ruska. Rusko odhaduje, že 2500 bojovníků této organizace pochází od nich. A tito radikálové se pak navrací domů a zde se budou snažit šířit svou ideologii. Zde je Putin opět v rozporu s mezinárodně ustanoveným míněním, že bývalí bojovníci IS, kteří se vrátí domů, nebudou nebezpeční, protože budou rozčarování a budou maximálně trpět posttraumatickým stresovým syndromem.

Putin se v OSN vyslovil pro podporu Assadova režimu, krátce potom, co jej Obama označil za krutovládný 

Rusko vždy bojovalo s terorismem a podporuje v tom jak Irák, tak Sýrii. Na rozdíl od Obamy ale Putin, jak je obecně známo,  podporuje Assadův režim  a sděluje světu, že Assadova vláda bojuje proti teroristům. To samé ostatně tvrdí i prezident Assad. U nás se ale objevují opačné hlasy a řada politologů ze serveru aktualne.cz naznačuje, že Assad ve skutečnosti s DAEŠ spolupracuje. Patrně si čtou komentáře na Al Jazeeře, kde se něco podobného deklaruje.  

(poslední z rozhovorů Bašara Al Assada, jenž  poskytl ruské RT. Řada Putinových názorů přednesených v OSN jakoby vypadla z úst syrského prezidenta. Všimněme si, že Assad zde působí velice kultivovaným a jemným, ba  přemýšlivým dojmem, jenž se na první pohled jakoby neslučuje s obrazem krutovládce, tak jak jej nastiňuje Obama ) 

Putin se domnívá, že je velkou chybou odmítnout spolupráci se syrskou vládou a jejími ozbrojenými silami. V tomto ohledu bych odkázala na fundované komentáře Terezy Spencerové v Parlamentních listech a Literárních novinách, jež odkazuje na řadu relevantních pramenů. Spencerová  jasně ukazuje na podporu fronty Al Nusra Izraelem, Daeše Tureckem a zeměmi Perského zálivu.

Pouze prezident Assad, jeho armáda a kurdské milice jsou dle Putina schopny doopravdy bojovat proti Islámskému státu. Putin volá po širší koalici, zavzpomíná na slavnou antihitlerovskou koalici, kdy se spojily názorově a ideologicky protichůdné mocnosti a nakonec porazily nacismus.

Aktivnější zapojení muslimských zemí do řešení traumat blízkého východu

Nebojí se říct, že hlavní roli musí hrát muslimské země. Zde se opět liší od majoritního názoru jestřábů USA, jež považují obecně muslimské země za bezzubé a to i přes neuvěřitelný zbrojní potenciál, jímž vládnou země Perského zálivu i Izrael. Z tohoto jejich  postoje lze vyčíst podprahově jediné, paniku republikánů, tradičních spojenců Izraele z posílení vlivu šítského  Íránu v regionu.

Kromě Putina jim ale vzal vítr z plachet samotný Obama, který krátce po podepsání jaderné dohody s Íránem v OSN sdělil, že je nutno s Íránem v boji proti IS spolupracovat.   Islámský stát není pouze hrozbou pro islámské země, ale znesvěcuje dle Putina jedno z nejskvělejších světových náboženství (míněn islám) svými krvavými zločiny. Islámští bojovníci se islámu a jeho humanistickým hodnotám vysmívají. 

Zde se Putin opět liší jak od jestřábů z USA, kteří veřejně deklarují podporu strategickému spojenci Saúdské Arábii, ale islám jako takový jim nevoní, tak od většiny  evropských politiků. Putin, jenž nedávno vystavěl v Moskvě mešitu, má k islámu pragmatický postoj. Islám je oficiálním náboženstvím na některých ruských teritoriích a navíc má Rusko tradičně dobré vztahy s šítským Íránem a se Sýrií.   

Putin rovněž oslovuje islámské duchovní autority, aby uplatnili vliv na ty, kteří se nechají rekrutovat  v rámci perverzní náboženské vize.  Rusko, jež má předsedat Radě bezpečnosti  se navíc zavázalo, že vypracuje smysluplnou analýzu hrozeb na blízkém východě. Zamyslí se nad tím, zda by nebylo možné koordinovat všechny síly bojující proti terorismu na blízkém východě, jež by byla založeny na principech Charty OSN. Věří, že mezinárodní společenství bude schopno vytvořit smysluplnou strategii politické stabilizace a politické a ekonomické obnovy blízkého  východu. 

