Proč věznice v USA pukají ve švech

Není to tak dlouho, co prezident USA  Barack Obama navštívil  věznici v San Renu a sdělil slavnostně svému národu, že v USA žije  5 procent světové populace a 25 procent celkové vězeňské populace. A to dle něho není normální. 

USA, jež zatím  dominují v celém světě vojensky, mocensky, ekonomicky  ale i díky vzdělaným elitám a vědcům, kteří se zde koncentrují ve výzkumných centrech a think tanks, se  dostalo na špici  neslavného žebříčku.  Předčí je procentuálně jen miniaturní Seychely.  Obama si v San Renu posteskl, že USA jsou daleko před Evropou ale i před zeměmi, jež USA označuje za nelidské v přístupu k vězňům anebo disidentům.  

To nás může pobavit, protože ještě stále máme zafixovaný ve svém podvědomí  halasný křik bývalých českých disidentů o potlačování lidských práv všude na světě kromě EU a USA. Vězme tedy, že v Číně dřepí za mřížemi procentuálně mnohem méně populace nežli v USA. Čína je  dokonce i pod námi. Jen pro srovnání v USA je uvězněných 707 ze 100 000 obyvatel  a u nás 163 ze 100 000. Relativně vysoko si stojí i Rusku, o které se neustále vykřikuje, že má tolik vězňů svědomí. Průměr je zde 470 vězňů na 100 000 obyvatel, což je opravdu dost. Ale USA se Rusko stejně nikdy nevyrovná.  USA předčí nyní procentuálně  počtem uvězněných i nechvalné období ruských gulagů. 

Tímto neradostným konstatováním  ale netvrdím, že v USA se občané, míněno praví občané, nikoli miliony nelegálních imigrantů, netěší demokratickým svobodám, o nichž se většině celosvětové populace může dát jen zdát. USA sice disidenty a halasné oponenty  do vězení -až na Chelseu Manningovou - nyní už neposílá, i tak se zde mačká v tamních  věznicích  značná část místní populace. Nejsou na tom sice tak špatně, jako vězňové v zemích třetího světa, nicméně někdy musí v USA dlít v provizorních zařízeních vybudovaných z tělocvičen.  

Obama ve svém  proslovu sděluje, že nemá nic proti separaci násilných zločinců od společnosti, ale přimlouvá se za to, aby mladiství, kteří žili v nevhodném prostředí, a chybovali, byli ušetřeni dlouhých trestů, které jsou v USA běžné. Volá po  reformě soudního a vězeňského systému a programech korekce vězňů. Základním  stimulem jeho proslovu je očividně snaha  ulevit federálnímu rozpočtu zatíženému náklady na vězeňské služby, mít bezpečné ulice a přerušit bludný kruh snadného uvěznění ale velice špatné integrace vězňů do společnosti.

Prezident zde rovněž jemně  naťukává problematiku přelidnění věznic, tvorbu gangů ve vězení a další palčivá témata s tím spojená. Obama přitom nemá valné mínění o celkové vyzrálosti svého národa. Sděluje, že mladí obyvatelé USA dělají řadu kiksů, míní tím i ty, jež spadají do sféry deliktů a naznačuje v podtextu, že je to asi spojené s pubertou. S tím se dle něj nedá moc dělat, ale je třeba oddělit tyto kiksy od společensky dlouhodobě nebezpečného jednání.  Přeje si z celého srdce, aby se těmto pomateným teenagerům dostalo druhé šance a hlavně vize, jež by je přivedla na správnou cestu.

Jak vidíme, po celou dobu jej pronásledují blesky desítek fotografů.  Mladistvým delikventům, kteří často vyjdou dle zkostnatělého systému vězení v USA do života jako staří dědci, se stejných  záblesků fotoaparátů na cestě do normálního života nedostane. Anebo dostane, pokud se dopustili nečeho superbizarního, co by vzbudilo zájem přelétavého amerického tisku. Ostatním průměrným delikventům se od do vínku z korektivního ústavu  nedostane  prakticky ničeho, kromě triviální rady typu: "Už nehřeš kluku anebo holko, anebo se k nám vrátíš a když budeš zlobit, šupneme tě na samotku".  

