Jak zaperlit v předvolební kampani a odstřelit účinně opozici?

Otázka, jak zaujmout voliče v předvolební kampani, je věčným evergreenem zavedených stran i straniček, které se snaží propracovat k moci. Kromě plamenného řečnění, obíhání voličů, rozdávání koblihů  se osvědčují vtipné TV spoty.

U nás stačí novým stranám, jež už zhruba 5 volebních  období vstupují do parlamentu, aby po jednom období ve vládě zase skončily, jednoduché zaklínadlo v podobě formulky  boje s korupcí, vyřešení otázky minorit, záplatování ekonomické situace a nadhození tématu sociální spravedlnosti.

K tomu nezbývá než  nasadit na volební bilboardy pár hezkých usměvavých ženských tvářiček, které se, pokud jsou zvoleny, někdy ukážou být v politice naprosto nepoužitelné. Občas se vytáhne z rukávu jako eso charismatický herec, jehož známe především z televizních kriminálek. V mylném domnění, že se v rámci natáčení naučil něco o střílení, se herci přidělí post ministra obrany. Popřípadě se pozve na happening zazpívat Lucie Bílá. Ta zabere vždycky.  Když nestačí toto, nasadí se jednoduchá formulka v podobě  hesla: "stát se má řídit jako firma".

V zemích, kde mají svobodné volby delší tradici a voliči už jsou vůči těmto strategiím zcela imunní, musí PR volební týmy složitě vymýšlet, čím voliče ještě zaujmout.  Občas se snaží kandidát získat volební preference  silou své nezdolné, vtipem sršící, charismatické osobnosti jako nyní v USA Donald Trump v předvolební prezidentské kampani.  Až na druhý pohled se ukáže, že se jedná o ryzí narcisismus, xenofobii, totální míru nekoncepčnosti a absence vlastní vize. A toto se zjeví možná pouze nám Evropanům, protože Trumpovi, mistrovi estrádních šou, jenž se nebojí vykřikovat ve svých kampaních  nejpalčivější témata, okolo kterých ostatní kandidáti jen obratně šlapou, a tím není v TV nudný, volební preference v USA nebývale stoupají.  

Jak má voliče ale oslovit premiér, který je u moci už od roku 1996 kromě krátkých etap, kdy jej ve vládě vystřídal někdo jiný? Tuto otázku si musel před březnovými volbami v roce 2015 položit izraelský premiér  Benjamin Netanyahu. 2 roky po volbách se totiž rozhodl nečekaně rozpustit svou vládu a uspořádat předčasné parlamentní volby. 

 3 týdny před volebním hlasováním do Knesetu si zajel do Kongresu Spojených států amerických, kde měl jeden z plamenných proslovů proti nedemokratickému, zlému, tmářskému Íránu, jenž plánuje mít do 15 let jaderné zbraně, a jimi vymazat údajně Izrael z mapy světa. Netanyahu už po desítky let říká, že Írán je 6 měsíců od dosažení jaderných  zbraní. Přitom je Írán  nejsledovanější zemí na světě ohledně kontrol obohacování uranu.  

(video proslovu Netanyahua v kongresu USA. Je dlouhý a věnovaný cele diskreditaci Íránu. My si zde všimněme především,  jak dlouze a vřele kongresmani Netanyahovi tleskají a vždy při tom stoupají) 

Izrael přitom jako jediný v regionu vlastní jaderné zbraně a to v dost velkém počtu. To ale kongresmanům  Netanyahu tentokrát v proslovu nesdělil. Stejně tak nepřipomněl, jak se Izraeli dařilo po řadu let vlastní jaderný program před světem umně maskovat, a když se to mělo provalit, unesl si tento stát v Itálii  prostřednictvím Mosadu vědce Vanuna, jenž to celé hodlal sdělit tisku. Vanunu byl uvězněn na řadu let, a když byl propuštěn, tak jen za podmínek, že nebude komunikovat s tiskem.  

Američtí kongresmani  izraelskému  premiérovi na to celé nadšeně skočili a tleskali mu hlasitě  ve stoje  zhruba po každé páté větě. Zde je vidět, jak silná je izraelská lobby v Kongresu USA. Navíc to celé ale byla výborná PR kampaň pro premiéra, jenž se chystal být znovu zvolen ve volbách a pokud možno opět sestavit vládní koalici.