 Pak by podle Putina už nebylo třeba uprchlických táborů, jež zasáhly nejprve sousední země a pak celou Evropu. Zatím se jedná o stovky tisíc lidí, ale mohou se z nich vyklubat miliony.  Putin to celé označuje za  nový tragický exodus lidí, jenž se stává tvrdou lekcí pro nás pro všechny. Uprchlíci potřebují náš soucit a podporu. Jediným řešením této krize  je obnovit státnost napadených zemí a posílit jejich vlády. Těmto zemím je třeba ekonomické a politické pomoci. Vše musí být v souladu s chartou OSN a vše, co je s ní v rozporu, musí být odmítnuto. Volá po opětovném ustanovení vlády v Libyi, nové vlády v Iráku a pomoci stávající legitimní vládě v Sýrii. 

Putin volá po dodržení minských dohod

Putin zmiňuje minskou dohodu, jež není pro vybranou hrstku, ale má se jí řídit celá Ukrajina. A naráží na relikty studené války, kdy některé velmoci stále přemýšlí ve svých sférách vlivu a stále si rozšiřují NATO. Jak všichni dobře víme, expanze NATO se Rusku nelíbí a když došlo k vyhrocení  situace mezi Ruskem a Ukrajinou, kdy se zajatcem konfliktu stala paradoxně Evropa, jež musela poslouchat příkazy USA. Rusko tehdy navrhlo, aby EU z NATO vystoupila a tak by zavládla rovnováha sil. Připomeňme, že NATO z 70 procent financuje USA. Vyděšená EU na to ale tehdy raději nereagovala. 

Putin opakuje ruskou verzi příběhu. Rusko bylo situací na Ukrajině zatlačeno do kouta. Ukrajinský odpor k režimu prezidenta Janukoviče byl dle něj využit zvnějšku a převrat byl dle něj zorchestrován ze zahraničí. Na tom samozřejmě může být něco pravdy, zvlášť když si připomeneme, kolik úředníků USA se tehdy střídalo na Ukrajině i slavná slova zástupkyně USA Victrorie Nulland pro evropské záležitosti, která pasivitu EU  vyjádřila ve svém slavném vulgárním výroku, jenž naplno vyjádřil, co si USA vlastně o EU myslí. Ještě třeba dodat, že krátce před Putinovým proslovem opustila na protest sál OSN  ukrajinská delegace. 

(Zástupkyně USA Victoria Nulland se domlouvá, jak využít Klička dalších figurek na Ukrajině a vytlačit Rusko ze hry,  sděluje zde svou legendární větu "Fuck the EU") 

Putin volá po implementaci Minských dohod, jež nyní vázne ze strany Kyjeva, jež jediná může zabránit dalšímu krveprolití.  Volá po respektu volby lidu Donbasu. Ukrajina, jež v Rusku není nazývána prakticky jinak než jako banderovské území bezpráví, má šanci stát se kultivovaným státem pouze implementací výše zmíněných dohod . 

Od tohoto tématu Putin volně přechází k otázce ekonomické spolupráce. Volá po transparentních pravidlech, založených na svobodném trhu, investicích  a otevřené soutěži. Tomuto ale brání jednostranné sankce (i když z našeho pohledu jsou už dvoustranné). Sankce nechápe jako prostředek politického tlaku na svou zemi, ale jako snahu podrýt obchodní soutěž.

Putin varuje EU před paktem TTIP

Putin upozorňuje na další druh ekonomického sobectví, na takzvané pakty USA:  TTIP a TPP. Zde odhaluje jedno citlivé téma, jež trápí celou řadu evropských politiků, zastupitelů EU a vyvolává v EU vlnu odporu. Jednání o budoucnosti obchodu mezi USA a EU a USA a zeměmi Latinské Ameriky a Pacifiku, jež jsou obecně míněny jako prostředek vyšachování ze hry Ruska a Číny, probíhají tajně a málokdo ví, co vlastně budou tyto dohody obsahovat. Absurdní rozměr celého procesu ještě umocnila organizace WikiLeaks, jenž vypsala 100 000 dolarů odměny tomu, kdo odhalí, o co vlastně v obou smlouvách  jde. 