Obama je na rozdíl od řady předchozích prezidentů USA  dobrým rétorem  a jeho řeč vyznívá  jako obvykle přesvědčivě. Nato, aby ale byla realizována v praxi, je třeba jednak velkých  finančních prostředků, dále zapojení řady specialistů, členů probačních služeb ale především  reformy celého justičního systému.  V USA se ale děje často bohužel pravý opak. Vězni, kteří byli v USA odsouzeni do vězení za přečiny, kdy by u nás dostali pouze podmíněné tresty anebo veřejně prospěšné práce, jsou v USA po odchodu z vězení ostrakizováni, těžce shání práci, ubytování a  jsou zbaveni  volebních práv. 

Dle svědectví lidskoprávních organizací jako je Human Rights Watch, ale i statistických ústavů  USA během posledních  30 let upřednostňovaly uvěznění před jinými typy trestů, jež by mohly být společensky prospěšnější. 

30 let je tomu, co si USA samo sobě naočkovaly extrémně dlouhé tresty za leccos, nad čím bychom v EU spíše zakroutili nevěřícně hlavou

Před 30 lety byly v USA  ustanoveny tvrdé mnohaleté tresty, jež měly konzervativní společnosti pomoci se vyrovnat  s rasovými otázkami, rostoucí drogovou závislostí a s přílivem mladých imigrantů. Ve velkém byli odsuzování mladiství a bylo zavedeno pravidlo třikrát se dopustíš trestného činu a šmytec. Přehnaný důraz byl kladen na  restriktivní opatření, méně už přihlíželo na to, zda je trest je přiměřený okolnostem, za kterých byl trestný čin spáchán.  Delší tresty byly chápány jako samospásná forma ochrany společnosti. Příliš se neřešilo, jak  komplexně, smysluplně a efektivně uchránit společnost před masovým  zločinem. Věznění, jemuž byla dána přednost před alternativními formami trestů,  pak postihovalo negativně celou řadu společenských fenoménů. Mělo  neblahé dopady na rodinné vztahy a péči o potomky, stejně jako na možnost reintegrace vězněných do společnosti.   

Výsledkem je úctyhodných 2,2 milionů mužů a žen  za mřížemi. USA rovněž vynikají v počtu uvězněných mladistvých, což má na následek přecpané korekční ústavy a zvýšenou míru násilí ve věznicích. USA, jež jsou vlajkonoši LGTB práv,  si ve vyšší míře uvězňují i představitele  LGTB komunit. Ve vězení je 16,2 procent dospělých LGTB, oproti 2,3 procentům dospělých heterosexuálů.

Podle vrchního advokáta Erica Holdera jsou věznice přeplněné vězni, kteří si odsluhují dlouhé tresty, jež na ně byly uvaleny za relativně drobné zločiny. Na  rozdíl od EU se zde příliš nesnižují tresty za dobré  chování ve věznicích. V USA si v odpykává doživotní trest 159 000 obyvatel  (jedná se o 1 z 9 uvězněných) a z nich 49 081 bez možnosti propuštění na svobodu na základě přezkoumání. 

Nás Evropany zarazí i skutečnost,  že doživotní tresty si neodpykávají usvědčení viníci, kteří spáchali promyšlený extrémně násilný trestný čin,  ale často recidivisté, kteří  byli vícekrát odsouzeni za majetkové zločiny, krádeže anebo drogové delikty. Za všechny uveďme  Sandru Averiovou, jež byla třikrát odsouzena za držení cracku v hodnotě 100 dolarů. Posléze se pokusila vypořádat s minulostí, vstoupila do armády, kde získala vojenské hodnosti a dobrou práci a delší dobu žila řádným životem. Pak se ale  provdala za drogového dealera, začala opětovně užívat a distribuovat crack a spolu s manželem byla zadržena policií. Nabídnuto jí bylo prokurátorem 10 let. Odmítla to a rozhodla se pro klasický soudní proces. Nakonec skončila  s doživotním vězením  bez možnosti propuštění na svobodu na základě přezkoumání. 