Když Izraelci viděli v TV viděli, kterak Netanyahuovi takto nadšeně v kongresu USA tleskají, začali přemýšlet, kterému jeho protikandidátovi by v USA v Kongresu někdo vůbec zatleskal. Připomeňme jen, že Netanyahu v USA delší dobu působil a má zde řadu vlivných přátel. 

Oponovat jeho účasti v Kongresu se rozhodl jen prezidentský kandidát Demokratické strany Bernie Sanders. Ten sdělil, že se Netanyahuovo řečnění  3 týdny před volbami nehodlá osobně zúčastnit, protože premiér už není legitimním reprezentantem Izraele a navíc toto celé může zneužít v rámci předvolební kampaně.  

(ve videu diskutuje senátor Bernie Sanders, jenž se jako jediný rozhodl nepřihlížet předvolebnímu řečnění Netanyahua v  Kongresu USA, o svém postoji.  Většina rozhovoru je následně věnována problematice Íránu.) 

Kromě toho, že si Netanyahu zajel do USA a agitoval doma, vsadil ještě mimo jiné na 2 předvolební spoty, které byly, jak se domníval,  zábavné a dokázaly mu přihrát politické body.

Ve volebních spotech se výtečně vyjevilo  mínění Benjamina Netanyahua a jeho  strany o celém Izraeli a o tom, jak má být řízen. Benjamin Netanyahu si  Izrael a především jeho politickou scénu  představuje jako mateřskou školku, kterou musí postavit do latě, ať to stojí, co to stojí. Nebo v Izraeli vypukne chaos. Netanyahu přitom používá shody svého jména, říká se mu zdrobněle Bibi, což připomíná anglický termín  baby. Ve 2 televizních spotech  se stylizuje do role "baby sitter", tedy v překladu osoby na hlídání dětí. Označuje se jako  "Bibi-sitter".

V prvním klipu se dostavuje do mateřské školky a vlídně napomíná děti, aby tolik neřádily a zaujali své místo. To vše má jasný symbolický přesah. Děti jsou totiž miniaturní nezbední  členové  opozičních stran. Bibi napomene chamtivého člena Knesetu a ministra zahraničí  Avigdora Libermana, aby se podělil s ostatními dětmi. Jednalo se o narážku na korupční skandál Yisraela Beytenu. Uvidíme   Yaira Lapida, jenž dloube do maličkého Naftali Bennetta, jenž řekne"ach" - to je hebrejsky  bratr.  Netanyahu se smíchem odvětí" "to je aspoň bratr", čímž zesměšní Bennettovu kampaň založenou na sloganu "Bennett je bratr".

 Yair Lapid, jenž byl ministrem financí, je zde zobrazen s dětským počítadlem, na kterém ale neumí operovat. Proto jej Netanyahu pokárá, aby si s počitadlem raději nehrál, nebo je rozbije. Načež Netanyahu napomene Tzipi Livni, aby neběhala z místa na místo. Tímto naráží na  časté změny své bývalé ministryně  v účasti v politických stranách. Naftali Bennett si zde pak hraje s tanky, čímž je zesměšněna jeho poznámka k vojenské operaci Ochranný okraj v roce 2014, která měla za následek přes 2000 lidských obětí.  Bennetta si přitom Netanyahu neodřekl zkritizovat, ačkoli obě strany měly uzavřenu dohodu, že se nebudou ve volbách vzájemně napadat. 

Ačkoli je Netanyahu vlídný a shovívavý,  na děti si v klipu nenajde kromě kárání příliš mnoho času. Naopak se obrátí na všechny své voliče a sdělí jim, že s takovýmto "školkovým chaosem" se nemá smysl zabývat.

Pokud občané Izraele chtějí, aby byla jejich země dobře vedena, musí zvolit silnou a stabilní vládu strany Likud, jež změní celý systém. Zajímavé zjištění, zvláště pokud si uvědomíme, že strana Likud je u moci už 2 dekády let a chce nahradit maximálně sebe samotnou sebou samotnou. 