Putin odvážně označuje, že pravida hry jsou upravena, aby vyhovovala úzké hrstce vyvolených. To ale může mít za následek nerovnováhu světové ekonomiky a její následný rozpad.  Rusko se snaží o harmonizované regionální projekty, tzv. integraci integrace, kde by platila univerzální a transparentní pravidla hry. Jako příklad uvádí snahu o propojení euroasijské ekonomiky a  čínskou iniciativu Hedvábné stezky. 

Putin stále věří, že harmonizace těchto projektů s projektem EU má svůj potenciál. Naráží na svůj dávný sen společného obchodního prostoru od Lisabonu po Vladivostok, na který mu údajně Angela Merkeová odvětila, že jej za tento nápad polije kýblem vody, jak sdělila česká ekonomka Ilona Švihlíková. Opět vidíme prozíravost této evropské političky anebo spíše to, kým je vedena.

EU je hnána do náruče USA díky TTIP, jež ale může poškodit zájmy suverénních státních celků. Pokud by Angela Merkelová nebyla tehdy na Putina tak tvrdá, popřemýšlela by nad jeho návrhem, možná by vztahy mezi EU a Ruskem byly jinde než na bodu mrazu.  Rusko by EU vyšlo v mnohém vstříc a kdo ví, třeba bychom pak díky užší spolupráci  nečelili masivní migraci anebo celé řadě ekonomických problémů. 

Na závěr se Putin věnuje otázce změn klimatu, jež je ústředním tématem sněmu OSN a zavazuje se výrazně snížit emise. Zdůrazňuje, že ekologickými kvótami lze celý problém jen oddálit a je třeba zavést nové technologie, jež by byly více šetřené k přírodě, a volá po nastolení rovnováhy mezi biosférou a technosférou. Věří, že lidstvo má intelektuální potenciál vyřešit tento problém.

Je pravda, že Putin, jenž vystoupil na půdě OSN po dlouhých 10 letech, si celý projev přibarvuje ve svůj prospěch především v otázce Ukrajiny a Sýrie. Jeho strategický spojenec Bašár Al Assad není takovým sekulárním svatouškem, bojujícím nezištně proti islámskému fundamentalismu, jak se nám snaží Putin naznačit. Je mu vyčítáno, že v počátcích umírněných demonstrací zakročil nebývale krutě. Na druhou stranu  situace hrozila být druhou Libyí, kde nezavládl po zásahu NATO pokoj, mír a demokracie, ale chaotický  sektářský boj znesvářených frakcí o moc a o ropu.

Assad je navíc člověkem, jenž je ochoten jednat a posílá na rozdíl od IS do Ženevy ale i do Ruska  své zastupitele. Putinův plán zapojit jeho armádu do boje proti fundamentalistickým islamistům dává jasný smysl, na rozdíl od rozporuplného projevu Baracka Obamy, jenž Assada odsoudil jako největšího světového tyrana. Pokud by ale vedl strategii boje proti všem, může  si maximálně  dát faul do vlastní branky. Připomeňme navíc slova amerického generála Petrause, dle něhož by bylo záhodno podpořit odnož Al Kajdy Al Nusru  v boji proti IS a další chorobné výplody amerických stratégů.

Ty jen poukazuje na stoupající míru americké izolace, již zmiňuje prof. Noam Chomski, s jehož postoji Putinův projev nebývale koresponduje. Chomski se nebojí zveřejnit pro USA nelichotivá fakta, mezi něž patřila vojenská doktrína Billa Clintona, jež opravňovala USA vojensky zasáhnout, pokud by byly ohroženy ekonomické zájmy USA, stejně jako Obamovu ignoraci některých doporučení  OSN. A právě o tom ve svém projevu Putin, byť trochu v jinotajích, hovořil.  Namíchl mnohé, ale řekl, co říci chtěl. Zatímco projevy některých politiků upadnou do smetiště dějin, tento si alespoň budeme na chvíli pamatovat.