Za krádež golfových  holí v USA doživotí 

K doživotí byli odsouzeni obžalovaní recidivisté  dle pravidla 3 x a dost napotřetí za ukradení 3 golfových holí a další za ukradení několika videokazet.

Od roku 1979 do roku 2009 se počet vězňů ve státních a federálních ústavech  zvýšil na 430 procent. Od roku 2000 vzrostl počet ve federálních vězních o 700 procent a ve státních věznicích o 240 procent.Od roku 2009 je v USA 2500 vězňů mladších 18 let, kteří jsou odsouzeni na doživotí a nemají možnost se odvolat. Od roku 2011 bylo ve věznicích pro dospělé vězněno 95 000 mladistvých. Ze 100 000 obyvatel je v USA uvězněno   478 bílých mužů,  3023 černých mužů,  51 bílých žen a  129 černých žen. Třetina z těch, kdo si odsluhují tresty doživotí, nemá možnost se odvolat ani zažádat o přezkoumání případu.

V USA  je toto rozhodnutí, jež v EU napadáno soudně,  považováno za velký pokrok a jako alternativní možnost trestů smrti. Jak vidíme, jsou takto ale odsuzováni rozhodnutím soudu často lidé, kteří nezavinili smrt a prakticky nezavinili dle našich evropských měřítek ani nic závažného, kromě toho, že byli černí a v nesprávnou dobu na nesprávném místě. 

Český sociolog Jan Keller uštěpačně nazývá věznice USA náhradou našeho evropského systému sociálního ubytování ekonomicky nejslabších vrstev obyvatelstva.  U nás se ale ještě neměstná na jednom místě tolik lidí jako je na výše uvedeném obrázku. Při takto vysoké míře uvěznění obyvatelstva jako je v USA, je obecným problémem přelidnění věznic.

33 kalifornských věznic, jež byly původně zkonstruovány na 100 000 vězňů, musely obsáhnout 170 000 tisíc vězňů. Jelikož věznice praskaly ve švech, dělají se občas ze starých škol a tělocvičen, kde leží stovky vězňů vedle sebe bez jakýchkoli bariér. Přecpání těcho věznic mělo vliv na zvýšenou agresivitu  a úmrtnost vězňů. Nakonec bylo z bezpečnostních důvodů v Kalifornii propuštěno 27 procent vězňů s odvoláním na článek 8 Ústavy, v němž se píše, že s vězni se nemá  zacházet nepřiměřeně krutě a nedůstojně.

USA se snaží přelidnění věznic čelit spíše než změnou přísné jurisdikce  anebo alternativními formami trestů stavbami nových velkokapacitních věznic jako je megalomanský vězeňský komplex v  Texasu za 110 milionů dolarů. Problémem  jsou gangy, jež se dávají často dohromady právě ve vězeních. Ačkoli se je snaží ředitelé věznic separovat, ne vždy se to účelně daří a  tak se věznice stávají, jak je to ostatně na celém světě, vysokými školami kriminality.

Tvrdost trestů v USA například za distribuci relativně malých dávek drog anebo překročení hranic bývá srovnávána s tresty Mezinárodního soudního tribunálu za genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Jsou totiž často i vyšší.   Mezinárodní trestní tribunál uděluje tresty do 30 let a výjimečně doživotní tresty s ohledem na lidská práva a proporcionalitu trestů. USA obšťastňuje agilně řadu svých vězňů tresty smrti a dalšími bizarnostmi. 

Jelikož se většina farmaceutických firem nechce dostat do konfliktu s mezinárodním právem a dodávat USA smrtící dávky preparátů, jež zaručují relativně bezbolestnou a humánnější formu zabití odsouzeného, vypomáhají si některé státy USA méně humánními metodami, mezi než patří plynová komora, elektrické křeslo a ve dvou státech (Utah a Oklahoma) zastřelení odsouzeného s pomocí komanda.