Video bylo parlamentem zablokováno a to nikoli na základě diskreditace opozičních seskupení, ale s odůvodněním, že dle zákona v reklamních spotech vládních stran nemají být využíváni dětští herci. 

Netanyahu se nedal a v druhé z reklam už děti nepoužil. Ta  je přitom ještě doslovnější a polopatističtější. Pár se chystá odejít za zábavou a najme si osobu na hlídání. Místo chůvy se dostaví oblíbený izraelský premiér.  Pár je udivený a poctěný zároveň, muž chce salutovat. Žena jej napomene. Rozverný Benjamin Netanyahu se páru představí jako Bibi-sitter. Žena je rozčílená, že se premiér pouští do hlídání dětí. Možná oprávněně, protože by se měl spíše věnovat vládnutí. Benjamin Netanyahu se ale nedá jen tak vyhodit. Sdělí, že buď bude děti hlídat on anebo Tzipi anebo Bougie. Jedná se o opoziční kandidáty Tzipi Livni a Izaaka Herzoga, kteří společně zformovali stranu Sionistická unie. 

Pár se návrhu vysměje. Levicový  Izaak Herzog je natolik dětinským, že by se o něj musely nakonec starat jeho děti. Rodiče by nemohli odejít, protože by dal pryč koberec. Tzipi Livni by zase nevydržela na místě a než by se rodiče vrátili, byla by u sousedů, jak napadne Netanyahua.  

Všichni si začnou nato pohrávat s rukama do rozverného rytmu strun a premiér společně s párem nám nechtěně  připomenou oblíbené postavičky z Večerníčka Pata a Mata anebo Spejbla a Hurvínka. To byl také záměr, aby reklama působila  dětsky, naivně ale i rafinovaně a vtipně. Pak  Benjamin Netanyahu opět sdělí své hrozitánsky vážné volební poselství. O izraelské děti se dokáže postarat jedině Likud. Nikdo jiný z opozice by to nezvládl. 

Reklamu korunuje spokojený pár, jenž se vrátí domů a pozdraví premiéra izraelským pozdravem "Shalom" tedy pokoj. "Ne nutně", odvětí Bibi-sitter, premiér, jenž se v klipu opětovně o děti příliš nestará a místo toho si  chroustá chipsy u televize, kde právě běží volební spot s ním samotným.  

Reklama u Izraelců zabrala. Benjaminovi  Netanyahuovi se podařilo společně s moderně ortodoxní nacionalistickou stranou  Židovský domov, ultra-ortodoxní stranou Spojený judaismus Tóry, středovou stranou Kulanu, ultra-ortodoxní stranou Shas získat v Knessetu 61 poslanců a vyšachovat ze hry neposlušnou Tzipi Livni, zastánkyni dvou-státního uspořádání palestinsko-židovské otázky, kterou už dříve Netanyahu vyrazil ze své vlády. 

Netanyahuova reklama, doplněná anglickými titulky, výborně zabodovala především u konzervativních amerických politiků a žurnalistů. Doma se reklama asi nelíbila opozičním politikům, ale museli ji skousnout. Blogger Dimi Reider si pak dovolil říct, že reklama je to podivná, protože zatímco se stará Netanyahu v reklamě o izraelské děti- opoziční politiky,  nevadí mu, že jsou ostřelováním zabity stovky mladých Palestinců.  

Opoziční kandidátce Tzipi Livni  moc nepomohlo, že navštěvovala opravdové židovské školky, které byly ostřelovány z Gazy a zajímala se o osud izraelských dětí tehdy, kdy Netanyahu  natáčel dětinské klipy o školkách. Ve vládní koalici nyní nesedí. 

Nyní můžeme jen čekat, kdy se podobného stylu tvoření volebních spotů  chopí čeští politici, protože jejich PR agentury bedlivě sledují nápady ostatních stran po celém světě. Představme si v reklamě Andreje Babiše, jak bude napomínat miniaturní poslance Kalouska, Okamuru anebo Nečasovou v mateřské školce, aby už konečně skončili se svými dětinskými hrami a začali pořádně řídit stát jako firmu.