Je třeba zdůraznit, že tyto formy usmrcení zločinců jsou zcela v rozporu s ústavou USA. Podrobným čtenářům Ústavy USA se jeví v rozporu s článkem 8 jakékoli soudním verdiktem  potvrzené zabití odsouzeného. Nám Evropanům, kteří jsme těmto trestům už odvykli, se tato soudní praxe  jeví jako extrémně podivná, nicméně hlavní představitelka vlivné politické strany Front National Marine Le Pen  by nebyla proti  znovuzavedení trestu smrti ve Francii. Takže uvidíme, zda se dočkáme po jejím zvolení prezidentkou Francie v roce 2017, což je mnohými prorokováno, obnovení  tradiční francouzské gilotiny.   

 Nutno podotknout, že všechny státy USA by vždy preferovaly smrtelnou dávkou preparátu, nikoli druhou, bolestnou a méně humánní metodu zabití odsouzeného. Toto je zmíněno jen na okraj  článku a je to kapitola sama pro sebe. Tresty smrti by ale, řečeno cynicky, mohly vyřešit alespoň zlomkově otázku přelidnění věznic. To by ale nesměli mít odsouzení právo v USA se odvolávat často i desítky let,  ale USA by si musely změnou jurisdikce vynutit zabití odsouzeného vězně maximálně do jednoho roku od rozsudku. 

Mohli by se inspirovat svým velkým strategickým partnerem  Saúdskou Arábií,  kde se  na veřejnosti odsouzeným usekávají hlavičky ať už z politických či jiných důvodů jako na běžícím pásu.  Mimochodem Saúdská Arábie je díky tomu procentuálně na stejné úrovni uvězněných jako je Česká republika. Jejím číslem je 162 na 100 000 uvězněných občanů, my máme 163.  My si ale veřejným sekáním hlav nepřizpůsobivých občanů naštěstí pomáhat nemusíme.  K roznícení kolektivní imaginace nám stačí jeden Kájínek odsouzený na doživotí. 

Zpátky k hlavnímu tématu a tím je vysoká míra uvěznění obyvatel USA. Zatímco se leadeři a hlavní exportéři světové demokracie  pokusili redukovat délku trestů mladistvých, nepoučili se a neredukovali  délku trestů u dospělých odsouzených. Human Rights Watch kritizuje nastavení samotné nejnižší možné hranici trestů, která se této organizaci zdá v USA extrémně vysoká. 

Konzumenti a dealeři drog nemají v USA na růžích ustláno, především, když jsou černí 

USA se proslavily  pověstnou alkoholovou prohibicí, jež měla za následek vznik gangů a vysokou kriminalitu. Později  musely čelit distribuci drog ze zemí Latinské Ameriky. Nyní se ale situace zvrátila, v USA dominují amfetaminy a dospělo se k závěru, že USA jsou v tomto ohledu zcela soběstačné. USA už desítky let pevně drží politiky neúměrně vysokých   trestů za držení a distribuci drog.  Zde  se postupuje především podle váhy a druhu drogy, která je u zadrženého zastižena, nikoli dle postavení v organizaci distribuce drog. A tak se často stává, že kurýr, jenž drogu přenáší,  dostane stejný trest jako organizátor celé akce, jenž drogu obdrží. Jednomu z kurýrů, který byl dvakrát přistižen za distribuci relativně malého množství drog, bylo vyměřeno 20 let vězení.

Úplně nejhůře dopadnou drogoví dealeři, kterým jejich zákazníci nejsou ochotni zaplatit za hotové, ale nabídnou jim za dávku drogy zbraň. Toto se pak stává klasickou přitěžující okolností. Jeden z obviněných byl za vyhandlování kokainu za zbraň odsouzen k 85 letům vězení, aniž by mu bylo prokázáno, že drží zbraň nelegálně anebo ji hodlá použít k trestné činnosti. Celá situace s distribucí a tvrdými tresty za užití drog v USA je o to pikantnější, že k jejich užití se přiznali veřejně skoro všichni žijící američtí prezidenti a samozřejmě i britský premiér David Cameron. Všichni se ale do jednoho dušovali, že jakmile se dostali na politickou dráhu a chtěli být zodpovědní, s drogami jednou pro vždy sekli.     

Zajímavého faktu, kterého si všímají lidskoprávní organizace, ale například i ruská televize, je, že za drogové delikty jsou většinou v USA odsuzování černoši a Hispánci, méně už bílí a to v poměru 3 ku 1.  To bývá dáváno do souvislosti s vyšší mírou chudoby, nevzdělanosti a výskytem gangů mezi těmi etniky. Občas se poukazuje i na to, že policie spíše mávne rukou nad tím, že drogu konzumují a distribuují bílí zazobaní mamánci, nežli černé děti ulice. Dle statistik se předpokládá, že na konzumaci a distribuci drog se v USA podílí bílí a černí přibližně stejnou měrou, nicméně černí jsou za tuto aktivitu mnohem častěji odsuzováni do vězení.

Za distribuci crackového kokainu jsou v USA mnohem vyšší tresty nežli za distribuci práškového kokainu. Crack přitom distribuovali především černošské minority, jež byly většinovou společností považovány za nebezpečné, násilnické a nežádoucí. Práškový kokain naopak koloval spíše mezi bílými.  

Někteří specialisté rovněž poukazují na to, že vysoká míra kriminalizace  černošských a hispánských minorit, jež tvoří valnou část vězeňské populace, je novodobou formou ostrakizace menšin. Spolu s uvězněním jsou totiž vězňové v USA i po uplynutí výkonu trestu zbaveni volebního práva.  Profesorka Michelle Alexanderová  prohlásila, že je nyní více uvězněných černých popřípadě propuštěných na podmínku, tudíž zbavených volebního práva, nežli bylo otroků za dob Konfederace. Samozřejmě je to dáno i celkovým nárůstem populace. 

Tvrdé tresty pro  mladistvé delikventy

Velkým problémem jurisdikce USA jsou vysoké tresty pro mladistvé, které jsou trnem v oku i Barackovi Obamovi. Koncept nebezpečných mladistvých predátorů, kteří rozkližují soudržnost společnosti, se v USA objevil zhruba před 20 lety. V některých státech USA mohou před soudy stanout i zcela malé děti.

V dalších  státech USA jdou souzeni šestnáctiletí  nebo sedmnáctiletí mladiství podle stejných pravidel jako dospělí. Dostávají pak identické tresty jako dospělí a někdy jsou  drženi ve věznicích společně s dospělými, kde se mohou lecčemu přiučit. V roce 2011 se jednalo o 95 000  mladistvých.

Mladiství někdy bývají  paradoxně odsouzeni při skupinovém ozbrojeném zločinu k vyšším trestům nežli dospělí. Jako příklad je uveden šestnáctiletý mladík, jenž se účastnil ozbrojené krádeže, kde byl zabit člověk. Mladík jej nezabil. Zatímco dva spoluodsouzení dospělí nedostali doživotí, mladík společně s dalším mladistvým byl odsouzen k doživotnímu trestu bez možnosti propuštění na svobodu na základě přezkoumání případu.  

 Zatímco od trestu smrti u mladistvých se v USA od roku 2005 ustoupilo, mladiství mohou stále čelit doživotnímu trestu. Při posudku mladistvých se příliš nepřihlíží k psychickému vývoji  ani k možnosti nápravy prostřednictvím výchovných prostředků, probačních služeb anebo začlenění do jiného, funkčního  kolektivu. Přitom je dokázáno, že mladiství nemohou být klasifikováni stejně jako dospělí jedinci jako "nezvratně nenapravitelné povahy," tedy povahy, jež se snaží v případě zločinu společnost USA oddělit od společnosti. Takto je s nimi ale často v USA často nakládáno. 

Vrchní soudy jednotlivých států si jsou vědomy, že doživotní tresty pro mladistvé vězně bez možnosti propuštění na svobodu nejsou ideální, a tak je některé z nich  před nedávnou dobou zrušily. Mladiství odsouzení jsou bohužel  stejnými "kolaterálními škodami", mezi nimiž je ztráta volebního práva, které byli dříve namířeny proti dospělým.  

Kriminalizace imigrantů

Fenomén kriminalizace imigrantů v USA by nás mohl zajímat především s migrační vlnou, jež Evropu pronásleduje už několik let. Zatím jí čelily spíše Itálie a Řecko,  ale nyní se uprchlíci díky pozvání kancléřky Merlekové syrským běžencům  valí i přes naše hranice.

USA, jež měly na naší migrační vlně lví podíl a to destabilizací situace v Afgánistánu a Iráku, částečně i v Libyi a podporou protivládních, teroristických  organizací v Sýrii, sami uplatňují velice přísnou antiimigrační politiku. Nelegální migranty ve své zemi  bez ostychu kriminalizují. Do USA se pokouší kvůli vyšším příjmům  migrovat především obyvatelé Mexika a Latinské Ameriky.

USA si proto vybudovaly na mexické hranici bariéru, jež se ale nejeví jako nepřekonatelná. A tak se stává  zastavení imigrace stejně jako vyhoštění nelegálních imigrantů volebním tématem číslo jedna u republikánských kandidátů na prezidenta. Donald Trump křičí, že s nelegálními imigranty zatočí, občas to vypadá, že byl jim nejraději podřízl krk.Vtipné je na tom to, že jeho manželkami  byly vždy zásadně imigrantky. Scott Walker, který chce být ještě originálnějším, by rád  vybudoval stejnou bariéru, jež má USA s Mexikem, rovněž s Kanadou. Zapomněl pouze na jediný detail a tím je souvislá vodní hranice, na které by jen stěží držela jakákoli zeď.

 Zatímco se televizní moderátoři baví nad prostoduchostí jedinců, kteří možná budou zakrátko  na 4 roky rozhodovat o politice USA a tudíž i celého světa, ilegální imigranti, mezi něž patří například děti rodičů, kteří už v USA žijí, se třepou strachy, kdy zas budou zavřeni do vězení, pokud se rozhodnou navštívit své příbuzné.

Kriminalizace nelegálních  imigrantů, jež dříve nebyla tak běžnou a uplatňovala se spíše deportace, má nyní podíl na 40 procentech veškerých federálních žalob a tvoří 30 procent nově příchozích do věznic. V celku jsou v USA  ilegální imigranti odsuzováni k trestům více, nežli osoby požívající anebo prodávající drogy. Za nelegální překročení hranice hrozí až dvacetiletý trest. Doporučuje se přitom přistoupit k trestu, jenž platil v roce 1988, tedy 2 roky.

Co všechno tato legrace USA stojí?

Mít takové množství lidí za mřížemi  a v USA se příliš nepospíchá s propouštěním starých anebo vážně nemocných vězňů, kteří potřebují speciální péči, samozřejmě něco stojí. A to je myslím hlavní důvod, proč na celou situaci Barack Obama na sklonku svého prezidentování poukazuje. Uvěznění jednoho vězně přijde stát ve státních věznicích průměrně na $31,286 dolarů za rok. Je třeba ale připomenout, že v USA  přibývá zprivatizovaných věznic, jež efektivně tlačí náklady dolů, ale za cenu nižší míry probačních a vzdělávacích služeb a někdy i bezpečí vězňů.  Občas se poukazuje na to, že soukromé věznice v rámci udržení zisků lobbují proti tomu, aby byly legislativně zkracovány délky trestů.

Justiční, policejní a vězeňské náklady v roce 2011 stály USA 212 miliard dolarů.  Se stárnoucí vězeňskou populací rostou i náklady za léčebnou péči a to od roku 2007 o 10 procent ročně. Na rozdíl od pracovních věznic, jež jsou běžné  v Rusku, má v USA možnost pracovat jen 18 procent vězňů. Dostávají za to ale plat  jen 1,19 dolarů za hodinu anebo nižší, což bychom mohli označit za otrockou formu práce. Služeb vězňů využívají především tyto korporace: Walmart,  Microsoft, Starbuck, McDonalds, Nintendo, Chevron Corporation, Bank of America, Koch Industries, Costko Wholesale.

Velkým problémem je recidiva vězněných, která dosahuje v USA 67 procent. Především mladiství, kteří s kriminalitou nemají tolik zkušeností, se mohou, pokud jsou v USA uvězněni s mazanými delikventy, mnohému přiučit a vědí, poté co opustí vězení, na koho se obrátit. Takto vysoká míra recidivy může poukazovat na  špatnou funkci probačních a mediačních služeb, stejně jako na nepříliš zdařilou práci vězeňských psychologů. Vězni by se měli z vězení vracet morálně polepšeni, nikoli ještě více eticky nahlodáni.  To se ale v USA neděje. A je to opět celosvětový problém.  Mimochodem jeden z halasných projevů Baracka Obamy se týká znásilňování ve věznicích USA, což je velký problém, kterému se nedaří zamezit.  Obamovi navíc vadí, že o tom kolují v USA neslušné vtipy. 

(Barack Obama v projevu  kritizuje přelidnění ve věznicích USA a míru znásilňování. Davy mu nadšeně  tleskají. Málokdo z delegátů sjezdu se ale zajímá, zda budou přijata účinná výkonná ale i legislativní opatření k tomu, aby k těmto defektním společenským jevům v USA nedocházelo)   

Velkou roli ale hraje i ostrakizace propuštěných vězňů, kterou se snažíme u nás v EU co nejvíce eliminovat. U propuštěných vězňů, především u těch, kdo byli odsouzeni napoprvé,  je vhodné  podat pomocnou ruku prostřednictvím kurátora a nabídnout vězni možnost zprostředkování zaměstnání.

V USA jsou ale propuštění vězni stigmatizováni, jak jen to je možné.  Ženy, jež opouští vězení, nemají právo na sociální zabezpečení, ale ani právo zažádat si o  sociálně dotované  bydlení. Musí na ně čekat minimálně 2 roky. A přitom si ve vězení,  pokud měly to štěstí si přivydělat okolo dolaru za hodinu, nepřišly na velké peníze. Na ubytování a složení kauce pro začátek to  asi bude stěží stačit, pokud ve vězení  nepracovaly desítky let. V řadě států nemají delikventi, odsouzení za drogové zločiny, nárok na potravinové lístky, na nichž je aktuálně závislých 46 milionů obyvatel USA.  

Protože byly ve vězení, těžko si vězeňkyně shání práci, většina zaměstnavatelů je odmítne, a tak se ocitají v bludném kruhu, jenž přímo volá k recidivě. Velké procento vězeňské populace v USA, jež zneklidňuje i samotnou hlavu státu, může být ale zrcadlem reálného stavu zdraví společnosti USA  a propastných sociálních rozdílů v životní úrovni obyvatelstva. Může být i  náznakem  vyhrocených  rasových  rozdílů v přístupu ke vzdělání a ke společenským postům. Často jsou na tom hůře Hispánci, nežli afroameričané. Vybavit se nám může známá Stiglitzova teze "vláda jednoho procenta jedním procentem pro jedno procento".

Nepoměr v příjmech, kdy běžní zaměstnanci největšího obchodního řetězce a zaměstnavatele USA Wallmart dostávají jen 8 dolarů na hodinu, zatímco náklady na vystudování vysoké školy dosahují v přepočtu 8 milionů Kč,  a ziscích vlastníků této korporace,  může poukazovat na mnohé. Nicméně v ČR, kde platy průměrné části obyvatelstva rovněž nejsou závratně vysoké, nemusíme zatím čelit takto vysokému přelidnění v našich věznicích. Je to dáno možná i tím, že jsme byli k vysoké míře skromnosti v nárocích na příjem vychováni nízkým platovým ohodnocením už za za  dob předlistopadových a stabilně se držíme na samém platovém dně EU. 

V USA ale platy většiny v posledních desetiletích prudce klesly. Příjmy obyvatelstva USA  po druhé světové válce u největšího zaměstnavatele General Motors byly v přepočtu na dnešní poměry  kolem 50 dolarů. Obyvatestvo USA je navíc zatíženo celou řadou hypoték a je obecně plýtvavější nežli jsme my Čechové.  Nicméně doufám, jakkoli se nám snažil vnutit náš první polistopadový prezident americký konzumní životní styl, že se poté, co jsme se shlédli v odlesku amerického rozmařilého hollywoodského stylu,  náš legislativní systém odsuzování vězňů se časem neshlédne v tom americkém.

Protože takovou míru přelidnění ve věznicích, jakou mají USA, by naši  daňoví poplatníci vskutku neufinancovali.  A tak buďme rádi za kriminalitu a formu trestů, jakou máme dosud a zbožně si přejme, že to bude, s možným přílivem migrantů, přinejmenším stejné.  

V USA umlčovaní kritici režimu upozorňují, že řada vlivných delikventů, říká se jim bílé límečky, dokáží z trestního procesu vybruslit díky mazaným advokátům, ačkoli státu působí daleko vyšší škody, nežli  drobní konzumenti drog anebo řadoví pěšáci na poli jejich distribuce. Chudí jsou odsuzováni v USA do vězení často za naprosté triviality a díky pravidlu 3 x a dost jim hrozí doživotní tresty za krádež videokazet. Toto ale obecně platí asi ve všech státech světa. Český národ sice zaplesal, když se podařilo u nás odsoudit první delikventy v kauze složitě propletené korupce. Hořce ale zaplakal, když se řada arogantních majetkových predátorů, kteří ožebračili tisíce nevinných nešťastníků, kteří se lišácky neustále odvolávali, vykroutili ze svých trestů díky jedné umné amnestii. Na víc než na pláč jsme se ale bohužel coby občané republiky v této kauze nezmohli.

Každopádně u nás platí, že  vězni mají po odkroucení si svého trestu, pokud o to opravdu stojí,  větší šanci na integraci do normálního života, nežli je tomu v USA a není jim házeno tolik klacků pod nohy.  

Jak z toho celého vybruslit?

Představy Baracka Obama o redukci vězeňské populace v USA, jež by měla být provázána s celkovým ozdravením společnosti a omezením  recidiv, jsou sice krásné, patrně se mu je už nepodaří implementovat do právního řádu během svého volebního období.  Kongres totiž ovládli jemu nepřátelští republikáni, a tak v USA platí politika jeden čehý, druhý hot.  Politici USA navíc  stále  uvolňují  mnohem více financí na posilování zahraničního geopolitického vlivu, ale i vlivu svých klíčových korporací na celosvětovém rynku. Méně peněz už zbývá na prevenci kriminality a řešení závažného sociálně-patologického fenoménu, jemuž je USA vystavena s nárůstem uvězněných obyvatel  o více jak 400 procent.  

 Zde totiž velkou roli sehrává otázka výchovy, tvorby vhodných pracovních příležitostí, schopnost  rozbití vlivných gangů a pouliční kriminality a to celé je běh na dlouhou trať.  Úspěšných výsledků  se zatím v USA  i při  snaze o pozitivní diskriminaci minorit nedaří dosáhnout. Proto liberální politici volají alespoň po mírnějších trestech za distribuci drog, nežli je v USA zvykem.  Hovoří se i o systému elektronického monitorování méně nebezpečných vězňů a posílení role probačních služeb. Zda ale tato spíše kosmetická opatření přinesou v USA své trvalé plody, ukáže teprve čas.  

Zdroje: Materiály Human Rights Watch.

Al Jazeera: Mladiství odsouzení: Příběh života bez možnost odvolání pro mladistvé delikventy.

Zpráva organizace Asociace hlídky  zadržovaných:  Vliv soukromých věznic v zadržování imigrantů 

Michelle Alexander: Jak masové uvěznění obyvatelstva činí z černých druhořadé občany.

Server Globální průzkum Vicky Paleas: Vězeňský průmysl v USA -velký byznys anebo novodobá forma otroctví? 

Sal Rodriguez: Kolik vězňů tráví v USA čas na samotce.

Leon Nekyf: Proč je tolik vězňů v USA- provokativní teorie.

Encyklopedie Wikipedie

Saki Knafo: Kalifornské vězeňské sdružení tlačí na rozšiřování amerických věznic.